Osobnosti paddocku - Neil Hodgson

Neil Hodgson je poněkud zapomínaným motocyklovým závodníkem. Vyhrál britský i světový titul superbike, jezdil v Americe, MotoGP a dokonce i v kategorii 500GP. Člověk, kterého dnes můžete během víkendových přenosů Grand Prix vídat v rozhovorech pro BT Sport, je trochu nenápadnou osobností, která má však za sebou jeden z nejvýjimečnějších závodních příběhů své doby.

Pro Neila Hodgsona všechno začalo na polích nedaleko domu své babičky, v okolí malého britského městečka Brierfield. Bylo to na konci sedmdesátých let, kdy Neil a jeho bratr Carl, inspirovaní otcovou motorkářskou kariérou, začali také jezdit. Neil (celým jménem Neil Stuart Hodgson) začínal jízdou na motocyklu Yamaha TY80 v době, kdy mu bylo pouhých šest let. Mladého Brita ježdění velice nadchlo a už tehdy se ukázalo, že to byl začátek něčeho velmi zvláštního. Se svým otcem častokrát navštěvovali motokrosové závody v okolí. Ten sledoval očividné nadšení svého syna a jednoho dne se ho zeptal, jestli by to také nechtěl zkusit. Už jako devítiletý tedy začal svou závodní kariéru, když začal v motokrosu závodit. Jeho bratr Carl to zkoušel taky, ale svou závodní dráhu ukončil ještě v mládí. Mladší Neil jako jezdec vytrval a působil v motokrosu v letech 1982 až 1989 (v sezóně 1986-87 byl opakovaně zvolen jezdcem roku).

Motokrosové začátky

Neil, stejně jako několik jiných světových pilotů z té doby, se postupně přeorientoval na silniční závody. Skok na závodní okruhy přišel v roce 1990 s Yamahou TZR125, se kterou ještě v tom samém roce získal i své úvodní vítězství kariéry v silničním závodě. O rok později si vybojoval místo v britském šampionátu do 125 cm3. V sérii British Clubman's Ministock obsadil celkové 8. místo. Na zpevněném povrchu se mu dařilo, ale přesto jeho příběh měl daleko od jízdy na kouzelném koberci směrem na vrchol. Všechno si musel vydobýt. Silniční závodění byl drahý sport a jeho rodina si nikdy nemohla dovolit posunout ho v něm moc daleko. Naštěstí i díky jeho otci byla vždy schopna zajistit sponzorství. Přičiněním tvrdé práce celé rodiny v roce 1992 získal titul britského šampiona ve třídě 125 cm3, který jej následně katapultoval na scénu mistrovství světa. Bylo mu tehdy osmnáct let. Hodgsonova slibná kariéra byla nastartována.

Rok 1993 a tým Burnett

První kompletní sezóna Grand Prix pro něj přišla v roce 1993. V kategorii 125 cm3 byl tehdy nejmladším jezdcem v seriálu a jediný zástupce Velké Británie ve třídě. S týmem Burnett (Roger Burnett) obsadil 24. místo v šampionátu. V roce 1994 si jej HRC Honda vybrala jako jednoho z pěti oficiálně podporovaných jezdců v mistrovství světa do 125 cm3, opětovně s týmem Burnett. Již v roce 1994 debutoval také v královské kategorii na dva závody (Shell Harris Grand Prix – Harris Yamaha). Hlavně kvůli své nadprůměrné výšce se v roce 1995 přesunul do mistrovství světa ve třídě 500 cm3 natrvalo (ROC-Yamaha).

Sezóna 1995 v královské kubatuře 500 cm3

V první permanentní sezóně v královské kubatuře byl historicky znovu jedním z nejmladších jezdců v poli, když mu v té době bylo 21 let. Mladý kluk z Anglie, který nikdy neočekával, že by mohl závodit v kategorii 500 cm3. V týmu ROC-Yamaha měl dobré zázemí. Problémem té doby byly evidentní výkonové mezi stroji. Honda NSR500 Micka Doohana se proti jeho stroji lišila o světelné roky. Také se tehdy používaly různé specifikace pneumatik. Přesto v sezóně 1995 skončil v konečném pořadí na jedenáctém místě. Kdyby Hodgson ve třídě setrval i po roce 1995, možná by se nakonec stal základním pilířem třídy. V těch dobách však neexistovala žádná šance na tovární stroj, zatímco nabídka ze superbiků, která pro sezónu 1996 přišla, mu nabídla právě to.

První přestup do World Superbike a první tvrdý pád

První dva roky jezdil na Ducati a umísťoval se v Top 10. Následně se rozhodl přestoupit ke Kawasaki. Nedopadlo to dobře. Sám Neil popisuje právě toto období jako nejtěžší z jeho kariéry. Moc se mu v závodech nedařilo a po nevydařené sezóně byl náhle bez práce. Mnoho lidí ho odsuzovalo a reálně uvažoval o úplném konci kariéry se záměrem vrátit se k řemeslu, které studoval – stavitelství. Byla by to velká chyba a asi to byli hlavně jeho rodiče, kteří nakonec změnili jeho názor. Pokusil se tedy o návrat v Británii.

Rok 1996 v sedle Ducati a týmovým kolegou Johnem Kocinskim

V sezoně 1997

Přestup ke Kawasaki nebyl moc úspěšný

Na rok 1999 ho oslovil tým GSE, se kterým dostal šanci závodit v sérii BSB. Ten rok skončil celkově čtvrtý a v týmu GSE Racing se spojil s Troyem Baylissem, který vyhrál v tom roce vítěznou korunu šampióna. Následně Hodgson pokračoval ve strhujícím vítězství celé série BSB v roce 2000, po impozantní sezóně a památných soubojích s úhlavním rivalem jeho kariéry, Chrisem Walkerem. Jejich souboj o britský titul byl jedním z nejzuřivějších v historii šampionátu a zmiňován jako jeden z nejpamátnějších v sérii vůbec. Nespornou dodatečnou motivací mu byl příslib týmu z roku 2000, že pokud vyhraje titul v BSB, přestoupí pro sezónu 2001 do SBK s ním jako hlavním jezdcem. Musel všem ukázat, že to dokáže – a dokázal.

Sezóna 2000 a boj s Chrisem Walkerem

Skok na okruhu Cadwell Park

Ono rok 2000 byl výjimečný ještě jednou věcí, a to jeho vstupem na divokou kartu do dvou britských kol mistrovství světa superbiků. Jeho výkony nikoho nenechaly na pochybách, že byl znovu připraven uspět na nejvyšší úrovni. V Donington Parku a stejně jako na Brands Hatch se mu na průměrné technice podařilo vyhrát vždy druhý závod víkendu!

Během divokých karet, k vidění s číslem #48

Druhý přestup do World Superbike

Tak jak tým GSE slíbil, v roce 2001 se společně s Neilem vrátili do World Superbikes. Ten nastupoval s číslem #100 a v neuvěřitelné konkurenci se dostal na páté místo ve světovém žebříčku. Jeho týmovým kolegou se stal nový anglický objev James Toseland. Další sezóna s GSE ve World Superbikes následovala v roce 2002, a přestože si nepřipsal žádná vítězství, byl Neil po celý rok v popředí. Nakonec skončil celkově na třetím místě.

Rok 2001

V sezóně 2003 skončil celkové třetí

Tyto výkony mu stačily k tomu, aby si vysloužil místo v továrním týmu Ducati Fila pro rok 2003. Je neuvěřitelné, že vyhrál 11 z prvních 12 závodů sezóny. Hodgson přepisoval historické tabulky. Největším soupeřem mu byl týmový kolega Ruben Xaus. Ve famózní sezóně, na konci které nakonec titul vyhrál, ho slavil skutečně stylově. Na oslavu odhalil tričko s nápisem „Kdo je táta?“ Jen před týdnem se stal totiž stal poprvé otcem.

Mistrovská sezóna 2003

Oslava mistrovského titulu

V roce 2004 Ducati jmenovala tým D’Antin MotoGP za svůj oficiální satelitní tým. Ten následně oznámil, že na jedné z jejich Desmosedici bude jezdit Neil Hodgson. Mělo jít o velkolepý příchod velkolepého jezdce.

Příchod do týmu D’Antin MotoGP

Jediný rok v paddocku MotoGP

Satelitní zákaznický tým tehdy rozjížděl novou vzrušující éru v přechodu z techniky Yamaha na techniku Ducati. Začátek sezóny nastupovali v bílo-modro-oranžové kombinaci strojů Desmosedici GP3. Od velké ceny České republiky se barvy změnily a zase nastupovaly v typických červeno-černých barvách, používaných v sezóně předešlé. Vše vypadalo snově, ale jen zvenku...

Týmovým kolegou v MotoGP mu byl znovu Ruben Xaus

Tým totiž ztratil sponzora před úplným začátkem sezóny. Hlavním sponzorem měla být společnost Visa. Tým se stal velmi podfinancovaný, všichni byli zdrceni, „Nemáme žádné součástky ani peníze, je nám to líto,“ znělo jejich garáží. Údajně musel dokonce Hodgson vzhledem k těmto událostem donést značný příspěvek z vlastní kapsy, aby mohl vůbec jezdit. To bylo docela nečekané, vždyť v roce 2004 byl vládnoucím mistrem světa superbiků. A je to něco, co ho pochopitelně frustrovalo dvojnásob. Dvojička Hodgson/Xaus se i přesto pustila do boje!

V první půlce sezóny bez hlavního sponzora

Po změně barev v půlce sezóny

Sezóna mu totálně nevyšla. Hodgson nikdy neměl pocit, že by měl motorku nastavenou tak, jak by potřeboval. Ve své jediné sezóně MotoGP skončil na celkovém 17. místě (v závodě byl maximálně osmý). Byla to obrovská tragédie, protože tým získal čerstvého mistra světa na vrcholu jeho sil. Hodgson věděl, že po zpackaném roce další sedačku v paddocku už nezíská.

Přesun do AMA

Po těžké sezóně chtěl zamířit znovu do sedla motocyklu specifikace superbike – s myšlenkou na napravení své reputace a za novou výzvou. Hodgson chtěl zůstat věrný Ducati, nechtěl však jít do satelitního týmu (v továrních sestavách SBK nebylo volné místo). Výsledným řešením byl cíl, stát se prvním jezdcem, který získá všechny tři tituly kategorie Superbike – britský, světový i americký. Pro sezónu 2005 tak přestoupil do American Motorcyclist Association (AMA) ve Spojených státech.

Parts Unlimited Ducati Austin

V úvodu nastupoval vedle Erica Bostroma v týmu Parts Unlimited Ducati Austin, později jezdíval také s technikou Honda. Na neznámých tratích čelil vícenásobnému vítězi titulu AMA Matu Mladinovi, legendárnímu Miguelu Duhamelovi a bývalému továrnímu jezdci Ducati WSBK Benu Bostromovi. V konečném bilancování americké mise přežil mírně úspěšné čtyři roky s nejlepším 5. místem celkově. Sám je označuje za poněkud frustrující, protože závody nebyly moc navštěvovány diváky.

Sezóny 2007 až 2009

Pro rok 2010 bylo vše připraveno k jeho velkému návratu do BSB. Na začátku sezóny se Neil skutečně vrátil do britského šampionátu superbiků s týmem Motorpoint Yamaha. Vleklé zranění (v tréninku v roce 2009 na motokrosové motorce měl nehodu, při které utrpěl kolaps plic a vykloubené rameno) jej však vyřadilo z očekávaného bombastického návratu a natrvalo odešel do závodního důchodu.

Finální návrat do BSB mu kvůli zranění nevyšel

Televizní kariéra moderátora MotoGP

Televizní práce se zhostil od roku 2014. Transformaci z jezdce na moderátora zvládl skvěle. I přes neúspěšný rok 2004 neměl na šampionát MotoGP žádné trpké vzpomínky. Do paddocku se vrátil s radostí. Bylo to vlastně přesně po deseti letech a Hodgson byl okouzlen profesionalismem, který na něj dýchal z každého metru parkoviště závodních strojů. MotoGP dnešních dnů je podle něj ohromující. Jako redaktor pracuje pro stanici BT Sport (britského vysílatele MotoGP práv).
Miluje okruh Brands Hatch, jeho celoživotním hrdinou je Kevin Schwantz, Mick Doohan a Valenino Rossi. Ducati je pro něj jako rodina. Zbožňuje model 999, který je podle něj nejlepší motorka na světě. Hodgson se považuje za šťastlivce, že mohl v mladém věku okusit světový paddock společně s jezdci, jako byl Kevin Schwantz.
Neil nyní dělí svůj čas mezi rodinu na ostrově Man, práci pro BT Sport a působí také jako instruktor a ambasador motocyklových společností včetně Ducati. Mezi jeho záliby patří motokros, trial a horská cyklistika. Působí také v pojišťovnictví motocyklů, ve společnosti „Mackenzie Hodgson Insurance“. Má syna a dceru.

Naše osobnost paddocku - Neil Hodgson

Náš tip

Pablo Nieto - Osobnosti paddocku

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist