Rozhovor s lídrem Moto2 Esteve „Tito“ Rabatem

Z pětadvacetiletého Španěla čišelo během celého rozhovoru odhodlání, ale především skromnost a pokora. Bylo vidět, že cesta na vrchol mu trvala na dnešní poměry opravdu dlouho a o to víc si současné úspěšné sezóny váží.
Jak se kluk ze zlatnické rodiny dostane k motocyklovým závodům?
Esteve Rabat: „Když jsem byl malý, chodil jsem každou neděli jezdit na motokárách. Byla tam i minibiková dráha, takže netrvalo dlouho a vyzkoušel jsem si i ježdění na motorce. Takže už odmala mě zajímalo víc závodění než šperky.“

Bylo pak těžké rozhodnout se mezi závody na motokárách a minibikami?
Esteve Rabat: „Vůbec ne. Motokáry mě sice bavily, ale oproti závodění na motorkách to byl jen slabý odvar. Ten pocit, když to ve velké rychlosti klopíte v zatáčkách – a v dětství na minibiku vám jako obrovská rychlost přijde i třicet kilometrů za hodinu – je právě to, co se mě dostalo. To na motokárách nezažijete.“

A komu jste jako malý fandil?
Esteve Rabat: „Valentinovi Rossimu.“

Takže žádný Španěl?
Esteve Rabat: „Kdepak. Asi je to trochu zvláštní. Ale Valentino byl tehdy fenomén, kterému fandil celý svět a když se podíváte, u kterého kamionu v boxech vždy čeká nejvíc fanoušků na podpis, uvědomíte si, že je tomu tak vlastně dodnes.“
Jaké to pak je, když se svým vzorem potkáváte v paddocku?
Esteve Rabat: „Zvyknete si (směje se). Ze začátku to samozřejmě bylo něco nepopsatelného. Když se stanete součástí tohoto šampionátu, tak první měsíce máte pocit, že snad spíte a zdá se vám krásný sen. Všichni ti jezdci, které jste obdivoval u televize najednou chodí denně vedle vás.“

Od koho jste se toho za svoji kariéru nejvíc naučil?
Esteve Rabat: „Nedokážu říct jen jednu osobu. Těch lidí bylo opravdu mnoho počínaje mými trenéry, psycholožkou, manažerem … . Ale nejvíc jsem se jednoznačně naučil od svých týmových kolegů. Měl jsem opravdu štěstí, že ať jsem byl v jakémkoliv týmu, vždy jsme měli dobré vztahy a vzájemně si pomáhali. Hodně jsem se toho naučil od Marca Márqueze a Pola Espargara. Oba jsou sice mladší než já, ale dostali naděleno mnohem více talentu. Nemůžete si říct – ten je mladý, od toho se nemám co naučit. Když se podíváte na moji kariéru a na výsledky, snadno si domyslíte, že jsem nikdy nebyl nějaký extra talent, který přišel a hned sbíral jeden pohár za druhým. Byl jsem vždy spíš tvrdý pracant a o to víc si teď vážím toho, že mám šanci bojovat o titul mistra světa. Zkrátka když nejste super talent, musíte mít oči otevřené a snažit se toho pochytit co nejvíc ze všech stran. Ani dnes, když vedu šampionát, tak se nepovažuji za nějakého dokonalého jezdce a vím, že se toho ještě můžu hodně naučit i od Miky Kallia. Moje štěstí na týmové kolegy tady vlastně pokračuje, protože i když máme oba šanci na titul, naše vztahy jsou skvělé.“
Mika Kallio je starší a zkušenější, což může hrát při boji o titul svoji roli. Jaké jsou podlé vás vaše přednosti?
Esteve Rabat: „Nemyslím, že by tohle měly pro něj být nějaké klíčové výhody. Je to určitě silný soupeř a zkrátka skvělý jezdec. Mně nezbývá než udělat maximum práce pro to, abych byl v závodech i v celkové tabulce před ním.“

Cítíte nějaký tlak, když jste v posledních třech závodech nebyl na stupních vítězů, zatímco Mika Kallio ano a bodově se na vás dotáhl?
Esteve Rabat: „Samozřejmě nějaký tlak cítím, ale rozhodně se tím nějak neužírám a moc o tom nepřemýšlím. Musím to brát, jak to je. Prostě poslední závody úplně nevyšly a já se musím soustředit na ty další.“

Vyhovuje vám brněnská trať?
Esteve Rabat: „Myslím, že docela ano. Získal jsem tu v roce 2010 jedno ze svých prvních pódiových umístění. Okruh je to rozhodně nádherný a zajímavý – hodně rychlý, hodně pravidelný, zajímavé je i převýšení, navíc tu obvykle bývá i dobré počasí, takže paráda.“
Podle předpovědi by ale tentokrát mohlo během víkendu i zapršet. Jak si věříte na vodě?
Esteve Rabat: „Opravdu může pršet? Mně by to nevadilo. Myslím, že jsem se na vodě hodně zlepšil, obzvlášť na této motorce se cítím jistě. V Assenu, kde pršelo, jsem se cítil velmi dobře, takže déšť by mi nevadil.“ (U této otázky si až dosud klidný Rabat začal hrát s položeným diktafonem, navíc v Assenu dojel až osmý, zatímco Kallio třetí, tudíž bych tuto odpověď bral s rezervou – pozn. autora).

Mistrovství světa a především přední příčky průběžného pořadí jsou plné španělských vlajek. Proč myslíte, že tomu tak je?
Esteve Rabat: „Těch důvodů je celá řada. Tím nejdůležitějším podle mě je, že ve Španělsku funguje skvělý systém výchovy mladých jezdců. Když jste dobří, máte možnost jít pořád výš a výš. Kromě toho máme také ideální podnebí, spoustu nádherných tratí a celkově parádní atmosféru kolem závodění.“

A možná i dostatek kvalitních sponzorů. Pro mladé české jezdce tohle bývá často velký problém …
Esteve Rabat: „Ano, ve Španělsku jsou motorky jedním z nejsledovanějších sportů. Samozřejmě nejsledovanější je, jako asi všude jinde na světě, fotbal, ale motorky za ním zas až tak moc nezaostávají a jsou velmi populární. S tím souvisí i zájem sponzorů. Ale každý jezdec začíná od nuly a žádný sponzor vám nezařídí vítězství. To si musíte vyjet na trati sám. Takže sponzoři jsou určitě důležití, ale myslím, že nejdůležitější je stejně ten systém výchovy mladých jezdců.“

Jorge Lorenzo před pár lety řekl, že tím pravým tajemstvím úspěchu španělských sportovců je paella. Je to pravda?
Esteve Rabat: (Směje se) „Tak to je dobrý. Paella, že je naše tajemství? To mě nikdy nenapadlo, ale možná na tom něco bude.“

Odkud pochází vaše přezdívka Tito? Je to odvozeno od vašeho jména?
Esteve Rabat: „Ano, je to taková zdrobnělina. Jelikož můj táta se jmenuje stejně, tak nás potřebovali nějak rozlišit, když na nás volali. Takže na tátu volali „Stíve“ a na mě Tito, což už mi zůstalo.“

Před pár dny jste ještě závodil v USA a za pár hodin vás čeká trénink uprostřed Evropy. Jak těžké je vypořádat se s časovým posunem?
Esteve Rabat: „Mně tohle vůbec nedělá problémy. Když cestujete celý život, tak si na to tak nějak zvyknete. Aspoň já to tedy tak mám, i když někdo s tím problémy asi mít může. Mně nikdy nedělaly potíže změny časových pásem, ani změny klimatu.“
Když se člověk baví z jezdci z Moto3 a Moto2, snem skoro všech je dostat se do MotoGP. Proč jste se rozhodl zůstat v Moto2?
Esteve Rabat: „A proč chodit do MotoGP? Už je tam dost Španělů na těch nejlepších motorkách. Motorek, s kterými můžete jezdit v popředí není zas až tak moc a jít na motorku, s níž nemáte šanci konkurovat těm nejlepším pro mě v tuto chvíli není úplně lákavé.“

Hodně lidí si pochvaluje vyrovnanost Moto2, ale hodně lidem zase naopak chybí továrny a větší pestrost, jelikož chtějí fandit motocyklovým značkám a ne Suteru, Kalexu a podobně. Jak se vám líbí koncept závodů Moto2?
Esteve Rabat: „To je sice pravda, ale myslím si, že tohle je správná cesta, jak hledat dobré jezdce. Když mají všichni stejný motor, stejné pneumatiky,… pak přesně můžete vidět, kdo je nejlepší. Mně osobně by se líbilo, kdyby všechny kategorie vypadaly nějak takto, i když to je samozřejmě nereálné.“
Vy jste už několikrát změnil svoje startovní číslo. Proč tomu tak je a má současná 53 nějaký význam?
Esteve Rabat: „Moje nejoblíbenější číslo bylo 12, ale to už má v Moto2 Thomas Lüthi, tak jsem si vzal 34, protože obdivuji Kevina Schwantze. Když jsem přišel k Situ Ponsovi, požádal mě, abych si vzal 80, s kterou předtím jezdil Axel Pons, tak jsem si ji vzal. Chtěl jsem si ji letos nechat, ale Sito mě poprosil, abych to nedělal, že to je takové jeho týmové číslo. Tak jsem si říkal, že bych se vrátil k některému svému oblíbenému, ale některá čísla jsou zamluvená, i když s nimi pak nikdo nejede. To se týká třeba té osmdesátky, kterou jsem nechal týmu Sita Ponse, ale obsazené byla i další čísla, o kterých jsem uvažoval – 34, 3 a 12. Tak jsem projel seznam volných čísel a vybral si 53, protože to bylo číslo motorky při mém úplně prvním závodě na minibiku.“

A na závěr otázka, která letos v paddocku padá téměř pořád – vyhraje Marc Marquez všechny závody letošní sezóny?
Esteve Rabat: „Samozřejmě ano.“ (usmívá se)

Informace o redaktorovi

Radek Babička - (Odebírat články autora)