mokomido

Zveřejněno: 07.10.2016 12:30,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 3576x,Komentářů: 3x,Hodnocení: 5.00 od 4 uživatelů

aneb pilování zatáček na silnici č. 119 z Weitra do Grein...

    Červenec mi ve vzpomínkách z dětství připomíná prázdniny a jelikož se o prázdninách stále něco dělo snažím se i teď v pokročilém věku objevovat něco nového. Červnový výjezd do Alp mi nevyšel, ale jelikož se klukům v Alpách líbilo (stálo to prý za to, kluci si nemohou vynachválit tamní silnice...:-) )  naplánovali po cestě zpět na jednom rakouském motorestu u kafe repete....

     Červenec 2016 

O tom, že nepůjde tentokrát o poznávací vyjíždku není od začátku žádných pochyb. Při pohledu na složení skupiny mi bylo jasné, že při účasti na této výpravě pojedeme ,,piilu" a tak jsem včas svou ,,duši" patřičně připravil. Společnost mé Xlade tentokrát bude dělat XJR 1200, MOTO GUZZI BREVA 1200, APRILLIA DORSODURO 750 a nestárnoucí ZZR 600. Nastal den ,,D" .

    Očistit hledí a konečně nasedáme na naše miláčky, pro které jsme odhodláni udělat cokoli. Opouštíme své drahé polovičky a teplo domova měníme za okamžiky, které nás na pár chvil hodí do jiných sfér....:-)   

  OMW             

  Tradičně máme spicha s Ořechem a spol. v Havlíčkovým Brodě. Kdo potřebuje plní nádrž nebo místní  pisoár.... :-) . Výprava je tentokrát menší, čítá jen pět skalních členů MOKOMOTO TEAM, Ořech, Petr, Michal přezdívaný učitel, Jakub a moje maličkost, ostatním se nevešel termín do kalendáře. ,,Počasí nám přeje" chválí Petr oblohu ,,nasedat a jedem". Z Brodu pokračujem po silnici č.34 na Humpolec,  po E 551 na Jindřichův Hradec. Petrova Aprilka je, ale věčně hladová a tak ještě než přejedeme hranice k našim sousedům tankujem u Jindřichova Hradce opět na OMW (prý kvalitní palivo). Cca po 140 společných km přichází na řadu opět káva, kterou zde maji výbornou. Chladíme mysl nanukem a jelikož se ozývají i naše žaludky vyrážíme do Nových Hradů, kde v restauraci u Vojtěcha budeme večer nocovat.

OMW

Restaurace u Lade-Nové Hrady http://www.ulade.cz

  Čas dnes neúprosně letí po necelých 200 km tedy přišla řada i na naše žaludky, v menu vybíráme zvědavě každý dle své chuti ,,ty vole to je za hubičku" nevynechá poznámku Michal a objednává si Holandský řízek....nakonec si ho dáváme všici.

  ,,Teď jsem tak zralý akorát do postele" , ale mladá krev výpravy mě s Ořechem nenechá nadechnout. ,,Dáme kávu, dokouříme a jedem. Přijeli jsme jezdit a ne se válet...:-) to jste mohli jet s Márou na vodu...pravil učitel, bere telefon a posílá Márovi mms našich hodů a dodává,, tohle Mára na vodě určitě nemá"..:-) Na to je Michal kabrňák, posílá sms i při jízdě za řidítky své Yamahy a řídí při tom perkem :-) :-) :-)

  Táhnem dál. Přejíždíme hranice směr Weitra, obloha nad hlavami se začíná zatahovat, mraky se převalují sem a tam. Ořech uhýbá z trasy. Už jsme na silnici 119 u obce Spital a hledáme úkryt. Začíná to padat! Zastavujem u Kříže a těsníme se pod střížku malé stavby u silnice, dokonce je tu i lavička :-)  Nestačíme vykouřit dvě retka a je po dešti. Jak rychle přišel, tak rychle odešel! Nedaleká výšková značka hlásá 722m.n.m. pohledem do dáli sleduji vzdalující se mrak a prohlížím krajinu kolem.,,Je tu krásně"

           Spital

Petr mladší ještě dělá pár snímků do kroniky a hurá do sedel...:-)

          Spital-kříž       

  Byl to vcelku osvěžující déšť, netrval dlouho a tak nějakých 190 km od domova přišlo osvěžení vhod. (to nikdo z nás netušil, že to dnes nebyl poslední déšť). Opět přichází na řadu Michalova věta,, dokouřit a jedem" . Vracíme se na silnici č.119 a vyhýbajíc se malým kalužím pokračujem směr GROSS GERUNGS. Zde opouštíme známou 119 a po 38 už po suchu dojíždíme k městečku Etzen. Není nad to mít dobrého vodiče, Ořech nás zkušeně vede trasou a tak i při dost rychlém tempu mám čas sem a tam mrknout očkem po krajině. Krajina je protkána turistickými trasami a všude samý kolař. Po pravé ruce je hezký výhled na  vrchol KUHBUEL (742 m) . Mijíme rozcestník k místním jeskyním nedaleko Kirbachu  a u městečka Rappottenstein měníme opět silnici. Je to sice nějaká místní spojovačka, ale s kvalitním povrchem. Pohybujeme se někde v lesích, mijíme hrad Burg Rappottenstein  , Kinderburg Rappottenstein,  http://www.burg-rappottenstein.at/    , ale jak bylo už na začátku řečeno dnes jsme přijeli ,,jezdit" a né ,,obdivovat". Na tato místa se vrátíme příště, ale kdy to bude ví jen sám stvořitel...:-) 

OTTENSCHLAG -  AVIA STATION

  Kouřová, tankování, káva, využívám poprvé karty VISA k mému zjištění cena benzínu ok...:-)

 Ořech se přiznává, že sám v těchto končinách bloudil, ale neměli jsme mu to za zlé. Ta krajina a příroda kolem stála za to!!! Využívám místních toalet a skrápím hlavu studenou vodou. Teplota vzduchu něco málo přes 35°C mi dává zabrat. Kouknu na displej a hlásím klukům, že dnes máme za sebou právě přes tři hodiny v sedlech a z Havl.Brodu cca 250 km. Moc se nám to nechce věřit ale technika snad nelže.?.?.?

zámek Ottenschlag 

  Protahujem svá těla o rozhlížíme se po okolí. Jasně uděláme si malou pauzičku času máme habaděj, tak hurá na průzkum.  Tři kulaté věže, tvaru podkovy nádvoří a portál Renaissance - nádherné prostředí zámku Ottenschlag se svými rozsáhlými zařízení je tip pro akce, oslavy narozenin, svatby, firemní večírky, semináře nebo workshopy http://www.bergfex.at/sommer/ottenschlag/highlights/6733-schloss-ottenschlag/

OTTENSCHLAG

  Teď už nás nic nezastaví, valíme si to po č.36 přes Würnsdorf, Laimbach am Ostrong, Kammerbach  za městečkem Altenmarkt im Yspertal sjíždíme z č.36 a horskou silničkou uháníme k Dunaji.

Priel

Zastavujeme na odpočívadle nedaleko městečka Priel a koukáme na most přes Dunaj. ,,Tak tady jsme přejížděli řeku cestou na Gross...." oznamují mi kluci a ukazují s měrem k mostu. Nebe je bez mráčku, voda v Dunaji cáká, přichází na řadu slíkačka. Po zádech mi stéká potok potu a tak hurá do trička. Všichni se vrháme na řízky z domova.

   Podél Dunaje vede cykloztezka do městečka Grein a pokračuje dál čert ví kam....a prohání se tu kurva velké parníky.:-) Chvilku vystavujem těla sluníčku, pak si Ořech vzpomněl, že nedaleko je odpočívadlo a tak házíme věci do kufru a popojíždíme dokonat svačinovou siestu o několik kilometrů dál proti proudu po silnici č.3 

  Grein- odpočivadlo 

       Grein- odpočivadlo

 Odpočivadlo opravdu jen pro malou skupinku, žádný konfort, dřevěný stůl a lavice, voda v potoce a haizl za stromem. Jsme na silnici č.119. Zde začíná naše motoškola, úsek silnice Grein- Dimbach dlouhý zhruba 11 km je plný zatáček všeho druhu. Zhruba v půlce trasy je malý hotel Wellnesshotel Aumühle, dosti využíván motorkáři při cestě kolem. Nabízí hostům nadstandartní služby, parkoviště zdarma. Většina motorkářů využívá sezení venku s možností sledovat dění na silnici a hodnotí umění projíždějících motorkářů ...:-)

