Rozhovor s Miroslavem Felgrem
Text: Petr Czyž | Foto: Moto FGR | Zveřejněno: 20.12.2012 | Zobrazeno: 4 399x
V letošním ročníku motocyklového mistrovství světa měla Česká republika zastoupení v kubatuře Moto3 v podobě týmu Moto FGR, jenž do své premiérové sezony nastoupil s vlastním prototypem motocyklu poháněným čtyřdobým 250ccm motorem Honda. Výsledkem bylo velmi dobré sedmé místo v Poháru konstruktérů 2012.
Pro ústeckoorlickou stáj rodiny Felgrových byla možnost startovat ve světovém šampionátu silničních motocyklů vrcholem jejich dlouholetého snažení. Za sebou měli účast v národních mistrovstvích, mistrovství Evropy nebo seriálu Alpe Adria a jejich výsledková bilance byla více než dobrá. V devíti sezonách odjeli celkem sto jedenáct závodů, získali dvaašedesát umístění na stupních vítězů, z toho dvacet vítězství a čtyři tituly.
Taková byla vizitka letošního nováčka mezi týmy nejnižší kubatury, který navíc nasadil svůj vlastní motocykl, což je samozřejmě běh na dlouhou trať. Nikdo nemohl čekat, že v prvním roce bude český tým bojovat o nejvyšší pozice, nicméně mezi světovými značkami se rozhodně neztratili. Z jedenácti výrobců obsadili sedmé místo v Poháru konstruktérů 2012 a to si myslím mluví za vše. Je tedy velká škoda a z logického hlediska zcela nepochopitelné, že v tom co začali a do čeho investovali nemalé prostředky, už v příštím roce nemůžou dál pokračovat.
„Kdyby mě bratránek neposadil v roce 1966 na motorku a nejeli jsme na závody do Hořic, nikdy bych možná silnici nepoznal. V té době jsem byl zakoukán do terénu. ‚Teréňáky‘ taky byly moje první motorky, které jsem postavil,“ píše na webových stránkách Moto FGR pan Miroslav Felgr, majitel týmu. Pro českého fanouška motosportu je rozhodně dobře, že k tomu tehdy došlo, protože jsme dnes svědky skutečnosti, že i tak malý výrobce dokáže úspěšně čelit světové konkurenci.
Jaký byl premiérový ročních Moto FGR v motocyklovém MS, tak na to jsme se zeptali přímo pana Miroslava Felgra v exkluzivním rozhovoru pro Motorkáře.cz.
Zhruba před rokem jste získali potvrzení o účasti týmu Moto FGR v premiérové sezoně motocyklového mistrovství světa. Jednalo se o novou třídu Moto3, do které jste nastoupili s vlastním motocyklem. Jak dlouho jste o vstup mezi elitu světa usilovali? Co Vám proběhlo hlavou, když se z přání stala skutečnost?
Miroslav Felgr: „Dostat se do mistrovství světa bylo cílem celého projektu FGR. Od roku 2001, kdy konstruktér pan Kreuz začal kreslit náš motor, jsem na nejvyšší ligu pomýšlel. Do médií začala pronikat informace o tom, že chceme jet ´svět´ od roku 2005, ale k realitě bylo ještě daleko. Změna kubatury ze 125ccm na 250ccm byla ideální dobou, kdy se do MOTO GP dostat, protože porovnávat náš motor s tovární Aprilíí nebylo dost dobře možné. Loni jsme to zkusili a podali si přihlášku. Prošli jsme prvním sítem ze sedmdesáti uchazečů do první třicítky a čekali, co bude dál. Nakonec to dopadlo dobře také díky našemu garantovi panu Abrahamovi a my se tak dostali mezi jednadvacet vyvolených týmů. O tom, že jsme přijati jsme se dozvěděli na loňském strojírenském veletrhu v Brně, kde jsme si přebírali cenu za technický počin našeho motocyklu FGR MIDALU. Slyšet tu zprávu, že jsme mezi elitou, bylo více než příjemné. V desáté sezóně se naplnil cíl našeho projektu.“
Do šampionátu jste vstupovali s bohatou a úspěšnou závodní historií, která svou první kapitolu napsala už v roce 2003. Za celou tu dobu jste v kubatuře do 125ccm odjeli sto jedenáct závodů a získali čtyři tituly, nicméně vstupem do světového seriálu silničních motocyklů jste byli v pozici nováčků. Co všechno bylo třeba změnit na motocyklu nebo v týmu ještě předtím než jste se vydali do Valencie na svůj první test Moto3?
Miroslav Felgr: „Hlavní věcí bylo, že jsme na všechno měli strašně málo času. Během posledního závodu ve Valencii jsme si plácli s firmou Geo Technology a byli posledním týmem, který měl dodávané motory Honda NSF 250. Na zástavbu nám však přišel vzorek až v lednu a my měli jen necelý měsíc do prvních testů, abychom upravili rám a další komponenty. Ostatní týmy v tu dobu již dávno řešily jiné problémy, než usazení motoru, takže jsme od začátku byli v ne zrovna malé nevýhodě. Museli jsme také upustit od kompletních kapot FGR a část jich byla použitá z originálu Hondy kvůli airboxu a dalším jiným komponentům, které rozměrům našich kapot nevyhovovaly. Také jsme měli velké obavy, jak se bude chovat podvozek s motorem, který má o deset kilogramů víc, protože na nějaké velké změny už nebyl čas. Naštěstí to klaplo a již od prvních testů se FGR-ka chovala klidně.“
Český tým ve spojení s českou motorkou vlastní konstrukce je v seriálu Grand Prix zcela něco nového. Každého jistě napadne, proč v ryze českém týmu chyběl český jezdec. Měli jste v tomto směru vůbec možnost vlastního výběru?
