Před Grand Prix Austrálie

Do konce letošní sezóny mistrovství světa silničních motocyklů zbývají pouhé tři závody a na dva z nich si budeme muset ráno dost přivstat, pojednou se totiž v dalekém tichomoří. Prvním je Iveco Australian Grand Prix, která se uskuteční na nádherném okruhu na Phillip Islandu.

Okruh


Okruh Phillip Island Circuit byl postaven v roce 1956 a v letech 1985 až 1989 prošel významnou rekonstrukcí. Je charakteristický tím, že je postaven nedaleko pobřeží a diváci mohou kromě napínavých jezdeckých soubojů vidět i modré vlny oceánu a velké množství racků, které se občas jezdcům připletou do cesty (Noriuki Haga by mohl vyprávět). Pro tento okruh je typické i velké převýšení 57 metrů, díky kterému jedna část tratě připomíná legendární Corkscrew na Laguna Seca. Jeho délka činí 4 445 metrů, má 7 levých a 5 pravých zatáček, startovní rovinka měří 835 metrů. Mistrovství světa silničních motocyklů sem zavítalo poprvé v roce 1989, kdy třídu půllitrů vyhrál domácí Wayne Gardner na Hondě NSR. Okruh patří mezi nejrychlejší v šampionátu, traťový rekord v kubatuře MotoGP zde zajel v roce 2008 Nicky Hayden s časem 1:30.059, ve dvěstěpadesátkách pak ve stejném roce Alvaro Bautista za 1:32,710 a stejný jezdec zde drží rekord i ve stopětadvacítkách, když zde v roce 2006 kolo “dal” za 1:36,927. Na tomto okruhu si svoje poslední body v roce 2003 připsal Jarda Huleš, který si na Hondě 250 týmu Elit v poslední zatáčce vychutnal mistra světa Manuela Poggialiho a dojel na osmé pozici. V tomtéž závodě Lukáš Pešek naopak získal svoje první body z mistrovství světa, když dojel čtyři místa za Hulešem.


Loňské výsledky

Ve stopětadvacítkách vloni vyhrál se suverénním desetisekundovým náskokem Mike Di Meglio a tímto vítězstvím tak předčasně oslavil zisk svého hodně překvapivého titulu. O hodně vyrovnanější byl souboj ve čtvrtlitrech, který po soboji s Alvarem Bautistou pro sebe rozhodl Marco Simoncelli a v závodě bodovali i oba naši reprezentanti, když Karel Abraham dojel na jedenáctém a Lukáš Pešek i přes problémy s motocyklem na čtrnáctém místě. Kubatura MotoGP byla tedy jediná, kde se neradoval pozdější mistr světa, neboť Valentina Rossiho na druhé místo odsunul vítězný Casey Stoner.

125 ccm                                                 250 ccm                                               MotoGP


1. Mike Di Meglio                                   1. Marco Simoncelli                           1. Casey Stoner
2. Stefan Bradl                                       2. Alvaro Bautista                               2. Valentino Rossi
3. Gábor Talmacsi                                3. Mika Kallio                                      3. Nicky Hayden

Dosavadní průběh sezóny


V kubatuře stopětadvacítek se o titulu mohlo rozhodnout už při minulém závodě, ale Julian Simon, v Estorilu vše příliš uspěchal a jeho pád rozhodl o tom, že je sice se 214 body na čele šampionátu, ale rozhodnutí o titulu se odsouvá minimálně do Austrálie. Tady mu stačí “pouze” vyhrát a titul je jeho bez ohledu na to, jak dojedou jeho dva největší (a vlastně i poslední) konkurenti. Jedním z nich je jeho týmový kolega Bradley Smith (163,5), který i přes ztrátu 50,5 bodu nehází flintu do žita a chce se s “Julitem” prát až do konce šampionátu. Druhým je pak Nicolas Terol (152,5), který se o svoji dosavadní stříbrnou pozici a také větší šanci k potrápení Simona připravil svojí chybou a následným pádem v Portugalsku. Zbytek startovního pole už může na letošní malorážkový titul zapomenout. Nejúspěšnějším z tohoto “zbytku světa” je čtvrtý Pol Espargaro, který dosud nasbíral 129,5 bodu a závěr sezóny v jeho podání je fakt oslnivý: v posledních třech závodech dvakrát vyhrál a jednou nedojel, když byl z prvního fleku sestřelen Iannonem. Rozhodně bude na Filipově ostrově patřit mezi největší favority a rozhodně není vyloučen ani jeho útok na některou ze zbylých medailí. Naopak Sergio Gadea (122 b.) je nyní ve velkém útlumu, z posledních pěti závodů si odvezl pouhých osmnáct bodíků a propadl se na pátou pozici. Ještě hůře na tom je ale Andrea Iannone (109 b.), který za stejnou dobu nasbíral ještě o dva bodíky méně a propadl se na místo šesté. Na záda mu dýchá sedmý Sandro Cortese, který je těsně za stovkou bodů (96 b.), na místě osmém figuruje Marc Marquez (87 b.) devátý je Stefan Bradl (85 b.) a top ten uzavírá Joan Olive (74 b.). Žádný z našich zástupců zatím na bodovaných příčkách nedojel a zatímco Lukáš Šembera stále rehabilituje svoje těžké zranění, budeme moci držet palce Jakubu Kornfeilovi, který s týmem Loncin podepsal smlouvu pro celý zbytek letošní sezóny.


Ve dvěstěpadesátkách se situace v čele pomalu vyjasňuje a to hlavně díky estorilské poruše bautistova motocyklu, kvůli kterému tento Španěl havaroval, závod nedokončil a umožnil tak Hiroshimu Ayoamovi (218 b.) získat možná rozhodující šestadvacetibodový náskok. Na druhém místě je tedy Alvaro Bautista (192 b.), ale ten nejenže hodně ztratil na lídra tabulky, ale dotáhnul se na něho i třetí Marco Simoncelli (190 b.) a to na rozdíl pouhých dvou bodíků. Své v boji o medaili bude ale určitě chtít ještě říci i čtvrtý muž pořadí, tedy Hector Barbera (174 b.) a rozhodně ani jeho šance nejsou z těch teoretických. O souboji o třetí flek mluví i pátý Mattia Pasini, ale vzhedem k tomu, že dosud nasbíral 128 bodů, jsou jeho šance na medaili už jen mizivé. Tenhle Ital ale aspoň získal v týmu Globalgest jistotu, že mu nikdo neodveze motorku ze startovního roštu jen proto, že šéf “zapomněl” zaplatit. Skvělou formu v závěru sezóny chytil loňský malorážkový mistr světa Mike Di Meglio (94 b.), který drtivou většinu svých bodů (dvaašedesát) nasbíral v posledních pěti závodech a posunul se na celkovou šestou pozici. Dva body na tohoto Francouze ztrácí sedmý Raffaele De Rosa (90 b.) a další bod pak hned dva jezdci a to osmý Alex Debon a devátý Thomas Luthi (oba 89 b.). Desítku nejúspěšnějších uzavírá Hector Faubel s 86 body. Z našich reprezentantů je úspěšnější Lukáš Pešek, který s osmapadesáti body figuruje na třináctém místě, mezi něho a patnáctého Karla Abrahama (50 b.) se po Estorilu vklínil ještě Ratthapark Wilairot (53 b.).


Ani v nejsilnější kubatuře MotoGP není o titulu rozhodnuto, když mezi prvními dvěma jezdci je rozdíl osmnácti bodů a vzhledem k tomu, že se jich v posledních třech závodech bude rozdělovat ještě pětasedmdesát, nemá dosavadní lídr Valentino Rossi (250 b.) rozhodně klidné spaní. Hlavně pak při pohledu na formu svého největšího soupeře Jorgeho Lorenza (232 b.), který si v posledních třech závodech připsal dvě vítězství a jedno druhé místo (Rossi 1x nedojel, 1x první a 1x čtvrtý). Stejně dramatický souboj bude ale i o zbylou medaili, kde je sice prozatím úspěšnější Dani Pedrosa (173 b.), ale čtvrtý Casey Stoner (170 b.) má o pouhé tři body méně a v Estorilu svým výkonem dokázal, že mu pauza rozhodně přidala na chuti po vítězství. Osm bodů dělí další dva piloty a to pátého Andreu Doviziosa (142 b.) a šestého Colina Edwardse (134 b.). Tenhle souboj o pátý flek bude hodně zajímavý tím, že ho svede pilot špičkového továrního týmu Repsol Honda s nejúspěšnějším jezdcem soukromého manšaftu Yamaha Tech3. Pořadí na dalších pozicích je neuvěřitelně vyrovnané, když sedmého Lorise Capirossiho (97 b.) a čtrnáctého Nickyho Haydena dělí pouhých šestnáct bodů a to je menší rozdíl, nežli mezi prvním Rossim a druhým Lorenzem! Ještě jednou opakuji: šestáct bodů rozhoduje o tom, jestli je jezdec na velmi pěkném sedmém, či na čtrnáctém místě, kde už se o úspěchu rozhodně hovořit nedá. A kdo je mezi těmito jezdci? Za Capirexem je na osmé pozici Randy De Puniet (93 b.), devátý je Marco Melandri (91 b.), desítku kompletuje Toni Elias (90 b.), stejný počet bodů má i jedenáctý Chris Vermeulen, na místě dvanáctém figuruje Alex De Angelis (88 b.) a třináctý je James Toseland (85 b.).

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):



TOPlist