25 let týmu Repsol Honda: 1. díl 1995-2007

1995
Jedničkou nově vytvořeného týmu byl Australan Mick Doohan, který obhájil svůj titul v pětistovkách z předešlého roku, když dokázal celkem jistě porazit svého krajana Daryla Beattieho na Suzuki a Lucu Cadaloru s Yamahou. Mick vyhrál sedm závodů a 3x obsadil druhé místo. Při dvou nedokončených závodech bylo jeho nejhorším umístěním čtvrté místo v posledním závodě v Barceloně (GP Evropy). Velice úspěšně ale za něho zaskočili oba jeho týmoví kolegové – vyhrál domácí Àlex Crivillé před Shinichi Itohem.

Druhý titul v řadě. Tenkrát nikdo netušil, že Mick přidá ještě další tři

1996
Doohan získal svůj třetí mistrovský titul v řadě. Vedle něho tvořili tým Repsol Honda opět Crivillé a ještě Tadayuki Okada, který nahradil po třech sezónách ve dvěstěpadesátkách svého japonského kolegu Itoha. V Imole dokázala tato trojice obsadit kompletně všechna tři pódiová místa, ale spíše si pamatujeme Grand Prix v Brně. Crivillé tam vsadil vše na jedinou kartu v poslední zatáčce a nakonec na cílové čáře předstihl o pouhých 0,002 sec téměř jistého vítěze Doohana. V celkovém pořadí MS se musel ale Àlex spokojit s druhým místem.

Z tohohle jde dodnes mráz po zádech, Crivillého vítězství o tloušťku přední gumy!

1997
K úspěšné trojici jezdců z předešlého roku přibyl ještě Takuma Aoki, který na rozdíl od svých kolegů sedlal dvouválcovou Hondu, s níž obsadil v závěrečné klasifikaci MS velice pěkné 5. místo! První ovšem patřilo opět Doohanovi (již čtvrtý titul v řadě), za nímž se tentokráte umístil Okada. Loňský vicemistr Crivillé měl v tréninku v Assenu nehodu a zranění ho na část sezóny vyřadilo ze hry. Po výpadku pěti závodů se pak do kolotoče Grand Prix vracel u nás v Brně. Celkově tak skončil nakonec „až“ na 4. místě.

Takuma, prostřední z bratrů Aokiů, kteří všichni závodili v Grand Prix, se dokázal prosadit i na dvouválci. Bohužel slibně nastartovanou kariéru ukončilo poranění páteře

1998
Čtyřčlenný tovární tým Hondy měl ve stejném složení pokračovat i nadále, ale Aoki se při předsezónních testech vážně zranil a zůstal bohužel upoután na invalidní vozík. Na dvouválci ho nahradil Sete Gibernau. Titul opět vybojoval Mick Doohan, ale tentokrát mu byl po značnou část sezóny zdatným soupeřem Max Biaggi, který po čtyřech titulech ve dvěstěpadesátkách konečně přestoupil do nejsilnější kubatury. Po svém vítězství v Brně ještě čtyři závody před konce sezóny vedl průběžnou klasifikace světového šampionátu. Všechny zbývající závody ale dokázal vyhrát Doohan, což mu nakonec vyneslo jeho pátý titul.

Biaggi po svém přestupu do pětistovek Doohana pozlobil, ale starý mazák si pátý titul nenechal ujít

1999
Tréninková havárie Micka Doohana hned ve třetím závodě sezóny (GP Španělska v Jerezu) znamenala bohužel konec jeho veleúspěšné kariéry. Uvolněný mistrovský trůn tak obsadil Àlex Crivillé, který se stal vůbec prvním španělským mistrem světa královské kubatury pětistovek. Jeho kolega Tadayuki Okada byl celkově třetí, když se mezi tuto týmovou dvojici dokázal vklínit Kenny Robets jr. na Suzuki. Vzpomenete si ale někdo, že Okada dokázal v Brně Crivillého porazit? Sete Gibernau začal sezonu opět na dvouválci, ale v průběhu sezóny „zdědil“ motorku po Doohanovi a nakonec obsadil celkově pátou příčku v MS.

"Věčně druhý" Crivillé se po Doohanově zranění konečně dočkal vytouženého titulu. O tom, jestli by ho dokázal získat i v přímém souboji s Doohanem, se bude v hospodách debatovat navždy

2000
Tři tovární Hondy v barvách Repsolu sedlala úspěšná sestava z předešlé sezóny – Crivillé, Okada, Gibernau. Čtvrtá „továrna“ připadla Rossimu v týmu Honda Europe (sponzor Nastro Azzuro). Stoupající výkonnostní tendenci potvrdil Roberts a nakonec z toho byl možná překvapivě mistrovský titul. Zato tým Repsolu naopak nečekaně zcela propadl. Obhájce titulu Crivillé dokázal vyhrát jen jedinou Grand Prix a v celkové klasifikaci MS mu patřilo až 9. místo. Okada byl dokonce ještě o jednu příčku za ním a Gibernau se tentokráte umístil až na 15. místě.

Na tenhle rok by v továrním týmu určitě nejradši zapomněli. Na snímku Tadayuki Okada

2001
Předchozí neúspěšná sezóna znamenala mimo jiné personální změny v jezdeckém obsazení týmu, který se zúžil jen na dva jezdce. Zůstal Àlex Crivillé, k němuž byl nově angažován Japonec Tohru Ukawa. Moc to však nepomohlo a výsledky byly nakonec ještě horší. Jezdci týmu Repsol Honda nedokázali zvítězit ani v jednom závodě. Nejlepšího výsledku dosáhl Crivillé třetím místem v Brně, který ale na konci roku ukončil svoji závodní kariéru. Pro Hondu však získal mistrovský titul Valentino Rossi (dosud stále Honda Europe).

A další rok byl ještě horší. Do týmu přišel Tohru Ukawa, jenž zůstal i na čtyřtakty

2002
Příchod Rossiho do továrního týmu Repsol Honda místo Crivillého byl logickým vyústěním daného stavu. Jako dvojka v týmu zůstal Ukawa. Byla to sezóna přechodu z dvoutaktních pětistovek na čtyřdobé motory a předešlé dva velice slabé roky jakoby byly rázem zapomenuty. Rossi dokázal naprosto suverénně obhájit svůj titul (opět před Biaggim) a jeho týmový kolega Ukawa byl v celkové klasifikaci jen těsně třetí.

Rossi na repsolácké RC211V. Neporazitelná kombinace na pár let dopředu

2003
Místo Ukawy byl do týmu od této sezóny angažován americký superbikový šampion Nicky Hayden. Na motocyklech závodil již jeho otec a rovněž Nickyho dva bratři se „potatili“. Ve své první sezóně Grand Prix obsadil Hayden nakonec 5. místo (jeho nejlepším výsledkem byla dvě třetí místa) a rozhodně byl velkým příslibem do budoucnosti. Valentino Rossi opět s přehledem vyhrál další titul a spojení Rossiho s Hondou se zdálo nepřekonatelné. O to bylo ale větší překvapení, když po skončení sezóny svou spolupráci s týmem Repsol Honda ukončil a přestoupil ke konkurenční  Yamaze. Byl to však krok správným směrem.

Kdo by řekl, že za pár let tihle dva pojedou o titul každý v jiném továrním týmu?

2004
Místo Rossiho přišel do týmu zkušený brazilský veterán Alex Barros. Všichni jsou sice nahraditelní, ale ukázalo se, že Valentino nikoliv. Ten pokračoval ve své spanilé jízdě i na Yamaze a přidal svůj další mistrovský titul, zatímco jezdci Repsol Hondy skončili v celé sezóně bez jediného vítězství. Nejblíže k němu měl Barros na německém Sachsenringu, tam ho ale dokázal porazit Max Biaggi na Hondě satelitního týmu Camel Honda Pons. Barros nakonec v MS obsadil 4. místo, Hayden byl tentokráte osmý.

Ani velezkušený Alex Barros nedokázal nahradit Rossiho

2005
Pozvednout výsledky týmu Repsol Honda měl nově příchozí Max Biaggi. Obě strany si dělaly velké naděje na zisk mistrovského titulu, ale tyto ambice se ani zdaleka nenaplnily. Biaggi konečně dostal do rukou tovární Hondu a musel nyní předvést, že je stejně dobrý jako jeho největší rival Valentino Rossi. V týmu to ale prostě nějak neklapalo a nakonec z toho byla jeho nejhorší a jak se později ukázalo, také zcela poslední sezóna v MS. Mělo dokonce dojít na nějaké Biaggiho nelichotivé výroky na adresu Hondy a ta se v odvetě údajně zasadila o to, že Biaggi již na další rok nesehnal žádné angažmá. Ve světě Grand Prix tak poměrně neslavně skončil. Úspěšnější z týmové dvojice byl Hayden, který na domácí Grand Prix v Laguna Seca vyhrál svou první Grand Prix a v konečném pořadí MS obsadil 3. místo.

Max na tovární motorce! Měla to být bomba, nakonec to skončilo docela hořce

2006

Do týmu k Nickymu Haydenovi přišel s novou sezónou španělský jezdec Dani Pedrosa. Byl takovým „dítětem“ Hondy, s níž získal v předchozích letech tři tituly mistra světa: v roce 2003 ve stopětadvacítkách a ve dvou následujících sezónách o kategorii výše ve dvěstěpadesátkách. Byl to ovšem Nicky Hayden, který dokázal Rossiho vítězné tažení „konečně“ zastavit. Držel se na čele průběžné klasifikace MS prakticky po celou sezónu, ale poslední dva závody pro něho bylo doslova hektické. V předposlední Grand Prix v Portugalsku ho totiž svou chybou smetl z tratě jeho týmový kolega Pedrosa a celkové vedení před závěrečným závodem převzal Rossi. Zdálo se, že si další titul již nenechá uniknout. Ale i mistr tesař se utne! Rossi měl pád a po marné stíhací jízdě stačil obsadit jen 13. příčku. Naproti tomu Hayden si svým třetím místem přeci jen zajistil mistrovský titul.

Drama až do konce rozhodla Rossiho nečekaná chyba. Drsňák Nicky titul beze studu oplakal

2007
Do nové sezóny došlo k výrazné změně pravidel v nejsilnější kubatuře, když byla snížena kapacita motoru na maximální objem 800 cm³. S novými podmínkami se nejlépe vypořádal Australan Casey Stoner na Ducati. Nestačil na něj nikdo – ani jezdci týmu Repsol Honda. Lepší z nich byl tentokráte Dani Pedrosa, který skončil hned za Stonerem na celkově druhém místě. Ve skutečnosti ale nešlo o nějaký přímý souboj o titul, neboť Stonerův bodový náskok byl poměrně jednoznačný.  Nicky Hayden jako obhájce mistrovského titulu skončil tentokráte dost hluboko v poli poražených až na 8. místě.

S Haydenem se Honda po čase rozešla, Dani Pedrosa v továrním týmu naopak zůstal do konce své kariéry

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)