renocar_unor



PROFIL UŽIVATELE

Mad_Cat

Offline: 24.3.2024 Hlavní stránka sekce

Skupina: Registrovaný
Pohlaví: Muž
Věk: 36
Město: Šťáhlavy
Lokalita: Plzeň-jih Plz...
Komentářů: 1x
Poděkoval: 18x
Pomohl: 21x
Založil témat: 36x
Napsal příspěvků: 16741x
Body komentářů: 8 / 3
ID uživatele: 108828
Registrace: 20.12.2009

Adresa profilu:http://mad_cat.motorkari.cz (Sdílet)


Albania trip

Devítidenní motodovolená z května 2012, kdy cílovou destinací byla Albánie a během cesty mnoho krásných zážitků.

[b]Den první...[/b]ráno sraz s kolegou z práce u dědka (KFC) v Plzni a následovala jízda na Nepomuk, kde jsme měli sraz s třetím členem výletu. Takže V-Strom 1000, Transalp 700 a Transalp 650. Po srazu v Nepomuku jsme vyrazili směrem do Rakous přes Dolní Dvořiště, počasí přijatelný, provoz minimální. Rakousko jsme víceméně projeli a střihali jsme si to do Slovinska, kde jsme chtěli dát první nocovačku. Ve Slovinsku děsný sehnat nějakej motel/penzion/nocování okolo 20hod., nakonec po dlouhým pátrání a ptaní se místních jsme našli a ubytovali se. Najeli jsme okolo 600km, dali nějaký pivka na doplnění tekutin a šli chrnět. [b]Den druhý...[/b]vyfrčeli jsme ze Slovinska, Chorvati na hranicích dělali důležitý, ale dlouho nezdrželi, Chorvatsko jsme přejeli okolo Plitvických jezer, kde je moc krásná krajina, která stojí za podívanou a zastávku s focením. Následně jsme se dostali k hranicím s Bosnou a Hercegovinou a tam teprv začalo to pravý dobrodružství. Po přejezdu hranic nás uvítala úplně jiná krajina, planiny, opuštěný a neopečovávaný obydlí s různejma křovinama a okolo hory. Vesničky, kterýma jsme projížděli, byly trochu chudšího vzhledu, ale nic špatnýho, všude se jim tam tyčily minarety a děti, co jsme potkávali nám mávaly. Tam nám začalo lehce poprchávat a jak jsme mířili výš do hor, tam bylo i chladněji, ale akorátně snesitelně. Na benzíně jsme si dali čaj na zahřátí, zjistili od paní, kde se dá nocležit a vyrazili do motelu. Jeli jsme tam úžasnou krajinou, silnice celá naše, auto jsme tam potkali jen ojediněle, podél cest pastviny se stády ovcí s bačama, co nám mávali a usmívali se a ještě dál po obou stranách vysoký hory zahalený v mlze, ale bylo vidět jak jsou zapadaný sněhem. Motel jsme našli, ubytovali se a vychrněli do rána s přáním suchýho dne. [b]Den třetí...[/b]sice nepršelo, ale bylo mokro po deštivý noci a motorky špinavý z předchozáho sychravýho dne. Oblíkli jsme nemoky a vyrazili do kopců. Krajiny opět krásný a bylo stále na co koukat, takže se jela kochací jízda a posléze i opatrná, protože mrholilo s lehkým přídavkem snížku. Plexi jsem měl pořád zamlžený, tak jsem musel jet s mírně nastevřeným, aby to odvětrávalo a mohl jsem dobře čučet. Během krátké protahovací zastávky jsme objevili ze země trčící hadici na vodu i s kohoutem, tak jsme si lehce spláchli motorky, abychom je po pár minutách jízdy zas zašpinili. Při projíždění městeček a obcí bylo snad na každém druhém baráku vidět jak se tam válčilo..všude zásahy od střel, někde víc, někde míň, ale snad každej dům poznamenanej válkou. Taky měli ve spoustě měst vyfrézovanou silnici, nevím, co na to mají za stroje, ale bylo to tak 4 víc hrubý, než když frézujou u nás, takže motorka byla dost nesvá při projíždění těch vykousanců a ještě mokrých. Projížděli jsme krajinkama s čerstvě napadaným sněhem, ale silnice čistá, následoval přejezd nějakýho vrcholku, kde jsme v protisměru potkali silničáře s radlicí, no a při přejezdu horní části nás uhranulo docela velký množství sněhu a bylo vidět, že to tam prohrnovali. Měli jsme namířeno do Černý Hory a k hranici jsme jeli po mezinárodní silnici, která vypadala asi jako naše silnice 3. třídy s poloviční šířkou, občasnou naplaveninou bláta ze stráně a sem tam nějakej ten lehoučkej zával kamení, šířka tak na osobní auto či menší bus a po pravé straně dlouhej sráz až ke korytu hezky živý řeky, kde se pořádaj raftingy. Hranice BiH i ČH vypadaly jak dvě trafiky s ručně ovládanou závorou, připomínající tu z Tří veteránů. Hned při příjezdu za hranici do Černý Hory se nás ujal tamější obyvatel s nabídkou ubytování za 10 eur za osobu na noc. Bylo už pozdě na to někam jezdit a tak jsme neváhali a šli to zapít. [b]Den čtvrtý...