Osobnosti paddocku - Wilco Zeelenberg

Úvodní sbírání zkušeností

Holanďan Wilco Zeelenberg začínal s jízdou na motorce opravdu velmi brzy, a to ve svých čtyřech letech. Na této vlně pokračuje vlastně až do dnešních dnů, jelikož se mu život kolem motocyklů stal celoživotní vášní. Zásluhu na tom má hlavně jeho otec. Ten na motocyklech sám jezdíval a chtěl, aby i jeho syn měl možnost okusit pocit z jízdy už od mladého věku.

Vzorem mu byl také jeho staří bratr. V době, kdy Zeelenberg teprve začínal poznávat motocyklovou techniku, jeho starší bratr v tehdejších devíti letech již aktivně soutěžil v motokrosu. Wilco šel v bratrových stopách. Před závoděním na okruzích začal pilot narozený ve městě Bleiswijk dávat jasný signál o své vášni pro dvě kola během motokrosových soutěží. Tam byly jeho profesionální začátky na motorce, než se odhodlal a debutoval také na silnici. Jízda na nezpevněné cestě mu učarovala na dlouhá léta a v této kategorii sesbíral i několik úspěchů za nejvyšší příčky.

Z terénu se postupně přesunul na závodní okruhy

Kariérně se později z terénu přesunul definitivně na silnici a jezdíval v kategoriích 80, 125, 250 cm3 a SSP. Závodit na silnici začal v roce 1984. V dobách jeho začátků vypadalo závodění v Nizozemsku více jako road racing než okruhové závodění. Jediné „skutečné“ okruhy byly Assen a Zandvoort, nezbývalo tedy moc jiných možností kde sbírat zkušenosti, než na tratích které připomínali spíše běžnou silnici. Motocykl si zpočátku stavěl a udržoval ve vlastní režii, až později to bylo za podpory sponzorů. První, plně soutěžní sezóna byla ta z roku 1986. Velkolepá premiéra ve světovém šampionátu se pro něj odehrála doma, na Velké ceně Nizozemska v kategorii 80 centimetrů kubických.

Rok 1990

Zeelenberg si musel na své vítězství v závodě ještě pár let počkat, až do roku 1990, aby mohl vyhrát svůj první a jediný závod mistrovství světa na Velké ceně Německa do 250 cm3. Bezpochyby jeho nejlepší sezóna jako profesionálního jezdce byla ta následující, sezóna 1991, kdy skončil čtvrtý celkově na stroji Honda. Později se rozhodl přejít do kategorie supersport, kde soutěžil v letech 1997 až 2000. Tato změna pro něj nedopadla vůbec špatně, protože ke svému jedinému vítězství z 250 cm3 přidal další tři vítězství v závodě SSP: první v Assenu v roce 1997 a další dvě v Monze o pár let později. To už bylo za řídítky Yamahy.

1992 v týmu Suzuki

Co je třeba zmínit je, že na kariérní debut čekal poměrně dlouho, nakolik v Nizozemsku bylo možné získat závodní licenci až od osmnácti let. To bylo (a je v porovnání s dnešními mladými piloty) opravdu velmi pozdě. Pozdní kariérní start a neznalost skutečných závodních tratí ho v následné roli jezdce vždy trochu limitovala.

1995 Wilco Zeelenberg & Honda NSR 250 Lucky Strike

Rozcestník kariéry

Po celkem úspěšných letech 1997 až 1999 v kategorii SSP přišel náročný rok 2000. Enormní snaha se mu nedala upřít, ale přesto byly na startu do závodu vždy vzadu. Jeho ambicemi, podobně jako každého dalšího závodníka, byla vítězství. Z nějakého důvodu se mu ale přestalo dařit a ani technika nebyla úplně podle jeho představ. To vše přineslo do jeho mysli náměty o konci profesionální kariéry. V té době se jeho kariéra mohla vydat dvěma směry. I přes nevýrazné výsledky ze sezóny 2000 dostal nabídku závodní sedačky za tým Ten Kate Honda SSP na konkurenceschopné technice. Zároveň však obdržel nabídku pozice technického koordinátora Yamaha Europe Racing. Na motorce Honda CBR600RR Ten Kate absolvoval jeden předsezónní test, ale nakonec se rozhodl zavěsit závodní rukavice na hřebík a vydat se na manažerskou dráhu. Jeho rozhodnutí o konci kariéry bylo také ovlivněno vyvarováním se dalšímu zranění, které v závodění není nic mimořádného. Na motocyklech přirozeně jezdíval i nadále, hlavně v rámci své školy jízdy. V roli technického koordinátora Yamaha Europe Racing pracoval následujících sedm let a na této pozici získal mnoho manažerských zkušeností.

Kariéra třídy supersport

Týmový šéf Yamaha SSP

Díky svým posledním čtyřem letům v závodní kariéře a následné práci pro Yamaha Europe Racing, měl k této značce velmi blízko. V dobách, kdy světový supersportovní tým měnil svoji strukturu, byl Zeelenberg osloven zaujmout pozici týmového manažera. Této role se zhostil pro roky 2007 až 2009, kdy jezdec Cal Crutchlow získal také titul šampiona supersport 600 cm3, motocyklů odvozených ze sériové výroby. Šlo tedy o velmi úspěšnou misi a Zeelenberg byl „na očích“. Jeho kredit jako manažera ale i instruktora strmě stoupal. Naneštěstí v roce 2009 na supersportovní tým dopadla očekávaná finanční krize, a i navzdory zisku světového titulu byl celý tým rozpuštěn. Konec – černá opona. Byl to šok. Tovární tým tak skončil ze dne na den a sním i pozice Wilca Zeelenberga.

Yamaha MotoGP v tomto období čelila jistým interním problémům (údajné neshody mezi tehdejším týmovým manažerem Daniele Romagnolim a šéftechnikem Jorgeho Lorenza, Ramonem Forcadem) a hledala vhodného týmového manažera pro Lorenzovu stranu garáže. Zeelenberg byl kontaktován přímo Linem Jarvisem, aby zaujal tuto pozici a tím začala jeho cesta v MotoGP.

Na pozici týmového manažera Yamaha supersport 600

První rider coach MotoGP

Zeelenberg přijal výzvu převzít roli týmového manažera pro Jorge Lorenza v týmu Yamaha MotoGP s nadšením jemu pro motocyklové závody tak vlastním. Těšil se zejména na práci po boku Španěla, kterého podle vlastních slov považoval za fantastického jezdce. Také o něm na začátku jejich profesionálního a osobního vztahu řekl, že je vysoce talentovaný jezdec, který ale dělá chyby. Proto intenzivně pracovali, aby Malorčan změnil způsob myšlení, a stal se tak nejlepším. „Vstup jako hrom!“, dal by se parafrázovat klasik... Wilco Zeelenberg hned v úvodním roce nového působení v garáži Jorgeho Lorenza získal rovnou titul šampiona MotoGP.

Kariérní cesta v MotoGP v týmu Yamaha s Jorge Lorenzem

Wilco ještě během své závodní kariéry provozoval jezdeckou školu, ve které učil závodníky správným návykům a zároveň se sám učil jim porozumět. Věcem, kterým se naučil na svých kurzech, staví dodnes. Tyto zkušenosti svého času neunikly mladému Jorgemu Lorenzovi. Ten ho požádal, aby se během jízd vydal přímo k trati, a aby sledoval jeho průjezdy, ale i průjezdy jeho soupeřů. Zeelenberg pozorně studoval techniku jízdy všech jezdců pole, a následně s Lorenzem vylepšovali jeho styl na jednotlivých tratích. Po nastoupení do funkce tedy nezastával pouze roli manažera, ale i „rider coacha“ (jezdecký trenér). Zajímavé je, že byl vlastně první „rider coach“, který tím odstartoval tuto, dnes již běžnou pozici v paddocku šampionátu MotoGP. Dalo by se říci, že je v podstatě zodpovědný za vytvoření zcela nové pozice ve strukturách týmů. Po Lorenzově odchodu z týmu k Ducati plnil roli týmového manažera pro Mavericka Viñalese.

V týmu zastával pro Lorenza i funkci „rider coach“

Po Lorenzově odchodu z týmu k Ducati plnil roli týmového manažera pro Mavericka Viñalese

V době vzniku satelitního týmu SRT Petronas se Zeelenberg přesunul do struktur právě tohoto týmu, kde působí dodnes (dnes pod názvem RNF Racing MotoGP Team Razlana Razaliho). V časech, kdy byl do funkce jmenován neměl tým SRT žádný personál ani jezdce. Zeelenberg přesto zahájil svoji práci s vysokými ambicemi, s cílem vybudování nejsilnějšího satelitního týmu v poli. Získání správných jezdců a týmového personálu do velmi úspěšného nováčkovského týmu podporovaného Petronasem byla ze značné míry zásluha i Wilca Zeelenberga.

V týmu SRT Petronas Yamaha

Johan Stigefelt a Wilco Zeelenberg, zkušená sestava, která svého času vybudovala formaci SRT Petronas MotoGP

V paddocku se za mnoho let práce udomácnil skvěle a je považován za váženého odborníka. Jeho znalosti jsou širokého spektra – od řízení týmu, přes nastavování motorek až po porozumění jezdcům.

Wilco Zeelenberg v týmu RNF

Osobnost Wilco Zeelenberg

Během své kariéry odjel Zeelenberg mnoho památných velkých cen, s několika pěknými pódiovými umístěními, než přešel na pozici konzultanta a později jako manažera týmu. Žije stále v Bleiswijku a rodina je pro něj na prvním místě. Nejoblíbenější technika, na které kdy jezdíval je Yamaha R6.

K Wilcovi Zeelenbergovi se váže jeden krásný příběh. Jak už víme, nebyla to jen jízda v terénu, která ho zajímala od raného dětství. Když mu bylo přibližně 6-7 let, navštívil okruh Zandvoort, kde se zatajeným dechem sledoval Giacomo Agostiniho. Poštěstilo se mu se s italskou legendou také vyfotit. Fotku si dobře schoval a při pozdější práci pro MotoGP tým a opětovným setkáním s Agostinim mu fotku ukázal. Giacomo měl údajně při vyprávění celého příběhu o vzniku fotografie slzy v očích.

Wilco Zeelenberg

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)