CEC 09 - 3. Most, 6 hodinovka

Už při pondělním, pozdně večerním příjezdu bylo jasné, že k dešti asi nebude ani tentokrát daleko. Potvrdila to i spousta lidí, kteří už v Mostě potrénovali v pondělí, a vodu si vyzkoušeli na vlastní, Psí i jinou kůži. 
Až hodně pozdě, po standardní parkovací improvizaci, kdy počet aut před boxy převyšoval počet míst i účastníků a po nezbytné administrativě, byl konečně čas v klidu posedět. V boxu č.22, u vínka a grilu, a trochu probrat důležité věci a taktiku na zítřek … a o něco později i jít spát. K tomu jen tolik, že stavět stan pár metrů od hospody není úplně nejlepší nápad.
Ale i ta příšerná noc ráno skončila a mohlo se začít závodit. 
Začátek byl jeden z nejhorších co pomatuju...
 Vedro a dusno a nastřádaná utahanost se projevila na mnoha lidech, a tak se po prvních trénincích po boxech potácela spousta zpocených mátoh, hledajících vodu a chlad.
Sám jsem chtěl sehnat náhradníka, uplácel jsem koho jsem potkal, a jít se někam dospat. Kromě toho jsme měli v tréninku i lehký pád, to když kolega někde ztratil adhezi předního kola. Začátek se prostě parádně vydařil.
Přes všechny zádrhely nakonec ale všechno dospělo ke startu. Tradičně se kvůli spiknutí temných sil nějakým způsobem povedlo nestihnout výjezd z boxů, a tak jsme nakonec startovali z posledního, asi 45. místa.
Nicméně vědomí, že si po odmávnutí nemůžeme pohoršit, má taky něco do sebe :-)
Po pár kolech už to navíc nevypadalo tak zle a po půlhodině byla 16. příčka naše. 
První větší zádrhel přišel někdy okolo poloviny závodu. 
Dvakrát se jelo za safety carem, špatně jsem odhadl benzín a po cca hodině a 10minutách mě motorka pod Matadorem přestala jet. Rychle ke kraji, neutrál, ruku nahoru … zkusit znova zastartovat … pěna v nádrži mezitím pustila trochu šťávy, takže motor chytil … to celé ještě dvakrát zopakovat a přijel jsem do boxů, nečekán, nezván. Tahle sranda nás podle časů stála kolo. Jenže nebylo všemu špatnému konec. Pavla, který mě střídal, jsme zapomněli včas stáhnout a tak se stalo, že jemu došel benzín úplně. Než ho na káře přivezli, uplynulo dlouhých 10 minut, tedy víc než pět kol. A bylo vymalováno. Ztráta veliká, soupeři daleko.
Navíc ke konci závodu začalo opět pršet, ale protože přezouvat, resp. střídat za mokrou motorku už nemělo smysl, byl závěr 3. CECu jen o dojetí. 
Přesto šlo v posledních kolech do rizika spojeného s rychlou jízdou na mokru na suchých gumách mnoho jezdců a mnozí z nich na to doplatili. Jejich pád mnohdy znamenal definitivní konec pro celý tým, protože po odmávání se už prostě nestihli včas protáhnout cílem. 


 Takže příště jinak, lépe a rychleji.
Snad.

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)