Tourist Trophy 1977

Z hlediska vlastní sportovní úrovně závodů to snad až tak velká ztráta nebyla, neboť závody TT byly převážnou většinou nejlepších závodníků (s výjimkou side) stejně bojkotovány, ale nic naplat, mistrovství světa je mistrovství světa. Pořadatele Tourist Trophy trápila především právě ztráta statusu nejstaršího a nejslavnějšího závodu v rámci světového šampionátu. Prestiž museli udržet na nejvyšší úrovni i v této nemistrovské podobě, proto bylo nutno udělat v programu určité změny. Kategorie do 350cc nebyla vypsána a označení Junior připadlo třídě 250cc (dříve Lightweight), rovněž byly zrušeny závody Production TT. Na druhé straně ale byly nově zařazeny třídy TT F-1, F-2 a F-3, které měly status MS Tourist Trophy (vlastně tedy status mistrovství světa na přírodních okruzích). Jednotlivé formule se mezi sebou lišily především povoleným typem motoru a jeho objemem. F-1: dvoutakty 350-500cc nebo čtyřtakty 600-1000cc, F-2: dvoutakty 250-350cc nebo čtyřtakty 400-600cc, F-3: dvoutakty 125-250cc nebo čtyřtakty 200-400cc. Dva závody sidecarů byly zachovány, ale oba byly vypsány pro stroje zdvihového objemu do 1000cc. Pořadatelé se činili i co do jezdeckého obsazení a poněkud paradoxní bylo, že „hlavní hvězdou večera“ byl Phil Read, tedy jeden z těch, kteří v roce 1972 stáli spolu s Agostinim v čele vzpoury proti Tourist Trophy. Mnozí patrioti TT mu také jeho tehdejší postoj ani po létech nezapomněli. Například když mu jeho přítel chtěl dotankovat benzín do jeho Rolls Royce, pumpař vůz poznal se zeptal: „Není tohle náhodou vůz Phila Reada?“ A když dostal kladnou odpověď, kategoricky prohlásil: „Tak to si musíte najít jinou pumpu. Ode mne ten lump nedostane ani kapku!“ Ale více bylo určitě těch, kteří se na Readův návrat na TT těšili. Zahajovalo se závodem Junior (tentokrát pro stroje do 250cc), kde po celá tři kola vedl Charlie Williams. V průběhu prvních dvou kol se v těsném odstupu několika vteřin za ním držel Bill Simpson (1.kolo-4sec, 2.kolo-8sec), ale v posledním kole na Nook vypadává ze závodu. Závod byl velkou demonstrací motocyklů Yamaha, neboť z 63 jezdců v cíli sedlala Yamahu rovná padesátka. V závodě TT Formule-1 byli všichni zvědaví na Phila Reada - na snimku. Ten také po prvním kole vedl o 29 sec před Stanem Woodsem (oba na Hondách). Ve druhém kole Woodse předjel Roger Nicholls a na vedoucího Reada ztrácel 46 sec. V průběhu třetího kola se značně zhoršilo počasí a déšť změnil poměr sil na trati. Read za mokra výrazně zpomalil a do vedení se s náskokem 22 sec dostal Nicholls. Pak se ale začalo souhrou různých okolností rozhodovat o vítězi. Nicholls po třetím kole zastavil k dotankování, zatímco Read pokračoval dál. V následujících chvílích bylo rozhodnuto závod ukončit po 4 okruzích (původně vypsán na 5) a Nicholls časovou ztrátu po zastávce v depu neměl již šanci stáhnout. Read tak získal titul mistra světa TT F-1 pro rok 1997 (TT byla jediným závodem tohoto MS, ale časem vznikl malý seriál a MS se rozšířilo i na jiné okruhy). Pondělnímu závodu Senior také nepřálo počasí. Nejdříve byl start o 30 minut oddálen, pak zhruba v půli závodu bylo nakonec rozhodnuto, že závod bude o jeden okruh zkrácen. Na úvod vedl Read o 14 sec před Georgem Fogartym. Ten se v průběhu druhého kola propadl až na 4. místo za Toma Herrona a Alexe George. Následně se Alex