Miroslav Felgr: „Tahle věc se stále propírá a stále zbytečně, protože na toto téma již bylo mnohokrát odpovězeno. Cílem byl český jezdec v českém týmu a s českým motocyklem. První jednání po tom, co jsme byli do mistrovství světa přijati, byla vedená s naším jezdcem z loňské sezóny Tomášem Vavroušem a s Mírou Popovem. Bohužel ani jedno jednání nevedlo k úspěšnému konci a i kdyby, tak tu nebyla jistota, zda by byl český jezdec akceptován společností IRTA. Další jednání bylo vedeno s francouzským jezdcem Alexisem Masbouem, který byl opravdu velmi blízko podpisu smlouvy, ale nakonec se rozhodl zůstat ve svém týmu. Začal nás tlačit čas a zbýval pouze týden, abychom oznámili konečné jméno. Proběhla rychlá schůzka s Holanďanem Jasperem Iwemou a v tomto fofru to byla jediná a nejlepší možná varianta, protože nám hrozilo, že nás vyloučí.“
Nakonec to byl tedy Jasper Iwema, kdo spojil své jméno s premiérou týmu Moto FGR v mistrovství světa. Otázka výběru jezdce byla pro Váš tým myslím velmi důležitá. Proč zrovna tento holandský závodník, který byl například loni třiadvacátý a jeho nejlepším výsledkem v MS je celková šestnáctá příčka z roku 2010? Čím Vás přesvědčil, že on je ten pravý?
Miroslav Felgr: „Jak už jsem řekl, Jasper byl tehdy opravdu jedinou možnou volbou. Mezi elitou už měl za sebou tři sezóny a v roce 2010 získal třicet čtyři bodů, což nebylo na druhý rok v Grand Prix vůbec špatné. Nikdo zkušenější v tu chvíli na obzoru nebyl a i přesto, že mu loňská sezóna nevyšla jsme věřili, že to bude letos trochu lepší.“
V únoru absolvoval Iwema první testy s týmem Moto FGR a motocyklem, který měl zatím sériový motor Honda. Na závodní motor a elektroniku jste pak museli čekat až do posledního testu v Jerezu, těsně před úvodním podnikem v Dauhá. Jak jste hodnotili přípravu na sezonu a s jakými pocity jste do Kataru odjížděli?
Miroslav Felgr: „Toto je další věc, na kterou jsme jako nováčci dopláceli. Patřili jsme mezi poslední dva týmy, kterým ještě při posledním testu nefungovala elektronika Dellorto. To samozřejmě ovlivnilo výsledek testů, ale vymlouvat se na to by nebylo fér. Další věcí, která nás zklamala, byla ta, že si jezdec neuměl určit správné nastavení stupaček. Měli jsme za to, že tyto základní věci byly vyřešené již během prvního testu. Osmadvacáté místo po oficiálních testech nám samozřejmě příliš větru do plachet nedalo, ale věděli jsme, kde jsou rezervy a věřili, že to bude v závodech lepší a lepší.“
V kvalifikaci na Velkou cenu Kataru zajel Jasper Iwema sedmnáctý kvalifikační čas ze ztrátou 1,7 sekundy na pole position. Ve srovnání s čtyřmi sekundami ztráty z předsezonních testů to představovalo výrazné zlepšení. Byl to moment, kdy jste věřili, že se Vám motocykl podařilo připravit na první skutečné měření sil s konkurencí?
Miroslav Felgr: „Celý víkend probíhal perfektně, Jasper trénink od tréninku výrazně zrychloval a v kvalifikaci výborně zvládl poslední kolo. Sedmnácté místo bylo nad naše očekávání. Navíc ta ztráta na prvního byla opravdu velkým příslibem do dalších závodů. Že potom nevyšel závod? Stane se. Přespříliš nervozity nás obralo o slušný výsledek hned na úvod sezóny. I přesto nás tento víkend psychicky nakopl a těšili jsme se na další závody, protože kromě závodu vládla v týmu skvělá nálada.“
Start závodu katarské Grand Prix nebyl nejlepším vstupem do sezony, když si Jasper Iwema těsně před zhasnutím světel nedopatřením vypnul motor, což signalizoval zvednutím ruky, ale závod přesto odstartovali. Dostalo se Vám nějakého vysvětlení, proč start nepřerušili a Iwema tak nemusel s více jak minutovou ztrátou vyrazit do závodu až z boxové uličky?
