Českou stopou na Tourist Trophy

Poprvé se ale naši jezdci a stroje objevili na TT už v roce 1932. Robert Uvíra, František Brand a Angličan George W. Patchett na Jawách startovali v závodě Senior. Uvíra s Patchettem ale museli pro technické závady vzdát. V závodě tak zůstal jen František Brand, který svou pravidelnou jízdou nakonec obsadil velmi slušné 14.místo. Jeho ztráta na vítězného Stanleyho Woodse na Nortonu byla sice více než 27 minut, ale bylo to nejlepší umístění zahraničního jezdce v tomto závodě.

I v následujícím roce jsme měli na TT české zastoupení. Byl tu opět František Brand a Jawa angažovala rovněž dva britské jezdce Gingera Wooda a Tommyho Spanna. Brand tentokrát závod nedokončil, ale Britové byli úspěšní. Wood dojel na 8.místě a Spaan byl dvanáctý. Samozřejmě to byl rovněž velký úspěch pro Jawu, která byla v tomto závodě jedinou zahraniční značkou soupeřící se slavnými domácími firmami.

Po jednoročním „odpočinku“ vyslala Jawa na Isle of Man své jezdce opět v roce 1935, a to hned do dvou tříd – Junior a Senior, tedy 350 a 500 ccm. Za řidítky motocyklů seděli František Brand, František Juhan a Angličan J. Williams. Bohužel ani jednomu z nich se tentokráte nepodařilo žádný závod dokončit. Naše motocykly se pak na Tourist Trophy objevily až po více jak 20-ti letech.

Ale ještě mezitím se TT 1947 zúčastnil znova František Juhan. Startoval tentokráte na Velocette a ve třídě Junior obsadil 17.místo. Vzhledem k politické situaci v tehdejším Československu se pak v r.1948 nevrátil do vlasti a zúčastňoval se různých závodů po celé Evropě.
Rokem 1956 začala naše nejúspěšnější éra na TT účastí firmy ČZ s Václavem Parusem a Františkem Bartošem. Parus jel třídu 125cc a Bartoš 125 a 250 ccm. Závody těchto nižších kubatur se uskutečnily na okruhu Clypse Course, ne tedy na obávaném Mountain Course, ale i tak to stálo zato. Oba naši si v neznámém prostředí počínali nad očekávání dobře a v tréninku „dvěpade“ byl Bartoš dokonce druhý hned za Ubbialim na MV Agustě. Závod Lightweight 250 se jel za silného větru a deště. Bartošovi ještě k tomu všemu prasklo lanko zadní brzdy, ale i s tímto hendikepem bojoval ze všech sil a nakonec se dostal na 5.místo! V závodě Lightweight 125 pro poruchu převodovky bohužel nedokončil ani úvodní kolo závodu a tak naše barvy hájil vlastně jen Parus. Hned od úvodu ale jeho stroj nepodával patřičný výkon a tak Parus zastavil v depu. Tam se naštěstí rychle zjistila dost kuriózná příčina. Jak byl Venca Parus malého vzrůstu, tak jedna dlouhá volná část tkanice, jimiž měli jezdci na zádech přivázána startovní čísla, se dostala do sacího hrdla karburátoru a bránila částečně průtoku vzduchu - to byl celý ten problém. Po návratu do závodu jel Parus skvěle a postupoval dopředu až na konečnou šestou příčku. Jelikož náskok vítězného Ubbialiho byl velmi výrazný, dostali stříbrnou repliku trofeje jen první dva jezdci. Václav Parus si odvezl replikou bronzovou.
V roce 1957 se na Isle of Man vypravila trojice našich jezdců. S ČZ to byli František Bartoš a Jiří Koštíř a v sedle Jawy se zde poprvé představil František Šťastný. Všichni tři startovali v závodě Lightweight 250 a nebylo to bez problémů. Nejvážnější z nich měl Šťastný, kterému se ulomil výfuk. Opravou v depu ztratil více než 7 minut a vrátit na trať až jako zcela poslední. Mezitím v depu k výměně svíčky zastavil i Koštíř a také on se propadl hluboko dozadu. Jediný Bartoš pokračoval bez zjevných problémů dál a postupně se prosadil až na skvělou 4. příčku v cíli. Koštíř a Šťastný se probíjeli statečně vpřed a nakonec byl Koštíř klasifikován na 7.pozici, Šťastný byl odmávnut jako dvanáctý a dostal jako poslední ještě stříbrnou repliku, za ním se už udělovaly jenom bronzové sošky. V Lightweight 125 byl naším jediným zástupcem František Bartoš a i přes určité technické problémy z toho bylo 7.místo.
Po tříleté odmlce v roce 1961 přihlásila továrna Jawa k závodu Junior Gustu Havla a Františka Šťastného. Naši tehdy poprvé jeli na trati Mountain Course a tak už v tréninku si dávali pořádné dávky. Františkovi přišla vhod i pomoc legendárního Geoffa Duka, který s ním podnikl společný „průzkum“ trati. Nejeli však na motocyklu, jak by se zdálo logické, ale v automobilu a ještě k tomu téměř za tmy.“Šajn“ ze světlometů totiž přesně odhalil každou nerovnost trati a ukázal i záludnosti, které z motocyklu za denního světla nejsou vůbec vidět. Do závodu měla Šťastného Jawa zvláštní zvětšenou nádrž na 37 litrů a tak s tímto množstvím benzínu mohl František jet závod bez nutného doplňování paliva. Je to sice poněkud na úkor jízdních vlastností, ale ukázalo se to jako správná kalkulace a po pomalejším úvodu (než se spotřebuje alespoň část paliva) mohl František postupně zvyšovat tempo a kolo co kolo se posouval dopředu až na konečné 5.místo. Havel se napoprvé nedokázal s náročným horským okruhem sžít tak jako Šťastný a dojel na 27. místě.

Dalším rokem si dali Šťastný s Havlem na Manu repete a českou výpravu rozšířila i značka ČZ se Stanislavem Malinou. Ten se v závodě Lightweight 125 držel nadmíru statečně a dojel nakonec sedmý. Za svůj skvělý výkon byl oceněn nejen stříbrnou replikou, ale obdržel též cenu „Overseas Newcomer Trophy“, tedy cenu pro nejlepšího „mimoostrovního“ nováčka na TT! Do závodu Junior vyjížděl Šťastný s číslem 2 v první dvojici spolu s Australanem Tomem Phillisem.
Ve druhém kole ale přišla velká tragédie. Dosud třetí Phillis havaroval a po nárazu do skály lemující trať byl na místě mrtev. Náš Šťastný jen taktak minul na trati ležící tělo. Byl to hrozný okamžik, ale pokračovalo se ale dál. Šťastný po loňské zkušenosti opět nastoupil se zvětšenou palivovou nádrží a měl tak znova pomalejší začátek, ale oba naši jezdci se krok za krokem posouvali vpřed. Havel byl devátý, ale v pátém (předposledním) kole, musel pro poruchu motoru odstoupit. Na čele se odehrával velký boj o vítězství mezi favorizovanými Hailwoodem a Hockingem (nakonec vyhrál Hailwood) a za touto dvojicí si dojel náš František Šťastný pro svůj největší úspěch na TT. Jeho radost ale byla zkalena smrtí Toma Phillise, s nímž byli dobří kamarádi už z dob jeho startů u nás v Brně, Jičíně či Piešťanech.
V roce 1963 se TT zúčastnil z našich jen František Šťastný, který jel tradičně třídu Junior a prvně startoval i v Seniorech. Zdálo by se, že nemá přílišné vyhlídky na nějaký úspěch, neboť necelý měsíc před TT havaroval na GP Rakouska a zranění ještě neměl zcela doléčena. K tomu se přidal pád hned v prvním tréninku, kdy po doskoku na Ballaugh Bridge uvolněný drát výpletu kola prorazil duši zadního kola a v jedné z následujících zatáček pod plným plynem začala motorka na měkké pneumatice plavat. Nebylo možno to udržet a Šťastný po mnoha desítkách metrů salt a kotrmelců zůstal ležet na trati. Pořadatelé mu pomohli na nohy a jeden z nich ho pak utěšoval: „Stojím tu 28 let a jste první, kdo se tu při pádu nezabil.“ No pěkně děkuji za takovou útěchu. V závodě Junior jel Šťastný opět s osvědčenou velkokapacitní nádrží, čímž by měl nějaký čas vydělat, zatímco ostatní jezdci budou v průběhu závodu tankovat. Bylo to tak a jeho postup až na 3.místo byl kvitován s velkým uznáním. To ale ještě nebylo všechno. V posledním kole mu signalizovali, že John Hartle má technické potíže a jeho Gilera uvadá. A tak Franta jede co to dá. Rve se s tratí, mokrem, mlhou, i se svou vlastní bolestí s vidinou jediného – být v cíli před Hartlem. Ve zbytku posledního kola dokázal stáhnou jeho náskok o půl druhé minuty. Přesto to nestačilo a Hartle svou druhou pozici přeci jen uhájil. Obhajoba třetího místa z loňska však byla skvělým výsledkem, o kterém se nesnilo snad ani samotnému Františkovi. Do závodu Senior nastupoval s převrtanou Jawou na 384ccm. V poli plnokrevných půllitrů se držel kolem 10.místa, ale už ve druhém kole musel pro poruchu vzdát.