Wellnesshotel Aumühle

    Nejprve projíždíme úsek několikrát na nečisto pak Kuba s Petrem montují kamery a začíná se točit. Nelze popsat jízdu to musí řidič zažít sám, nořím se do sedla a poslední v řadě opouštím odpočívadlo, chci si to tu nejprve ohmatat. Po pár zatáčkách zišťuji, že bych měl změnit styl jelikož mne kluci brzdí...já potřebují držet Xlade stále pod plynem, při u brání ztrácím rychlost a chybí mi akcelerace potřebuji mít před sebou volno.... :-) . Kluci mají proti mě velkou výhodu-mohou podřadit. Já, odkázaný na čarování variátoru nedokážu těm ,,lepším" ze skupiny konkurovat, ale neprodávám kůži lacino! Při jízdě z Dimbach-Grein (z kopce) dokážu některým ukázat záda i když při tom do levých zatáček brousím stojan a do pravých výfuk. Tak a jsem na maximu svých možností. Na konci úseku se mé Xlade dostává uznání a opět stoupá image skůtru mezi motorkami k výšinám, na jednu stranu mám radost z toho co skůtr dokáže, na druhou je mi jasné, že to je hrana mezi bezpečnou jízdou a pádem..... 

Tak

   zde ukázka jízdy v úseku z Grein -  Wellnesshotel Aumühle 

 https://youtu.be/BTaMPIHz5OU

Wellnesshotel Aumühle

Wellnesshotel Aumühle

Dimbach

   Když se naše duše nasytila požitku z jízdy a malého občerstvení v rekreačním centru Wellnesshotel Aumühle zatáhla se obloha, kde se vzal tu se vzal mrak černý jak bota. Co naplat všechno jednou končí, taháme za plyn a uháníme do Nových Hradů nocovat. Byl asi už nejvyšší čas, brzy by si někdo z nás rozbil papulu. Počasí je nevybíravé, obdarovává nás cestou náloží kapek menších i větších, někdy se zdá, že na nás vylévá koryto nebezké řeky. Omlouvám se, doslova prochcaný zastavujem v městečku Altmelon na benzinové pumpě, Petr má sucho v nádrži, ale je 17.05 a je už zavřeno. Klepe na okénko obsluha jenž právě zavřela se nad ním slituje a dopřeje Petrovému oři naplnit chřtán po okraj.  

    Déšť nepřestává, loučíme se s obsluhou a čekáme promočení zázrak. Nejsme sami. Po chvilce přijíždí dvě našlapané KTM. Dva domácí zbohatlíci se na nich vydali taktéž do Nových Hradů, jelikož jsou na tom hůř než mi, (nemaj na sobě nic suchého natož retka) nabízíme z našich zásob a snažíme se konverzovat.  Nejlépe je na tom s řečí Kuba, obratně hovoří německy a hned nám to překládá....to se někdo má když umí kváknout....:-)

Někdy kolem deváté večer sesedáme z mašin v Nových Hradech. Za tu dobu prožitou v dnešním dešti jsem už vůči mokru apatický. Sprcha, večeře a až několikátá kořala rozvazuje naše jazyky. Něco po půlnoci se derem na kutě a těšíme se na další den. 

    Sobotní ráno jak vyšité do plátna, sluníčko nás tahá z pelechu, využíváme sušáky pana domácího a než stačíme spořádat kopec snídaně prádlo rychle schne, no rychle, při oblečení neždímem vodu a zbytek doschne cestou. Vyrážíme zpět do Grein ještě zdokonalit techniku. Učitel kontroluje zbroušení hlásiče na stupačkách a přemýšlí nahlas jak to do tý zatáčky kurva složit aby druhá strana byla stejně obroušená.....

Já z klopením končím, víc na Xlade nedám ...:-)

   Celý úsek č.119 z Grein do Weitra je dlouhý zhruba 70 kilometrů. Silnice z kvalitním povrchem a zatáček nepočítaně i když jsem ten úsek letos jel nesčíslněkrát. Celá naše motobanda se shodla na tom, že než jezdit dokola kolem komína a najet nějakých 300 km za den, je lepší naplánovat dvoudenní vyjížďku, těch 300 najet k hranicím a zajezdit si na kvalitních silnicích u sousedů v Austrii.

Benzina - Nová Bystřice

Je kolem 18hodiny, přejíždíme hranici v Nové Bystřici. Tankujem za poctivý český peníz :-) a na kochačku vyrážíme dom. Už je to ,,jen" necelých 200 km. Utahaní z dvoudenního ježdění pelášíme domů plni nových zážitků, uteče pár týdnů a ještě jednou se do rakouských zákoutí vrátím, ale o tom zas příště.....:-)