Michal Filla se letos představí jako vytrvalec a trenér
Text: Wlada Novotný | Foto: Wlada Novotný | Zveřejněno: 30.3.2011 | Zobrazeno: 3 488x
Loňský dvojnásobný mistr republiky Michal Filla si za řídítky motocyklu BMW v letošní sezoně užije pořádnou porci závodních kilometrů. Kromě Alpe Adria cupu a tím pádem i MČR a Mistrovství Evropy se totiž zúčastní (s jednou výjimkou) celého podniku Mistrovství světa ve vytrvalostních závodech ve třídě Superstock 1000.
„Prioritou je pro mě tradičně hodně našlapané Mistrovství Evropy v Albacete, ale já chci vyhrát v každém závodě,“ říká Michal Filla, který si navíc letos otevřel školu pro okruhové střelce – Filla Racing Academy.
Jak vznikla tvoje účast v Mistrovství světa v endurance?
Chtěl jsem si to vyzkoušet a tak jsem se domluvil s němemckým závodníkem Rico Penzkoferem, organizuje vlastní tým pro endurance. Rico už mě kontaktoval před rokem, ale mně to časově nevycházelo, na letošek jsme se domluvili napevno a doufám, že bude vše šlapat jak má, včetně mě. Přes zimu jsem se snažil zapracovat na fyzičce, abych neumřel po druhém střídání (smích).
Kdo budou tví týmoví kolegové a na jaké motorce pojedete?
Pojedeme určitě na BMW s pneumatikami pirelli, to je jisté. Dalšími jezdci v týmu by měli být belgický šampion Gregory Fastre, a další belgický jezdec Sebastien Le Grelle, oba jsou to docela rychlí kluci, takže bychom mohli zajet slušné výsledky. Navíc Rico jedná ještě s jedním rychlým pilotem z IDM. Takže i když jsem v endurance nováčkem a zatím moc nevím, co můžu čekat, tak bych určitě chtěl stát aspoň jednou na stupních vítězů!
Jak se srovnáváš s tím, že nepojedeš za sebe, ale za celý tým?
Zodpovědnost je stejná jako při normálních závodech. V týmu IVRacing jezdím pořád za celý tým a uvědomuji si kolik úsilí musí můj všichni kolem mě vynaložit, abychom mohli závodit a vyhrávat. Závodíme všichni a každý z nás má svou úlohu.
Na jaké okruhy se v rámci Mistrovství světa v endurance podíváš?
Třída Superstock 1000 má v MS endurance jen pět závodů. Ten v Albacete musím bohužel vynechat pro termínovou kolizi s Alpe Adria cupem v Brně. Pojedu tedy čtyřiadvacetihodinovky Bol d’Or a Le Mans, šestihodinovku v Doningtonu a osmihodinovku v Qataru.
To jsou, pokud se nepletu, pro tebe nové okruhy, asi budeš muset rychle najít správnou stopu…
Neznám ani jeden z těchto okruhů, ale aspoň poznám nové tratě. Moc rád poznávám další tratě. Pro jezdce je to určitě přínosem.
Dovedeš si představit jak zvládneš průběh čtyřiadvacetihodinového závodu? Radil ti už někdo co jíst, pít, jak spát apod.?
Raději si to moc nepředstavuji, asi bych měl pak noční můry… Ještě jsem to s nikým neprobíral, doufám, že se včas vše dozvím od svého týmu. Mám podporu firem Ronnie a Dafit, takže dobrot na udržení koncentrace bych měl mít hodně. S výživou mi hodně radí David Ouředníček a Jirka Žižlavský z Reflex nutrition, proto věřím, že to zvládnu.
A co jízda v noci, nebojíš se trochu?
Jsem zvědavý, jak mi to půjde za tmy, ale rozhodně se nebojím.
Těšíš se na diváckou kulisu závodů Bol d’Or a Le Mans?
Na to se opravdu těším. Nedokážu si to představit. Chci to zažít na vlastní kůži.
V čem vidíš kouzlo vytrvalostních závodů?
Jsou to úplně jiné závody než sprinty, to je jasné. To napětí a atmosféra zde ale je a netrvá 30 minut, ale třeba 24 hodin.
Dokáže toto kouzlo endurance zprostředkovat jeho účastníkům i třeba náš CEC?
To je jasné, CEC má rok od roku větší úroveň a výsledky bývají hodně vyrovnané. Je skvělé projít se v průběhu závodu po boxech a vidět to zapálení a napětí v očích všech zúčastněných.
Co bys řekl k současné kvalitě pneumatik pirelli, které testuješ?
Pirelli udělalo krok vpřed a vypadá to, že srovnali krok s konkurencí. Vše se samozřejmě ukáže až na prvním závodě, ale věřím, že to bude dobré.
Otevřel sis školu jízdy na okruhu, co tě k tomu vedlo?
Už loni jsem jezdil s několika lidmi a vypadalo to, že byli všichni spokojení. Někdo zrychlil hodně, někdo míň, ale všechny to někam posunulo. Nám tato služba na akcích IVRacing chyběla a tak jsme se po domluvě s Ondrou Coufalem a Viktorem Nossem rozhodli pro současnou variantu.
Jak pracuješ se svými „žáky“?
Mám takovou delší tyč a oni se pak snaží dělat co jim říkám (smích). Ne, vážně, snažím se vysvětlit před každou jízdou, co a proč budeme zkoušet. Pak probereme jak jim to šlo a přidáváme další věci. Používáme také kameru, jezdci pak jasně vidí své chyby a lépe si je uvědomí.
Jak jsi říkal, některé agentury nabízejí instruktory a dost lidí se také učí stylem „rychlejší potáhne pomalejšího“, v čem je tvůj přístup jiný?
Chci hlavně vysvětlit jezdcům, proč zkoušíme všechny ty techniky a na co by se měli soustředit. Nejezdí za mnou deset lidí a snažím se každému hodně věnovat. Vyzkoušel jsem hodně motocyklů a myslím, že většině lidí můžu dobře poradit. A způsob „rychlejší potáhne pomalejšího“ je v pohodě. Jen je důležité znát možnosti svého stroje i sebe samotného.
Co je nejčastějším problémem jezdců, kteří začínali jako samouci?
Určitě opakování stejných zlozvyků. Není lehké se odnaučit něco, co děláš od začátku a už jsi se s tím naučil jezdit docela rychle. Jenže když si dáš tu práci a máš trpělivost to zkoušet, můžeš začít jezdit rychleji a taky bezpečněji.
Kdo vlastně učil závodit tebe?
Bohužel nikdo. Proto mi vše trvalo tak dlouho. Jedním problémem byly finance a druhým zase žádný dobrý rádce. Hodně mi pomohl Honza Vrba starší, který mě navedl a já začal víc přemýšlet.
Jak rychlý může být člověk, který se pár let pohybuje po agenturních závodech s motorkou bez větších úprav, když začne pracovat na svém jízdním stylu?
To je samozřejmě různé. Jsou lidi, kteří můžou mít motorku za milion a nikdy nepojedou v Brně pod 2:15. Platí to samozřejmě i opačně. Je to o povaze a přístupu každého jezdce. Pokud máš aspoň trochu slušnou a spolehlivou motorku, posune tě práce na sobě dál než drahý ladění motorky…
Chtěl jsem si to vyzkoušet a tak jsem se domluvil s němemckým závodníkem Rico Penzkoferem, organizuje vlastní tým pro endurance. Rico už mě kontaktoval před rokem, ale mně to časově nevycházelo, na letošek jsme se domluvili napevno a doufám, že bude vše šlapat jak má, včetně mě. Přes zimu jsem se snažil zapracovat na fyzičce, abych neumřel po druhém střídání (smích).
Kdo budou tví týmoví kolegové a na jaké motorce pojedete? Pojedeme určitě na BMW s pneumatikami pirelli, to je jisté. Dalšími jezdci v týmu by měli být belgický šampion Gregory Fastre, a další belgický jezdec Sebastien Le Grelle, oba jsou to docela rychlí kluci, takže bychom mohli zajet slušné výsledky. Navíc Rico jedná ještě s jedním rychlým pilotem z IDM. Takže i když jsem v endurance nováčkem a zatím moc nevím, co můžu čekat, tak bych určitě chtěl stát aspoň jednou na stupních vítězů!
Jak se srovnáváš s tím, že nepojedeš za sebe, ale za celý tým?
Zodpovědnost je stejná jako při normálních závodech. V týmu IVRacing jezdím pořád za celý tým a uvědomuji si kolik úsilí musí můj všichni kolem mě vynaložit, abychom mohli závodit a vyhrávat. Závodíme všichni a každý z nás má svou úlohu.
Na jaké okruhy se v rámci Mistrovství světa v endurance podíváš?
Třída Superstock 1000 má v MS endurance jen pět závodů. Ten v Albacete musím bohužel vynechat pro termínovou kolizi s Alpe Adria cupem v Brně. Pojedu tedy čtyřiadvacetihodinovky Bol d’Or a Le Mans, šestihodinovku v Doningtonu a osmihodinovku v Qataru.
To jsou, pokud se nepletu, pro tebe nové okruhy, asi budeš muset rychle najít správnou stopu…
Neznám ani jeden z těchto okruhů, ale aspoň poznám nové tratě. Moc rád poznávám další tratě. Pro jezdce je to určitě přínosem.
Dovedeš si představit jak zvládneš průběh čtyřiadvacetihodinového závodu? Radil ti už někdo co jíst, pít, jak spát apod.?
Raději si to moc nepředstavuji, asi bych měl pak noční můry… Ještě jsem to s nikým neprobíral, doufám, že se včas vše dozvím od svého týmu. Mám podporu firem Ronnie a Dafit, takže dobrot na udržení koncentrace bych měl mít hodně. S výživou mi hodně radí David Ouředníček a Jirka Žižlavský z Reflex nutrition, proto věřím, že to zvládnu.
Jsem zvědavý, jak mi to půjde za tmy, ale rozhodně se nebojím.
Těšíš se na diváckou kulisu závodů Bol d’Or a Le Mans?
Na to se opravdu těším. Nedokážu si to představit. Chci to zažít na vlastní kůži.
V čem vidíš kouzlo vytrvalostních závodů?
Jsou to úplně jiné závody než sprinty, to je jasné. To napětí a atmosféra zde ale je a netrvá 30 minut, ale třeba 24 hodin.
Dokáže toto kouzlo endurance zprostředkovat jeho účastníkům i třeba náš CEC?
To je jasné, CEC má rok od roku větší úroveň a výsledky bývají hodně vyrovnané. Je skvělé projít se v průběhu závodu po boxech a vidět to zapálení a napětí v očích všech zúčastněných.
Co bys řekl k současné kvalitě pneumatik pirelli, které testuješ?
Pirelli udělalo krok vpřed a vypadá to, že srovnali krok s konkurencí. Vše se samozřejmě ukáže až na prvním závodě, ale věřím, že to bude dobré.
Otevřel sis školu jízdy na okruhu, co tě k tomu vedlo?
Už loni jsem jezdil s několika lidmi a vypadalo to, že byli všichni spokojení. Někdo zrychlil hodně, někdo míň, ale všechny to někam posunulo. Nám tato služba na akcích IVRacing chyběla a tak jsme se po domluvě s Ondrou Coufalem a Viktorem Nossem rozhodli pro současnou variantu.
Jak pracuješ se svými „žáky“?
Mám takovou delší tyč a oni se pak snaží dělat co jim říkám (smích). Ne, vážně, snažím se vysvětlit před každou jízdou, co a proč budeme zkoušet. Pak probereme jak jim to šlo a přidáváme další věci. Používáme také kameru, jezdci pak jasně vidí své chyby a lépe si je uvědomí.
Chci hlavně vysvětlit jezdcům, proč zkoušíme všechny ty techniky a na co by se měli soustředit. Nejezdí za mnou deset lidí a snažím se každému hodně věnovat. Vyzkoušel jsem hodně motocyklů a myslím, že většině lidí můžu dobře poradit. A způsob „rychlejší potáhne pomalejšího“ je v pohodě. Jen je důležité znát možnosti svého stroje i sebe samotného.
Co je nejčastějším problémem jezdců, kteří začínali jako samouci?
Určitě opakování stejných zlozvyků. Není lehké se odnaučit něco, co děláš od začátku a už jsi se s tím naučil jezdit docela rychle. Jenže když si dáš tu práci a máš trpělivost to zkoušet, můžeš začít jezdit rychleji a taky bezpečněji.
Kdo vlastně učil závodit tebe?
Bohužel nikdo. Proto mi vše trvalo tak dlouho. Jedním problémem byly finance a druhým zase žádný dobrý rádce. Hodně mi pomohl Honza Vrba starší, který mě navedl a já začal víc přemýšlet.
Jak rychlý může být člověk, který se pár let pohybuje po agenturních závodech s motorkou bez větších úprav, když začne pracovat na svém jízdním stylu? To je samozřejmě různé. Jsou lidi, kteří můžou mít motorku za milion a nikdy nepojedou v Brně pod 2:15. Platí to samozřejmě i opačně. Je to o povaze a přístupu každého jezdce. Pokud máš aspoň trochu slušnou a spolehlivou motorku, posune tě práce na sobě dál než drahý ladění motorky…
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?