GLOSA: Skáču dobře, skáču rád
Text: Jan Dvořák | Foto: Archív Jakuba Kornfeila | Zveřejněno: 23.5.2018 | Zobrazeno: 6 977x
Pochybuji, že tuhle filmovou repliku některý z francouzských, italských, španělských, britských nebo třeba německých fanoušků závodů silničních motorek zná, ale po neděli, některému z nich určitě vyletěla z pusy – co jiného říci na motokrosovej kousek našeho jezdce Jakuba Kornfeila … Jo, takovej skok, kdy odrazovou rampu mu dělala jiná motorka, navíc okořeněný náznakem frajerskýho „scrubu“, to umí jen někdo. Však se také český závodník stal hvězdou uplynulé GP Francie na okruhu v LeMans. Žádný Marquez, Petrucci, Bagnaia nebo Albert Arenas, ale Kuba Kornfeil.
Navíc jel prostě skvěle. První čtyři kola závodu MOTO3 jsem si fakt pořádně užil a to až tak, že za mnou manželka přiběhla do obýváku, co jsem si udělal, že tak řvu. O to víc mě naštvalo, když Jakub dostal penalizaci 1,3 sekundy, za údajné zkrácení trati. Já to tedy viděl jinak. Podle mě náš jezdec vyjetím z trati zabránil jasné kolizi, navíc se vrátil zpět na druhé místo a nic tím nezískal. Možná to můžu vidět zaujatě, neobjektivně, protože ten „penál“ dostal náš závodník, ale nezaujatě a objektivně říkám, že mu tenhle trest nenáležel.
Vlastně jsem nakonec doufal, že se Kuba nedostane svoji jízdou na bednu, i když na to měl, protože rozhodnutí z kanceláře vedení závodu by ho jasně poslalo pod francouzský piedestal. To se nakonec ukázalo u Fabia Di Giannantonia, který po triumfálním projetí cílem tancoval na motorce, radoval se, ale když vjel do boxové uličky a jeho lidi mu řekli, že dostal 3 sekundy obklad, byl na pokraji zhroucení – fakt mi ho bylo líto.
Ale i to jsou závody a taková rozhodnutí k nim patří stejně, jako třeba nenadálé pády. Viz domácí Johann Zarco nebo Andrea Dovizioso, kteří to v MotoGP drtili, co to dalo. Jeli fakt špičkově, navíc domácí Johann se skvěle rval s Marquezem. Ale v jedné zatáčce byl asi nějakej neviditelnej trpaslík, který jim prostě ukradl přední kolo. A tak měl třeba Jorge Lorenzo cestu k vítězství hned volnější. Jenže nevím, co se s tím klukem děje. Prostě nějak vyměknul a nakonec jsem měl obavu, jestli se vůbec udrží v TOP 10. To takový tovární jezdec Yamahy Maverick Viñales se do té nejlepší desítky musel pracně probojovat. Jako, povedlo se mu to, ale sakra, je to tovární jezdec, na továrním stroji. Jak je možné, že na druhém místě dojel Danillo Petrucci a čtvrté místo vybojoval Jack Miller, oba sedlající satelitní Ducati, které jsou vlastně už staré? Kousek za ním byl Cal Crutchlow s druhořadou Hondou a o Johannu Zarcovi se starou Yamahou ani nemluvě.
Prostě tihle střelci se nebojí a továrnám zatápí o sto šest. Já jen doufám, že si toho manažeři továrních týmů tak nějak nevšimnou a bude to super drama do konce sezony – zatím je to skvělý pokoukání!
Honďák