Dobrovolne bych urcite neprestoupil
Text: Jiří Mikšík | Zveřejněno: 13.1.2005 | Zobrazeno: 1 563x
Po osmi letech pusobeni v nejnizsi obsahove tride prechazi popularni nemecky jezdec Steve Jenkner do vyssi kubatury. A tak nebude jiste na skodu, precist si jeho nazory a to nejen na tento prestup.
Dobrovolne bych urcite neprestoupil
Když v roce 1997 nahradil Steve Jenkner v serialu mistrovstvi světa svého krajana Petera Öttla, nemel prakticky zadne mezinarodni zkusenosti. Jeho jediny start na divokou kartu na Nürburgringu 1996 se skoncil po tezkem zraneni se sedmimesicni zdravotni pausou. A jelikoz predtim nejezdil ani mistrovstvi Evropy a serial IDM musel kvuli tomuto zraneni také v podstate vynechat, nebyl pro neho zacatek zrovna jednoduchy.
Po 123 absolvovanych zavodech Grand Prix ve tride do 125 ccm musí nyní Nemec zmenit tridu z duvodu vekoveho limitu, tedy dosazeni veku 27 let. Ale Jenkner doposud pouze vyhral jediny závod Grand Prix – zmoklou Grand Prix v Assenu 2003. „Jiste, nektere zavody jsem si prohral sam, například v Suzuce 2003 jsem v poslední sikane neodhadl, ze je Perugini tak tesne za mnou“, říká kriticky Steve. „Také v Brne jsem mel v poslednich letech vždy sanci na vitezstvi. Predloni jsem preletel přes Cecchinella, když se zadrel jeho motocykl a někdo by mohl rici, proste smula, ale ja rikam, mel jsem ho predjet uz drive“, je Jenkner k sobe velmi sebekriticky. „A konecne vloni jsem mel v Brne opet vyborne pripraveny motocykl, ale opet jsem nevyhral“, rikal zkuseny pilot k poslednimu brnenskemu zavodu.
Co se tyka dosavadnich tymovych kolegu, souperu a sefu tymu, ma Steve Jenkner nasledujici nazor: „Jako nejtezsiho a nejtvrdsiho soupere jsem vždy povazoval Itala Lucia Cecchinella. Nejprijemnejsim stajovym kolegou pak byl jednoznacne další Ital Gino Borsoi. A bez Haralda Eckla bych se vubec do světa Grand Prix nedostal. Hodne by pomohl také Ralf Schindler. Naproti tomu Dirk Raudies, který pusobil v roce 1999 jako muj „trener“ v tymu ADAC Sachsen, mi nepomohl vubec, neboť jestli mi někdo rekne, ze mam brzdit o 10 metru pozdeji a ja uz jsem na konci svých moznosti, tak mi to moc nepomuze !“ říká otevreny nazor Jenkner o lidech, kteří se nejakym zpusobem podileli na jeho kariere.
Co se tyka jeho prestupu do vyssi tridy, ma nemecky pilot jasno: „Dobrovolne bych nikdy neprestoupil, a nechapu docela me kolegy Doviziosa, Barberu, Stonera ci Lorenza. Navíc ja menim vitezny motocykl za produkcni stroj, to neudela zadny tym dobrovolne. Jako stroj budu mit k dispozici uz „jety“ motocykl od staje Campetella !, tedy ten, který jeli bud Guintoli ci Battaini. I když jak Anthony West, tak Jeremy McWilliams uz dokazali na produkcnich Apriliich vyhrat, ovšem za deste. Takze musim pockat, jaky je vlastne rozdil mezi tovarnim a produkcnich motocyklem. Navíc mi tovarna Aprilia vzkazala, ze nechystaji moc velkou zmenu mezi motocykly vyroby 2004 a 2005.“
Co se tyka vykonnostniho cile, tak sef tymu Rauch – Bravo Caponera vidi celkove umisteni v Top – Tep. S timto ovšem Jenkner tak docela nesouhlasi: „Pokud vim, tak na startu bude šest tovarnich Aprilii a stejny počet tovarnich stroju Honda. Jedno je ovšem jiste, musim byt nejlepsim soukromym pilotem v konecnem hodnoceni 2005, jinak nedostanu na sezonu 2006 tovarni motocykl. Nastesti muj tym ma uz zkusenosti s touto tridou, vzdyt zde jezdili jak Franco Battaini, tak i Roberto Rolfo.“
Jako velkeho favorita sve dosavadni kubatury povazuje svého tymoveho kolegu Marca Simoncelliho. A co se tyka svého vlastniho hodnoceni dosavadni zavodni kariery, říká nemecky jezdec: „Pokud bych mohl volit mezi stupnici 1 – 10, tak si davam 7. Mohl jsem jiste vyhrat vice zavodu Grand Prix a také skoncit minimalne jednou mezi prvnimi tremi v celkovem hodnoceni mistrosvtvi světa, ale bohuzel zde hraly roli i skutecnosti, které jsem nemohl ovlivnit.“, uzavira resume Nemec, který bydli pouhych 5 km od zavodni trate Sachsenring, ktery v letosni sezone s cislem 17, nebot s 21 se predstavi jeho byvaly souper z nejnizsi tridy a exmistr sveta Arnaud Vincent.
Když v roce 1997 nahradil Steve Jenkner v serialu mistrovstvi světa svého krajana Petera Öttla, nemel prakticky zadne mezinarodni zkusenosti. Jeho jediny start na divokou kartu na Nürburgringu 1996 se skoncil po tezkem zraneni se sedmimesicni zdravotni pausou. A jelikoz predtim nejezdil ani mistrovstvi Evropy a serial IDM musel kvuli tomuto zraneni také v podstate vynechat, nebyl pro neho zacatek zrovna jednoduchy.
Po 123 absolvovanych zavodech Grand Prix ve tride do 125 ccm musí nyní Nemec zmenit tridu z duvodu vekoveho limitu, tedy dosazeni veku 27 let. Ale Jenkner doposud pouze vyhral jediny závod Grand Prix – zmoklou Grand Prix v Assenu 2003. „Jiste, nektere zavody jsem si prohral sam, například v Suzuce 2003 jsem v poslední sikane neodhadl, ze je Perugini tak tesne za mnou“, říká kriticky Steve. „Také v Brne jsem mel v poslednich letech vždy sanci na vitezstvi. Predloni jsem preletel přes Cecchinella, když se zadrel jeho motocykl a někdo by mohl rici, proste smula, ale ja rikam, mel jsem ho predjet uz drive“, je Jenkner k sobe velmi sebekriticky. „A konecne vloni jsem mel v Brne opet vyborne pripraveny motocykl, ale opet jsem nevyhral“, rikal zkuseny pilot k poslednimu brnenskemu zavodu.
Co se tyka dosavadnich tymovych kolegu, souperu a sefu tymu, ma Steve Jenkner nasledujici nazor: „Jako nejtezsiho a nejtvrdsiho soupere jsem vždy povazoval Itala Lucia Cecchinella. Nejprijemnejsim stajovym kolegou pak byl jednoznacne další Ital Gino Borsoi. A bez Haralda Eckla bych se vubec do světa Grand Prix nedostal. Hodne by pomohl také Ralf Schindler. Naproti tomu Dirk Raudies, který pusobil v roce 1999 jako muj „trener“ v tymu ADAC Sachsen, mi nepomohl vubec, neboť jestli mi někdo rekne, ze mam brzdit o 10 metru pozdeji a ja uz jsem na konci svých moznosti, tak mi to moc nepomuze !“ říká otevreny nazor Jenkner o lidech, kteří se nejakym zpusobem podileli na jeho kariere.
Co se tyka jeho prestupu do vyssi tridy, ma nemecky pilot jasno: „Dobrovolne bych nikdy neprestoupil, a nechapu docela me kolegy Doviziosa, Barberu, Stonera ci Lorenza. Navíc ja menim vitezny motocykl za produkcni stroj, to neudela zadny tym dobrovolne. Jako stroj budu mit k dispozici uz „jety“ motocykl od staje Campetella !, tedy ten, který jeli bud Guintoli ci Battaini. I když jak Anthony West, tak Jeremy McWilliams uz dokazali na produkcnich Apriliich vyhrat, ovšem za deste. Takze musim pockat, jaky je vlastne rozdil mezi tovarnim a produkcnich motocyklem. Navíc mi tovarna Aprilia vzkazala, ze nechystaji moc velkou zmenu mezi motocykly vyroby 2004 a 2005.“
Co se tyka vykonnostniho cile, tak sef tymu Rauch – Bravo Caponera vidi celkove umisteni v Top – Tep. S timto ovšem Jenkner tak docela nesouhlasi: „Pokud vim, tak na startu bude šest tovarnich Aprilii a stejny počet tovarnich stroju Honda. Jedno je ovšem jiste, musim byt nejlepsim soukromym pilotem v konecnem hodnoceni 2005, jinak nedostanu na sezonu 2006 tovarni motocykl. Nastesti muj tym ma uz zkusenosti s touto tridou, vzdyt zde jezdili jak Franco Battaini, tak i Roberto Rolfo.“
Jako velkeho favorita sve dosavadni kubatury povazuje svého tymoveho kolegu Marca Simoncelliho. A co se tyka svého vlastniho hodnoceni dosavadni zavodni kariery, říká nemecky jezdec: „Pokud bych mohl volit mezi stupnici 1 – 10, tak si davam 7. Mohl jsem jiste vyhrat vice zavodu Grand Prix a také skoncit minimalne jednou mezi prvnimi tremi v celkovem hodnoceni mistrosvtvi světa, ale bohuzel zde hraly roli i skutecnosti, které jsem nemohl ovlivnit.“, uzavira resume Nemec, který bydli pouhych 5 km od zavodni trate Sachsenring, ktery v letosni sezone s cislem 17, nebot s 21 se predstavi jeho byvaly souper z nejnizsi tridy a exmistr sveta Arnaud Vincent.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?