Osobnosti paddocku - Dani Pedrosa

Pokud jste po roce 2006 sledovali závody novodobé éry MotoGP, jméno Dani Pedrosa jste museli zaznamenat. „Tichý samuraj“ s japonskými symboly na přilbě, který se do kamer nikdy moc neusmíval... I podle těchto znaků jste ho spolehlivě poznali. Za touto, na pohled chladnou osobností se ale ukrývá jeden z nejváženějších a nejsvědomitějších pilotů historie MotoGP. Trojnásobný světový šampion nižších kategorií má na svém kontě pravidelné starty v premier class od roku 2006 až do roku 2018. Přijměte pozvání na vyprávění příběhu o jezdci, pro kterého jsou motorky vášní prakticky celý život.

Dospívání ve znamení motorek

Daniho láska k motorkám pochází od jeho otce Antonia. Ten se svými přáteli často jezdíval po okolí Barcelony a Dani ho s nadšením již od raného věku pozoroval. V době, kdy ještě neuměl ani pořádně chodit, míval díky otci s motorkami častý kontakt. Rád na nich totiž s Antoniem sedával a vždycky velmi plakal, když musel sesednout. Později když byl starší, i všechny jeho hračky byly vlastně s motocyklovou tématikou, kolem které se jeho život točil. Každý víkend v televizi musel sledovat motocyklové závody a vše kolem něj se zaměřovalo na jednu jedinou věc.

Malý Dani s otcem Antoniem

Když mu to věk konečně umožnil, Dani jezdíval na všem, co mělo dvě kola. Jeho první motorka byla motokrosová motorka Italjet 50, na které získával zkušenosti s jízdou už ve svých čtyřech letech. Závodit s kamarády začal, když mu bylo šest let, kdy sedlal motorku kategorie minimoto. Skutečné závodění načal ve věku devíti let, kdy vstoupil do španělského šampionátu minibiků a svou debutovou sezónu ukončil na druhém místě (včetně prvního pódiového umístění). Další rok Pedrosa vstoupil do stejného šampionátu, ale zdravotní problémy mu zabránily zlepšit výsledky a sezónu ukončil na 3. místě. Byl věrný technice Polini, na které vydržel celých šest úvodních sezon.

Dětství strávené v sedle minibiků

Když mu bylo 12 let, španělský šampionát minibike konečně vyhrál. Po tomto triumfu začal přemýšlet o dalším kroku – o velkém světě závodění. Jeho rodina si ale závodění na světové úrovni finančně nemohla dovolit. Už v malém věku to Dani chápal, ale zároveň byl velmi zklamaný. V té době by nikdy neřekl, že v budoucnu nakonec motocyklovým závodníkům skutečně bude.

Setkání s Albertem Puigem

Se štěstím a díky dobrému rodinnému příteli nakonec nastoupili do šampionátu Copa Movistar. Dani nesplňoval věkový limit pro start a neměl ani moc zkušenosti s motorkami mimo kategorii minibike. Byl to ovšem jediný šampionát, který si mohli jeho rodiče dovolit. Neměli tedy co ztratit. Během přijímacího procesu potkal klíčového člověka své kariéry jménem Alberto Puig. Ten v něm viděl okamžitě enormní talent a dopomohl mu k tomu, aby se na start postavil. Pedrosa tak dostal možnost rozvíjet se a ukázat, co v něm bylo. Jeho kariéra se v tomto bodě stala mnohem profesionálnější.

Pedrosův talent podporoval od prvních chvil i známý objevitel talentů Alberto Puig

V roce 2001 Pedrosa debutoval v mistrovství světa ve třídě 125 cm3 poté, co byl vybrán z Movistar Activa Cup, série navržené na podporu čerstvých závodních talentů ve Španělsku. Po vstupu do světového závodění se Danimu otevřel nový svět. Najednou byl součástí pole s hvězdami, které do té doby znal pouze z televize. Byl okouzlen rychlostí strojů nejvyšší úrovně a profesionalitou lidí kolem sebe. Čekalo ho mnoho učení se nepoznaným věcem, mnoho cestování. Žil však svůj sen... Pod vedením Alberta Puiga získal Pedrosa ve své debutové sezóně dvě umístění na stupních vítězů. V roce 2002 pokračoval ve zlepšování, vyhrál svůj první závod, a v šampionátu skončil třetí.

Debutový rok 2001 a 2002

Zisk titulu v roku 2003

První mistrovský titul vyhrál v roce 2003 s celkovými pěti vítězstvími v závodě a ziskem 223 bodů. Do té doby se zisk světového titulu pro něj zdál jako nepřekonatelná meta. Po jejím dosažení se v něm něco zlomilo. Něco velkého. Začal v sebe konečně naplno věřit.

Náchylnost na zranění

Dani byl znám nejen svými brilantními výkony na trati, byl také znám pády po kterých zůstával často zraněn. Jeho úplně první vážný pád se zraněním nastal jen týden po zisku prvního světového titulu. Během tréninku, ve sjezdu z legendární zatáčky „Lukey Heights“ (devátá zatáčka australského okruhu Phillip Island) ztratil kontrolku nad motocyklem a havaroval. Škaredě si přitom poranil oba kotníky a poprvé tak začal mít obavy o svou kariéru. Nicméně, nic ho nedokázalo zastavit v dalším progresu.

Hned ve svém prvním závodě kategorie 250 cm3 (rok 2004 Jižní Afrika) dokázal bez jakýchkoli předsezónních testů zvítězit. Velkolepé! Není překvapením, že už v úvodním roce slavil titul šampiona, shodou okolností na trati, kde se před rokem tak ošklivě zranil. V roce 2004 byl také historicky nejmladším jezdcem, který do té doby získal titul v kategorii 250 cm3. V následujícím roce 2005 pokračoval ve třídě 250 cm3 a získal v ní další titul. A kde myslíte, že se tak stalo? 😊 Austrálie se zdá být Daniho klíčovým okruhem.

Sezóna 2004

V sezóně 2005 získal svůj druhý titul ve třídě 250 cm3

Vyhrávání závodu se pro něj stalo drogou. Vítězství a oceňování nejlepších jezdců brával jako výsledek práce celého týmu. Vždy byl velmi soustředěný na trénink a závodění. Pády jej však neopouštěly a historicky absolvoval pouze tři sezóny světového formátu bez zranění. Nikdy si je však nepřipouštěl a jeho rekonvalescence byla vždy blesková, i díky velmi silné touze po dalším závodění.

„Mistr“ MotoGP bez titulu

Dani je považován za nejlepšího jezdce MotoGP, který v královské kategorii nikdy nevyhrál mistrovský titul. První rok, kdy nastoupil do MotoGP byla sezóna 2006. Nastoupil přímo do továrního týmu Repsol, po boku Nickyho Haydena. Byl zde ale jeden velký problém, který ho provázel prakticky kontinuálně již od školních časů – byl zkrátka malý. Tady se tento jeho „hendikep“ projevil úplně naplno. Motorka MotoGP pro něj byla v úvodu až gigantická, navíc měla mnoho síly. Je pravda, že jeho stavba těla jej předurčovala pro slabší kategorie. Tento fakt se pro něj ale stal velkou výzvou. Kritici ho častokrát degradovali, protože se domnívali, že jeho drobná postava nebyla dostatečně silná na to, aby zvládla velkou a těžkou motorku MotoGP. Dani to také kvůli lidem u značky Honda, který mu vždy věřili, nikdy nevzdal. Už v prvním roce si sáhl na vítězství na Grand Prix Číny a ve své debutové sezóně si zajistil titul nováčka roku. V následujících sezónách pokračoval v týmu Repsol a umisťoval se většinou celkově druhý třetí nebo čtvrtý. Nikdy však nedosáhl na titul. Nejblíže jeho zisku byl v roce 2012, kdy získal 7 vítězství v sezóně.

V úvodních sezónách mu byl týmovým partnerem Nicky Hayden

Dani jako stálý jezdec nikdy neopustil Repsol Hondu

Ať už to byl Jorge Lorenzo nebo Casey Stoner, Dani Pedrosa jim byl nablízku a vždy houževnatě o titul i bojoval. Chybělo mu možná více štěstí v závodě, aby titul získal právě on. Je třeba říci, že měl opravdu mnoho smůly. Mnohdy v klíčových fázích sezóny spadl (častokrát ne svou vinou) a ztratil tak potřebné body. Tím, že byl tak malý, byla jeho stavba těla podobná té dětské a tím pádem málo odolná při velkých pádech. Tento fakt ho limitoval během celé kariéry. Vždy když spadl, přišla nějaká fraktura.

Oznámení o jeho odchodu do závodního důchodu přišlo v roce 2018. Ve velmi složité sezóně ho znovu doprovázelo vleklé zranění. S přibývajícím věkem byla i jeho schopnost vyrovnávání se se zraněními stále obtížnější. Na jeho jízdě se dalo místy pozorovat, že to už nebyl úplně on. Během závodního víkendu v Německu přišlo i navzdory všem okolnostem nečekané rozhodnutí o konci profesionální kariéry. V dojímavém oznámení přišel motoristický svět o stálou účast jedné z legend profesionálního sportu. Poslední závod jako stálý jezdec absolvoval na tradičním uzavírání sezóny, ve Valencii 2018.

