4sr_duben




Česká stopa na Ulster GP. V Severním Irsku dokázali vyhrát Šťastný i Dokoupil

Již řadu let mívá světový road racing v srpnu jeden ze svých vrcholů – Ulster Grand Prix. Letos je ale z důvodu celosvětové koronavirové pandemie všechno jinak a v Irsku byly veškeré dosud plánované závody zrušeny. Škoda, našim se tu vždycky dařilo – v 60. letech i dnes.

František Šťastný na Jawě 350 při Ulster GP 1968

Ulster GP neboli Velká cena Severního Irska je závod s velkou tradicí, který byl součástí světového šampionátu již od prvního ročníku 1949 ‑ zpočátku na okruhu Glady, později na současném Dundrodu. Délka tohoto přírodního okruhu je 11 635 m, to pro lepší představu, když budou v článku zmíněny počty kol. Z pohledu našich jezdců je rozhodně zajímavé, že je to pro ně po Velké ceně NDR na Sachsenringu druhý historicky nejúspěšnější závod MS! Nikde jinde takových úspěchů nedosáhli. Chtělo by se říct „zlatá šedesátá“. Ovšem úspěšné zastoupení zde máme i nyní.
Naším vůbec prvním závodníkem na Ulster GP v Severním Irsku byl v roce 1960 František Šťastný. Sice tehdy ani jeden ze svých závodů nedokončil, ale rozhodně o sobě dal vědět. Ve třistapadesátkách měl dokonce třetí tréninkový čas. Jasným favoritem byl John Surtees, který také nakonec závod vyhrál, i když mu byl po určitý čas více než důstojným soupeřem Alan Shepherd na AJS. Šťastný byl po prvním kole pátý, bohužel hned v dalším musel zajet do depa k opravě zapalování. Na trať se vrátil až někde na pětadvacátém místě, ovšem skvělou jízdou se začal prokousávat vpřed. Předjížděl jednoho soupeře za druhým, zhruba ve třech čtvrtinách závodu však musel vzdát. To už bojoval o desátou příčku. Jeho úžasnou stíhačku po celou dobu nadšeně komentoval místní hlasatel, a když viděl Františka zajíždět opět do boxů, neubránil se zvolání: „Bože, neříkejte mi, že je to Šťastný! To by mi zlomilo srdce…“ V dalším závodě dvěstěpadesátek vyrazila od startu vpřed dvojice MV Agusty Hocking s Ubbialim a hned po prvním kole měli před ostatními dostatečný náskok. Náš Šťastný přijel na osmém místě a v dalším průběhu si postupně ještě o pár příček polepšil. Jeho motocykl tentokráte ale nevydržel ani do poloviny závodu.
V roce 1961 doplnil Šťastného na Ulster Grand Prix ještě jeho týmový kolega Gustav Havel. Je to naše dosud stále nejúspěšnější sezóna v mistrovství světa, když v kategorii třistapadesátek obsadil Šťastný druhé a Havel třetí místo v celkové klasifikaci. Sezónu zahájili doslova senzačně – Šťastný vyhrál hned úvodní závod na Hockenheimringu a Havel dojel na druhém místě. Nakonec se před ně dostal Gary Hocking s MV Agustou, ale v podstatě celou sezónu byl František Šťastný ve hře o mistrovský titul. Z našich jezdců vyšla Ulster GP lépe Šťastnému, i když asi ani on nebyl plně spokojen. Gustav Havel se od samého počátku potýkal s různými technickými problémy na svém motocyklu. V tréninku zkoušel také větší nádrž, aby nemusel v průběhu závodu tankovat, ale nejezdilo se mu s ní vůbec dobře a na motocyklu se necítil jistý. V závodě byl nucen zastavit hned po dvou kolech v depu k opravě akumulátoru a zhruba v polovině musel odstoupit definitivně. U Františka Šťastného se to také neobešlo bez problémů. Hned od počátku závodu u jeho motocyklu prokluzovala spojka a moc to nejelo. Během prvního kola se tak propadl hluboko do pole až někam na 14. místo. Po chvíli si vše ale nějak „sedlo“ a Šťastný mohl začít pořádně tahat. Probíjel se vpřed a nakonec dokázal vybojovat třetí místo. Na vítězného Hockinga ale zase bohužel pár důležitých bodů ztratil. Šťastný zde startoval také na zapůjčeném továrním motocyklu MZ, neboť po zranění se Ernst Degner ještě necítil zcela fit a rozhodl se startovat jen ve stopětadvacítkách, kde mu šlo o titul mistra světa. V Ulsteru dojel druhý a nakonec byl druhý i v celkovém pořadí MS (jen připomeňme, že se jednalo o ten rok, kdy se Degner rozhodl opustit Německou demokratickou republiku a před koncem sezóny emigroval). Tým MZ tedy poskytl pro tento závod Degnerovu dvěstěpadesátku Šťastnému, který s ní, i přes určité technické potíže, dojel na 7. místě.

První pódium Františka Šťastného na Ulster GP, kam ve třídě 350 doprovodil druhého Kinga a vítězného Hockinga, budoucího mistra světa

V další sezóně, tedy 1962, se Ulster Grand Prix zúčastnil vedle Šťastného a Havla na Jawách také Stanislav Malina s motocyklem ČZ. Startoval ve třídě do 125 cm3 a nevedl si vůbec špatně. V silné konkurenci hlavně motocyklů Honda se držel na 5. místě, ale nakonec musel v osmém kole pro poruchu vzdát (závod byl vypsán na 11 kol). To v závodě třistapadesátek dopadli Šťastný s Havlem lépe. Od startu vepředu všem ujížděl Jim Redman a na druhém místě se držel domácí matador Tommy Robb (oba na Hondách). František Šťastný se v šestém kole propracoval na třetí místo a v posledním kole ještě dokázal využít vadnoucího stroje Tommyho Robba a šel před něho na konečnou 2. pozici. Havel byl po prvním kole osmý, ale postupně se dostal až na 5. místo. V konkurenci 52 jezdců (nejsilněji obsazená třída) to pro oba dva znamenalo zisk mistrovských bodů. František Šťastný startoval ještě také v závodě pětistovek, který jednoznačně ovládl Mike Hailwood s MV Agustou. Šťastný se držel až do předposledního kola jako pátý, v tom posledním však pro poruchu odpadl.

Start třídy 350. S číslem 36 Gustav Havel, za ním v zákrytu František Šťastný, startující s číslem 35. Oba v cíli získali mistrovské body

Naši zástupci se poté objevili v Ulsteru až v roce 1964. Byli to opět Malina s Havlem, zatímco zraněného Šťastného (těžká havárie na GP Německa v Solitude) nahradil u Jawy František Srna. Stanislav Malina na ČZ startoval ve dvou závodech kubatur 125 a 250 cm3 a v obou shodně obsadil osmé místo. Konkurence japonských motocyklů byla příliš velká, ale co bychom dnes za taková místa dali… Ve třistapadesátkách byl suverénem Jim Redman, který byl na čele po celý závod. Zpočátku se za ním držel Gustav Havel, který po několik kolech poklesl na třetí příčku a tu si ale skvělou jízdou již bezpečně udržel až do cíle. Na druhé Jawě odhodlaně bojoval František Srna. Z desátého místa po startu postoupil rychle až na sedmou pozici, ovšem již po třech odjetých kolech zastavil v depu a byl nucen závod vzdát. Na závěr celého závodního dne startoval Gusta za vydatného deště ještě v pětistovkách. Jezdil na 14. místě, když ze závodu odstoupil.
Největšího úspěchu na Ulster Grand Prix dosáhli naši jezdci v roce 1965. Tehdy byla Grand Prix Československa poprvé zařazena do MS a domácí diváci doufali, že by některý z našich jezdců mohl dosáhnout třeba až na vítězství, na něž byli zvyklí z předchozích let. To se sice v Brně nestalo, ale hned následující závod v Ulsteru vítězství našim barvám opravdu přinesl. Šťastný se zde představil po dvou vynechaných ročnících a nechybělo ani jeho „dvojče“ Gusta Havel. V závodě třistapadesátek, který už dopoledne celý závodní program zahajoval, to byl zpočátku očekávaný duel Jima Redmana s Hodnou a Phila Reada na Yamaze. Redman musel Readovy ataky odrážet až do okamžiku, kdy Yamaha vypověděla službu. Další průběh už se pak jevil jako „one man show“ Jima Redmana, který byl vpředu s velkým náskokem. Druhý jezdil také poměrně bezpečně Franta Šťastný, jehož hlavním cílem bylo závod dojet a toto své druhé místo udržet. V depu se pak gratulace jen hrnuly a František byl se svým umístěním také velmi spokojený. Když se pak v nastalém chaosu začali shánět po Redmanovi, byl z toho poněkud zaskočen. „Jak, kde je Jim? Já nevím... Cože? On nepřijel? A kdo tedy vyhrál…?“ vybreptal trochu zmateně. „No ty vole, přece ty!“ zněla jednoznačná odpověď. Redman totiž v posledním kole jen pár mil před cílem uklouzl na olejové skvrně, vypochodoval se svou Hondou z trati ven a s lehčím zraněním pro něj závod skončil. To ovšem Franta netušil. Byla to jeho třetí vyhraná Grand Prix v rámci světového šampionátu. Předtím vyhrál 2x už v roce 1961 (Hockenheim a Kristianstad – obojí 350 cm3) a nakonec přidal ještě jedno vítězství v pětistovkách na Sachsenringu 1966. Čtyři vyhrané Grand Prix ho stále řadí na špičku všech našich jezdců, neboť mistrovskou Grand Prix dokázali vyhrát už pouze Lukáš Pešek (2x) a Karel Abraham (1x). Spokojený byl i náš druhý jezdec Gustav Havel, který stejně jako vloni dojel třetí - takže dva naši jezdci společně na stupních vítězů! Nebyl to ale pro ně jediný závod. Havel si připsal ještě 7. místo v pětistovkách a v závěrečném závodě se zase dobře držel Šťastný s dvěstěpadesátkou ČZ. Začínal dokonce jako třetí, pak jezdil několik kol šestý, ale nakonec musel nefunkční motocykl odstavit.

Oficiální program z roku, který našim jezdcům přinesl největší úspěch

Závody v rámci Ulster Grand Prix 1966 absolvovala opět dvojice František Šťastný s Gustavem Havlem, k níž přibyl tentokráte ještě František Boček s motocyklem ČZ. Všichni startovali ve třídě do 350 cm3. Závodu jednoznačně dominovali Mike Hailwood a Giacomo Agostini. Jako třetí jezdil František Šťastný, za ním Gusta Havel. Bohužel Šťastný musel odstoupit ještě před polovinou závodu a nedokončil ho ani Boček. Dojel tedy jediný Havel, jenž o uvolněné třetí místo bojoval nejprve s Rosnerem na MZ a později s domácím Tommy Robem. V některých místech se na okruh snesla mlha a v těchto nepříznivých podmínkách dokázal Robb zúročit větší znalost okruhu a nakonec našeho jezdce předjel. Havel tak skončil jako čtvrtý. František Šťastný si ale spravil chuť v závodě půllitrů. Stejně jako třistapadesátky, byla i tato kubatura v režii Hailwooda a Agostiniho, kteří obsadili opět jednoznačně první dvě místa. Všichni ostatní měli kolo ztráty a vlastně se mezi nimi jelo jen o třetí místo. Závod tohoto „zbytku světa“ dokázal vyhrát Šťastný a spolu s Hailwoodem a Agostinim vystoupil na pódiu na třetí příčku.
Celý šampionát 1968 probíhal především ve dvou hlavních rovinách. Ve třídách 125 a 250 cm3 to byl nesmiřitelný duel mezi Billem Ivym a Philem Readem, zatímco vyšší kubatury 350 a 500 ovládal vcelku jednoznačně Giacomo Agostini. Bylo tomu tak i v Ulsteru. Náš František Šťastný tam jel s novou čtyřválcovou dvoutaktní třistapadesátkou Jawa V4, na níž krátce předtím obsadil 3. místo na Grand Prix Československa v Brně. Také v Irsku bojoval o přední pozice. Po prvním kole závodu byl sice na čele Rosner, ale pak za to vzal Agostini a už ho nikdo neviděl (leda když soupeřům dával kolo). Ale o druhou příčku bojovali Rosner (MZ) a Šťastný, za nimi jezdil Carruthers. Rosner ale po šesti kolech odpadl a krátce nato musel zastavit v depu rovněž František Šťastný. Carruthers se tak vcelku bezpečně usadil na druhé pozici. Náš jezdec se dokázal dostat zpět do skupinky bojující o třetí místo, ale další zastávka v boxech ho opět stála čas a možnost bojovat o podium. Skvělou jízdou dokázal v posledním kole ještě alespoň předjet Woodmana a nakonec skončil čtvrtý.

Také na slavném (nebo zatracovaném) čtyřválci dokázal Šťastný z Ulsteru přivézt světové body

V roce 1969 přijeli na Ulster Grand Prix opět František Šťastný s Jawou a spolu s ním poprvé také Bohumil Staša, zastupující značku ČZ. Do poslední chvíle však nebylo jasné, zda se závody vůbec pojedou. V Severním Irsku sílily veřejné nepokoje (dlouhodobě složitá a dodnes trvající záležitost ohledně samostatnosti a celistvosti Irska) a celá společenská situace byla velmi nestabilní. Nakonec se závody za mnohých bezpečnostních opatření přeci jen konaly. Třipade vyhrál Giacomo Agostini. Náš František Šťastný, tentokráte jen s jednoválcovou Jawou, takto vysoko pomýšlet nemohl, ale rozhodně tam nebyl jen do počtu. Podle situace, jak jednotliví jezdci zajížděli v průběhu závodu k dotankování paliva, se stále pohyboval kolem čtvrtého až pátého místa, nakonec dojel pátý. Po závodě dvěstěpadesátek, kde dojel na 10. místě, to byly pro Šťastného další body do MS. Druhý náš zástupce, Bohumil Staša, sice v závodě třistapadesátek neuspěl, ale v pětistovkách se dokázal prosadit do první desítky na 9. místo. Byl to vlastně poslední závod MS, jehož se zde zúčastnil někdo z našich jezdců.
Ročníkem 1969 skončila nejúspěšnější éra našich zástupců – jezdců i motocyklů – na Ulster Grand Prix. V období 1960-1969 zde v osmi ročnících zaznamenali v rámci MS jedno vítězství a pět dalších umístění na stupních vítězů! K tomu v dalších šesti závodech dojeli na bodech – a je nutné si uvědomit, že až do roku 1968 bodovalo v MS pouze šest prvních jezdců v cíli!

Start třistapadesátek 1969: Šťastný s číslem 5, Bohumil Staša se šestkou

Předmětem této stručné exkurze do historie Ulster Grand Prix není její současnost, přesto se o ní závěrem alespoň stručně zmiňme. Rovněž v novodobé éře tohoto slavného závodu zde totiž najdeme výraznou českou stopu. Ulster GP setrvávala v programu v MS nepřetržitě v letech 1949-71. Poté byla sice z různých důvodů ze světového šampionátu vyřazena, ale tento motocyklový podnik se koná stále a spolu s Tourist Trophy a North West 200 (další velký závod v Severním Irsku) patří mezi trojici největších roadracingových závodů na světě. Současnou generaci českých jezdců zde již po několik let zastupuje hlavně Michal „Indi“ Dokoupil. Z jeho úspěchů na irských závodech zmiňme tedy alespoň ten nejčerstvější a zároveň ten největší: v roce 2019 totiž Indi zvítězil na Ulster Grand Prix  v kategorii Ultra-Lightweight! Ulster GP je nepochybně stále velice náročným závodem a zdejší vítězství je pořád značně prestižní záležitostí, uznání a gratulace jsou tedy rozhodně na místě. Tak věřme, že česká vlajka bude nad Ulster GP vlát i nadále.

Loni dokázal Indi při Ulster GP vyhrát kategorii Ultra-Lightweight

Michal "Indi" Dokoupil na tandemu s Vláďou

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

 

Českoslovenští jezdci v MS na Ulster Grand Prix 1960-69:

1960
František Šťastný DNF/350 cm3 Jawa
František Šťastný DNF/250 cm3 Jawa

1961
František Šťastný 7./250 cm3 MZ
František Šťastný 3./350 cm3 Jawa
Gustav Havel DNF/350 cm3 Jawa

1962
Stanislav Malina DNF/125 cm3 ČZ
František Šťastný 2./350 cm3 Jawa
František Šťastný DNF/500 cm3 Jawa
Gustav Havel 5./350 cm3 Jawa

1964
Stanislav Malina 8./125 cm3 ČZ
Stanislav Malina 8./250 cm3 ČZ
Gustav Havel 3./350 cm3 Jawa
Gustav Havel DNF/500 cm3 Jawa
František Srna DNF/350 cm3 Jawa

1965
František Šťastný 1./350 cm3 Jawa
František Šťastný DNF/250 cm3 ČZ
Gustav Havel 3./350 cm3 Jawa
Gustav Havel 7./500 cm3 Jawa

1966
Gustav Havel 4./350 cm3 Jawa
František Šťastný DNF/350 cm3 Jawa
František Šťastný 3./500 cm3 Jawa
František Boček DNF/350 cm3 ČZ

1968
František Šťastný 4./350 cm3 Jawa

1969
František Šťastný 10./250 cm3 Jawa
František Šťastný 5./350 cm3 Jawa
Bohumil Staša DNF/350 cm3 ČZ
Bohumil Staša 9./500 cm3 ČZ

 Případnou další účast našich jezdců na Ulster GP se z dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Vítáno tudíž bude každé prokazatelné doplnění.

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 6 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist