Osobnosti paddocku - Paul Bird

Historie Paula Birda

Pod zkratkou týmu „PBM“ se skrývá jméno podnikatele Paula Birda, který dlouhodobě provozuje motoristický sport na dvou i čtyřech kolech. „Paul Bird Motorsport“ je tedy společný název pro britské seskupení motoristického sportu, pod jeho záštitou. Samotný majitel týmu byl v minulosti aktivní závodník v motocrossu. Poté, co ho zranění donutilo ukončit sportovní kariéru, začal Paul Bird pomáhat místním jezdcům už začátkem devadesátých let minulého století. Na první pohled tichý člověk se nebojí ukázat, že je šéf, hlavně v období, kdy tým nedosahuje výsledků, které očekává.

Paul se narodil se v roce 1967. Jeho otec Frank vlastnil velmi úspěšnou společnost, zabývající se obchodování s drůbeží. Zatímco se o chod společnosti na začátku dospívání staral hlavně Paul, byl to jeho bratr Mark, který se nakonec stal ředitelem společnosti. Paul se tedy v životě vydal jiným směrem. Po překonání zranění z motokrosu přesedlal ve své kariéře na čtyři kola. V devadesátých letech se stal docela úspěšným jezdcem rally.

Paul Bird za volantem automobilu rally

Svůj první motocyklový závodní tým založil již v roce 1996, přičemž se jeho úplně prvním jezdcem stal mladý nadějný pilot jménem John McGuinness. Ten s Paulem podepsal smlouvu, aby pro něj závodil v britském šampionátu 250 cm3. Smlouva byla podepsána na tři roky. Jméno McGuinness budou mnozí znát díky jeho pozdější úspěšné kariéře v road racingu. Tým se zajímal také o, v Británii velmi populární závodění na běžných silnicích. Na bájné Tourist Trophy debutovali s McGuinnessem v sedle již v roce 1996. Rok na to, se už postavil na pódium „lehké váhy TT“. John si dobrou formu přinesl také na okruhy. V dalších letech přicházely stále lepší výsledky a dostavily se i první vítězství. Značka PBM se pomalu dostávala do povědomí a na titulní stránky novin.

John McGuinness a Joey Dunlop na strojích PBM

Počínaje sezónou 2001 začali soutěžit také v kategorii Superbike BSB. Jejich jezdcem se stal Steve Hislop. Ten se zúčastnil také vybraných akcí SBK, jak jinak, na britské půdě. Sezona 2002 znamenala pro tím zisk titulu BSB. Pro rok 2003 byl do týmu „Monster Mob by Paul Bird“ podepsán Shane Byrne. Skvělá spolupráce byla znovu zakončena titulem, okořeněna navíc ziskem dvou vítězství na okruhu Brands Hatch, kde společně startovali na divokou kartu. Podepsaný Sean Emmett v sezóně 2004 úspěch týmu nezopakoval.

Titul BSB v 2002 získal pro tým Steve Hislop

Roky 2003 a 2004

Pro sezónu 2005 byla technika Ducati vyměněna za Hondu. Do týmu přišli Michael Laverty, Gary Mason a hodně si slibovali od třetího jezdce, hvězdy MotoGP, Jeremy McWilliamse. Ten ovšem vynechal několik úvodních kol sezóny kvůli zranění, a navíc bez vědomí Paula Birda nastoupil do velké ceny české republiky MotoGP za tým KTM Roberts. To vše vedlo k jeho předčasné výpovědi z týmu PMB. Po uklidnění situace, za tým nakonec ještě nastoupil, a to do posledního kola sezóny 2005. V sezóně 2006 tým pokračoval v nevýrazných výsledcích i přesto, že se do týmu k Lavertymu připojil další britský miláček ochozů, Michael Rutter. Pro sezónu 2007 byl do týmu znovu podepsán „starý známý“ Shane Byrne, a mladá naděje BSB, Tom Sykes. Od skromných začátků týmu se na další desetiletí Paul Bird Motorsport etabloval jako jeden z předních týmů britského mistrovství, který dosahoval úspěchy i na poli road racingu.

PBM v sezóne 2005

Michael Rutter v týmu PBM

Historický přechod do SBK

Tým se pak pro rok 2008 rozhodl odejít do mistrovství světa SBK s Gregoriem Lavillou a Chrisem Walkerem jako stálými jezdci, s použitím techniky Honda. PBM sice mnoho vody v úvodním roce nezčeřil, jako soukromý tým však zanechal dobrý dojem. Pro rok 2009 se naskytla mecenáši Paulu Birdovi příležitost převzetí tovární techniku Kawasaki a této šance samozřejmě využil. Nově vzniklý oficiální tým světových superbiků Kawasaki představil velmi zajímavou jezdeckou dvojici, a v roce 2009 začal závodit s bývalým jezdcem MotoGP Makoto Tamadou a Australanem Brocem Parksem. Program Kawasaki a PBM pokročil v roce 2010 podpisem hvězdy MotoGP Chrise Vermeulena a mladého Toma Sykese, přicházejícího z Británie. Tým i nadále podporoval své aktivity v road racingu a po oba zmiňované roky nasadil motocykly PBM Kawasaki i do bláznivých závodů Macau.

Úvodní rok SBK 2008 - Gregorio Lavilla a Chris Walker

Od sezóny 2009 PBM přebralo aktivity továrního týmu Kawasaki v SBK

Do roku 2011 se v týmu rozhodli podepsat dalšího jezdce, Joana Lascorze, což vedlo PBM k přijetí ambiciózního plánu tří jezdců. Na konci sezóny sice byla rozvázána vzájemná spolupráce s japonskou továrnou, Paul Bird se ovšem začal dívat k ještě ambiciosnějším plánům, a to směrem k nejslavnější prototypové sérii světa. Následovalo velkolepé rozšíření aktivit do MotoGP, pro rok 2012.

Osoba Paula Birda byla vždy trochu kontroverzní. Např. v prosinci 2015 dostal Paul Bird od britské antidopingové agentury zákaz účasti v organizovaných sportovních soutěžích na dva roky poté, co neprošel standardním testem na zakázané látky. Po jízdě na automobilové rally v červenci 2015 měl totiž pozitivní test na kokain. Nedávno byl znovu suspendován, pro tento krát s osmiletým zákazem závodní činnosti. Stalo se tak poté, co úmyslně neposkytl vzorek pro náhodnou dopingovou kontrolu. Známou je i aféra z roku 2011, kde byly v kamionu Kawasaki PBM převážejícím techniku SBK nalezeny drogy a zbraně. Drogy spolu s řadou dalších nelegálních předmětů byly objeveny po návratu vozidla z holandské GP do Spojeného království, v přístavu Dover během rutinní prohlídky. Šéf týmu Kawasaki World Superbike tvrdil, že drogy, zbraně a munice nalezené v jeho kamionu byly nastraženy drogovým gangem. Řidič kamionu byl nakonec odsouzen. Pro úplnost je bezesporu třeba dodat, že i přes tyto zvláštní okolnosti v týmu, žádný další člen PBM nebyl s daným činem nadále obviněn či spojován. Tak či onak, po těchto záhadných událostech Bird ztratil podporu továrny Kawasaki a i kvůli tomu byla jejich vzájemná spolupráce v roce 2011 nakonec ukončena.

Dobrodružství jménem MotoGP

Tým PBM MotoGP vstoupil do premier class od sezóny 2012. Ve své úvodní sezóně soutěžili v kategorii CRT, s motorkou ART-Aprilia. Plánem týmu byl pronájem motocyklu na úvodní rok, aby měli dostatek času na vývoj vlastního stroje pro další sezóny. Do sedla usedl James Ellison. Dalšími jezdci v týmu byli v dalších letech postupně Michael Laverty, Broc Parkes, Yonny Hernández a Damian Cudlin. Ellison (v paddocku známý např. z projektu WCM) nastupoval v úvodní sezóně ve velmi pohledné, patriotické červeno-modro-bílé trikolóře. Tým byl v prostředí MotoGP ambiciózní a již během první sezóny 2012 skutečně začal s plánovaným vývojem a stavbou vlastního stroje PBM 01 (jednalo se o rám a podvozkové komponenty vlastní výroby).

Paul Bird, šéf seskupení PBM MotoGP

James Ellison celý závodní projekt PBM rozjížděl jako jezdec

Pro rok 2013 se jezdecké složení rozšířilo na dva jezdce, James Ellison ale pro další sezónu zůstal nepodepsán. Ellison vůbec neskrýval své zklamání z rozhodnutí týmu. Dohoda s Paulem Birdem totiž původně zněla jinak. James měl po náročném prvním roce vývoje v týmu pokračovat minimálně další rok nebo dva. Angažováni byli nakonec Yonny Hernández a Michael Laverty, střední člen závodní rodiny Laverty. Kompetence jezdecké dvojice byly děleny. Kolumbijec Hernández jezdil na motorce ART, zatímco Laverty byl pověřen vývojem stroje PBM přímo v závodech (použity již byly podvozkové komponenty vlastní výroby a motor Aprilia RSV4). Důraz kladený hlavně na vývojové práce vlastního stroje, znamenal postupné zlepšování výsledků a stabilní sezónu. Yonny ale sezónu v týmu nakonec nedokončil. Od GP Aragon totiž odešel do satelitu Ducati, aby v týmu Pramac nahradil dlouhodobě zraněného Bena Spiese.

Hernández sice byl pod smlouvou u Paula Birda, Ducati ale přemluvila PBM k dohodě, která umožnila Kolumbijci ukončit smlouvu dříve, aby tak mohl dále závodit v barvách Ducati. Na neobsazenou sedačku byl po zbytek sezóny angažován Australan Damian Cudlin. Hernándezovým odchodem se povinnosti v týmu vyměnily. Na motocyklu ART pak jezdil po zbytek sezóny Laverty. Cudlin, zvyklý na povinnosti vývojového jezdce, zase převzal domovský stroj PBM.

Motocykl PBM s vlastními podvozkovými komponenty byl rozpoznatelný jedním otvorem v přední části a dvojicí výfuků

Rok 2013, Yonny Hernández po nekompletní sezóně odešel do Pramac Ducati

V roce 2014 se k Michaelu Lavertymu připojil Broc Parkes. Vývojové práce na jejich vlastních strojích PBM pokračovaly i nadále. Oba jezdci jezdili už čistě na strojích vlastního vývoje a sezónu absolvovali v nezměněném složení až do jejího konce. Stroje PBM se jevily jako velmi spolehlivé. Vlastní podvozek využíval k dokončení závodního kompletu technologie Aprilia ART (technika Aprilia ART byla v těch dobách jedním z nejrozvinutějších balíků CRT v paddocku vůbec). Tým se i přes stoupající výsledky nakonec rozhodl odstoupit ze šampionátu po posledním závodě 2014 ve Valencii. Paul Bird se totiž chtěl plně zaměřit na domovský šampionát BSB, ve kterém v tom období dosahoval nejlepších výsledků své historie.

Samotný Paul Bird se k dosaženým výkonům vyjádřil pochvalnými slovy a neskrýval nadšení z úspěchů týmu: „Když jsme začínali s tímto projektem, lidé říkali, že jsme se zbláznili, kdyť jsme se pokusili postavit si vlastní motocykl MotoGP. Jsem hrdý na to, že jsme to dokázali, a k tomu jsme byli schopni závodit pouze s malou ztrátou několika vteřin na Marca Marqueze, se vším jeho talentem a neomezeným rozpočtem Hondy. Během tří sezón se naše motorky zřídka kdy pokazily a dokončili jsme 75 % závodů, na které jsme odstartovali. To je neuvěřitelný úspěch, navíc když téměř polovina našich DNF byla zapříčiněna havárií, nikoli technickou poruchou“, uvedl majitel týmu Paul Bird pro crash.net.

Michael Laverty pokračoval v týmu i pro rok 2014, Broc Parkes byl v týmu nasazen jako druhý pilot

Tým po sezóně 2014 ukončil působení v paddocku, nejstálejším jezdcem byl Michael Laverty, který v týmu absolvoval 2 sezóny

Návrat týmu do BSB

Vedle aktivit v MotoGP se tým znovu vrátil i do BSB v roce 2012, s kým jiným než Shane Byrnem, doplněného Stuartem Eastnem. Oblíbený „Shakey“ pro tím hned vyhrál titul. Ve stejném duchu pokračoval i rok 2013 a 2014, a se Shane Byrnem v barvách Rapid Kawasaki obhájili titul hned dvakrát. Po několika letech v mistrovství světa SBK a MotoGP se Paul Bird Motorsport do britského šampionátu superbiků znovu naplno vrátil od roku 2015. Jezdecká sestava zůstala nezměněná, a pro road racingové závody byl navíc angažován Ian Hutchinson. Byrne skončil v sezóně těsně druhý.

Shane Byrne získal titul BSB v letech 2012 až 2014, angažován byt také Ian Hutchinson

Pro sezónu 2016 nastala v týmu PBM velká změna v podobě nové techniky Ducati. V týmu pokračovali i nadále se Shane Byrnem a do týmu se připojil Glenn Irwin. Stroje PBM se představily v atraktivních barvách nového titulního sponzora „Be Wiser“. Byrne opětovně získal titul. Rok 2017 znamenal již šestý titul do kapsy Shane Byrna. Glenn Irwin hrál v týmu důležitou roli hlavně na road racingové části sezóny.

Úspěšné sezóny 2016 a 2017

V roce 2018 se tým trápil zejména kvůli nešťastným zraněním svého hlavního jezdce. Po smolné sezóně potřeboval Paul Bird pro sezónu 2019 něco velkého. Angažován tedy byl ex-MotoGP pilot Scott Redding, přicházející z projektu Aprilia. K Reddingovi se přidal bývalý šampion série, Josh Brookes, čímž se sestava týmu stala zřejmě nejsilnější v historii. Redding po vlažnějším úvodu sezóny šampionát vyhrál a našel v sobě ztracenou motivaci k závodění.

Redding a Bird v barvách „Be Wiser“

Změna titulního sponzora a hlavního jezdce, tak vypadal start týmu pro sezónu 2020. Odcházejícího Reddinga nahradil Christian Iddon. Road racingové aktivity pokrýval nově Michael Dunlop. Josh Brookes přebral Reddingův odkaz a získal titul. Ve stejné sestavě pokračoval PBM i v sezóně 2021, titul ale nezískali.

V sezóně 2022 se tým představil s hvězdným obsazením mistra světa SBK 2013 Toma Sykese a pokračováním dvojnásobného britského šampiona Joshe Brookese. Jezdci nenaplnili vkládaná očekávání, jelikož se neprobojovali ani do atraktivního „Showdown“ formátu BSB. V novém plánu útoku na titul britského mistra superbike se připojili k Paulu Birdovi a Ducati pro sezónu 2023 Tommy Bridewell a Glenn Irwin.

Sezóna 2022

Paul Bird Motorsport je díky svým úspěchům nejúspěšnějším týmem v BSB. S úspěchy týmu i mimo Británii můžeme organizaci PBM směle nazvat jednou z nejúspěšnějších v historii motocyklového sportu. Tým je aktivní i ve čtyřkolových závodech a Paulův syn Frank je úspěšným závodníkem GT World Challenge a rovněž je aktivní i ve světě rally.

Paulův syn Frank Bird je profesionálním automobilovým závodníkem

Paul Bird dohlíží na své závodní týmy již více než dvacátou pátou sezónu

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE