Trojnásobný mistr světa Kenny Roberts se narodil před 66 lety

Kenny Roberts se do historie motocyklového světa zapsal jako trojnásobný světový šampion v kategorii do 500 ccm. Dnes tento bývalý americký závodník slaví své 66. narozeniny.

Trojnásobný mistr světa Kenny Roberts se narodil před 66 lety

Kenny Roberts se narodil 31. prosince 1951. Se svými rodiči Alicí a Meltonem žil ve dvousettisícovém městě Modesto nacházejícím se v Kalifornii v USA. Jako dítě tíhl ke koním, na motocyklu se poprvé povozil až ve svých dvanácti letech. Jízdou byl nadšený, a tak se rozhodl postavit si vlastní motorku. Tu smontoval z rámu kola a otcovy sekačky na trávu. Do svého prvního závodu nastoupil ve svém rodném městě. Boj o co nejlepší výsledek jej uchvátil natolik, že se rozhodl věnovat se závodění naplno. Jeho otec pro něj tak koupil stroj značky Tohatsu, který později vyměnil za silnější Hondu.

Profesionální kariéra se pro Kennyho Robertse začala rýsovat v roce 1968. Tehdy si jej všiml Bud Aksland, hledač talentů pro Suzuki. Amerického pilota tehdy čekalo nelehké rozhodnutí - nabídku přijmout, odejít ze střední školy rok před maturitou a naplno se věnovat závodění, nebo návrh odmítnout. Vybral si první možnost... Den po svých osmnáctých narozeninách se poprvé jako profesionál zúčastnil podniku v San Franciscu, jenž dokončil na čtvrtém místě.


Kenny Roberts si však uvědomoval, že pokud chce v kariéře někam pokročit, nebude mu stačit pouze talent. Společně s manažerem Jimem Doylem oslovili v roce 1971 americkou společnost Triumph, kterou požádali o sponzorství. Ta však odmítla. Jako důvod uvedla, že je Američan na její stroj příliš mladý. Tehdy devatenáctiletý pilot však neztrácel naději a zkusil štěstí u Yamahy.

Tentokrát se mu zadařilo a v mistrovství A.M.A. Grand National Championship se prezentoval jako její jezdec. Stal se nováčkem roku a následující sezónu dokončil na celkovém čtvrtém místě. V roce 1973 pak vybojoval titul národního šampiona s rekordními 2014 body na kontě, které nasbíral v 25 závodních sériích. V té době také začalo vznikat jeho přátelství se světovým šampionem v kategorii do 250 ccm, Kelem Carruthersem, který Robertse velmi podporoval.

K dobrým výsledkům pomohla americkému pilotovi také změna jízdního stylu. Nechal se inspirovat Finem Jarno Saarinenem a jeho jízdou v Daytonu 200 v roce 1972, v níž jej viděl tahat koleno po asfaltu. A byl to právě Kenny Roberts, který po jeho smrti tuto techniku ještě vylepšil.


V sezóně 1974 se Kenny Roberts zúčastnil floridské motocyklové soutěže Daytona 200, v níž bojoval o vítězství s Giacomem Agostinim. Kvůli přehřátému motoru však několikanásobného mistra světa třídy do 500 ccm udolat nedokázal a obsadil druhou pozici. Ve stejném roce také poprvé nahlédl do závodů Grand Prix, když se zúčastnil nizozemské Dutch TT, v níž ve dvěstěpadesátkách skončil na třetí příčce.

Trojnásobný mistr světa (1978-1980)

Kenny Roberts se stal ve Spojených státech doslova žijící legendou. V roce 1978 dostal nabídku účasti v seriálu motocyklového mistrovství světa v královské kubatuře. Kromě ní se však i nadále účastnil podniků ve třídě do 250 ccm a v rámci Formula 750 Series. Jak Američan později přiznal, nejdříve bral závody v Evropě na lehkou váhu. Touha ukázat, co v sobě má, se u něj projevila až po prohlášení Barryho Sheena. Ten uvedl, že Kenny Roberts pro něj nepředstavuje žádnou hrozbu. Kromě anglického pilota jej tehdy odepisovali i odborníci. Tvrdili, že mu bude trvat nejméně rok adaptovat se na evropské okruhy.

Dnes šestašedesátiletý jezdec se ale nevzdal, zabojoval a z jedenácti závodů čtyři vyhrál, třikrát skončil druhý a jednou dojel třetí. V celkovém hodnocení překonal o deset bodů Barryho Sheena a poprvé v životě mohl slavit titul šampiona. Zároveň se stal prvním Američanem, který kdy vyhrál mistrovství světa závodů GP v kategorii do 500 ccm.


Rok 1979 začal pro Kennyho Robertse nešťastnou nehodou v předsezónních testech, při které utrpěl kariéru ohrožující zranění zad a rupturu sleziny. Kvůli zdravotním problémům se nezúčastnil závodu ve Venezuele, do kolotoče Grand Prix se však vrátil ve velkém stylu v Rakousku, kde zvítězil. Na bednu vystoupal i v následujících čtyřech podnicích. Z Německa si odvezl druhé místo, z Itálie, Španělska a Jugoslávie pak odjížděl s trofejí nejcennější. Velkou show předvedl společně s Barrym Sheenem fanouškům v anglickém Silverstone. Oba jezdci za sebou nechali celé startovní pole a ve finiši je dělily pouhé 0,03 sekundy. Závod je dodnes považován za největší motocyklovou bitvu 70. let. Po podniku ve Velké Británii piloty čekalo už jen poslední kolo seriálu ve francouzském Le Mans. V něm se Američan umístil na třetím místě a se 113 body se stal podruhé mistrem světa.

Ročník 1980 zahájil Kenny Roberts sérií výher v úvodních třech podnicích, a i v dalších pěti závodech sezóny se mu dařilo. Celkem nasbíral 87 bodů a potřetí v řadě se stal vítězem celého šampionátu. I v následujících letech se stále pohyboval na předních příčkách, na titul už však dosáhnout nedokázal a na konci roku 1983 oznámil konec profesionální kariéry.

V prostředí Grand Prix se však pohyboval i nadále. Založil si vlastní tým, se kterým dosáhl velkých úspěchů. Ten největší přišel v sezóně 1990, když jeho jezdec Wayne Rainey vyhrál mistrovství světa pětistovek a John Kocinski se stal nejlepším závodníkem ve třídě do 250 ccm. Další výzvě se Kenny Roberts postavil v roce 1996, když se podílel na výrobě motocyklu Modenas KR3.

25. července 1973 se Kennymu Robertsovi narodil syn, který kráčel v otcových šlépějích. Stejně jako on vyhrál titul šampiona ve třídě do 500 ccm a sedmnáct let po tátovi byl uveden do síně slávy F.I.M. MotoGP.

Autor článku obdržel prémii 1 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist