Grand Prix Španělska pohledem našich
Text: Martin Hakl | Foto: MPAFoto | Zveřejněno: 3.5.2010 | Zobrazeno: 3 940x
Ve španělském Jerezu se o body se svými soupeři porvali i tři naši reprezentanti. Čtyřtaktáři na tenhle závod nebudou vzpomínat právě v dobrém, ale úplně jinak uplynulý víkend vidí ten nejmladší, který získal svoje první světové bodíky.
Kapitoly článku
Největší radost nám svým výkonem udělal nováček mistrovství světa a vítěz loňského Red 
Bull Cupu Jakub Kornfeil. Na absolutně neznámém okruhu v Kataru dojel na slibném devatenáctém místě a protože Jerez už zná ze svého působení ve španělském mistráku podstatně lépe, dal se předpokládat jeho boj o první světové body. Během celého víkendu se už “tradičně” pohyboval kolem dvacátého místa, když v obou volných trénincích skončil devatenáctý a ve kvalifikaci si dvacátým časem zajistil pátou řadu na startovním roštu. I přes problémy s motocyklem byl v ranním warm-upu na “svých” (jednadvacátý), ale v závodě nám ukázal, že letos bude bojovat ne o dvacátou pozici, ale o body. I když se v hned úvodu ze své dvacáté startovní pozice o tři příčky propadl, během závodu už jen stoupal směrem nahoru a to až na skvělou čtrnáctou pozici!
Nejlépe nám závod popíše sám Kuba Kornfeil: „Ve warm upu motorka nefungovala tak jak měla, točila jenom 13 tisíc otáček a tak jsem musel dvakrát do boxů a dvě rychlá kola jsem zajel až v samotném závěru ranní dvacetiminutovky. Mechanici sice přišli na to, že to bylo vadnou svíčkou, ale i tak to na klidu před samotným závodem nepřidalo. Start jsem měl z mého pohledu myslím dobrý, když se mi podařilo předjet domnívám se asi tři nebo čtyři soupeře, bohužel mne však hned v třetí zatáčce zavřel Holanďan Iwema a stejný počet soupeřů šel znova přede mne. Od druhého kola jsem tak začal drobnou ztrátu stahovat a dotáhnul jsem se do skupiny, v niž jsem se postupně prokousával vpřed, i přesto, že moje Aprilia znova začala od šestého kola zlobit. Zvláštní bylo, že vždy jen v jednom místě, a sice při nájezdu na cílovou rovinku otáčky vždy poklesly, občas i vynechaly. Nedokázal jsem se tak držet se Schrőtterem a Martinem ve větrném pytli, protože mi právě na cílové rovince o 40 metrů ujeli a já to pak doháněl celé zbývající kolo. I když jsem tenhle náš trojboj jednu chvíli i vedl, byl jsem tak po závěrečnou část závodu v nevýhodě. Na diváky to muselo působit tak, že je snad ani nechci předjet, ale prostě to nešlo. V cíli z toho však bylo i díky vývoji závodu a pádu některých jezdců 14.místo a moje první světové body jsou parádní. Jsem za ně samozřejmě šťastný. Víc jsem si totiž ani pro dnešek nepřál. Kdyby se na ty body dalo sáhnout, tak bych je dal mechanikům, protože i přes drobný problém s vynecháváním motoru odvedli skvělou práci.“
Výsledky závodu a průběžné pořadí najdete zde.
Bull Cupu Jakub Kornfeil. Na absolutně neznámém okruhu v Kataru dojel na slibném devatenáctém místě a protože Jerez už zná ze svého působení ve španělském mistráku podstatně lépe, dal se předpokládat jeho boj o první světové body. Během celého víkendu se už “tradičně” pohyboval kolem dvacátého místa, když v obou volných trénincích skončil devatenáctý a ve kvalifikaci si dvacátým časem zajistil pátou řadu na startovním roštu. I přes problémy s motocyklem byl v ranním warm-upu na “svých” (jednadvacátý), ale v závodě nám ukázal, že letos bude bojovat ne o dvacátou pozici, ale o body. I když se v hned úvodu ze své dvacáté startovní pozice o tři příčky propadl, během závodu už jen stoupal směrem nahoru a to až na skvělou čtrnáctou pozici!
Nejlépe nám závod popíše sám Kuba Kornfeil: „Ve warm upu motorka nefungovala tak jak měla, točila jenom 13 tisíc otáček a tak jsem musel dvakrát do boxů a dvě rychlá kola jsem zajel až v samotném závěru ranní dvacetiminutovky. Mechanici sice přišli na to, že to bylo vadnou svíčkou, ale i tak to na klidu před samotným závodem nepřidalo. Start jsem měl z mého pohledu myslím dobrý, když se mi podařilo předjet domnívám se asi tři nebo čtyři soupeře, bohužel mne však hned v třetí zatáčce zavřel Holanďan Iwema a stejný počet soupeřů šel znova přede mne. Od druhého kola jsem tak začal drobnou ztrátu stahovat a dotáhnul jsem se do skupiny, v niž jsem se postupně prokousával vpřed, i přesto, že moje Aprilia znova začala od šestého kola zlobit. Zvláštní bylo, že vždy jen v jednom místě, a sice při nájezdu na cílovou rovinku otáčky vždy poklesly, občas i vynechaly. Nedokázal jsem se tak držet se Schrőtterem a Martinem ve větrném pytli, protože mi právě na cílové rovince o 40 metrů ujeli a já to pak doháněl celé zbývající kolo. I když jsem tenhle náš trojboj jednu chvíli i vedl, byl jsem tak po závěrečnou část závodu v nevýhodě. Na diváky to muselo působit tak, že je snad ani nechci předjet, ale prostě to nešlo. V cíli z toho však bylo i díky vývoji závodu a pádu některých jezdců 14.místo a moje první světové body jsou parádní. Jsem za ně samozřejmě šťastný. Víc jsem si totiž ani pro dnešek nepřál. Kdyby se na ty body dalo sáhnout, tak bych je dal mechanikům, protože i přes drobný problém s vynecháváním motoru odvedli skvělou práci.“
Výsledky závodu a průběžné pořadí najdete zde.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?