Ani v roce 1964 naši nechyběli. Tentokrát zde byly po čase opět zastoupeny Jawa i ČZ. „Čízu“ sedlal Stanislav Malina (125cc a 250cc) a po bok Františka Šťastného na Jawě se vrátil jeho stálý kolega Gustav Havel (oba 350cc). Nejprve se „do hry“ dostal Standa Malina a už jeho tréninkové časy dávaly naději na dobrý výsledek. V závodě Lightweight 250 neustále stoupal pořadím vzhůru a v nájezdu do závěrečného kola byl na doslova neuvěřitelné 3. místě. Namáhavý závod ale způsobil prasknutí několika drátů zadního kola a to ve svém důsledku způsobilo spadnutí řetězu. Standa nasadil řetěz zpět a s pochroumaným kolem, byť pomalejším tempem, v závodě pokračoval. Za této situace sice jednu pozici ztratil, přesto bylo jeho čtvrté místo velkým úspěchem. Rovněž v závodě Lightweight 125 byl čtvrtý a za svá dvě čtvrtá místa v celosvětové konkurenci na tak obtížném podniku si zasloužil naprosté absolutorium. Závod Junior postrádal nemocného Hailwooda, čímž narostly vítězné ambice ostatních favoritů, včetně našeho Františka Šťastného. Tentokráte bez „své“ typické velké nádrže mohl jet hned od počátku mnohem svižněji a bylo to znát! Po dvou kolech byl na úžasné druhé pozici, ale zhruba v polovině závodu se na jeho motocyklu začaly projevovat podivné vibrace. Při zastávce v depu se ale na nic nepřišlo a tak pokračoval dál, bylo to však stále horší a horší. Záhy přišel definitivní konec, když se ve svaru utrhla levá strana zadní kyvné vidlice. Taková závada se stane snad jednou za sto let. Zbyla nám tedy jediná naděje v Gustovi Havlovi. Ten se propracoval až na 5.příčku, ale pak se motor jeho Jawy zadřel a Gusta dost škaredě havaroval. Naštěstí zůstal nezraněn, ale tím pro naše barvy TT skončila.
TT 1965 se z naší strany zúčastnili již jaksi tradičně Šťastný s Havlem a k nim přibyl tentokráte František Boček. Lightweight125 jel Boček na ČZ, ale závod pro závadu nedokončil. V Lightweight 250 jel Šťastný poněkud netradičně rovněž na ČZ, ale tradičně zajel skvěle – a to i přes určité potíže . V posledním kole se uvolnil kablík od svíčky a motor přestal mít pravidelný chod. Závěr závodu tedy musel jet František vlastně jen jednoruč, neboť levou rukou přidržoval kabel na svém místě a k řízení mu tedy zbývala jen jeho pravačka. Ale konec dobrý, všechno dobré, a náš jezdec i přes tento handicap vybojoval výborné 5. místo. Pro naše barvy měl být nejzajímavější závod Junior, kde jsme měli kompletní trojici jezdců. Bohužel ani jeden z nich tentokráte závod nedojel.

V roce 1966 přijela na TT stejná trojka našich závodníků jako v roce předešlém. Šťastný byl tentokráte přihlášen dokonce do tří tříd: Lightwight 250, Junior i Senior. Havel s Bočkem měli startovat jen v našich tradičních Juniorech. Bohužel již v tréninku měl František Šťastný, těžkou nehodu. V rychlosti kolem 200 km/h došlo k zadření motoru a následoval hrůzostrašný pád, který přežil snad jen zázrakem. V nemocnici lékaři diagnostikovali především silný otřes mozku, ale jinak žádná zlomenina nebo nějaké vnitřní zranění. K neuvěření! Celkově byl však silně potlučen a pro normálního člověka by to určitě znamenalo mnohatýdenní neschopnost. Za pár dnů tu ale byl první závod a tak František podepsal doktorům všechny možné reversy a z nemocnice jim doslova utekl. Ve skutečnosti byl ale jeho stav opravdu zlý. Přesto jel. A jel skvěle, když i přes značný zdravotní hendikep dokončil svůj první závod Lightweight 250 na výborném 4. místě. Byl to nadlidský výkon. V závodě Junior nesl naši vlaku nejvýš Gustav Havel, který jezdil na třetím místě, v předposledním kole ale s propáleným pístem skončil. Neskutečnou smůlu, která provázela v podstatě všechny jeho závody na Isle of Man neprotrhl ani tentokráte. Jeho uvolněnou pozici převzal neméně skvělý Boček na jednoválci ČZ 293ccm. V samém závěru sice neodolal ataku několika dalších jezdců a do cíle tak dojel jako pátý. František Šťastný jezdil celý závod kolem desítky a nakonec z toho bylo 9.místo. Jako jediného z našich jezdců ho ještě čekal závod Senior. Za celou TT už toho měl „plný brejle“ ale nic nevzdal a vybojoval výborné 6. místo. Vzhledem k tomu, jak se pro něho tato TT zpočátku vyvíjela špatně, tak nakonec dobře skončila. Se značnými zdravotními problémy odjel František celkem tři dlouhé závody, všechny dokončil na předních místech a z každého získal stříbrnou repliku!

Dva následující roky zde nikdo z našich nestartoval a až v roce 1969 se sem ještě naposledy vrátil František Šťastný. V Lightweight 250 na nepříliš konkurenceschopné jednoválcové Jawě skončil poněkud nad poměry na pěkném 8.místě. Pro závod Junior měl nachystanou čtyřválcovou Jawu V4. V tréninku se však zadřela klikovka a praskla vana, což se ukázalo jako neopravitelná závada. Šťastný tak byl nucen startovat se starším převrtaným jednoválcem 250cc, který nakonec náročnost závodu nevydržel.
Tím byla pro nás na mnoho desítek let záležitost TT skončená. Ještě jen v roce 1978 zkusila Jawa obsadit závod Junior 250 dvojicí britských jezdců. Jejich umístění ale ani zdaleka nenaplnilo očekávání (31.Hickmann, 40.Roberts).

Po změně politických poměrů v naší republice po roce 1989 se pokoušeli svůj sen o startu na TT naplnit Pavel Ševčík a Petr Hlavatka. Ševčík zde v r.1990 ale jen trénoval a vrátil se zpět bez účasti v závodech. Následující rok se na Man vypravil Petr Hlavatka, ale jeho jméno bohužel navždy zůstane zapsáno v černé knize smrtelných nehod, které Tourist Trophy ve značné míře doprovázejí. V jedné z tréninkových jízd totiž havaroval a svým zraněním podlehl.

Touhu zazávodit si na TT měla možná celá řada dalších jezdců, ale až Michal Dokoupil dokázal jít za svou vidinou závodnického vrcholu tak cílevědomě, že to nakonec dokázal. TT 2009 měla tedy po mnoha letech na startu českého jezdce. Populární „Indi“ jel dva závody Supersportů a nevedl si vůbec špatně. Přijel sice především sbírat zkušenosti, ale také s ambiciózním odhodláním bojovat o post nejlepšího nováčka a už tréninkové jízdy naznačily, že to není nedostižná meta. Když v programu došla řada na Supersporty, čekaly na Michala čtyři okruhy v celkové délce 242,88 km. Zvládl to za 1hod17min 42,04sec s průměrem 187,55 km/hod. Asi ještě nikdy předtím ve své kariéře neabsolvoval tak dlouhý a tak rychlý závod. Za tento svůj výsledek byl oceněn bronzovou replikou vítězné trofeje. Před druhým závodem nebylo počasí nic moc, trať byla po dešti sem tam mokrá, ale nakonec se přeci jen jelo. A jak! Z našeho hlediska přímo fantasticky a místní komentátoři se chtě nechtě prostě museli naučit pořádně vyslovovat: Do-kou-pil.
Tak často ho totiž ve svých komentářích zmiňovali. A jak by taky ne! Michal se s náročnými podmínkami vypořádal skvěle a tam kde ostatní byť jen nepatrně „uklapli“ získával drahocenné vteřinky. Předjížděl jednoho jezdce za druhým a v cíli prvního kola z toho bylo 12.místo. Michalovo galapředstavení pokračuje i nadále a v půlce závodu stále bojuje o top ten! Nováček!!! Pohádka má ale smutný konec. Nejprve začala vypadávat čtyřka, pak se to v převodovce začalo všechno šrotovat a bylo hotovo. Vztek, lítost, beznaděj. Ale s odstupem času i hrdost nad celým svým dílem tady na Manu a hlavně nabytá jistota, že na to má – to je největší deviza do dalších ročníků. No a ten letošní je už přede dveřmi. Tak držme palce!

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)
Veronika Hankocyová - (Odebírat články autora)