Miroslav Felgr: „Všechno na startu bylo prostě špatně. Jasper včas zvedl ruku a v tu chvíli měl být závod přerušen. Na to však organizátor nereagoval a mohlo dojít k velkému maléru a k nepříjemným zraněním. Jasper musel dotlačit motocykl na konec boxové zdi, kde mechanici motorku znovu nastartovali a náš jezdec vyrazil s velkou ztrátou. Že se mu potom přišli z IRTY omluvit byla jen velmi slabá náplast na závod, ve kterém by nebylo daleko k vytouženým bodům.“
První mistrovské body získal český tým Moto FGR v deštivé Francii, když na mokrém povrchu dráhy okruhu Bugatti v Le Mans projel Jasper Iwema cílem jako sedmý v pořadí. Po téměř čtyřiceti letech první mistrovské body pro českého výrobce, jaký to byl pocit?
Miroslav Felgr: „Po třech úvodních nepovedených závodech, kdy Jasper chyboval, to byla ohromná satisfakce. Překvapivě velký příděl bodů v přetěžkém závodě byl nepopsatelný pocit. To se těžko popisuje, co jsem v tu chvíli prožíval. Mě i celému týmu to úplně došlo, až když jsme se vrátili domů. Jsme také prvním a asi i posledním českým týmem, který bodoval s českým motocyklem v mistrovství světa. Tento závod nás samozřejmě pořádně nakopl, ale jak říkám, jednou jste nahoře, dvakrát dole. A to se bohužel do puntíku vyplnilo … .“
Velká očekávání slibovala TT v Assenu, domácí podnik Jaspera Iwemy, jehož do katedrály motosportu přišla podpořit početná skupina fanoušků. Nakonec z toho bylo dvacáté čtvrté místo, stejný výsledek jak v Kataru. Byl sedmý podnik momentem, kdy Vás napadlo, že tato sezona nemusí dopadnout způsobem v jaký jste doufali?
Miroslav Felgr: „Tento závod jsme čekali jistý bodový příděl. To, jak víkend probíhal, byl opravdu šok pro mě i pro celý tým. Umístění bylo nedůstojné a Jasper to moc dobře věděl. Sám přiznal, že to prostě psychicky neunesl. I tak jsme nadále věřili, že to byl jenom momentální zkrat, když tři závody před tím zvládl.“
Za další zlomový okamžik můžeme považovat Velkou cenu České republiky v Brně. Prestižní záležitost pro Váš tým, samozřejmě pro sponzory a pro všechny, kteří se podíleli na tom, že je Moto FGR součástí motocyklového šampionátu. Bohužel žádné překvapení se nekonalo a průběh celého víkendu byl velmi podobný tomu v Assenu. Byla to poslední kapka, která vyvolala jednání o změně na pozici jezdce?
Miroslav Felgr: „V Brně jsem poprvé v životě křičel, spíše tedy řval na jezdce. To, co předvedl v závodě, když se po dobrém startu pohyboval okolo čtrnáctého místa a v dalším kole přijel sedmadvacátý, tak to se nedá ani popsat. Prý jsem byl tak hlučný, že v tu chvíli z našeho hospitality utekla polovina hostů … . To byl totální zmar. V tu chvíli nevíte, co máte dělat. Ti, co závod viděli, měli pocit, že motocykl prostě nejede a i já si to nejdřív myslel. Po závodě ale připojíte motorku k počítači a je vám vše jasné – další velké selhání, které při domácím závodě zabolelo dvojnásobně. Ano, toto byl moment, kdy jsem chtěl Jaspera vyměnit. Po závodě jsme začali jednat s ostatními jezdci. Proběhla osobní schůzka s Angličanem Johnem Mcpheem. Na další týden jsme si dohodli schůzku s Jasperovým vedením, kde jsme si vyměnili názory a domluvili se, že dáme Jasperovi ještě dvě šance v Misanu a Aragonu s tím, že pokud nedojde k výsledkovému zvratu, tak u nás nejspíš skončí.“
Po závodu ve španělské Aragonii ukončil tým Moto FGR spolupráci s Jasperem Iwemou. Můžete zhodnotit působení holandského jezdce ve Vašem týmu? Máte pocit, že prototyp FGR je natolik konkurenceschopný, že třeba s jiným jezdcem mohla být první polovina nebo celá sezona úspěšnější?
Miroslav Felgr: „Jasper při několika závodech dokázal, že náš motocykl má na to, aby bez problémů pravidelně bodoval. Já osobně to vidím tak, že s dobrým pilotem je umístění mezi desátým a patnáctým místem na suchu více než reálné. Na ´vodě´ nemusí být utopií ani umístění kolem top 5. Data v počítači hodně napoví. Měli jsme dobré vztahy i s jinými týmy, takže když Jasper netahal dle našich představ, dali nám možnost nahlédnout, překryli jsme mapy a hned věděli, kde jsou rezervy. Když zjistíte, že v jedné zatáčce dokáže ztratit 0,8 sekundy, tak s kým pak chcete potom závodit?“
„Náš nový jezdec Joseph Rodriguez jasně ukázal, že jde z motorky ´vyždímat´ mnohem víc. Počítače zkrátka neobelžete. Byl ale ve velké nevýhodě, protože naskočil do rozjeté sezóny na motocykl, na kterém neseděl a do týmu, který neznal. Chvíli trvalo, než se s tím vším sžil.“
Osmnáctiletý Španěl Josep Rodriguez absolvoval s týmem Moto FGR tři závody v Japonsku, Malajsii a Valencii. Výsledkem byl jeden bod za patnácté místo v posledním závodu sezony, kde mu navíc situaci komplikovaly zdravotní problémy po těžké nehodě z přípravy na Velkou cenu Austrálie. Jak hodnotíte tuto krátkou spolupráci?
