mokomido

Zveřejněno: 31.07.2016 20:55,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 5045x,Komentářů: 2x,Hodnocení: 4.50 od 4 uživatelů

Celou zimu připravují svou Xlade na cestu k vrcholu Glossglockner, nakonec končím v Ďáblovi prdeli...

  Tak jak jsem se zmiňoval již v předchozím článku,, JARO JE TU" věnoval jsem v zimě spoustu času přípravě na červnovou týdenní výpravu k naším sousedům na vrchol GLOSSGLOCKNER...           Čas neúprosně letěl a termín odjezdu se kvapem blížil. Současně přicházeli různé komplikace, které mě na poslední chvíli donutili pozměnit plány a tak ač nerad cestu na Gloss... jsem zkrátil pouze na doprovod naší výpravy na hranice do NOVÉ BYSTŘICE. Zde jsem se těžko loučil s kamarády pokračující dál k vysněnému cíli. Má cesta vedla zpět se zastávkou ve zdejším MUZEUM VETERÁNŮ ....navštívil jsem ĎÁBLOVU PRDEL.....a vyšel 176 schodů na ROZHLEDNU U JAKUBA.Pak hurá dom do Přelouč.

  Den před odjezdem se vlekl jak celá věčnost. S Michalem a Kubou jsem trávil odpoledne v garáži  dolaďováním detailů na motorkách a výstroji. Ta naše duše závislá na vůni benzínu a rychosti nás srážela na kolena a nedala pokoje. I ostatní rideři naší MOKOMOTO bandy neměli stání a přijeli nás podpořit. No podpořit, spíše hecovat a kontrolovat zda je vše OK.....svrběli nás dlaně :-) Po odstoupení mé maličkosti a Jakuba z expedice by bylo na zvážení, kdyby tak učinil i Michal, ( jeho XJR mělo vážné nedostatky s brzdami) zda výlet na GLOSSGLOCKNER nepřeložit na jiný termín...:-)           Poslední přípravi proběhli bez komplikací a tak starostlivý Mára byl spokojen. I když Michal nepojede na své XJR 1200, (bude sedlat ZZR 600)výprava čítá 7 členů, původně bylo plánováno 10!

,,No nic hoši,zaskočíme do naší lékárny, aby se nám lépe spalo a já vám dám ještě poslední školení ohledně průjezdů zatáček a raního budíčku....."   tak jo v 19 hodin U Tondy.HOSTINEC U TONDY

     Nakonec jsme se všichni shodli, že to není špatný nápad a večer obsadili venkovní sezení v naší oblíbené nálevně (Hostinec U Tondy). Dáme dva tři kousky aby jsme se aspoň noc před odjezdem pořádně vyspali. Copak moji maličkost čekalo nějakých 400 kilometrů, ale kluky čekal zátah cca 600 kilásků na chalupu v Alpách Gasthaus Kitzloch v Taxembach. (Na skůtru intenzivně jezdim deset let.Často vyrážím na cesty necesty a nejdelší trasu, kterou jsem s Xlade zatím podnikl za dvacetčtyři hodin cca 350 km.Vydat se s tak málo najetými expedičními kilometry do Alp by se dalo oprávněně považovat přibejmenším za nerozumné). Jak jsme se domluvili, tak učinili. U Tondy bylo živo a a dobře by se sedělo. Asi po dvouch chutných Plzních přišel Tonda (výčepní) se zprávou, že mu došlo pívo. ,,Nejvyšší čas bando, do auta, odvezu vás domů" pravil Kuba a bylo vidět , že to myslí vážně.

V noci se probouzím kolem druhé, okno otevřené, hic jak v pravé poledne, otravují mě mouchy ,,stopařky" . Sedají na mne všude, kde se dá, nejraději na můj obličej. Vzdávám se těm potvorám, beru cigára, uvařím kávu a jdu na zahradu. Zalejvám zeleninu, vykouřím dvě retka, zapiju kávou a vracím se znovu do pekla přehřáté ložnice, do rána už to nějak překlepu. 

            Ráno je celý dům v pohotovosti, manželka balí sváču a Kuba pomáhá Michalovi přidělat tankvak.Následuje rychlé rozloučení a vyrážíme k Márovi. Mirka nás včera pozvala na koblížky a takovou pochoutku k snídani nelze odmítnout. Marek prý také nemohl dospat, každou chvilku kontroloval počasí, jelikož předpověď neslibovala v Alpách nic moc.

Ve čtvrt na osm dorazili Tomáš (CB 1300) a David (CBF 1000) a tak startujem, je nejvyšší čas vyrazit. V Havlíčkovým Brodě máme v osm spicha se zbytkem naší expedice. Ořech starší (Moto guzi 1200) se synem Petrem (Aprilia 750) vyráží na smluvené místo z Holic. My se v Novém Dvoře napojujem na silnici č.17 směr Čáslav. Vyjíždíme na úsek zatáček u Podhořan, zde si většina motorkářů vychutnává na jinak nezáživné trase z Chrudimi pár hezkých zákrut a ne jinak je tomu i s naší partou. Máme štěstí, silnice prázdná a tak přímo vybízí k silničnímu skotačení. 