[/b]Snídaně vydatná, všechno poctivý domácí a kam se sere naše rádoby bio. Lidi milí, vstřícný a domluvit se dalo všude krásně, rozumí tam i česky. Vyrazili jsme za dalším dobrodružstvím, tentokrát následovalo krásný projíždění podél řeky z předchozího dne, kde jsme cestovali mezi skálama a horama a projížděli nespočet vykutaných tunelů a tunýlků jen tak do skály. Když byl tunel delší (všechny neosvětlený a naprosto přírodní), bylo zcela normální, že na spoustě míst prokapávala voda, nebo byly odloupané kameny na vozovce a i mimo tunely byly občas rozsypané úlomky kamení ze skal, ale po chvíli jsme potkali vůz s pracovníkama, co měli na starost odklízení těchto neduh. Vyrazili jsme nahoru do hor krásnou klikatou silničkou, za zatáčkou nás občas překvapil kámen uprostřed vozovky, ale začali jsme si zvykat a jeli obezřetně. Posléze nás nahoře občas v silnici překvapily krávy a pak už ani nepřekvapily, neboť jsme si zvykli že je to tam normální. Silnička opět úzká tak na auto a jen naše a hezká bez děr. Nahoře krásný panorámata, místní nám poradili kam máme a kam nemáme, kde je cesta díky sněhu neprojízdná a kudy jinudy. Jeli jsme se podívat na tu zapadanou cestu a opravdu nelhali, po asi 7km krásných cestiček a koukání na všechny strany na silnici halda sněhu a opravdu neprůjezdné. Tak jsme se vydali cestou jinou, protože na výběr bylo z čeho. Nakonec nás to navedlo na nezpevněnou cestu plnou kamení, kde se dalo jen na jedničku nebo dvojku..tahle cesta nakonec byla asi 25km dlouhá, takže nám bylo teplo, zapotili jsme se, ale zvládli to, první polovina byla z kopce k jednomu jezeru a od jezera zas do kopce s pěknýma vracáčkama. Hrabalo to, Alpík 650 v jedný zatáčce pod tíhou kamení lehnul, tak se pomáhalo se zvedáním a já jsem si na jednom místě slušně líznul asi centrálem o nějakej šutr. Motorky se pěkně zahřály, zasvinily, ale projeli jsme, nicméně přece jen až takovej terén pro ně neni to pravý a na kole bych si to užil víc. Opět jsme se dostali na téměř k vrcholkům hor a pohybovali jsme se okolo 2tis. m. n. m. Vrcholky bílý, silnice suchá, zatáčky krásný a asfalt už zas kvalitní, tak jsme si ty vlásenky užívali. Dojeli jsme do městečka Žabljak, ubytovali se u jednoho chlapíka, kterýho nám domluvili choroši na jednom z vrcholků a opět jsme za pár éček bydleli v krásným baráku, kterej jsme měli celej pro sebe. Odlehčili jsme stroje, jeli do města nechat umejt mašiny, nakoupit si nějaký potraviny a projet se po okolí a zařádit na místních silnicích. Provoz stále skoro nulovej, takže skvělý. Večer nám hostitelova žena udělala výtečnou večeři..tak dobrý pstruhy jsem ještě nežral a každýmu po dvou kusech, zalito pivečkem a venku jarní deštík, teplo a krásná duha, to se to usínalo. [b]Den pátý...[/b]ráno se probudim, kouknu z okna a huba mi div nespadla až na zem. Venku bílo a sypalo se vesele dál a dál. Kouknul jsem na motorky a dobrých 10cm svinstva napadlo. Takticky jsme vyčkávali než to přejde a..padalo stále, ale bylo nad nulou, tak to bylo mokrý a na silnici břečka. Majitel nás přemlouval ať nejezdíme, že je to nebezpečný a budeme mít potíže, ale nechtěli jsme tam tvrdnout další den, tak jsme vyrazili, s opatrností a ve vyjetých kolejích od aut. Trvalo to asi 30km a jak jsme klesali níž z těch kopců, tak sníh ubýval a nakonec už byla jen suchá silnice a příjemnej vzduch. Když jsme sjeli z hor, dostali jsme se víc do civilizace a i provoz trochu přibyl, ale přijatelný. Frčeli jsme k moři. Odpoledne jsme tam byli a bylo sluníčko a teplo a mezi kopečkama krásný široký silnice, kde jsme si je opět užívali jak jen to šlo. Sjeli jsme k moři do městečka Budva, sehnali ubytování za pár kaček, vybalili se a vyrazili zkusit vodu. Krásný kamenitý pláže bez lidí a moře osvěžující a koupatelný, takže do večera jsme už jen odpočívali a vstřebávali ranní sníh. [b]Den šestý...[/b]výlet na oběd do Albánie ke Skadarskému jezeru, bagáž jsme nechali v apartmánu a vyrazili nalehko. Cesta asi 5km k hraničnímu přechodu ČH-Al hnusná kamenitá nezpevněná..asi tam do budoucna plánujou asfalt, neboť tohle vypadalo jak příprava před pokládkou. Albánie zas úplně jinej svět, tady už byla chudoba vidět, občas obydlí jen taková chatrčka, města zaprášený a víc špíny. Děti pořád ukazovaly ať protůrujem motory, aby slyšely naše stroje, jiný po nás zas házeli zrovna to, co měly v ruce (kamínky, svačiny...), ale jinak dobrý, silnice dobrá, sem tam nějaký olejový skvrny od náklaďáků. Dojeli jsme k jezeru a dali jsme si oběd, v menu to bylo psáno jen po jejich, tak spolucestovatelé zvolili jistou rybu a já jsem šmejdil kdesi mezi steakama a taky jsem si na něco ukázal..pan číšník mi to donesl, vypadalo to pěkně, ale posléze jsem zjistil, že jsou to játra, sice dobře udělaný i ochucený, ale já prostě vnitřnosti nejím, tak jsem něco ujedl a rozdal a povyměňoval to za kousek rybky. Nakonec všichni spokojení a vydali jsme se oddechnout zpět do Černý Hory a vyvalit se na odpoledne k vodě, páč bylo horko. Zbytek dne jsme strávili u moře, večer pivko, domluva s paní domácí na ještě jeden den pobytu a spánek. [b]Den šestý...[/b]od rána až do večera válení u moře, koupání, opalování...večer jsme byli všichni červení jak prasátka..no lehce jsme se připekli. [b]Den sedmý...[/b]Odjezd podél moře do Chorvatska a následně ještě do Bosny, kde nás hned za hranicí zavedla navigace na úzkou silničku lemovanou při okrajích cedulema s varováním a zákazem vstupu mimo vozovku pod hrozbou nevybuchlé munice z války. Tak se udělala fotka a frčeli jsme dál, potkali jsme pár rozstřílených domů, nějaký bunkry, chatrče, statečky a nakonec jsme se po dlouhým úseku nezpevněný šotolinový cesty dostali na nějakou hlavnější silnici, kde už se i navigace chytla. Dali jsme výbornej gulášek v hospodě na trase a jeli si užívat silnici pro sebe plnou zatáček a suchýho krásnýho asfaltu a sluníčka nad hlavou s přijatelnou teplotou. Dojeli jsme až k hranicím a ještě v Bosně se ubytovali v jednom motelu, kde jsme si zas dali k večeři za slušný peníze pstruhy (nějak jsme si tam v těch krajích ty ryby oblíbili) a neudělali jsme chybu, luxus. A do hajan. [b]Den osmý...[/b]lehce poprchávalo, tak jsme oblíkli nemoky a vyrazili do Chorvatska, to jsme rychle projeli, protože nebylo nijak zajímavý a šupli jsme to do Maďar k Balatonu. Byli jsme tam celkem brzo, tak jsme se ubytovali u jedný paní v apartmánu asi za 15 eur/os a šli se projít k jezeru. Je to taková louže a nijak mě nezaujalo, mají tam od lidí pusto jak není sezóna, tak byl aspoň klid. Dali jsme dlabanec (rybku) a zajeli ještě do mekáče do Siófoku na zmrzku, večer jsme to zalili jedním a šli chrnět. [b]Den devátý...[/b]ráno oblačno Jirka s Jolanou se oblíkli do nepromoků a já s mávnutím ruky a sms od Klárky s tím, že je u nás sluníčko a horko jen prohlásil, že z toho nic nebude a když jo, tak jen lehká přeháňka a tak pojedu už jen bez nemoku. No co čert nechtěl, po pár km začalo pršet, za dalších pár km se to proměnilo v hnusnej slejvák a trvalo to až k Bratislavě, takže jsem celou cestu nadával na celý Maďarsko nudný a už se tam teda nechystám a nikdo mě tam nedostane. Ani už pak nebylo na co koukat, krajina rovná, na silnicích už takovej normální provoz a tak už jsme jen táhli dom. Šlehli jsme to na dálnici a frčeli až do Brna kalup, abychom z toho byli venku. Za Brnem jsme se na benzínce rozloučili, protože Transalpisti chtěli dál až do Plzně frčet po dálnici aby jim to uteklo, ale mně se nechtělo, protože mě to nebaví jednak všude samej kamión, pak mě nebaví letět pořád 150, to by mi za chvilku hučelo v palici a na konec na D1 je to snad i o hubu. Tak jsem si sjel na Velké Meziříčí a štrádoval jsem si to v klídku po svým přes Jihlavu, Tábor až do Plzně. Ještě jsem teda po cesta dvakrát stavěl a ždímal ponožky a vylejval vodu z bot, co jsem nasbíral během toho nechutnýho lijáku. No a na zasviněnou mašinu už jsem jenom nasbíral nějakej ten náš hmyz a byl jsem doma. Všechny mašiny sloužily bez problémů, jediná závada, co nám nastala byla na slabším Alpíku. Dojeli jsme na benzínu, natankovali a když jsme vyjeli, tak mu něco rachtilo od motorky a nevěděli jsme odkud to jde, nedalo se s tím jet jak to bylo nepříjemný a divný, tak byl odstaven a zjišťovala se závada. Po chvíli zkoumání jsme zjistili, že u sekundárního kolečka řetězovky šoupe řetěz o rám, což jsme nechápali, tak jsme museli odmontovat kryt, co kryje hnací sekundární kolečko. Origo náčiní bylo chabý, se kterým bysme se srali dlouho, ale naštěstí byl poblíž jeden černohorskej polda, co tam stavěl auta, tak se přišel podívat esli nepotřebujem pomoct. Říkali jsme mu, že jsme kolegové a hnedka měl radost a byl ochotnej (a byl by i bez toho). Skočil si pro svoje auto a přijel k nám, měl v kufru pěknou výbavu nářadí a sadu goly, což se nám hodilo. Tak jsme oddeklovali kolečko a zjistili, že je nasazený na "tisícihranný" ose, co ho žene, ale mělo bejt zajištěný nějakou podložkou nebo spojkou a ta asi odlítla, nebyl tam závit na matici, jen žlábek v tý ose jakoby na ségrovku, takže kolečko se šoupalo volně po ose a držel ho jen ten plastovej deklík. Jediná možnost na místě, co nás napadla byla, že tam obtočíme kus drátu a nějak ho zaaretujem k tomu primárnímu kolečku na šroubek, co v něm byl zatočenej ať to drží, no a samozřejmě i krásnej akorátně tlustej drát a štípačky kolega měl, tak jsme si štípli potřebnou dýlku a kombinačkama od něj naohýbali podle osy a narvali to tam, zaaretovali jsme to jedním ze dvou šroubků, co byly na tom kolečku a zadeklovali s doufáním, že to bude fungovat. Vzali jsme si pro sichr kus toho drátu s sebou. No a dojelo se na to bez problémů až dom. Takže závěrem, nádherná dovča, spousta zážitků a vzpomínek, hned bych jel zas a třeba ještě vyrazím. Natočeno 3360km, průměrná spotřeba smrka 4,8l/100km a moje celkové výdaje na jídlo, benzín, ubytování, no prostě všechno cca 12tis. Kč, což je luxus a nijak jsme se nešidili. Gumy přežily a ještě něco odjezdí tady a buď během sezóny nebo na konci dám novou sadu. Ještě ten den, co jsem dorazil, jsem se vydal na mytí smrčka a když jsem dojel na myčku, tak mi začalo drnčet od řetězu..no ztratil jsem někde zadní šroubek na kryt řetězu- už opraveno a druhá zjištěná závada byla prasklá stahovací svorka pro spojení pravého výfuku ke svodu, dneska jsem koupil podobnou svorku a je vyřešeno. Bosna i Černá Hora byly nejkrásnější a je tam na co koukat a moc rád tam pojedu zas. Společnost přátelská, pohostinská a bezproblémová.

Jak se Vám líbil tento článek?

Hodnocení (19x):

Motorky: Honda XL 650V Transalp, Suzuki DL 1000 V-Strom, Honda XL 700V Transalp

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Komentáře k článku
alexander napsal 30.11.2015 v 20:51

parádní výlet..

Boro78 napsal 02.12.2014 v 12:45

Take doporucuji ještě Moldavii a deltu Dunaje :). Pak Turecko a Kavkaz...Ale to je o ...

keith. napsal 02.11.2014 v 18:47

opět jsem se prostřednictvím pěkně napsanýho cestopisu podíval za naše hranice. Díky. Byl jsem v letos v Rumunsku a ze zemí balkánu su nadšenej. Vynechal bych Madarsko..chorvatsko omezil na průjezd a projel černou horu. Snad na svou stranu nakloním ještě jednu motorku.

Přeju další cesty se štastným návratem plných intenzivních zážitků

Lubk0 napsal 21.08.2014 v 13:24

Môžem len potvrdiť :)

Min rok sme absolvovali troška kratšiu cestu, a zo Slovenska - tj trocha inak, ale bola úžasná, a plánujeme ju znova.

My sme vyrazili z SK od BA do Maďarska, prešli sme do Chorvátska, kde sme boli ubytovany v meste Dakovo kúsok od Hraníc s Bosnou, v hoteli Budimir - domaci velmi fajn, motorky nám schoval do letného Baru, hoc mali zabretú už kuchyňu doniesol nám s ackie guláš, pečené meso a koláče, samozrejme pár pív atď ... Dokonca zavolal jednému chlapíkovi z obce, čo na Slovensku hrával futbal za nejaký klub, tak s nami prišiel pokecať :)

Cez Bosnu sme prechádzali vrátane hlavného mesta, naozaj veľa veľa domov poznamenaných vojnou, o generáciou starší vozový park ako u nás (asi najoblúbenejšie auto v Bosne VW Golf 2, pár machrov malo Golf 3 a po celom srbsku sme stretli jeden VW 4 :D ) - plus tie VW multivany (hipisácke dodávky, neviem ako sa označujú) tých tam bolo tolko, ako dakedy u nás 1203 jek :)

Všade kde sme zastavili, boli naozaj milí, príjemný, prívetivý, alebo ako to nazvať ... Jeden pumpár nás pozval na kávu na jeho účet za spoločné foto pri motorkách, poradil kade ísť, kade nie ...

Hory v Bosne boli perfektné, na pár úsekov kde sa opravoval asfalt to nemalo chybu. Neviem, či sme išli cez rovnaký hraničný prechod, zdá sa mi že nie, ale popisovo to sedí. Asi posledných 40 km cesta široká na auto + bike, za zatáčkami sem tam kráva, sem tam blato, sem tam kravské lajná a pod nami veľké rokliny ...

Na hranici sme boli asi hodinu, ale dalo sa to :D Za hranicami s Čiernou horou (tiež 2 budky) sme asi po 2-3 km narazili na staru colnicu, ktorá bola pred opustením evidentne cerstvo vybudovaná - tj nová budova, plastové okná, dvere, obklady, ale vybrakovaná a prázdna. Tam sme vytiahli varič, dali nejaký guláš atd.

Na Čiernej hore bol veľmi krásny národný par durmitor - tamtie fotky tunelov tomu presne odpovedajú :) Za durmitorom sme si zvykli tiež na kamene na ceste, jeden som aj v noci pri totálnej tme dobre trafil o centrálni stojan až som skoro zletel z motorky, ale ústal som to :)

Pred Budvou krásne klukaté cesty az k vrchom, smerom hore nový asfalt + 2 pruhy. V kombinácií zo skoro prázdnou cestou sa tam dalo klopiť ako o život. Išli sme tade už v noci, ale stálo to za to. Nad budvou hore krásna vyhliadka na osvietené mestá. Inak zo zaujímavosti, nad budvou, cca o 22 hej hodine na najvyššom bode cesty bolo 7 stupnov celzia (koniec septembra), o necelú cca pol hodku ked sme zliezli do budvy, ubytovali sa a vyrazili do mesta na veceru bolo o 23 tej hodine 28 stupnov !!!

Budva krásna, pláže super :) Následne sme vyrazili do HR a po magistrále sme prešli celé pobrežie (tiež sme prešli kúsok cez Bosnu) a skončili sme až v Drage, kde sme spali u známych domácich.

Odtial sme vyrazili po starej ceste smerom na plitvické jazerá, krásne hory, kopce, vyhliadky, asfalt. Proste n1. Potom kúsok cez Slovinsko, do Maďarska a tam už bola nuda. Hnali sme to domov, všade pri cestách zver ... Na SK sme prišli cca tesne pred polnocou a zastavili sme na OMV v BA ktorá je už na výpadovke von smerom na Žilinu - tam sa ukázalo že už sme BOHUŽIAL na Slovensku.

Bolo 00:05, predavačky sa opierali a jedna robila kasu. Tankovať nešlo, bola polnočná uzávierka. Samozrejme oznámili, že tankovať pôjde od 00:30. Tak sme ích pekne poprosili, či si môžeme objednať kávu, vypijeme ju a následne ako sa uzávierka ukončí, natankujeme a uhradíme to spolu.

Samozrejme, to nám nedovolili, lebo ked majú uzávierku, nepredávajú, a to by sme predsa mali vedieť :D

Domov do TT sme dorazili niečo pred 01:00 hod ráno.

Inak bol Triumph Tiger Explorer 1200, Honda XL 700 V Transalp, BMW 1200 GS a Suzuki V-Strom 1000.

Okrem V-Stroma, ktorému prestávali v noci v madarsku pri ceste naspet svietit stretávacie aj dialkové svetlá to bolo bez poruchy :) V-Strom mal nakoniec zlý spínač ... Ale pri laborovaní a trasení s ním, sme ho ešte v HU dokázali oživiť :D

Určite absolvujeme znovu, s tým, že na Bosnu a Čiernu Horu si vyhradíme viacej času a ostatné viacemenej preletíme :)

Romário.CBR napsal 11.07.2013 v 22:56

kurde, ta šotolinka, to byla kvalitka , kde to je ? že bych tam příští rok hópnul

Epidem napsal 13.03.2013 v 23:49

Balkán, konkrétně Bosna, Černá Hora, Albánie...klidně bych se tam podíval znova, pokud vyjdou finance tak se vůbec nebudu rozmýšlet

Mad_Cat napsal 20.01.2013 v 10:50

To jo, ale dalo se to, bylo naštěstí nad nulou a jak jsme sjeli víc do nížin, tak jsme se toho sněhu zbavili.

Fešo napsal 20.01.2013 v 10:36

K fotkám 10 a 11 by seděl komentář: My čekali jaro a zatím přišel mráz


TOPlist