Portrét: Mistr světa Max Biaggi
Text: Jiří Mikšík | Foto: Aprilia Racing, Honda Image | Zveřejněno: 26.9.2010 | Zobrazeno: 5 374x
Od dnešního dne je Max Biaggi už pětinásobným mistrem světa v silničních závodech motocyklů a teprve druhým jezdcem v historii, který to dokázal jak v závodech Grand Prix, tak i v superbicích.
Uplynulo už 13 let od doby, kde se stal Max Biaggi naposled mistrem světa. Dnes se stal popáté mistrem světa, ale poprvé v seriálu WSBK, neboť předtím získal všechny své tituly ve dvoutaktních dvěstěpadesátkách.
Max je jedna z nejdiskutovatelnějších postav v současném motocyklovém sportu. Můžete ho milovat, můžete ho ale také nenávidět. Někteří ho nazývají římským korzárem, jiní římskou divou. Prostě buď ho jeho fanoušci milují, druzí jsou pak jeho nepřátelé. Takový je prostě Max Biaggi. Jedno se mu ale nedá upřít, a to je jeho jezdecký talent.
Neboť od dnešního dne je Max Biaggi už pětinásobným mistrem světa v silničních závodech motocyklů a teprve druhým jezdcem v historii, který to dokázal jak v závodech Grand Prix, tak i v superbicích - před ním pouze Američan John Kocinski.
S novou helmou mu dnes v Imole stačilo jedno jedenácté a jedno páté místo k zisku předčasného titulu mistra světa. Mohl si dokonce dovolit ve druhé jízdě spadnout, nebo odstavit svoji Aprilii RSV4 do svého boxu. V okamžiku, kdy Leonu Haslamovi vypověděla poslušnost jeho Suzuki, měl náskok 52 bodů!
Biaggi rozhodně patří mezi nejlepší současné jezdce, kteří na motocyklových tratích závodí a to ve svých 39 letech. S motocyklem Aprilia RSV4 ukázal všem svým mladším konkurentům, kdo je pánem na tomto hřišti a kdo má po ruce to správné kladivo. Portimao, Monza, Miller a Misano, aneb čtyřikrát dvojité vítězství, to snad mluví za vše. Přitom konec jeho kariéry byl už několikrát na spadnutí.
V roce 1991 přišel tento Ital do cirkusu zvaném Grand Prix a to přímo do dvěstěpadesátek. O rok později následovaly první podiová umístění a na konci sezóny ve finále v Jižní Africe i první vítězný závod Grand Prix.
1993 ukončil Biaggi sezónu jako čtvrtý, s jedním vítězstvím a čtyřmi podiovými umístěními. Ovšem pak teprve začal ten správný "run" tohoto Itala.
Od roku 1994 se začíná jedna velká láska, Biaggi a Aprilia. Max se stal na motocyklu továrny z Noale třikrát po sobě mistrem světa. Vzápětí přestoupil k Hondě a titul si zopakoval.
To mu zřejmě stačilo a tak následovalo "povýšení" do královské kubatury 500 ccm. A začal psát nové dějiny. Svou premiéru v královské třídě přeměnil v Japonsku ve vítězství. A protože k tomu přidal ještě první místo na svém oblíbeném Masarykově okruhu (dodnes tam vyhrál 10x a drží tak absolutní rekord v počtu vítězství, tedy stejně jako sidecarista Rolf Biland) a ještě jedno první místo a také dalších 6 podiových umístění! Výsledek v jeho premiérové sezóně - titul vicemistra světa za legendou Mickem Doohanem.
V roce 2005 jel Biaggi svou poslední sezónu MotoGP a nikdy neskončil v královské kubatuře hůř, než na pátém místě celkově. K tomu byl ještě dvakrát navíc vicemistrem světa, ve své první sezóně v MotoGP (2002) a v posledním roce kubatury do 500 ccm (2001), vždy ho porazil jistý Valentino Rossi.
Jeho celková bilance v Grand Prix je následující: 214 startů (250 ccm 87 - 500 ccm a MotoGP 127), 42 vítězných závodů (29-13). 56 Poles (33-23), 42 Fast Lapes (28-14) a 111 podiových umístění (53-58). K tomu tituly mistrů světa z let 94-95-96-97.
Po létech na továrních motocyklech Honda, Yamaha a satelitních motocyklech Honda a také továrních strojích Aprilia a Honda ve dvěstěpadesátkách pověsil Biaggi svou helmu na pomyslný hřebík a dal si roční, nedobrovolnou, závodní pauzu.
V roce 2007 se vrací Biaggi na mezinárodní motocyklovou scénu a opět po svém způsobu. Na továrním motocyklu Suzuki týmu Alstare Francise Batti vyhrává hned svůj první závod na motocyklu o objemu 1000 ccm. A jelikož dovedl motocykl GSX-R 1000 do cíle celkem 3x na prvním místě (Katar, Brno a Vallelunga), tak z toho bylo skvělé třetí místo celkově. Přesto však musel odejít...
V roce 2008 jezdil Biaggi na privátním motocyklu Sterilgarda Go Eleven Ducati, kde získal celkem sedm podiových umístění a také sedmé místo celkově.
Pořekadlo, že stará láska nerezaví, se naplnilo o rok později - 2009. Aprilia vstoupila opět do světa superbiků a s kým jiným, než s Maxem Biaggim. První podiové umístění s RSV4 na sebe nedalo dlouho čekat, hned ve druhém závodě sezóny v Kataru se to Maxovi podařilo a to raději nadvakrát. První vítězství také netrvalo dlouho, Aprilia se ho dočkala v polovině sezóny, "pochopitelně", že u nás v Brně. A tak byl položen základní kámen pro rok 2010.
Po "zahřívací" sezóně 2009 byly dány celkem jasně priority na letošní rok: vítězství v jednotlivých závodech a zlepšení loňského celkového umístění, tedy 4. místa. Do Imoly, tedy předposlednímu podniku letošního šampionátu WSBK byla jeho bilance obdivuhodná: devět prvních míst, dvě druhá a dvě třetí. Co víc dodat?
V mistrovském seriálu superbiků absolvoval doposud Max Biaggi celkem 105 startů: 2x vybojoval Pole Position, získal celkem 46 podií - 13x 1. místo, 16x 2. místo a 17x 3. místo a kromě toho zajel 9x nejrychlejší kolo v závodě.
VELKÁ GRATULACE MAXI BIAGGIMU!!!
Max je jedna z nejdiskutovatelnějších postav v současném motocyklovém sportu. Můžete ho milovat, můžete ho ale také nenávidět. Někteří ho nazývají římským korzárem, jiní římskou divou. Prostě buď ho jeho fanoušci milují, druzí jsou pak jeho nepřátelé. Takový je prostě Max Biaggi. Jedno se mu ale nedá upřít, a to je jeho jezdecký talent.
Neboť od dnešního dne je Max Biaggi už pětinásobným mistrem světa v silničních závodech motocyklů a teprve druhým jezdcem v historii, který to dokázal jak v závodech Grand Prix, tak i v superbicích - před ním pouze Američan John Kocinski.
S novou helmou mu dnes v Imole stačilo jedno jedenácté a jedno páté místo k zisku předčasného titulu mistra světa. Mohl si dokonce dovolit ve druhé jízdě spadnout, nebo odstavit svoji Aprilii RSV4 do svého boxu. V okamžiku, kdy Leonu Haslamovi vypověděla poslušnost jeho Suzuki, měl náskok 52 bodů!Biaggi rozhodně patří mezi nejlepší současné jezdce, kteří na motocyklových tratích závodí a to ve svých 39 letech. S motocyklem Aprilia RSV4 ukázal všem svým mladším konkurentům, kdo je pánem na tomto hřišti a kdo má po ruce to správné kladivo. Portimao, Monza, Miller a Misano, aneb čtyřikrát dvojité vítězství, to snad mluví za vše. Přitom konec jeho kariéry byl už několikrát na spadnutí.
V roce 1991 přišel tento Ital do cirkusu zvaném Grand Prix a to přímo do dvěstěpadesátek. O rok později následovaly první podiová umístění a na konci sezóny ve finále v Jižní Africe i první vítězný závod Grand Prix.
1993 ukončil Biaggi sezónu jako čtvrtý, s jedním vítězstvím a čtyřmi podiovými umístěními. Ovšem pak teprve začal ten správný "run" tohoto Itala.
Od roku 1994 se začíná jedna velká láska, Biaggi a Aprilia. Max se stal na motocyklu továrny z Noale třikrát po sobě mistrem světa. Vzápětí přestoupil k Hondě a titul si zopakoval.
To mu zřejmě stačilo a tak následovalo "povýšení" do královské kubatury 500 ccm. A začal psát nové dějiny. Svou premiéru v královské třídě přeměnil v Japonsku ve vítězství. A protože k tomu přidal ještě první místo na svém oblíbeném Masarykově okruhu (dodnes tam vyhrál 10x a drží tak absolutní rekord v počtu vítězství, tedy stejně jako sidecarista Rolf Biland) a ještě jedno první místo a také dalších 6 podiových umístění! Výsledek v jeho premiérové sezóně - titul vicemistra světa za legendou Mickem Doohanem.
V roce 2005 jel Biaggi svou poslední sezónu MotoGP a nikdy neskončil v královské kubatuře hůř, než na pátém místě celkově. K tomu byl ještě dvakrát navíc vicemistrem světa, ve své první sezóně v MotoGP (2002) a v posledním roce kubatury do 500 ccm (2001), vždy ho porazil jistý Valentino Rossi.
Jeho celková bilance v Grand Prix je následující: 214 startů (250 ccm 87 - 500 ccm a MotoGP 127), 42 vítězných závodů (29-13). 56 Poles (33-23), 42 Fast Lapes (28-14) a 111 podiových umístění (53-58). K tomu tituly mistrů světa z let 94-95-96-97.
Po létech na továrních motocyklech Honda, Yamaha a satelitních motocyklech Honda a také továrních strojích Aprilia a Honda ve dvěstěpadesátkách pověsil Biaggi svou helmu na pomyslný hřebík a dal si roční, nedobrovolnou, závodní pauzu.
V roce 2007 se vrací Biaggi na mezinárodní motocyklovou scénu a opět po svém způsobu. Na továrním motocyklu Suzuki týmu Alstare Francise Batti vyhrává hned svůj první závod na motocyklu o objemu 1000 ccm. A jelikož dovedl motocykl GSX-R 1000 do cíle celkem 3x na prvním místě (Katar, Brno a Vallelunga), tak z toho bylo skvělé třetí místo celkově. Přesto však musel odejít...
V roce 2008 jezdil Biaggi na privátním motocyklu Sterilgarda Go Eleven Ducati, kde získal celkem sedm podiových umístění a také sedmé místo celkově.
Pořekadlo, že stará láska nerezaví, se naplnilo o rok později - 2009. Aprilia vstoupila opět do světa superbiků a s kým jiným, než s Maxem Biaggim. První podiové umístění s RSV4 na sebe nedalo dlouho čekat, hned ve druhém závodě sezóny v Kataru se to Maxovi podařilo a to raději nadvakrát. První vítězství také netrvalo dlouho, Aprilia se ho dočkala v polovině sezóny, "pochopitelně", že u nás v Brně. A tak byl položen základní kámen pro rok 2010.
Po "zahřívací" sezóně 2009 byly dány celkem jasně priority na letošní rok: vítězství v jednotlivých závodech a zlepšení loňského celkového umístění, tedy 4. místa. Do Imoly, tedy předposlednímu podniku letošního šampionátu WSBK byla jeho bilance obdivuhodná: devět prvních míst, dvě druhá a dvě třetí. Co víc dodat?
V mistrovském seriálu superbiků absolvoval doposud Max Biaggi celkem 105 startů: 2x vybojoval Pole Position, získal celkem 46 podií - 13x 1. místo, 16x 2. místo a 17x 3. místo a kromě toho zajel 9x nejrychlejší kolo v závodě.
VELKÁ GRATULACE MAXI BIAGGIMU!!!
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?