Ukončení kariéry stálého jezdce oznámil v emotivním prohlášení v roce 2018

Tichý samuraj

Během kariéry nerad odpovídal na osobní otázky. Možná kvůli tomu byl považován za jezdce, který se skoro nikdy nesmál. Nebylo to tím, že by byl namyšlený nebo že by si závody neužíval. Byl zkrátka osobností, která nerada odkrývala své emoce. Těsně před závodem rád chvíli meditoval v naprostém tichu. Plachost ho provázela už od dětství, ale pokaždé když si nasadil přilbu, byla plachost pryč!

Byl jezdec, který se nikdy moc neusmíval

Na přilbě rád používal samurajské motivy

Jeho styl jízdy by se dal definovat jako „elegantní“, s citem obrovským pro daný okamžik. Ve chápání stroje byl až medicínsky precizní a vnímavý. Dokázal velmi dobře rozpoznat i zanedbatelný mechanický zvuk, na který nebyl běžně zvyklý. Častokrát tak býval k jakékoli nechtěné změně na technice velmi kritický. Podobně to měl také měnícími se podmínkami na okruhu, které vnímal velmi citlivě.

On sám přirovnává jízdu, správný soulad jezdce a motorky, k tanci. Do MotoGP přivedl styl rychlého narovnávání motorky, který mu umožňoval rychleji otevírat naplno plyn. Tento styl následně začalo používat více jezdců. I když to na laický pohled moc nevypadalo, na motorce se snažil dost hýbat, aby adekvátně přenesl svoji malou váhu

Alberto Puig byl Danimu jako mentor vždy nablízku

Po většinu kariéry vozil na kapotáži číslo #26 jako vděk Albertu Puigovi, který mu kariérně velmi pomohl a stál po jeho boku. Pro sezóny 2008 a 2009 toto číslo sice opustil, vyslechl však volání svých fanoušků, aby používal znovu své tradiční číslo. Dani neměl nikdy rád mokrý závody a moc a mu za těchto podmínek nedařilo. Pozorní fanoušci si vzpomenou, že v závěrečných letech jeho kariéry po jeho boku jako „rider coach“ stál neméně známý Sete Gibernau.

Mohli jste fandit Rossimu, Lorenzovi, Stonerovi či Marcovi Marquezovi... Pokud však závod vyhrál Dani, radovali se všichni fanoušci MotroGP. Byl jezdcem, kterého měl zřejmě rád úplně každý.

Speciální barvy pro závody ve Valencii 2008

Kariérní číslo #26 v MotoGP opustil pouze na roky 2008 a 2009

Testovací jezdec KTM

Po ukončení kariéry bez práce nezůstal moc dlouho. Koncem října 2018 bylo potvrzeno, že Pedrosa podepsal smlouvu s týmem KTM Factory Racing jako vývojový a testovací jezdec, čímž se šokujícím způsobem ukončil jeho dlouholetý vztah s Hondou. Díky pauze od stálého závodění měl možnost doléčit všechna zranění a nabrat novou psychickou energii.

Zpočátku úplně odmítal představy o účasti na divokou kartu v závodu, což je pro vývojové jezdce často typické. Dokonce odmítl nahradit Johanna Zarca na zbytek sezóny 2019 poté, co se Francouz náhle rozhodl ukončit smlouvu v KTM. V roce 2021 však svůj postoj poopravil a rozhodl se epizodně vrátit do závodu jako jezdec s divokou kartou na Velké ceně Štýrska! Jeho velkolepý návrat na startovní rošt MotoGP skončil desátým místem.

Již v roli testovacího jezdce KTM

Jako testovací jezdec KTM je velmi přínosný. Jeho dlouholetým šéf mechanikem byl Mike Leitner. Ten byl šéfem Daniho posádky celých devět let, během kterých společně vyhráli dva tituly ve třídě 250 cm3 a pracovali spolu také v MotoGP. Poté, co se Leitner v roce 2015 rozhodl připojit ke KTM, skončilo i toto spojenectví. Můžeme se pouze domnívat, ale to, že Pedrosa nakonec nastoupil do testovacího programu KTM, má určitě ve značné míře na svědomí i osoba Mika Leitnera.

Život mimo závodní okruhy

Kromě svých testovacích povinností s KTM, Pedrosa také soutěží na čtyřech kolech, v Lamborghini Super Trofeo Europe. Žije ve Švýcarsku v oblasti Prangins poblíž Ženevy. Miluje windsurfing, který na přilehlém jezeře svého domova pravidelně provozuje. Častokrát ho můžete zastihnout i v sedle kola, k čemuž zase vyzývají přilehlá pohoří. Na svém milovaném okruhu Jerez nese zatáčka číslo šest jeho jméno, a také je Perdosa již nějakou dobu členem klubu „MotoGP Legends“.

Dani Pedrosa

Náš tip

John Hopkins - Osobnosti paddocku

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist