Osobnosti paddocku - Sito Pons

Alfonso Pons Ezquerra, lépe známý jako „Sito Pons“, je dvojnásobný šampion třídy do 250 ccm a hlavně veleúspěšný týmový šéf a manažer. Síto je chlápek, kterého si v paddocku závodních strojů musíte vždy všimnout. Ne kvůli jeho extroverzi, ale kvůli jeho skromnosti, i přesto, co všechno dokázal a co všechno motocyklovému sportu dal.

Dětství prožité v Katalánsku

Malý Sito miloval motorky už od dětství, i když nebyl z motocyklové rodiny (jeho otec byl architekt a právník). Když měl Sito přibližně 10 let, často prosil otce, aby mu koupil tolik vytoužený motocykl. Navštěvovali tehdy spolu často místní autosalon, kde vídali motocykly Bultaco (pozn. motocykly z produkce dědečka Sete Gibernaua).

Ten úplně první, který mu nakonec jeho otec koupil, byl model Ossa Mick Andrews. Sito bylo tehdy asi 13 let, a musel slíbit, že absolvuje všechny školící kurzy, aby motorku nakonec koupili (v té době byl ještě mladý na získání řidičského oprávnění). Mladý Sito v mládí nebyl moc vysoký a sotva dosáhl na nové motorce ze sedadla na zem. Motorka byla tedy koupena dočasně „na střídačku“ s tátou, než doroste. Ve skutečnosti na ní jeho ale otec nikdy neseděl.

První motocykl Ossa

Ve studiích šel stejným směrem jako otec a začal studovat architekturu. Kariéra pilota se dostavila přirozeně. Vedle studií začal závodit jako amatér a nenapadlo ho, že by mohl závodit profesionálně. Vlastně nikdy ani moc nechtěl být pilotem, postupně však vyhrával všechny menší závody.

Jeden z úvodních závodů ve Španělsku

Svůj první závod absolvoval v osmnácti letech. Začátky ve španělském šampionátu byly těžké, nebylo tam totiž zařazeno nic, co by se alespoň trochu podobalo závodnímu okruhu. Ve španělsku se v té době jezdilo vlastně po městských silnicích. Neexistovaly ani žádné závodní kurzy, všechno tak bylo o intuici a z jezdce se stával tak trochu „samorost“. Sito chtěl logicky do světového šampionátu, který byl mnohem bezpečnější, nicméně, skoro žádný Španěl tam v té době nejezdil. Moc se jim totiž v očích světové veřejnosti nevěřilo. I přes to všechno to dokázal.

Vedle závodění Sito stále studoval architekturu na vysoké škole

Své studium postupně propojoval se závoděním, a dokonce začal soutěžit na úrovni mistrovství světa. I když už měl za sebou první vítězství mistrovství světa, přitom ale pořád studoval vysokou školu architektury. Avšak v jednom okamžiku roku 1985 definitivně opustil studium a ve 21 letech začal se věnovat čistě závodění. Jeho bratr, který také studoval stejný obor, se architektem nakonec stal.

V sedle týmu HB-Suzuki v roku 1985

Sito Pons jako závodník

Jeho třídou byla ta o objemu 250 ccm. Největším rivalem Katalánce Sito Ponsa byl Joan Garriga. Jejich nezkrotná rivalita z okruhů se přenesla i mezi fanoušky. Souboj o titul gradoval hlavně roku 1988, který se stal jeden z nejsledovanějších v historii té doby. Joan povahou divoký bouřlivák byl jeho úplný opak, jelikož Sito byl mnohem umírněnější. Po tuhém boji se stal Pons mistrem světa 250 ccm, což bylo ještě před pár lety nemyslitelné. Joan byl složitá povaha a po skončení kariéry měl soukromé problémy, které se i sám Sito pokusil řešit. Přišel však svému rivalovi na pomoc moc pozdě, ale to je už jiná historie…

Sito Pons v sedle Hondy NSR

Joan Garriga

Sito Pons a Joan Garriga na památné fotografií z roku 1988 a také o několik let na to

Motorky, které formovaly jeho kariéru, byla hlavně ta se startovním číslem #30, od Kobas Racing Team, se kterou vyhrál úplně první velkou cenu mistrovství světa v Jaramě. Bylo to vůbec poprvé po Angelu Nietovi, kdy závod vyhrál španělský jezdec. Možná se ptáte, proč nejezdil na osvědčené japonské technice. Pravdou je, že v té době totiž nebyly Yamahy či Hondy ve španělsku úplně dostupné, musely tak vyvinout motocykl „Kobas“. Ten navrhl technický génius Antonio Cobas, a byl to první motocykl s hliníkovým rámem a motorem uprostřed, ze kterého japonské značky zkopírovaly koncept tohoto designu a začaly vyrábět soutěžní motorky s rámem jaký byl použit na motorce „Kobas“.

Antonio Cobas

Motocykl Kobas

Další historickou motorkou byla Honda NSR 250, se kterou vyhrál mistrovství světa v roce 1988. Byly to ještě doby kdy si Sito Pons, i přes několik skvělých výsledků, sháněl sponzory úplně sám. Jako Katalánec to neměl lehké. Španělská veřejnost totiž znala pouze Angela Nieta, a to jen „z rohu novin“. Úsměvné, motorsport nebyl na konci 80. let ve španělsku moc populární. Dokonce, aby dostal k závodění techniku Honda museli členové jeho týmu lobovat osobně přímo v Japonsku. V roce 1989 vyhrál titul znovu, s jasnou dominancí a vítězstvím v sedmém závodě sezóny.

Honda NSR 250

Smolná kariéra v kategorii 500 ccm

Pons měl nabídky na setrvání v šampionátu, s kvalitní technikou, pro opětovnou obhajobu titulu. A asi by to dokázal, jeho zrak však směřoval výše. Dalším krokem totiž byl sen o kategorii 500 ccm (s níž už měl zkušenosti z roku 85 a týmu HB-Suzuki). Sen se splnil, v sezóně 1990 však měli mnoho problémů. Během první sezóny utrpěl velmi vážnou nehodu v Jugoslávii, kde kolidoval s Pierfrancesco Chilim a při které si zlomil 11 žeber a měl probodlé plíce. Bylo to velmi složité období, které se přihodilo asi v půlce šampionátu. Úspěšně se uzdravil. Rok na to, v sezóně 1991 měl znovu další vážnou nehodu kdy mu na GP Jerez vypověděly brzdy na konci rovinky (ve 260 km/h, a následně kolidoval se stěnou). V ten okamžik přehodnotil své hodnoty a byl čas odejít.

1991 Laguna Seca

Jako své logo během závodní kariéru používal obrázek sovy. Existuje mnoho legend o sově na jeho helmě. Asi tou nejpravdivější je, že logo vzniklo v době, kdy Kenny Roberts senior aktivně jezdíval a používal na svých helmách orla. S přítelem a novinářem Eduardem Rubiem se tedy tak trochu po vzoru Kennyho rozhodli pro sovu, kterou si dal na přilbu. Sitova sova se tak stala legendou.

Na svých přilbách používal logo sovy

Z jezdce „přes noc“ manažerem

Jeho posledním rokem závodění byl rok 1991. Po ukončení závodní kariéry se stal vlastně okamžitě manažerem vlastního týmu. Motocyklový tým oficiálně vzniká v roce 1992. Po ukončení závodních aktivit, přebírá Sito Pons tým Campsa Honda, za který sám aktivně jezdil, a přejmenovává ho na Honda Pons. V základech mu pomohl blízký přítel Manuel Murillo, který mu pomáhal realizovat projekt, který společně vytvořili a ten se kontinuálně vyvíjí až do současnosti.

Ve stejném roce už jako šéf týmu debutoval ve světovém šampionátu do 500 ccm s jezdcem Àlexem Crivillé na Hondě NSR500. V první sezóně dosáhl tým i prvního vítězství na nizozemském okruhu v Assenu. To mělo velkou historickou hodnotu. Bylo totiž prvním vítězstvím pro španělského jezdce v nejvyšší třídě vůbec.

Už jako týmový šéf s Àlexem Crivillé

Příchodem čtyřtaktní éry se formuje do „moderního kabátu“ i tým Sita Ponsa. Nejdříve v barvách West, později v pronikavé žluté pod sponzorem Camel se v sedačkách jejich závodních speciálů objevili velikáni Barros, Capirossi, Biaggi, Ukawa, Tamada, Bayliss, Hofmann, „Shakey“ Byrne, či Chris Vermulen a Ryuichi „Kiyo“ Kiyonari.

West Honda Pons

Hlavně léta s Alexem Barrosem a Lorisem Capirossim bere jako ty nejkrásnější roky týmového šéfa. Na opačné straně hodnotí práci s charismatickým Troyem Baylissem, kterému Honda vysloveně neseděla a slibná společná spolupráce jim nakonec nevyšla.

Před sezónou 2006 byl nucen rozpustit tým kvůli nedostatku financí (po odchodu titulního sponzora Camel do konkurenční Yamahy, a do sezóny vůbec nenastoupili). V premier class (i přes cíle pokusit se o návrat do soutěže již v sezóně 2007) se tento tradiční tým dosud nevrátil. Největší výzvou pro něj byla práce s Maxem Biaggim.

Camel Honda Pons

Vlastní tým v Moto2

Po krátké odmlce v roce 2010 se znovu objevuje v paddocku jako manažer, a to rovnou ve svém novém týmu Moto2 vychovávaje budoucí skvělé piloty MotoGP - Maverick Vinales, Tito Rabat, Aleix a Pol Espargaró, Alex Rins, Luca Marini či Fabio Quartararo. Piloty si do týmu nevybírají náhodou. Vždy v nich něco vidí a věří v postupný vývoj jezdce. Podle jeho názoru má každá kategorie svůj význam a jezdit by jimi měli projíždět postupně. V roce 2013 byli šampioni, 2014 byli třetí, 2015 a 2016 zase druhý... Stále patří mezi velmi dobře zavedený tým s kvalitním zázemím a angažují se i ve třídě MotoE.

Moto2 tým 2020

Příští šampion MotoGP Fabio Quartararo

Život mimo tím Pons Racing

Ještě jako aktivní jezdec se zasloužil o výstavbu okruhu v Katalánsku (Circuit de Barcelona Catalunya). Na tomto okruhu absolvoval svůj rozlučkový závod, na kterém se loučil se závoděním. Byla to pro něj pocta, nakolik to byla věc, o kterou se zasluhoval několik let. Okruh má tedy pro něj obrovskou historickou hodnotu.

Během jednoho z rozhovorů na cílové rovince Circuit de Barcelona Catalunya

Není pověrčivý jako většina pilotů. Neměl žádné rituály, protože věřil, že to nic neovlivní. Výsledky podle něj pocházely jen z tvrdé práce, na které s týmem každý víkend pracovali.

Angažovali se i ve formulovém závodění, kde do Světové série Renault postavil tým Pons Racing, se kterým v roce 2004 vyhráli mistrovský titul, s jezdcem Heikki Kovalainenem.

Edgar Pons

Dnes 62 letý rodák z Barcelony razí filozofii, že motoristický sport potřebuje co nejvíce diváků a měl by být veřejný. Žije v Londýně. Má tři syny. Starší Axel a Edgar, oba působili v týmu Pons Moto 2 a také se rozhodli být motocykloví závodníci. V roce 1990 mu byla udělena cena prince z Asturie za úspěchy ve sportu. Síto Pons, osobnost, bez kterého by nebylo světové závodění takové, jak ho známe dnes!

Sito Pons

Náš tip

Cristian Gabarrini - Osobnosti paddocku

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 0 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist