S Jakubem Smržem nejen o roku 2007
Text: Petr Štola | Zveřejněno: 13.12.2007 | Zobrazeno: 6 919x
Po mnohaletých zkušenostech s dvoutaktními stroji čekala českou stálici závodního nebe tvrdá zkouška v podobě světového šampionátu čtyřtaktních superbiků. Jakub se této výzvy nezalekl a s dosluhujícím strojem Ducati 999 F05 se mezi světovou elitou probojoval na 14. místo v konečném pořadí. Pojďme se společně podívat na sezónu 2007 očima Jakuba Smrže.
Kubo, vstup do letošní sezony byl poměrně hektický a rychlý. Když se na vše podíváš s odstupem času, jsi rád, že nakonec situace vyústila právě startem v MS Superbiků s týmem NCR Caracchi?
“Určitě jsem strašně rád, pro mě to byla změna tím správným směrem a superbiková motorka mi naprosto vyhovuje, už jen kvůli mé výšce a váze. Navíc jsou to hodně zajímavé závody, kde hraje větší roli samotnej závodník, než jen kolik peněz máš. SBK jsou hodně na vzestupu, čemuž nasvědčuje i ještě neuzavřená startovka na příští rok. V týmu nefungovalo vše jak mělo, protože trpěl nedostatkem peněz, což vyústilo v mnoho technických problému, ale má první sezóna splnila účel a mám dobré angažmá na příští rok.“
Mnoho jezdců si po nahrazení dvoudobých pětistovek speciály MotoGP stěžovalo, že závody už nejsou tak zajímavé jako dřív. Jak to vidíš ty? Sou zážitky na dvoutaktu intenzivnější než na čtyřtaktu?
„Dvoutakt je hodně specifický a jízda na něm je úplně jiná. Největší rozdíl je v tom, že dvěstěpadesátka je čistokrevný závoďák a jízda na něm je mnohem klidnější. Se superbikem se hodně často musíš prát a samozřejmě je znát o 100 koní víc a zároveň téměř o 100kg vyšší váha. Co je dobré, tak pro všechny jsou jednotné pneumatiky, čímž jsou tyto závody mnohem zajímavější. Ve 250 bylo již předem rozdělené, kdo bude mít jaké gumy a jakou motorky, ale v SBK máš možnost ukázat se, i když jsi papírově na „druhé koleji.“
Desmodromické dvouválce Ducati jsou poměrně charakteristické. Jak dlouho ti trvalo, než jsi se na motocyklu cítil pohodlně a co jsi nejvíc musel změnit na svém jezdeckém stylu?
„Celkově to byla úplně jiná motorka, než všechny předchozí. Ale opravdu se mi to hodně líbilo a netrvalo dlouho, než jsem si zvykl. Musel jsem toho změnit hodně, velký rozdíl byl v nájezdech do zatáček a kvůli velkému výkonu i výjezd, kdy se musí dávat mnohem větší pozor při přidávání plynu. Taky mi chvilku trvalo, než jsem se naučil využívat kroutícího momentu.“
Evidentně jsi to ale zvládl dobře. Často jsi útočil na pozice v první desítce. Asi nejúspěšnější závody se odehrály v Donnington Parku a holandském Assenu. Jak hodnotíš tyto závody sám?
„Tyto závody dopadly nad moje očekávání a když si vezmu, že jsem startoval hodně vzadu, tak nemůžu být nespokojen. Nejlepší byla druhá jízda v Doningtonu, kde jsem ke konci závodu dokázal zajíždět stejné časy jako vedoucí skupina.“
Určitě jsi měl velké cíle pro domácí závod v Brně, kde se ovšem motocyklům Ducati poslední dobou moc nedařilo. Na tento náročný víkend tě přišlo podpořit mnoho domácích fanoušků, které jsi překvapil i speciálním designem kombinézy. Vyvíjelo se toto klání podle tvých představ?
„K mým představám to mělo hodně daleko… Za celý víkend se kazilo co mohlo, jediné co bylo celkem dobré byl čas, kterého jsem dosáhl, ale vnitřně vím, že to mohlo být mnohem lepší. Uvidíme příští rok a snad přijde ještě mnohem víc lidí a já se budu moct odvděčit výborným výsledkem…“
Co si myslíš o konkurenci v superbicích? Na rozdíl od současného MotoGP můžeme často vidět souboje velkých skupin, při kterých občas dojde i ke kontaktům. Jsou boje opravdu tak tvrdé?
„Konkurence už byla letos veliká, ale to nejlepší přijde v sezóně 2008. To je právě to, co se mi na SBK líbí. Startovní pole není tolik roztahané a i s horší motorkou máš možnost něco ukázat. Navíc souboje jsou velice vyrovnané a jednotné pneumatiky Pirelli srovnávají všechny jezdce. I v superbikových motorkách je hodně elektroniky, ale pořád není na takové úrovni, aby všichni jeli jako po kolejích, což třeba vidíme v MotoGP.“
V roce 2007 jsi se však neprezentoval jen v šampionátu WSBK. Nesmazatelný je také tvůj zápis do historie legendárního závodu 24 hodin Le Mans famózním sedmým místem a v neméně prestižní osmihodinovce v Suzuce jsi se taky neztratil. Jaké jsou tvé dojmy z vytrvaleckého šampionátu? Vypadá to, že díky své rychlosti a fyzické připravenosti by jsi mohl být ideálním jezdcem pro tuto sérii. Po těchto výkonech ti určitě přišly nějaké nabídky…
„Nabídky by určitě byly, ale v příští sezóně se chci plně soustředit na superbikové mistrovství. Vytrvalostní závody jsou fyzicky hodně náročné a všude, kde jsem jel, jsem podal dobrý výkon. Tyto závody byly dobrou zkušeností, ale mě tolik nebaví a opravdu chci dát vše do SBK.“
Když vše fungovalo jak má, byl jsi většinou na stejné motorce rychlejší než Roberto Rolfo rok před tebou. I letos jste spolu měli pár pěkných soubojů, přestože on sedlal letošní tovární Hondu. V GP250 ses mu však málokdy přiblížil. Je tedy technika v superbicích vyrovnanější?
„Technika je vyrovnanější a jedeme všichni na stejných gumách, zatímco v GP250 je vše předem dané… Tam on jezdil na tovární Hondě a já na privátní.“
Co říkáš na to, že Anthony West a Chaz Davies se kterými jsi často bojoval v GP250, již měli příležitost se ukázat v MotoGP? Je MotoGP stále tvým snem a cílem?
„Jejich cesta šla jiným směrem a třeba konkrétně Anthony West hodně vytěžil svou drzostí. MotoGP je stále číslo 1 v motocyklovém sportu, ale jestli není lepší jezdit kolem 5. místa ve startovním poli 30ti jezdců WSBK než občas bodovat, když z 20ti lidí MotoGP 5 nedojede…?“
Říká se že Americký závodní svět je totálně odlišný od toho co známe a je těžké se v něm prosadit. Přesto jsi v závodě Toyota 200 mil na okruhu Willow Springs dokázal porazit téměř všechny místní matadory a k vítězství ti scházelo jen málo. Jak probíhalo tvé americké působení a jak místní reagovali na tvou skvělou jízdu? Byl Vincent Haškovec spokojený s tím jak jsi navázal na jeho úspěchy?
„Byl to super zážitek a letos jeden z mých nejlepších závodů. Kolem mě byla skvělá parta lidí, které dal Vincent dohromady a přesto, že jsme měli velké ambice, pro všechny místní jsem byl outsider. V životě jsem nejel na Suzuki a ani na Dunlopech se superbikovou motorkou. Navíc místní okruh byl hodně specifický a když to přeženu, tak jsi na mnoha místech musel zavřít oči, abys byl rychlej a taky bylo třeba pořád koukat na ostatní, kde a jak jedou. Nejvíc mi však pomohl Vincent, pro kterýho je Willow Springs domácí trať a mohl by tam jezdit i poslepu. K vítězství chybělo hodně málo a dodnes mě to mrzí. Doplatil jsem na chybu s poslední pneumatikou, ale rozhodně jsem podal dobrý výkon a ten den jsem byl nejrychlejší. Doufám, že se do Willow Springs ještě někdy dostanu…“
Konec sezóny byl poměrně smolný. Přestože Vallelunga i Magny Cours pro tebe byly prakticky neznámé tratě, byl jsi tam hodně rychlý. Ani jednou se to však plně neprojevilo na výsledku závodu. Co se ti honilo hlavou ve chvíli, kdy jsi musel po startu posledního závodu sezony zajet pro technickou poruchu do boxů?
„Já jsem nikam ani neodjel, protože jsem zůstal stát na startu, když mi prasklo řetězové kolečko. Rozhodně to bylo k pláči…a už jsem nad tím radši ani nepřemýšlel. Nejsem typ jezdce, že bych kopal do motorky, řval na mechaniky a podobně, ale v Magny Cours už moc nechybělo . V první jízdě jsem byl v dobrém tempu, dlouho jsem za sebou držel i Maxe Biaggiho, ale pak jsem bohužel upadl. Chtěl jsem si to vynahradit v druhé jízdě, ale stalo se to, co se stalo. Byla to taková třešnička technických problému v letošním roce…“
Jsi spokojený s celkovým 14. místem? Nebo jsi pomýšlel na vyšší příčky?
„Nebylo to špatné, ale mohlo to být lepší. Neexistuje kdyby, ale mockrát to mohlo dopadnout líp. Rozhodně jsem na sebe upozornil a vybojoval si angažmá pro příští sezónu a to je to nejdůležitější. V mnoha případech jsem přišel o dobré umístění kvůli technice. Já jsem chyboval, protože jsem neměl žádné zkušenosti, ale to je historie a teď se snažím maximálně připravit na další sezónu.“
V roce 2008 tě uvidíme v sedle nové Ducati o obsahu 1200ccm v týmu Guandalini racing by Grifos. Jak se na tuto příležitost těšíš? Kdy proběhne první seznámení s motocyklem a týmem?
„Těším se strašně moc, budu mít 2 motorky, obě úplně nové a navíc budou téměř identické jako motorky v továrním týmu Xerox. S týmem už se znám od poloviny letošní sezóny a motorky budou tento týden dovezeny do dílny. Můj nový tým je hodně rodinná záležitost a všichni se nemůžou dočkat na první testy, stejně jako já. Budou začátkem ledna. Podle prvních testů továrního týmu v Qataru a informací od mého nového šéfmechanika Maurizia Perliniho je nová motorka hodně dobrá!“
Sezóna 2008 bude určitě jedna z nejnabitějších vůbec. Špička superbikerů bude doplněna o známého „el torro“ Carlose Checu, „zázračného“ Turka Kenana Sofuoglu, japonského rychlíka Ryuichi Kiyonariho a další. Máš nějaké cíle kde by ses chtěl v této nabité konkurenci umístit?
„Myslím, že těch hodně rychlých lidí bude mnohem víc a umístění v top 10 bude samo o sobě hodně náročné. V roce 2008 bude v SBK startovat kolem 30ti lidí a z toho více než 15 továrních motorek, takže určitě bude na co koukat. Mám své tajné cíle, ale po testech o nich můžu mluvit veřejně. Rozhodně nechci být do počtu a dát o sobě hodně vědět!“
Je o tobě známo, že do předsezónní přípravy jdeš naplno. Jak probíhá ta letošní a co tě ještě čeká?
„Po skončení sezóny jsem jel asi 4 závody na motokrosové motorce a hodně jsem na ní trénoval. Zároveň jsem hned druhý den po posledním závodě začal s fyzickou přípravou, kterou absolvuji s motokrosařem Zdenkem Blábolilem pod vedením Jana Janků, otce Tomáše Janků, našeho úspěšného atleta z Dukly Praha. A díky tomu, že jsem externí zaměstnanec Dukly Praha, byli jsme opět na soustředění ve Vojenské Zotravovně Bedřichov ve Špindlerově Mlýně. Mezi tím samozřejmě trénujeme doma minimálně jednou denně spolu s „Blábíkem“ a tento týden odletíme na další atletické soustředění na Lanzarote, kde budeme téměř až do Vánoc. A pak už hurá na motorku a pokračovat v tréninku doma…“
Pomalu se stáváš součástí specifického kultu značky Ducati. Váš rodinný tým však již několik let drží zástavu Hondy ve FIM Cupu Superstock 1000, kde si odjel také svůj první „čtyřtaktní“ závod. Co odpovíš když se tě zeptám na značku oblíbeného výrobce motocyklů?
„Každá motorka má něco do sebe, ale Ducati je srdcová záležitost. Je to malinká fabrika, která šlape na paty světovým gigantům a když jsi v Ducati, mohl bys z každého zaměstnance cítit, že by pro Ducati dýchal. Mám Ducati rád, samozřejmě neovlivním můj budoucí vývoj a směr, ale pokud to bude jen trochu možné, chtěl bych i nadále jezdit na této značce, která mi zatím velice přirostla k srdci.“
Díky za rozhovor a za všechny fanoušky ti přeji hodně závodních, ale i osobních úspěchů!
„Díky moc a už se těším na začátek sezóny, doufám, že bude na co koukat!!!“
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?