Rivalové MotoGP: 3 - Rossi a Biaggi

V nedávno ukončené sezóně 2018 měl Valentino Rossi opět celou řadu protivníků. Byla to již jeho dvacátá třetí sezóna v MS a za tu dobu se do role Rossiho nejvážnějších soupeřů pasovala celá řada jezdců – od Jardy Huleše až po Marca Márqueze. Ovšem tím nejvýznamnějším z nich byl svého času bezesporu Max Biaggi. To byla Itálie!

Rivalové MotoGP: 3 - Rossi a Biaggi

Jejich kariéry se zpočátku ubíraly samostatnou cestou, neboť starší Max se do světa Grand Prix dostal dříve než Valentino. V letech 1994–1997 třímal italskou vlajku nejpevněji právě Max Biaggi, když v těchto letech získal čtyři tituly mistra světa kubatury 250 cm3 v řadě za sebou. Byl v té době nepochybně nejlepším a nejpopulárnějším italským závodníkem, ale kdesi v jeho domovině už mu pomaloučku vyrůstal soupeř z největších. To bylo v době, kdy měl Valentino ještě na stěně svého pokoje plakáty svých idolů, jimž vévodil – hádejte kdo – samozřejmě Max Biaggi! Postupem času se ale situace změnila a oba se stali nesmiřitelnými soupeři, a nejen to…

Sice spolu nejdříve bojovali jen jaksi na dálku a v přímém závodě se vlastně ani nepotkali, ale paddock jim byl hned od počátku malý a prostě si tak nějak „nepadli do voka“, jak se říká. Ještě v Brně 1996 při Velké ceně České republiky se zdálo být vše mezi nimi celkem v pořádku, když Rossi vyhrál třídu do 125 cm3, což byla jeho vůbec první vyhraná Grand Prix, zatímco Biaggi zvítězil ve „svých“ dvěstěpadesátkách. V dalším roce se každý z nich stal mistrem světa ve své třídě. Ve stopětadvacítkách vyhrál Rossi svůj první titul a Biaggi se téhož roku stal již počtvrté mistrem světa dvěstěpadesátek To si ještě každý užíval svou vlastní slávu. Dokud se takto drželi od sebe každý v jiné kubatuře, tak to ještě vypadalo navenek vše OK, i když už se v jejich vzájemném vztahu začalo napětí poměrně zvyšovat. Mezi nimi osobně šlo přinejmenším o pozici nejpopulárnějšího italského závodníka a fanoušci Grand Prix nejen v Itálii, ale i na celém světě se začali pomalu, ale jistě dělit na dva nesmiřitelné tábory. Bylo jasné, že tu již máme ony pověstné dva kohouty na jednom smetišti. Vše ale začalo opravdu až jejich společným působením v královské kubatuře pětistovek, potažmo MotoGP.

Tam se objevil nejdříve Max Biaggi, jenž svoji první sezónu v pětistovkách absolvoval v roce 1998. Předtím ale zůstával jako několikanásobný mistr světa možná neúměrně dlouho ve dvěstěpadesátkách. To je mu také mnohdy vyčítáno, že tím vlastně promarnil pár sezón, které pak již v MotoGP nikdy nedohnal a nedokázal se propracovat až na samý vrchol. Ovšem vždy je ve hře mnoho různorodých vnějších podmínek, které jezdci umožní start v MotoGP nebo ne. Není to tedy vždy jen na vůli samotného závodníka. U Valentina to oproti Maxovi byla klasická postupka 125-250-500 cm? a honem hned o level výš. Po svém titulu v malorážkách přestoupil do dvěstěpadesátek, kde po roční „aklimatizaci“ (celkově 2. místo za Capirossim) získal v dalším roce mistrovský titul i v této třídě. Titulem ve dvěstěpadesátkách měl tedy „splněno“ i v této kubatuře a hned si to namířil do pětistovek. Mnozí ho od takovéhoto rychlého postupu zrazovali (mimochodem také jeho otec Graziano), že to není tak snadné jako přestup mezi nižšími kategoriemi a že by bylo spíše vhodné ještě alespoň jeden rok ve dvěstěpadesátkách posečkat a obhájit titul, Valentino však na tyto rady nedbal a jak se ukázalo, dobře věděl co dělá.

V roce 2000 se tak Valentino Rossi a Max Biaggi setkali tváří v tvář v jezdeckém poli pětistovek. Klasický závodnický reflex, že každý jezdec chce být na dráze prostě lepší než jakýkoliv jeho soupeř, byl u těchto dvou ještě mnohonásobně umocněn. Vedle jejich nezpochybnitelného jezdeckého mistrovství a s tím spojenými velkými úspěchy a ještě většími ambicemi to bylo především jejich neskonale silné osobní ego. Biaggi stále nahlížel na Rossiho jako na nějakého lehkovážného fracka, který si ničeho neváží a jen těmi svými skopičinkami provokuje všechny kolem. Možná tímto způsobem opravdu Valentino strhával pozornost více na sebe a stavěl Maxe, ale i ostatní, do druhořadé role. Rossi měl zas Biaggiho za takového uplakánka, který si pořád na něco stěžuje a žije jen ze své úspěšné minulosti, místo toho, aby hledal rezervy sám v sobě, pořádně zabral a ukázal, co opravdu umí.

Eskalaci vzájemné nevraživosti nepochybně odstartoval incident v prvním závodě sezóny 2001 v na japonském okruhu v Suzuce. Na cílové rovince se oba dostali těsně vedle sebe a po vzájemném kontaktu v rychlosti někde přes dvě kila musel Rossi řešit tuto krizovou situaci výjezdem mimo dráhu. Viděl v tom jasný Biaggiho unfair zákrok loktem, kterým ho poslal ven. Rossi to naštěstí zvládl a po několika kolech Biaggiho opět dojel a také předjel. Následně mu vztyčeným prostředníčkem dal jasně najevo, co si o něm myslí. Rosi nakonec závod vyhrál a Biaggi byl necelou vteřinku za ním na třetím místě – takže na stupních vítězů bylo rozhodně „veselo“. Za tento incident přišla varování od šéfů FIM, které oba dva pokorně přijali, leč moc si z toho rozhodně nedělali.

VIDEO: Biaggi vs. Rossi na okruhu Suzuka 2001

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

 

Zatímco tentokráte to skončilo jen nadávkami a gesty, došlo zanedlouho také dokonce k fyzickému napadení. Po závodě v Barceloně – 1.Rossi, 2.Biaggi – došlo na schodech ke stupňům vítězů k potyčce Maxe Biaggiho s Rossiho doprovodem a následně přímo s Rossim. A pro ránu se rozhodně nešlo daleko. Další ještě důraznější varování a další řešení této situace následovalo. FIM to nebrala na lehkou váhu a obávala se opravdového skandálu. Oba znesváření borci se už alespoň navenek snažili vystupovat poněkud neutrálně a nechytali se hned pod krkem pokaždé, když se náhodou potkali. Jinak se ale na jejich vztahu nic nezměnilo.

Rossi je bezesporu vynikající a také tvrdý jezdec, který se rozhodně nebojí jít do vzájemných soubojů. Na závodní dráze také většinou všechny udolal. Má se ale za to, že se svými soupeři bojuje i mimo samotné závody. Různými poznámkami a vyjádřeními na tiskových konferencích či pro různá média si možná cíleně bere na mušku své nejvážnější soupeře. Takže takhle to probíhalo i s Biaggim. Už se tedy fyzicky nenapadali, ale mediální vzkazy a narážky vzduchem létaly na obě strany. Biaggi byl totiž také samozřejmě mediálně vděčným objektem a rozhodně neseděl nečinně někde v koutě. Někdy silná slova, někdy jen náznak, někdy dokonce jen „no comment“, to vše hned media všemožně interpretovala a většinou to ještě pěkně rozmázla. Cokoliv ve stylu „Biaggi versus Rossi“ bylo vodou na jejich mlýn. Často se Max i Vale nestačili divit, co si o sobě nebo o tom druhém přečetli. A jelikož každá akce vyvolává reakci, tak to šlo pořád dokola.

Co se ale týče vlastních závodů, byli to pořád nejspíše dva nejlepší jezdci na scéně. Vzájemnou rivalitu ovšem ještě navyšovala skutečnost, že zatímco Rossi šel od jednoho vítězství k druhému a rok co rok sbíral tituly jak na běžícím pásu, tak Biaggi oproti němu vždycky o nějaký ten kousek zaostával a mistrovský titul v královské kubatuře ne a ne získat. Dlužno říci, že Yamaha, na níž Max v té době jezdil, byla zřejmě pořád o chloupek horší než Honda, kterou sedlal Vale. Můžeme se třeba jen ve stručnosti podívat na statistiku jejich šesti společných sezón v MotoGP.

2000:  2. Rossi - 3. Biaggi
2001:  1. Rossi - 2. Biaggi
2002:  1. Rossi - 2. Biaggi
2003:  1. Rossi - 3. Biaggi
2004:  1. Rossi - 3. Biaggi
2005:  1. Rossi - 5. Biaggi

V roce 2005 získal Biaggi konečně vytoužené angažmá v továrním týmu Hondy, kde dostal k dispozici ten nejlepší motocykl, co byl na „trhu práce“ vůbec k dispozici. Takže teď už nebyl čas na žádné výmluvy a Max musel dokázat, že je přinejmenším stejně dobrý jako Valentino, jenž již druhým rokem jel tovární Yamahu. Některé Biaggiho dřívější výroky byly totiž chápány jako neustálé nářky na horší techniku, kterou prý má k dispozici. Něco pravdy na tom určitě bylo, přesto byl Biaggi téměř jediným, kdo byl schopen Rossiho porazit, nebo ho alespoň pořádně „prohnat“. Ale ani na novém působišti nedošly Biaggiho velké ambice k naplnění. Na konci roku byl klasifikován až na 5. místě bez jediného vítězství a byla to vlastně Biaggiho vůbec nejhorší sezóna v jeho kariéře. Dokonce snad mělo z jeho strany dojít k nějakému kontroverznímu vyjádření na adresu Hondy, a proto na další rok o své místo přišel. A nejen to. Nesehnal angažmá ani v žádném dalším týmu! Zástupci Hondy byli totiž některými Biaggiho výroky na svou adresu tak pohoršeni, že prohlásili, že na žádný jejich motocykl již nikdy neusedne a mluvilo se o tom, že se Honda v zákulisním přestupovém kolotoči usilovně angažovala, aby Biaggi nedostal k dispozici ani motocykl žádné jiné značky. Nakonec to tak opravdu dopadlo, ale za tím Rossiho opravdu nehledejme. Dosažené výsledky ovšem Maxe stále řadí do první desítky historických jezdeckých statistik. Následně se úspěšně prosadil v MS superbike, kde získal ještě dva mistrovské tituly.

Zatímco Biaggi tedy bohužel vcelku neslavně na scéně Grand Prix skončil, Rossi s výjimkou dvou let, kdy se neprozřetelně „zahrabal“ u Ducati, září na scéně MotoGP dodnes. Není sice již tím suverénem z minulých let, ale rozhodně je stále plně konkurenceschopný i mezi novou generací těch nejlepších pilotů, kteří by bez nadsázky mohli být jeho dětmi. I když jeho cíl, vyhrát desátý mistrovský titul, se mu již nejspíše nepodaří naplnit.
Po vzájemně vypjatých letech se Rossiho a Biaggiho cesty ubíraly každá trochu jiným směrem. Již na sebe nenaráželi každý den a čas nepochybně také obrousil ostré hrany jejich vzájemných střetů. Ani dnes spolu rozhodně nepůjdou na pivo, ale nastal mezi nimi takový řekněme „klid zbraní“. Ještě ale na několik jejich společných závodů přeci jen došlo. Nebyly to ale už žádné vypjaté mistráky, ale spíš určité exhibice. Například při „Sic Supermoto Day“, což je motoristická akce, která se v Itálii koná každoročně na paměť Marca Simoncelliho. Pravidelně se jí účastní řada významných závodníků současnosti i minulosti. Když se na seznamu účastníků objevili Valentino Rossi a Max Biaggi, byli mezi všemi těmi velkými jmény rozhodně největším tahákem. Výsledek závodů není důležitý, tady jde v první řadě o charitativní akci. I když u těchto dvou jeden nikdy neví…

Vedle toho, že je Valentino dosud stále aktivním jezdcem, má již několik let v mistrovství světa také svůj vlastní tým SKY Racing Team VR|46, s nímž se velice úspěšně angažuje v kategoriích Moto3 a Moto2. Biaggiho působení v roli týmového šéfa je zatím poněkud skromnější. Svůj tým Moto3 založil v roce 2016 a účastnil se s ním především závodů v italském a španělském šampionátu. V sezóně 2019 ale nyní vstupuje Biaggiho tým Max Racing Team do MS Moto3 s jezdcem Aronem Canetem a určitě budou mít velké ambice – možná dokonce ty mistrovské. Takže se po létech opět dočkáme duelu Rossi versus Biaggi. Tentokráte ne za řídítky závodních motocyklů, ale na manažerských postech. I tak to bude rozhodně zajímavé.

Autor článku obdržel prémii 84 Kč od 42 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist