V Thajsku nebylo dusno jen na trati, ale také v Ježkově garáži

Během všech tréninků i kvalifikací se Ondra pohyboval beznadějně na posledním místě se značnou ztrátou na předposledního. „Nedá se. Motorka nedělá, co po ní požaduji. Najet a vyjet ze zatáčky v rychlosti, abych stačil ostatním, je prostě nemožné," stěžoval si Ondra celý víkend.

V sobotním závodě ho navíc zradila mechanická věc, když ztratil rukojeť řídítka. „Začala se posouvat už ve třetím kole. Chtěl jsem dokončit závod, protože nás jelo jen devatenáct a třeba by to stačilo na body. Čtyři kola před cílem jsem ji ztratil úplně a stále jsem byl devatenáctý, tak jsem zajel do boxu.“

„Do nedělního závodu se mi ani nechtělo startovat. Bylo jasné, že zase pojedu ocas. S elektronikou se v tento moment nedalo nic dělat, takže motorka byla úplně stejná jako v sobotu.“ To ale Ondřej Ježek netušil, že může být ještě hůř.

„Před zahřívacím kolem začala motorka stávkovat. Nešla nastartovat. Odjel jsem nakonec z pit-lane a start stihl. Elektronika se však úplně zbláznila. Začala přepínat mapy, úrovně trakce a motorové brzdy. Bylo nebezpečné pokračovat, dělalo to psí kusy. Nakonec mě stejně diskvalifikovali, protože jsem z boxu vyjel zpátky na trať v momentě, kdy bylo jasné, že už nemůžu být klasifikován.“

Samozřejmě dnes každého fanouška Ondřeje Ježka napadlo, jak za této situace dál? „Do Aragonu bychom měli mít kompletní a funkční elektroniku. Takže očekávám markantní zlepšení, i co se týče práce našich mechaniků. Bude to závod pravdy, protože pokud ke zlepšení nedojde, nemůžu fanouškům slíbit, že mě při závodě v Brně uvidí. Koho by bavilo takové závodění?" dodal zklamaný Ježek.

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)