Miroslav Felgr: „Je to profesionál. Svým přístupem a zápalem s ním byla radost spolupracovat. Od elektronika i ostatních členů týmů hltal každé slovo. U motocyklu trávil prakticky všechen svůj čas. Japonsko byl víkend sžívání se a nastavování. Malajsie již byla o poznání lepší. Trénink od tréninku výrazné zlepšování, start ze slibného dvaadvacátého místa, ale v závodě nechodilo řazení, jak mělo a bylo po výsledku. Austrálie se také vyvíjela dobře, ale deset minut před koncem kvalifikace těžký highsider z jednadvacátého místa a konec nadějí. Do Valencie se dal Joseph dohromady, ale v kvalifikaci chtěl až příliš, tlačil na pilu a v závodě musel hodně dohánět. Z třicátého místa předjel osm závodníků, sedm jich mělo před ním pád a nakonec ukořistil cenný bodík, který nás po těch neúspěších opravdu zahřál. Alespoň na konci sezóny jsme si mohli ťuknout něčím ostřejším (smích). Joseph je příjemný, skromný klučina a není to žádný frajer. Užili jsme si s ním spoustu srandy, zvlášť když ho kluci z týmu učili česky. Na rozdíl od Jaspera vyjadřoval své emoce. Když se nedařilo, byl skleslý, ale hledal, proč to tak je. Když se dařilo, smál se od ucha k uchu a tím dokázal nakopnout celý tým. Zkrátka je vidět, že Španělsko má v tomto od ostatních zemí stále ohromný náskok a to bude určitě ještě dalších pár let trvat.“
Máte za sebou první rok v motocyklovém šampionátu. Sen se stal skutečností a roky dřiny Vám umožnily absolvovat kompletní ročník mezi elitou světa. V konkurenci jedenácti výrobců kubatury Moto3 jste obsadili sedmou příčku, jak s odstupem času vidíte Váš premiérový ročník? S jakým cílem jste do mistrovství vstupovali a jak úspěšní jste byli v jeho naplnění?
Miroslav Felgr: „Byla to ohromná výzva, krok do absolutního neznáma. Věřili jsme však, že ostudu neuděláme. Věděli jsme, že máme dobrý podvozek, byly jenom obavy ohledně motoru Honda, zda dostaneme to, co všichni ostatní. Obavy ale byly zcela zbytečné. Motor šlapal výborně, na top speedu jsme byli velmi často v první desítce a několikrát jsme měli nejrychlejší motocykl s motorem Honda, což také svědčí o skvělé práci mechaniků. Jak jsem napsal v poslední tiskovce, sedmé místo v poháru konstruktérů beru jako velký úspěch. Zároveň jsme si vědomi, že na šestou příčku to nebylo zase tak daleko a bylo velmi reálné ji dosáhnout. To bychom ale chtěli asi až příliš. Já měl za cíl udělat sedmnáct bodů v sedmnácti závodech. Dosáhli jsme na deset, pět závodů jsme dojeli v první dvacítce, takže nakonec spokojenost.“
Jak náročné je pro český tým s vlastním motocyklem působit v mistrovství, kde dominují značky jako například FTR, Honda nebo KTM? Dá se to vůbec srovnat s předchozím působením v národních šampionátech nebo mistrovství Alpe Adria? Obstál prototyp z Ústí nad Orlicí v této těžké konkurenci se ctí?
Miroslav Felgr: „Náročné to zcela jistě je a bylo. Jsme malá firmička. Nemáme v zádech dvacet vývojářů a techniků. Mám ale cit na lidi, kteří umí a vědí, jak udělat dobrý ´bajk´. Také proto jsme sezónu obstojně zvládli. S Alpe Adrií se samozřejmě mistrovství světa srovnávat nedá, to ví asi každý. Loni dávali naši jezdci Hanika s Vavroušem třeba v tréninku jezdcům za sebou i několik vteřin. Zkrátka Alpe Adrie upadá, stejně jako další šampionáty. Je těžká doba. Všichni, včetně našeho týmu, to pocítili. Jen doufám, že se to za pár let zase zvedne a bude mít na českém mistráku v každé kategorii alespoň pětadvacet závodníků. Rovněž by bylo dobré, aby se sloučily některé zbytečně rozdělené kategorie vyšších kubatur. A jestli jsme zvládli tuto sezónu se ctí? Na to ať si každý odpoví sám. Já osobně jsem přesvědčen, že ano.“
Nyní už máte rok zkušeností, víte co čekat, znáte všechny okruhy z kalendáře šampionátu. Dnes již víme, že nadcházející ročník seriál Grand Prix nepojedete. Budete se snažit do světového šampionátu zapojit třeba v roce 2014 a dokázat, že jezdec týmu Moto FGR může pravidelně bojovat o mistrovské body? Jaké jsou Vaše plány pro rok 2013?
Miroslav Felgr: „Náš cíl je být v MOTO GP minimálně tři roky, první rok jezdit okolo patnáctky, druhý rok atakovat desítku a třetí rok? To by se vidělo (smích). Příští rok to vypadá na IDM, budeme se chtít ukázat doma v Mostě a také zkusit, dle možností, získat co nejvíce divokých karet. Chtěli bychom českého jezdce, ale uvidíme, jak to všechno dopadne. Každopádně je škoda vynaložených financí, času, stresu a velkých nervů. Ale my se rozhodně nevzdáváme. Máme již v počítači připraven zcela nový podvozek a uvidíme, zda ho stihneme vyrobit do příští sezóny. Zda bude reálné se do mistrovství světa vrátit nevíme, ale dostat se tam z IDM příliš reálné není. Museli bychom jet španělský mistrák, o kterém však také jednáme. Náš španělský elektronik Marc Semeraro, který je velmi známým v depu GP, nám připravuje půdu pro vstup do tohoto prestižního mistrovství. To znamená, mít ve Španělsku po celý rok kamion, španělského řidiče a my bychom na závody s mechaniky létali. Ale to je zatím předčasné. Uvidíme, co přinesou následující týdny.“
Závěrem bych Vám chtěl poděkovat za rozhovor a popřát Vám do roku 2013 hodně zdraví, štěstí a úspěchů v osobním i profesním životě.
Miroslav Felgr: „Rovněž děkuji za možnost rozhovoru a přeji redakci Motorkáři.cz také všechno nej a samé pozitivní příspěvky, zvlášť o českých jezdcích a týmech. Rád bych chtěl poděkovat svému týmu, protože se nám podařilo poskládat skvělou partu. Chtěl bych také poděkovat těm, kteří jenom neslibovali a skutečně pro nás něco udělali a jakkoliv nás podpořili. Všem těm patří velký dík a věřím ve spolupráci i v dalších letech, i když už to třeba nebude první liga.“
Taková byla vizitka letošního nováčka mezi týmy nejnižší kubatury, který navíc nasadil svůj vlastní motocykl, což je samozřejmě běh na dlouhou trať. Nikdo nemohl čekat, že v prvním roce bude český tým bojovat o nejvyšší pozice, nicméně mezi světovými značkami se rozhodně neztratili. Z jedenácti výrobců obsadili sedmé místo v Poháru konstruktérů 2012 a to si myslím mluví za vše. Je tedy velká škoda a z logického hlediska zcela nepochopitelné, že v tom co začali a do čeho investovali nemalé prostředky, už v příštím roce nemůžou dál pokračovat.
„Kdyby mě bratránek neposadil v roce 1966 na motorku a nejeli jsme na závody do Hořic, nikdy bych možná silnici nepoznal. V té době jsem byl zakoukán do terénu. ‚Teréňáky‘ taky byly moje první motorky, které jsem postavil,“ píše na webových stránkách Moto FGR pan Miroslav Felgr, majitel týmu. Pro českého fanouška motosportu je rozhodně dobře, že k tomu tehdy došlo, protože jsme dnes svědky skutečnosti, že i tak malý výrobce dokáže úspěšně čelit světové konkurenci.
Jaký byl premiérový ročních Moto FGR v motocyklovém MS, tak na to jsme se zeptali přímo pana Miroslava Felgra v exkluzivním rozhovoru pro Motorkáře.cz.
Miroslav Felgr: „Dostat se do mistrovství světa bylo cílem celého projektu FGR. Od roku 2001, kdy konstruktér pan Kreuz začal kreslit náš motor, jsem na nejvyšší ligu pomýšlel. Do médií začala pronikat informace o tom, že chceme jet ´svět´ od roku 2005, ale k realitě bylo ještě daleko. Změna kubatury ze 125ccm na 250ccm byla ideální dobou, kdy se do MOTO GP dostat, protože porovnávat náš motor s tovární Aprilíí nebylo dost dobře možné. Loni jsme to zkusili a podali si přihlášku. Prošli jsme prvním sítem ze sedmdesáti uchazečů do první třicítky a čekali, co bude dál. Nakonec to dopadlo dobře také díky našemu garantovi panu Abrahamovi a my se tak dostali mezi jednadvacet vyvolených týmů. O tom, že jsme přijati jsme se dozvěděli na loňském strojírenském veletrhu v Brně, kde jsme si přebírali cenu za technický počin našeho motocyklu FGR MIDALU. Slyšet tu zprávu, že jsme mezi elitou, bylo více než příjemné. V desáté sezóně se naplnil cíl našeho projektu.“
Do šampionátu jste vstupovali s bohatou a úspěšnou závodní historií, která svou první kapitolu napsala už v roce 2003. Za celou tu dobu jste v kubatuře do 125ccm odjeli sto jedenáct závodů a získali čtyři tituly, nicméně vstupem do světového seriálu silničních motocyklů jste byli v pozici nováčků. Co všechno bylo třeba změnit na motocyklu nebo v týmu ještě předtím než jste se vydali do Valencie na svůj první test Moto3?
Miroslav Felgr: „Hlavní věcí bylo, že jsme na všechno měli strašně málo času. Během posledního závodu ve Valencii jsme si plácli s firmou Geo Technology a byli posledním týmem, který měl dodávané motory Honda NSF 250. Na zástavbu nám však přišel vzorek až v lednu a my měli jen necelý měsíc do prvních testů, abychom upravili rám a další komponenty. Ostatní týmy v tu dobu již dávno řešily jiné problémy, než usazení motoru, takže jsme od začátku byli v ne zrovna malé nevýhodě. Museli jsme také upustit od kompletních kapot FGR a část jich byla použitá z originálu Hondy kvůli airboxu a dalším jiným komponentům, které rozměrům našich kapot nevyhovovaly. Také jsme měli velké obavy, jak se bude chovat podvozek s motorem, který má o deset kilogramů víc, protože na nějaké velké změny už nebyl čas. Naštěstí to klaplo a již od prvních testů se FGR-ka chovala klidně.“
Miroslav Felgr: „Tahle věc se stále propírá a stále zbytečně, protože na toto téma již bylo mnohokrát odpovězeno. Cílem byl český jezdec v českém týmu a s českým motocyklem. První jednání po tom, co jsme byli do mistrovství světa přijati, byla vedená s naším jezdcem z loňské sezóny Tomášem Vavroušem a s Mírou Popovem. Bohužel ani jedno jednání nevedlo k úspěšnému konci a i kdyby, tak tu nebyla jistota, zda by byl český jezdec akceptován společností IRTA. Další jednání bylo vedeno s francouzským jezdcem Alexisem Masbouem, který byl opravdu velmi blízko podpisu smlouvy, ale nakonec se rozhodl zůstat ve svém týmu. Začal nás tlačit čas a zbýval pouze týden, abychom oznámili konečné jméno. Proběhla rychlá schůzka s Holanďanem Jasperem Iwemou a v tomto fofru to byla jediná a nejlepší možná varianta, protože nám hrozilo, že nás vyloučí.“
Nakonec to byl tedy Jasper Iwema, kdo spojil své jméno s premiérou týmu Moto FGR v mistrovství světa. Otázka výběru jezdce byla pro Váš tým myslím velmi důležitá. Proč zrovna tento holandský závodník, který byl například loni třiadvacátý a jeho nejlepším výsledkem v MS je celková šestnáctá příčka z roku 2010? Čím Vás přesvědčil, že on je ten pravý?
Miroslav Felgr: „Jak už jsem řekl, Jasper byl tehdy opravdu jedinou možnou volbou. Mezi elitou už měl za sebou tři sezóny a v roce 2010 získal třicet čtyři bodů, což nebylo na druhý rok v Grand Prix vůbec špatné. Nikdo zkušenější v tu chvíli na obzoru nebyl a i přesto, že mu loňská sezóna nevyšla jsme věřili, že to bude letos trochu lepší.“
V únoru absolvoval Iwema první testy s týmem Moto FGR a motocyklem, který měl zatím sériový motor Honda. Na závodní motor a elektroniku jste pak museli čekat až do posledního testu v Jerezu, těsně před úvodním podnikem v Dauhá. Jak jste hodnotili přípravu na sezonu a s jakými pocity jste do Kataru odjížděli?
Miroslav Felgr: „Toto je další věc, na kterou jsme jako nováčci dopláceli. Patřili jsme mezi poslední dva týmy, kterým ještě při posledním testu nefungovala elektronika Dellorto. To samozřejmě ovlivnilo výsledek testů, ale vymlouvat se na to by nebylo fér. Další věcí, která nás zklamala, byla ta, že si jezdec neuměl určit správné nastavení stupaček. Měli jsme za to, že tyto základní věci byly vyřešené již během prvního testu. Osmadvacáté místo po oficiálních testech nám samozřejmě příliš větru do plachet nedalo, ale věděli jsme, kde jsou rezervy a věřili, že to bude v závodech lepší a lepší.“
Miroslav Felgr: „Celý víkend probíhal perfektně, Jasper trénink od tréninku výrazně zrychloval a v kvalifikaci výborně zvládl poslední kolo. Sedmnácté místo bylo nad naše očekávání. Navíc ta ztráta na prvního byla opravdu velkým příslibem do dalších závodů. Že potom nevyšel závod? Stane se. Přespříliš nervozity nás obralo o slušný výsledek hned na úvod sezóny. I přesto nás tento víkend psychicky nakopl a těšili jsme se na další závody, protože kromě závodu vládla v týmu skvělá nálada.“
Start závodu katarské Grand Prix nebyl nejlepším vstupem do sezony, když si Jasper Iwema těsně před zhasnutím světel nedopatřením vypnul motor, což signalizoval zvednutím ruky, ale závod přesto odstartovali. Dostalo se Vám nějakého vysvětlení, proč start nepřerušili a Iwema tak nemusel s více jak minutovou ztrátou vyrazit do závodu až z boxové uličky?
Miroslav Felgr: „Všechno na startu bylo prostě špatně. Jasper včas zvedl ruku a v tu chvíli měl být závod přerušen. Na to však organizátor nereagoval a mohlo dojít k velkému maléru a k nepříjemným zraněním. Jasper musel dotlačit motocykl na konec boxové zdi, kde mechanici motorku znovu nastartovali a náš jezdec vyrazil s velkou ztrátou. Že se mu potom přišli z IRTY omluvit byla jen velmi slabá náplast na závod, ve kterém by nebylo daleko k vytouženým bodům.“
První mistrovské body získal český tým Moto FGR v deštivé Francii, když na mokrém povrchu dráhy okruhu Bugatti v Le Mans projel Jasper Iwema cílem jako sedmý v pořadí. Po téměř čtyřiceti letech první mistrovské body pro českého výrobce, jaký to byl pocit?
Miroslav Felgr: „Po třech úvodních nepovedených závodech, kdy Jasper chyboval, to byla ohromná satisfakce. Překvapivě velký příděl bodů v přetěžkém závodě byl nepopsatelný pocit. To se těžko popisuje, co jsem v tu chvíli prožíval. Mě i celému týmu to úplně došlo, až když jsme se vrátili domů. Jsme také prvním a asi i posledním českým týmem, který bodoval s českým motocyklem v mistrovství světa. Tento závod nás samozřejmě pořádně nakopl, ale jak říkám, jednou jste nahoře, dvakrát dole. A to se bohužel do puntíku vyplnilo … .“
Miroslav Felgr: „Tento závod jsme čekali jistý bodový příděl. To, jak víkend probíhal, byl opravdu šok pro mě i pro celý tým. Umístění bylo nedůstojné a Jasper to moc dobře věděl. Sám přiznal, že to prostě psychicky neunesl. I tak jsme nadále věřili, že to byl jenom momentální zkrat, když tři závody před tím zvládl.“
Za další zlomový okamžik můžeme považovat Velkou cenu České republiky v Brně. Prestižní záležitost pro Váš tým, samozřejmě pro sponzory a pro všechny, kteří se podíleli na tom, že je Moto FGR součástí motocyklového šampionátu. Bohužel žádné překvapení se nekonalo a průběh celého víkendu byl velmi podobný tomu v Assenu. Byla to poslední kapka, která vyvolala jednání o změně na pozici jezdce?
Miroslav Felgr: „V Brně jsem poprvé v životě křičel, spíše tedy řval na jezdce. To, co předvedl v závodě, když se po dobrém startu pohyboval okolo čtrnáctého místa a v dalším kole přijel sedmadvacátý, tak to se nedá ani popsat. Prý jsem byl tak hlučný, že v tu chvíli z našeho hospitality utekla polovina hostů … . To byl totální zmar. V tu chvíli nevíte, co máte dělat. Ti, co závod viděli, měli pocit, že motocykl prostě nejede a i já si to nejdřív myslel. Po závodě ale připojíte motorku k počítači a je vám vše jasné – další velké selhání, které při domácím závodě zabolelo dvojnásobně. Ano, toto byl moment, kdy jsem chtěl Jaspera vyměnit. Po závodě jsme začali jednat s ostatními jezdci. Proběhla osobní schůzka s Angličanem Johnem Mcpheem. Na další týden jsme si dohodli schůzku s Jasperovým vedením, kde jsme si vyměnili názory a domluvili se, že dáme Jasperovi ještě dvě šance v Misanu a Aragonu s tím, že pokud nedojde k výsledkovému zvratu, tak u nás nejspíš skončí.“
Miroslav Felgr: „Jasper při několika závodech dokázal, že náš motocykl má na to, aby bez problémů pravidelně bodoval. Já osobně to vidím tak, že s dobrým pilotem je umístění mezi desátým a patnáctým místem na suchu více než reálné. Na ´vodě´ nemusí být utopií ani umístění kolem top 5. Data v počítači hodně napoví. Měli jsme dobré vztahy i s jinými týmy, takže když Jasper netahal dle našich představ, dali nám možnost nahlédnout, překryli jsme mapy a hned věděli, kde jsou rezervy. Když zjistíte, že v jedné zatáčce dokáže ztratit 0,8 sekundy, tak s kým pak chcete potom závodit?“
„Náš nový jezdec Joseph Rodriguez jasně ukázal, že jde z motorky ´vyždímat´ mnohem víc. Počítače zkrátka neobelžete. Byl ale ve velké nevýhodě, protože naskočil do rozjeté sezóny na motocykl, na kterém neseděl a do týmu, který neznal. Chvíli trvalo, než se s tím vším sžil.“
Osmnáctiletý Španěl Josep Rodriguez absolvoval s týmem Moto FGR tři závody v Japonsku, Malajsii a Valencii. Výsledkem byl jeden bod za patnácté místo v posledním závodu sezony, kde mu navíc situaci komplikovaly zdravotní problémy po těžké nehodě z přípravy na Velkou cenu Austrálie. Jak hodnotíte tuto krátkou spolupráci?
Miroslav Felgr: „Je to profesionál. Svým přístupem a zápalem s ním byla radost spolupracovat. Od elektronika i ostatních členů týmů hltal každé slovo. U motocyklu trávil prakticky všechen svůj čas. Japonsko byl víkend sžívání se a nastavování. Malajsie již byla o poznání lepší. Trénink od tréninku výrazné zlepšování, start ze slibného dvaadvacátého místa, ale v závodě nechodilo řazení, jak mělo a bylo po výsledku. Austrálie se také vyvíjela dobře, ale deset minut před koncem kvalifikace těžký highsider z jednadvacátého místa a konec nadějí. Do Valencie se dal Joseph dohromady, ale v kvalifikaci chtěl až příliš, tlačil na pilu a v závodě musel hodně dohánět. Z třicátého místa předjel osm závodníků, sedm jich mělo před ním pád a nakonec ukořistil cenný bodík, který nás po těch neúspěších opravdu zahřál. Alespoň na konci sezóny jsme si mohli ťuknout něčím ostřejším (smích). Joseph je příjemný, skromný klučina a není to žádný frajer. Užili jsme si s ním spoustu srandy, zvlášť když ho kluci z týmu učili česky. Na rozdíl od Jaspera vyjadřoval své emoce. Když se nedařilo, byl skleslý, ale hledal, proč to tak je. Když se dařilo, smál se od ucha k uchu a tím dokázal nakopnout celý tým. Zkrátka je vidět, že Španělsko má v tomto od ostatních zemí stále ohromný náskok a to bude určitě ještě dalších pár let trvat.“
Miroslav Felgr: „Byla to ohromná výzva, krok do absolutního neznáma. Věřili jsme však, že ostudu neuděláme. Věděli jsme, že máme dobrý podvozek, byly jenom obavy ohledně motoru Honda, zda dostaneme to, co všichni ostatní. Obavy ale byly zcela zbytečné. Motor šlapal výborně, na top speedu jsme byli velmi často v první desítce a několikrát jsme měli nejrychlejší motocykl s motorem Honda, což také svědčí o skvělé práci mechaniků. Jak jsem napsal v poslední tiskovce, sedmé místo v poháru konstruktérů beru jako velký úspěch. Zároveň jsme si vědomi, že na šestou příčku to nebylo zase tak daleko a bylo velmi reálné ji dosáhnout. To bychom ale chtěli asi až příliš. Já měl za cíl udělat sedmnáct bodů v sedmnácti závodech. Dosáhli jsme na deset, pět závodů jsme dojeli v první dvacítce, takže nakonec spokojenost.“
Jak náročné je pro český tým s vlastním motocyklem působit v mistrovství, kde dominují značky jako například FTR, Honda nebo KTM? Dá se to vůbec srovnat s předchozím působením v národních šampionátech nebo mistrovství Alpe Adria? Obstál prototyp z Ústí nad Orlicí v této těžké konkurenci se ctí?
Miroslav Felgr: „Náročné to zcela jistě je a bylo. Jsme malá firmička. Nemáme v zádech dvacet vývojářů a techniků. Mám ale cit na lidi, kteří umí a vědí, jak udělat dobrý ´bajk´. Také proto jsme sezónu obstojně zvládli. S Alpe Adrií se samozřejmě mistrovství světa srovnávat nedá, to ví asi každý. Loni dávali naši jezdci Hanika s Vavroušem třeba v tréninku jezdcům za sebou i několik vteřin. Zkrátka Alpe Adrie upadá, stejně jako další šampionáty. Je těžká doba. Všichni, včetně našeho týmu, to pocítili. Jen doufám, že se to za pár let zase zvedne a bude mít na českém mistráku v každé kategorii alespoň pětadvacet závodníků. Rovněž by bylo dobré, aby se sloučily některé zbytečně rozdělené kategorie vyšších kubatur. A jestli jsme zvládli tuto sezónu se ctí? Na to ať si každý odpoví sám. Já osobně jsem přesvědčen, že ano.“
Miroslav Felgr: „Náš cíl je být v MOTO GP minimálně tři roky, první rok jezdit okolo patnáctky, druhý rok atakovat desítku a třetí rok? To by se vidělo (smích). Příští rok to vypadá na IDM, budeme se chtít ukázat doma v Mostě a také zkusit, dle možností, získat co nejvíce divokých karet. Chtěli bychom českého jezdce, ale uvidíme, jak to všechno dopadne. Každopádně je škoda vynaložených financí, času, stresu a velkých nervů. Ale my se rozhodně nevzdáváme. Máme již v počítači připraven zcela nový podvozek a uvidíme, zda ho stihneme vyrobit do příští sezóny. Zda bude reálné se do mistrovství světa vrátit nevíme, ale dostat se tam z IDM příliš reálné není. Museli bychom jet španělský mistrák, o kterém však také jednáme. Náš španělský elektronik Marc Semeraro, který je velmi známým v depu GP, nám připravuje půdu pro vstup do tohoto prestižního mistrovství. To znamená, mít ve Španělsku po celý rok kamion, španělského řidiče a my bychom na závody s mechaniky létali. Ale to je zatím předčasné. Uvidíme, co přinesou následující týdny.“
Závěrem bych Vám chtěl poděkovat za rozhovor a popřát Vám do roku 2013 hodně zdraví, štěstí a úspěchů v osobním i profesním životě.
Miroslav Felgr: „Rovněž děkuji za možnost rozhovoru a přeji redakci Motorkáři.cz také všechno nej a samé pozitivní příspěvky, zvlášť o českých jezdcích a týmech. Rád bych chtěl poděkovat svému týmu, protože se nám podařilo poskládat skvělou partu. Chtěl bych také poděkovat těm, kteří jenom neslibovali a skutečně pro nás něco udělali a jakkoliv nás podpořili. Všem těm patří velký dík a věřím ve spolupráci i v dalších letech, i když už to třeba nebude první liga.“
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?