Get Well Vincent!

Na hořických Zatáčkách jsem potkal bojovníka. Týpka, který dříve bojoval se svými soupeři na trati a teď se stejně úspěšně rve s nepřízní osudu.

Ahoj Radku, vítám tě po dlouhý době zase doma! Seš tady jen na chvíli na výletě a po Hořicích pojedeš zase do Ameriky, nebo zůstáváš v Čechách?
Mám tady teďka vážnou známost a taky strašně moc kamarádů, který mi pomohli v mým návratu zpátky, takže sice ještě budu muset na chvíli do Los Angeles vyřídit nějaký záležitosti, ale léto tady určitě strávím. Pojezdím po závodech, po kamarádech a uvidím co dál. Nejspíš budu se svou holkou v Sokolově, ale rád bych někam k Praze, kde mám syna, i když ono je to jedno, naše republika je malá, dá se v pohodě cestovat a já budu stejně pořád rozlítanej někde po závodech.

Seš tady dost provařenej, pořád v jednom kole, je tu kolem tebe plno lidí, není toho na tebe až moc?
No hlavně v pátek to bylo fakt náročný, úplně jsem ztratil hlas a myslím, že příští tejden budu fakt hotovej :-)


Co se stalo za těch čtrnáct let mezi tvým hodně divokým odjezdem z hořickýho startovního roštu až po dnešní návrat? Co se událo kromě toho, že se z Radka Urbance stal Vincent Haskovec?
Nebylo to teda rozhodně jednoduchý. Hodně lidí mi v Americe strašně pomohlo, hlavně v začátku. Zpočátku jsem se pohyboval v menších závodech, pomalu jsem postupoval nahoru a ta pořádná kariéra začala v roce 2002. Tam už začínala i taková ta politika kolem závodů, plno fakt důležitejch lidí, šikovnejch techniků a od roku 2003 jsem měl fakt super kontrakt i pro sezónu 2004, jenže to po mým crashi v Sonomě v následující sezóně skončilo.

Ke tvýmu zdravotnímu stavu: je tady nějakej posun k lepšímu, probíhá pořád rehabilitace? Nevypadáš na to, že bys jen tak házel flintu do žita.
Určitě, furt makám a i kdyby to mělo trvat dvacet let, tak prostě věřím tomu, že se dám dokupy. Víc než doktoři! Ty mají nespíš pocit, že je to v prdeli, ale já na sobě sleduju pokroky, o kterejch oni radši ani nemluvili, takový šance mi ani nedávali a tak věřím, že to bude pořád lepší a lepší!


Teď vypadáš v pohodě, ale bylo nějaký období, že sis řekl: Balím to, končím!
Jo jasně, takovejch chvil bylo plno, ale to je normální. Ale tohle vždycky nějak přišlo a zase to odešlo. Ale teď jsem fakt šťastnej člověk, když srovnám to, v jaký pohodě jsem teď a to, čím jsem chvílema procházel, tak mě nezbejvá nic jinýho, než bejt šťastnej.

Takže nevidíš na tvý bouračce jenom to negativní, dá se tam najít něco pozitivního?
Absolutně ne! Vidím to přesně naopak! Do tý doby jsem sice dosáhnul nějaký kariéry, ale od mýho zranění doby jsem začal úplně novej život, znova jsem se narodil. Na americkej Den matek, 14. května 2005 se narodil novej Radek Urbanec! :-) Je super, že vím, jaký to je bejt na dně. Níž už spadnout nemůžu a teď, když zase jdu nahoru, tak to je super pocit, kterej si fakt užívám.
Takže tě to dost změnilo? Přeci jenom jsi vždycky byl pořádnej střelec nejenom na trati ale i v životě.
Změnilo mě to totálně, usadilo mě to, vidím jiný hodnoty a jinej směr v životě. To, jestli člověk vyhraje deset nebo padesát závodů přeci není důležitý. Člověk pak zjistí, že daleko lepší pocit máš ve chvíli, když někomu pomůžeš. Taky proto mě napadl takovej malej projekt, se kterým jsem začal právě tady v Hořicích a kterej se jmenuje Czecher Trophy. Nechal jsem udělat sto triček jako památku na Ondry Lelka a na konci závodu vždycky vyhlásím tuhle trofej, kterou odměníme závodníka, kterej nějakým způsobem zaujme, neskončí sice mezi prvníma, ale bude to třeba největší smolař, bude to taková cena diváků. Bude to i na takový průsery, co se stalo právě Ondrovi. Pak když táta odejde a zůstanou dvě děti, tak přijdou „kamarádi“ a rozebíraj si z jeho garáže svoje věci místo toho, aby je prodali a aspoň trošku rodině pomohli.

Bude to dlouhodobější akce, nebo je to jenom jednorázovka ne letošní Zatáčky?
Určitě to bude dlouhodobější tady v Hořicích a pak to možná rozšíříme dál, ale tady určitě jo, protože místní pořadatelé mě v tomhle vyšli hodně vstříc, za což bych jim chtěl i touhle formou poděkovat.


Takže i tohle je jeden ze způsobů, jak se chceš dál angažovat v závodech, dalším byla i účast české bandy seskupené kolem tebe, která se před třema rokama zúčastnila v Americe závodu 200 mil Toyota a kde Kuba Smrž parádně povodil většinu místních driverů. Plánuješ ještě něco podobného?
No to byla spíš jednorázová akce, kterou umožnily místní podmínky. Kuba je samozřejmě špičkovej jezdec a tam mu všechno parádně sedlo, jedinej problém byl s gumama, protože byl zvyklej na pirelky, ale na týhle trati jsou daleko lepší dunlopky, ale stejně tam skončil druhej a to byla teda bomba. Tam na nás rozhodně nezapomenou! :-)

Dovedl jsi je na trať ve Willow Springs, kterou v USA považuješ za svoji domácí a nejoblíbenější. Teď jsme ale v Hořicích, je tohle tvoje domácí trať v Čechách?
No jasně! Tady jsem viděl závody motorek poprvé a nikdy nezapomenu na to, jak mě táta přivedl nahoru ke Křížku a říká: Počkej až přilítnou! Já jsem na to fakt zíral s otevřenou pusou! Tam jsem dostal strašnou chuť na závody, vždycky jsem do Hořic jezdil nejradši a i teď si to tady hrozně užívám!

Co se ti vybaví, když se řekne Hořice? Je to trať, diváci, kamarádi tady nebo právě ty první závody, na který tě táta přivedl? Nebo tam je něco jinýho? Přeci jenom na Zatáčkách jsi neprožil jenom příjemný chvíle.
To se nedá oddělit, jsou to prostě Hořice! Když se řekne Hořice, tak já prostě hořím! Všichni se mě přes celej víkend ptali, co tady dělám jen v tričku v takový kose, ale já jsem úplně rozpálenej, nohy mám sice ledový ale jsem úplně jak papiňák, fakt jsem plnej energie. Mám strašně rád místní pořadatele, kterejm bych chtěl taky pomoct. Oni si totiž zasloužej podporu, ona tahle generace už pomalu stárne, jsou to kluci, kterejm je k šedesáti a nový lidi bohužel nepřicházej. Drží to tady pár lidí a až ty už nebudou moct, tak je nebezpečí že to prostě skončí, což by byla strašná škoda! Bohužel mám pocit, že teď to sice vypadá skvěle, diváků i jezdců je rok od roku víc a víc, všichni jsou strašně spokojený, ale nikdo nevidí, že to všechno stojí jakoby na vodě. Hořice musej žít dál!


Radku, díky za rozhovor. Přeju ti i za čtenáře našeho serveru jen to nej….. do budoucna. Konkretizovat nebudu, protože sám víš nejlíp co si přeješ, takže hlavně ať se ti to splní!

Taky díky, ahoj!

Radkovi je věnováno téma na našem fóru, kde můžete sledovat další aktuální dění kolem něj, případně navštivte přímo jeho web.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Bořivoj Kartos - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):



TOPlist