Legendární sezóna 1961 – Šťastný a Havel

GP Německa – Hockenheim, 14. května 1961

Sezóna 1961 začala ve Španělsku na okruhu Montjuich, ale tam se dvě nejsilnější kubatury 350 a 500 cm³ nejely, a tak prvním měřením sil třistapadesátek byl až Hockenheim. Stejně jako v pětistovkách byl titul k dispozici, neboť suverén posledních tří let John Surtees (1958, 1959, 1960 – vždy mistr světa 350 i 500 cm³) přesedlal do automobilové Formule 1. Na uvolněný trůn si tedy mohli dělat naděje další závodníci. Mezi spolufavority patřili určitě také oba tovární jezdci naší Jawy. Kdeže loňské sněhy jsou…  Do vlastního závodu nejlépe ze všech odstartoval Šťastný, ale brzo šel před něho McIntyre. Aby se ho dokázal udržet, musel svou Jawu vytáčet na maximum otáček a jen s napětím čekal, kdy se z motoru zakouří a bude konec. Stal se však pravý opak a nevydržela McIntyrova Bianchi. František tak mohl dát svému motocyklu na chvíli vydechnout, ale to už se zase na něho dotáhl italský divoch Ernesto Brambilla (jeho bratr jezdil později obdobně divoce Formuli 1). Když ale po pár kolech odpal i on, měl Šťastný cestu za svým prvním vítězstvím volnou. Gustav Havel jezdil v podstatě od počátku za nimi a jeho rozvaha se mu vyplatila. Po odpadnutí obou Bianchi bezpečně držel druhou pozici až do konce a ztvrdil naprosto nečekaný double našich barev. Stupně vítězů, hymna, Němčouři v pozoru, prostě paráda. Ale chybička se do německé preciznosti přece jen vloudila a při vítězné hymně stoupala na stožár jugoslávská vlajka. Tu naši prý nesehnali…

Z tohoto obrázku jdou člověku slzy do očí ještě dnes

Tourist Trophy – Mountain Course, 14. června 1961

Dalším závodem na programu MS byla legendární Tourist Trophy na ostrově Man. Zatímco Havel byl na Manu úplným nováčkem, František Šťastný se již TT zúčastnil v roce 1957. Startoval ale pouze ve dvěstěpadesátkách, a ty se jely na krátkém okruhu Clypse Course. Tentokráte však na oba naše jezdce čekal závod na veleslavném horském okruhu Mountain Course.  Více než 60kilometrový okruh (přesná délka je uváděna 37,73 míle =  60,72 km) s nespočtem různých zatáček, značným převýšením a s řadou všemožných dalších záludností je dodnes největší výzvou v motocyklovém sportu. Našim se ale v žádném případě nerozklepala kolena. Chtělo to však trénovat, trénovat a zase trénovat. Šťastného týdenní tréninková porce činila zhruba 2700 km, Havel najezdil jen o něco méně. Přípravě na start tak dali maximum. Mezi účastníky jim ovšem kromě domácích matadorů přibyl ještě jeden vážný konkurent – Gary Hocking s MV Agustou. Ukázalo se, že právě on bude v celé sezóně pro naše jezdce tím největším soupeřem. Zde dojel druhý za domácím Philem Readem, pro něhož to byl vůbec první závod na TT – a hned vítězný. Také pozoruhodný počin. Třistapadesátky nebo-li Junior, jak byla tato třída na TT označována, měly nejpočetnější jezdecké zastoupení, když se na start postavilo celkem 80 jezdců. Šťastný se rozhodl použít speciálně zvětšenou nádrž, aby mohl celý závod absolvovat bez nutnosti doplňovat palivo. Běžně totiž jezdci při takovémto dlouhém závodě (6 kol =  364,32 km) dotankovávají po dvou nebo třech kolech. Bylo to sice na úkor jízdních vlastností motocyklu zejména v počátku závodu, ale postupně se mu tato strategie začala vyplácet. S lehčím strojem mohl zvyšovat tempo a další čas oproti svým soupeřům získal při jejich zastávkách v depu. Nakonec se František propracoval na 5. příčku. Gustav Havel se s vysokým startovním číslem musel prokousávat až hodně zezadu a dojel na 27. místě, tedy zhruba v polovině z celkového počtu 49 jezdců v cíli. František Šťastný získal za své umístění dva mistrovské body a nadále zůstal v čele klasifikace MS. Něco podobného jsme zažili pak už jen v sezóně 2007, kdy jeden čas vedl celkové pořadí stopětadvacítek Lukáš Pešek. Ovšem o tom, že by to bylo na českém motocyklu, jsme si v té době mohli už nechat jenom zdát.         

František Šťastný na Manu. K TT měl velmi pozitivní vztah

GP Holandska – Assen, 24. června 1961

Na rozdíl od TT už naši trať v Assenu znali z dřívějších startů. Bylo to ale již před několika lety, a tak se rozhodně nedalo říci, že by se zde cítili jako doma. V tréninku měl Havel poruchu na motoru a musel většinu tréninkových jízd vynechat. To se pochopitelně nepříznivě projevilo na jeho postavení na startovním roštu. Od startu závodu vyrazil jako první Šťastný, ale po pár stovkách metrů se před něho přehnali Hocking a McIntyre. Později ještě Brambilla s Readem. Motorka jako by netáhla. Po nějakém čase se ale překvapivě zberchala a František mohl začít opravdu závodit. Dokázal se dostat zpět před Reada i Brambillu a nakonec z toho bylo třetí místo. Vítězný Gary Hocking s Bobem McItyrem měli už velký náskok a nikdo na ně neměl. Další umístění na stupních vítězů ale nebylo rozhodně k zahození, i když Hocking  srovnal se Šťastným bodové skóre na čele šampionátu.  Havel bohužel musel vzhledem k omezeným tréninkovým jízdám a dosaženým časům startoval až z předposlední řady. Zkoušel se sice hned po straně dráhy protáhnout dopředu, ale na nečisté trati s popraškem písku mu motocykl podklouzl a jen tak tak smyk vyrovnal. Snažil se pak dostat přes balík jezdců, kteří ho zavřeli za sebou, ale zdržení bylo příliš velké. Na lepší než 8. místo to tentokráte nebylo.         

Gary Hocking v Assenu vyhrál. Tehdy ještě nikdo nemohl vědět, že jde o budoucího mistra světa

GP NDR – Sachsenring, 30. července 1961

Grand Prix  NDR měla premiéru mezi závody započítávané do MS a bylo to poprvé, kdy se mistrovský závod konal  v některé zemi tehdejšího takzvaného socialistického tábora. Naše Velká cena v Brně si na světový šampionát musela ještě pár let počkat. Dočkali jsme se v roce 1965. Tréninkové jízdy na Sachsenringu provázel déšť a mechanici proto nastavili na motocyklech lehčí převod. Vlastní závod se však jel za sucha a motory se v některých místech tratě (zejména v prudších sjezdech) poněkud přetáčely. Přesto Šťastný držel i s tímto handicapem vcelku bezpečně druhou příčku, ale na uhánějícího Hockinga daleko vepředu to nebylo. Pár kol před cílem se ale přidal další problém a v sázce se ocitlo i jeho druhé místo. Utrhl se totiž držák výfuku a uvolněná roura volně drhla po vozovce. Nejen že se na každé nerovnosti vymrštila a Franta dostal ránu jak palicí, především hrozilo, že se výfuk zcela utrhne nebo se dostane pod zadní kolo. I s tímto rizikem však Štastný pokračoval a poslední kola již takto zdárně dojel až do cíle. Za vedoucí dvojicí Hocking-Šťastný bojoval Havel především s oběma jezdci na motocyklech Bianchi. Brambillu nechal za sebou, ale McIntyra se nemohl dostat. Poněkud ho zlobily brzdy a nemohl si dovolit jet na úplné maximum. Nakonec to ale bylo možná ku prospěchu věci. Po závodě se totiž ukázalo, že moc nescházelo a ventily jeho motocyklu by nějaké vyšší otáčky nevydržely. Takže za tohoto stavu bylo čtvrté místo maximem. 

Start Velké ceny NDR. S číslem 87 McIntyre, 62 má Havel, vedle s 61 stojí Šťastný a za ním první řadu doplňuje Hocking

GP Ulsteru – Dundrod, 12. srpna 1961

Na tuto Grand Prix by Gustav Havel asi nejraději zapomenul, neboť již od prvního tréninku se potýkal s různými technickými problémy na svém motocyklu. Zkoušel také větší nádrž, aby nemusel v průběhu závodu dotankovávat, neboť závod byl vypsán na 20 kol =  238,7 km (pro zajímavost můžete porovnat třeba s dnešní distancí závodů MotoGP). S ní se mu ale špatně jezdilo a na motocyklu se necítil úplně jistý. V závodě samotném zastavil hned po dvou kolech v depu k opravě akumulátoru a zhruba v polovině musel odstoupit definitivně. U Františka Šťastného se to také neobešlo bez problémů. Hned od počátku závodu u jeho motocyklu prokluzovala spojka a moc to nejelo. Během prvního kola se tak propadl hluboko do pole až někam na 14. místo. Pochvíli si vše ale nějak „sedlo“ a Šťastný mohl pořádně zatopit pod kotlem. Začal postupovat dopředu a nakonec dokázal vybojovat alespoň třetí místo. Když to vezmeme čistě statisticky, tak na Ulster Grand Prix v Severním Irsku dosáhli naši jezdci nejlepších výsledků ze všech závodů MS. František Šťastný Ulster GP v roce 1965 dokonce vyhrál, 2x zde byl druhý (1962 a 1969) a v roce 1961 to bylo již zmiňované 3. místo. Gustav Havel má dvě třetí místa z ročníků 1964 a 1965 a oba mají ještě ze zdejšího závodu několik dalších bodovaných míst. Závody se na stejném okruhu jezdí dodnes, i když již dávno nejsou součástí světového šampionátu Grand Prix. Patří ale nepochybně k největším road racingovým podnikům současnosti a mezi soudobými vítězi se vyjímá i jméno Michala Dokoupila, letos zde plánuje start Kamil Holán.

Stupně vítězů, škoda těch Frantových problémů z počátku závodu

GP Národů – Monza, 3. září 1961

Na domácí půdě byly silné především italské stáje, které oproti předešlým závodům nasadily více továrních motocyklů. Například se zde poprvé v sedle tovární MV Agusty představil Mike Hailwood – a hned vyhrál nejsilnější kubaturu pětistovek. Ale také Bianchi měla početnější zastoupení než obvykle. Šťastný s Havlem to měli o to těžší. Hocking měl sice za sebou tři vyhrané Grand Prix v řadě, přesto zde stále byla šance na titul mistra světa pro našeho Františka Šťastného. Na jeho motocyklu se však již v tréninku poškodil motor natolik, že pro vlastní závod musel být použit náhradní. Ani ten však nevydržel a Šťastný musel vzdát. Bylo to poprvé za celou sezónu, kdy František závod nedokončil a Hocking svým dalším vítězstvím definitivně získal mistrovský titul pro sebe. Čest našich barev tak zachraňoval Gustav Havel. Na Monze jel sice vůbec poprvé, ale trať mu hned od prvních tréninkových kol seděla. Od startu vyrazil na třetím místě za Hockingem a Hailwooden na MV Agustách a o své pořadí sváděl boj především s McIntyrem a domacím Brambillou na Bianchi. Ten ale brzo odpadl a zůstal tedy McIntyre. Ke konci závodu dojížděli skupinu opozdilců o jedno kolo. Vpředu McIntyre, za ním Havel. Byl to okamžik, který rozhodl. Gusta vzal za plyn a v plném trapu předjel na jeden zátah McIntyra i celou skupinku „kolařů“.  Když se pak ohlédl za sebe, viděl, že jeho soupeř zůstal vzadu za skupinou těch pomalejších jezdců. Havel si už s přehledem dojel pro třetí místo a z jezdeckého hlediska to byl možná jeho nejlepší závod v MS vůbec.      

Gustovi Monza neuvěřitelně sedla a byl to závod se skvělým koncem

GP Švédska – Kristianstad, 17. září 1961 

O titulu bylo sice rozhodnuto, přesto měl poslední závod plné obsazení, což tehdy nebývalo vždycky zvykem a někdy si už vítězové (respektive vítězné stáje) dali takříkajíc pohov. Tentokráte ne. Byl to tedy opět souboj Jawy proti MV Agustě. Šťastnému ale hned po startu začala prokluzovat spojka a po pár kilometrech se propadl až na 8. místo. To se stalo již poněkolikáté v sezóně. Bůhví co s tím furt bylo. Na čele zatím byla trojice Hocking-Hailwood-Havel. Když se spojka „umoudřila“, začal Franta opět postupovat dopředu. Dostal se před svého týmového kolegu Havla a dotáhl se až na vedoucí dvojici na MV Agustách. Nejprve svedl úspěšný souboj s Hailwoodem a zbýval již jen vedoucí Hocking. Řadu kol jezdil za ním, ale mladý Jihoafričan nedal ani metr zadarmo. Konečně tři kola před cílem už to bylo kolo na kolo a často doslova bok po boku. Náhle ale zůstal Hocking vzadu a nakonec závod vzdal. Mezitím se také Hailwood zdržel zastávkou v depu (až 7. místo v cíli). Triumf Jawy nad MV Agustou byl dokonalý.  Za vítězným Františkem Šťastným totiž dojel, byť se značným časovým odstupem, Gustav Havel. Jaké však bylo jeho zděšení, když ho pořadatelé klasifikovali až na 12. místě! Žádné dohady nepomohly a naše výprava musela podat oficiální protest. Teprve pak se vše řádně vysvětlilo. Oba naši jezdci byli totiž jediní s plným počtem odjetých kol a časoměřiči nějak nezapočítali Havlovi právě to poslední kolo. Ve svých záznamech ho tak vedli rovněž s kolem ztráty. Ale konec dobrý, všechno dobré.

Celkové pořadí MS 1961 – 350 cm³

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)