Scott Redding: V MotoGP jsem ztratil chuť závodit

Byl jsem překvapený, když jsi mi prozradil, že jsi momentálně (pozn. red. rozhovor vyšel 31. března) v Malibu v Kalifornii. Jak dlouho už?

„Týden a půl. Měl jsem se ve čtvrtek vracet, ale všechno je zavřené.“

Takže jsi tam uvízl?

„Dá se to tak říct, ale není to tady špatné. Existují horší místa.“

Čím se teď zaměstnáváš, když je všude zavřeno?

„Abych byl upřímný, není to tak hrozné. Jediný problém vidím v tom, že jsou zavřené všechny posilovny. Chtěl jsem trénovat doma, ale nedá se tu teď ani zajistit pořádné vybavení. Dělám teda teď takové ty základní věci a snažím se zůstat fit. Chci být připraven, až budeme opět moci závodit. Když ale odhlédnu od cvičení, užívám si, že můžu i relaxovat, protože až se zase začne závodit, nebude čas na nic jiného.“

Boxuješ? Vím, že máš tento sport rád.

„No, všechna místa, kde se dá boxovat, jsou teď zavřená. Trénuju jen základní věci, jako jsou rychlost rukou a reakce. Nemám boxovací pytel, což je problém.“

Jsi v kontaktu s týmem Aruba.it Ducati?

„Ano, trochu spolu mluvíme. Většina z nich jsou Italové, kde je situace ohledně koronaviru jedna z nejhorších, takže se informujeme, jak se nám daří a navzájem se podporujeme.“

Když organizátoři WSBK vyhlásili pauzu, přemýšlel jsem o tobě. I přestože jste totiž závodili jen na Philip Islandu, skončil jsi tam v nejlepší trojce a zdálo se, že se chystáš udeřit i v dalších závodech.

„Ano, předsezónní testy nám vyšly opravdu dobře. Soustředil jsem se jen na sebe a o ostatní jsem se nezajímal. Během prvního závodního víkendu jsem se cítil podobně, jako když jsem jen minulý rok poprvé v britském šampionátu. Nechtěl jsem udělat žádnou chybu. Mým cílem bylo získat ve všech závodech nějaké body. Nechtěl jsem hned na začátku odvařit zadní pneumatiku a spadnout, nebo tak něco. Z Austrálie jsme se vrátili se druhým místem v šampionátu, dokonce jsme ve dvou závodech bojovali o vítězství. Takže mám celkem radost.“

Když se vám tak dařilo, myslím, že se těšíš, až zase začnete závodit, že?

„Jo, moc. Věděl jsem, že bych s těma kluky mohl jezdit vyrovnaně a třeba je i porážet. Abych pravdu řekl, v testech jsem se necítil na motorce moc pohodlně; v určitých věcech jsem s ní měl problémy. Během závodního víkendu se nám však podařilo to vyřešit, což je hlavní.“

V roce 2018 jsi odešel z MotoGP, ale až v britském superbikovém šampionátu jsi opravdu pozvedl svou kariéru.

„Je to velká věc. Před dvěma lety jsem už nechtěl závodit. Ztratil jsem důvod, proč závodit. Všechno není jen o penězích. Pro mě je to o vyhrávání a pokud nemůžu vyhrávat nebo být konkurenceschopný, vždycky mě napadne, proč bych to měl dál dělat? A to se stalo, když jsem přišel do MotoGP. Ptal jsem se sám sebe, co tam dělám, když nemůžu za žádných okolností vyhrát. Pak jsem přestoupil od britských superbiků, dostal se do několika soubojů a našel jsem v sobě hlad a touhu po vítězství. Momentálně závodit chci, a proto jsem vzal nabídku z WSBK.“

Tým Aruba.it Ducati WorldSBK je velmi silný. Nakonec ses tedy dostal do opravdu kvalitní stáje, že?

„Ano. Myslím, že si hodně lidí myslelo, že mi to moc nepůjde, protože jsem neznal britské tratě. Nikdy jsem na nich v podstatě nezávodil. Nebo teda, jezdil jsem jen na těch velkých v rámci MotoGP, ale ne na menších okruzích s ochrannými zdmi hned u trati. Ale líbilo se mi to. Hned během mého prvního roku tam jsem vyhrál titul, což se mnoha lidem nepodařilo. A ukázalo to lidem, že se mnou musí počítat. Hodně si jich totiž myslelo, že jsem s odchodem z MotoGP skončil. Někde uvnitř jsem ale cítil, že to tak není a když se teď ke mně dostala nabídka od týmu z WSBK, vzal jsem ji. Chci tam také vyhrát mistrovský titul.“

Nic se nevyrovná vítězství, že?

„Jo. Právě proto věřím, že se můžu stát šampionem. Byl jsem vychován jako šampion. To je jediný důvod, proč jsem začal závodit. Závodím, abych mohl vyhrávat tituly a závody, abych bojoval na špičce. Nevím, jak to přesně říct, ale když jsem přešel z Moto2, kde jsem skončil kvůli zranění celkově druhý, do MotoGP, asi jsem tam ztratil chuť závodit. Nefungovalo to tam tak, abychom si mohl říct, že máme ,hotovo'. Můžu se rok adaptovat na motorku, dělat tamto a támhleto, ale nikdy se nám opravdu nepodařilo posunout se kupředu.

V celé té situaci jsem se trochu ztratil. Neměl jsem dost dobrý stroj na to, abych mohl dosáhnout dobrých výsledků. Akceptoval jsem to, akceptoval jsem osmé místo a myslel jsem si, že je to vlastně OK. Pak jsem se spokojil s dvanáctým místem. Jenže pak jsem si vše uvědomil a pomyslel si: ,Co to sakra děláš?' V té době jsem trochu zanevřel na závodění, ale teď jsem se pomstil.

Když jsem odešel z GP a přišla ta věc s BSB, řekl jsem svému manažerovi: ,Dej mi motorku a tým, který může vyhrávat, a já jim ukážu, že můžu vyhrávat i já.' Byl to zápas, který jsem musel vyhrát. Pokud bych nevyhrál šampionát, moje kariéra by šla do kopru. Teď se cítím zase dobře, povedlo se mi se posunout kupředu, opět věřím v sám sebe. Říkám si teď: ,Můžeš vyhrát. Jsi z nich nejlepší.' A to je v závodění nejdůležitější. Je to o psychice.“

Jak jsi se skamarádil s Chazem Daviesem?

„Mám ho vážně rád. Když jsem byl malý, závodil jsem na jeho motokárové dráze. Pamatuju si, že nám dával trofeje. Vždy jsme si dobře rozuměli, takže ho spíš vnímám jako kamaráda než týmového kolegu. Myslím, že je to dobré i pro naši spolupráci, protože se nehádáme, ale spolupracujeme. Není namyšlený a ano, vycházíme spolu opravdu dobře. Vážím si ho. Je to skvělý chlap a skvělý jezdec. Čeká teď dítě, tak mu přeji vše nejlepší.“

Až organizátoři WSBK oznámí, že je čas znovu závodit, myslíš, že ti bude trochu trvat se znovu sžít s motorkou, nebo od toho od začátku půjdeš naplno?

„Nebudu se držet při zemi. Mám teď o to větší hlad vyhrávat. Během prvního závodního víkendu WSBK jsem se našel. Znáte ten pocit, když jdete první den do práce a skoro nikoho tam neznáte, máte sklopenou hlavu a vyhýbáte se problémům? Nevěděl jsem, co mám očekávat, nevěděl jsem, jak nám to půjde, ale teď vím, že se můžu soustředit na boj o vítězství.“

Informace o redaktorovi

Andrea Štipčáková - (Odebírat články autora)