DOLNÍ BUČICE- KM PRONA            Ještě je třeba naplnit žaludky vyhládlým mašinám na pumpě v Dolních Bučicích a pak už nic nebrání úprku do Brodu. Michal tam chce být opravdu v osm a tak ještě než stačíme všichni nasednout, on přikládá pod kotel a ztrácí se k Čáslavi. Já jelikož Xlade nedisponuje zrovna velkým výkonem oproti ostatním, beru také za plyn a snažím držet tempo s Michalem. No nevím jak je to možný (obec neobec) před Brodem mě dojíždí Mára a v Brodě na smluveném místě jsme za 18 minut po silnici č.38 !!!

HAVLÍČKŮV BROD-OMW 

Jako vlci v koutě sledujeme příjezdovou cestu k parkovišti. Minuty jsou dlouhý, kávička (a tu zde mají jednu z lepších) několik cigár a přijíždí konečně zbytek výpravy. Necháme je také trochu oddychnout a probíráme trasu na hranice do Nových Hradů. Michal několikrát nezapomene připomenout kdo v jakém pořadí na smluvené místo přijel, ale to už se strojíme a nasedáme do sedel připraveni polykat špinavý prach našich silnic.                                                                                                                   

HAVLÍČKŮV BROD-OMW  

NOVÁ BYSTŘICE- BENZINA

Další naší zastávkou teď bude až benzinka v Nové Bystřici na hranicích s Rakouskem . Do Jindřichova Hradce jedeme po E 551 a zde najíždíme na č. 128. Silnice je v dobrém stavu a tak se jedná o tak říkajíc zrychlený přesun bez zastávek. Cíl dnešní cesty je jasný a tak je vše podřizováno tomu  aby kluci dojeli do Alp včas.

Zde nastal čas loučení, Ořech mě ještě přemlouvá ať jedu až k Dunaji po č.119 , ale mám jasno a svůj plán. Plácnutí do dlaní s kamarády a každý svým směrem pokračujem dál.... 

MUZEUM VETERÁNŮ NOVÁ BYSTŘICE JE PRVNÍ A NEJVĚTŠÍ MUZEUM AMERICKÝCH PŘEDVÁLEČNÝCH AUTOMOBILŮ V ČECHÁCH                                                                                                                    www.muzeumveteranu.cz

V hlavě nastavuji výletní režim a kochacím tempem vjíždím do areálu muzea.                                      Příjezd do areálu je velmi jednoduchý. Již z kraje obce Nová Bystřice se můžete pohodlně držet navigačních cedulí. Stejně tak i ze směru od Rakouska. Samotný areál se nachází vpravo od hlavní silníce cirka 400 metrů od náměstí směrem na Vídeň. Projíždím bránou a moto nechávám na vyznačeným místě.

GPS: 49.019646, 15.105941

  Prohlídka mě mile překvapila, na stěny u jednotlivých expozic jsou promítány dobové dokumenty a dokonce zde najdete i promítací sál v němž se můžete na neomezenou dobu usadit a zhlédnout exponáty v různých filmových rolích. Asi po dvou hodinách muzeum opouštím a mířím do zdejší kavárny kde je opravdu pestrý výběr pochutin. Jedno mě mrzí, nenabízí zde klasického turka...:-)   Tak ještě exkurze toalet a frčím o dům dál OPRAVDU ORIGINÁLNÍ /umyvadlo na WC/

Slunko pálí a čas rychle odpočítává dobu mého výletu. Z Nové Bystřice nabírám směr Potočná , Dobrá Voda, Člunek a po silnici č.164 loudám se k Dašicím.Potočná-náves (kaskády na Lhotském potoce)

Jak si to tak štrádím krajinou zaujala mě po pravé ruce v dálce rozhledna. Zvědavost mě provokovala tak dlouho, než jsem podlehl a začal hledat cestu k této vyhlídce.Podle nepsanejch zákonů jsem hledal,hledal a po několika blouděních jsem se dostal pod rozhlednu necelých 40 m vysokou a rozhodl se prozkoumat Českou Kanadu z ptačí perspektivi.              Tak trochu sklamán sám sebou jsem stanul na posledním 176 schodu a zjistil, že má snaha poznat okolí z ptačí perspektivi byla marná. Kolem samé lesy a bez dalekohledu je vidět tak akorát nedaleko trčící Ďáblova prdel. Dostávám nápad, což takhle nakopat samotného ďábla? Ještě než se vidám na cestu koukám po okolí a hle lesní víla? Ouha,slezu dolu a po víle ani památka.           Podle informačního letáku se vydávám prozkoumat okolí a pro milovníky přírody je opravdu co obdivovat!  ĎÁBLOVA PRDEL