posunul před Herrona, a když bylo ohlášeno, že se závod bude ukončen po pěti kolech, ztrácel na vedoucího Reada 11 sec. V posledním kole Alex George před Black Hut ze závodu vypadl a tak za Readem dojel na druhém místě Tom Herron. Na pěkném pátém místě skončil při svém debutu na TT Američan Pat Hennen, kterého známe i z Velké ceny Československa. Již tréninky slibovaly, že by v závodě side mohla být oficiálně překonána hranice 100 mph na kolo. A nemuselo se dlouho čekat. Hned v prvním kole prvního závodu Side zajeli Dick Greasley a Mick Skeels průměr 100,59 mph. Druhý Mac Hobson ztrácel 11 sec a třetí by George O´Dell. Ve druhém kole Mac Hobson na Quary Bend náhle zpomalil a byl mimo hru. Naopak O´Dell zajel svou první stovku a stíhal vedoucího Greasleye. Při nájezdu do posledního kola byl mezi nimi rozdíl jediné vteřiny. V něm O´Dell neuvěřitelně zrychlil a novým rekordním kolem 102,80 mph rozhodl závod nakonec jednoznačně pro sebe. Ve druhém závodě Side překonalo stovku již více posádek. Vítěz předešlého závodu O´Dell odpadl již v prvním kole. Mac Hobson držel vedení po celý závod a zvítězil před Rolfem Bilandem a Rolfem Steinhausenem. Steinhausen, který byl třetí v obou závodech sidecar, byl vyhlášen celkovým vítězem side v součtu obou jízd.. Do středečního závodu Classic 1000cc nenastoupil Phil Read, který předešlého dne při svém neoficiálním tréninku upadl na Brandish Corner a zlomil si klíční kost. Závod samotný se stal spanilou jízdou Micka Granta na Kawasaki, který ve druhém kole vytvořil nový rekord (112,77 mph) a nikdo mu nebyl vážnějším soupeřem. John Williams a Pat Hennen odpadli a tak druhý nakonec dojel Charlie Williams, ovšem cca 3 minuty za vítězem. Třetí místo stejně jako v Seniorech obsadil Eddie Roberts (na rozdíl od Seniorů, kde jel na Suzuki, sedlal tentokrát Yamahu). Souběžný závod Formule-2 a Formule-3 zahajoval poslední závodní den. V F-2 byl na čele po prvním kole Frank Rutter před Billem Smithem, Ianem Richardsem a Alanem Jacksonem. Rutter v následujícím kole na Laurel Bank odpadl a do čela postoupil Alan Jackson. Toho v dalším kole ve vedení vystřídal Bill Smith, když ale v posledním kole na Ballaugh odstoupil, měl Jackson už cestu za vítězstvím volnou. F-3 zpočátku vedl John Kidson, ale ve třetím kole šel před něho John Stephens – bohužel na Kirk Michael jeho závod skončil a Kidson si dojel pro titul prvního šampióna. Závěrečným závodem celé TT byl Jubilee TT 1000. Vítězem se možná dost překvapivě stal „jakýsi“ Joey Dunlop, pro něhož to byla teprve druhá účast na TT a těžko se dala předjímat jeho pozdější nebetyčná kariéra. Joey zpočátku dokonce nebyl ani v oficiální startovní listině závodu, vše se ale nakonec dalo do pořádku a rodák ze severoirského Ballymoney mohl startovat. Dunlop byl ve vedení po celá čtyři kola před Georgem Fogartym, otcem pozdějšího velmi úspěšného několikanásobného vítěze Tourist Trophy a všestranného jezdce Carla Fogartyho (mimo jiné také mistra světa TTF-1, Endurance a Superbike). Zajímavostí je, že otec a syn dokázali zajet při svých startech na TT jedno kolo průměrnou rychlostí přes 100 mph.
Zájemcům je pan Feigl ochoten nějakou formou zajistit individuální tisk po jednotlivých objednaných kusech. Podrobnější informace na e-mailu feigl@post.cz.

Informace o redaktorovi

Motorkáři.cz - (Odebírat články autora)