Všechno jinak - Kopčany 2014

Prolog

Už někdy v zimě začaly ze zahraničí přicházet zvěsti o zásadním rozšíření seznamu vypsaných kubatur a o významném prodloužení Kopčianskeho rýchlostného motookruhu.
Zvěsti se ukázaly jako pravdivé, vypsány nakonec byly třídy klasik do roku 1979; 125 SP/GP + 250 SP/GP + MOTO 2/3; Supertwin; Supersport 400; Supermono; do 600ccm a do 1000ccm a závodit se mělo na trati o délce 3.130 m a převýšení dramatických 9 m.

Fakultatívny výlet naprieč dedinou
Start i cíl zůstal beze změn na původním místě. Po cca 250 metrech se čtyřkou přilétá do prvního retardéru (1) v křižovatce před kostelem. Tady se dříve zatáčelo vlevo a krátkou spojkou rovnou k poště (5). Nově je potřeba proplout na dvojku gumovým labyrintem, jádro poslat k omezovači a protáhnout se třetím retardérem (2). Následuje mírný pravý oblouk a první pravoúhle levá, obvykle dvojková zatáčka (3).



Plus mínus 100 metrů a bez řazení do dalšího vinglu (4). Na výjezdu z něj byly před obrubníkem naskládané dřevěné klíny... Když už to někdy nedávalo, vydržely docela dost ...
V tomhle místě se rozdávaly karty do další hry. Dobrý výjezd z něj byl jako žolík do cca 500m dlouhého přímého úseku ...
...k poště (5). Na jeho konci pak stačilo nepropadnout panice, v klidu sklepnout z pětky na trojku a nespěchat na brzdy do divácky určitě atraktivního esíčka. Na jeho konci (6) je potřeba trefit levou co nejvíc na vnitřek. Dovnitř nakloněný profil silnice dost pomůže s výjezdem do nejdelšího a nejrychlejšího úseku trati ...
... čtyři, pět, šest ...

...mírná pravá (7) ... Tahle zatáčka asi vede přes nějaký místní tektonický zlom. Hup v ní mě v tréninku při jednom průjezdu laškovně rozhodil motorku a k domkům na levé straně byla najednou blíž než blízko... ale běž na návštěvu, když nevíš jestli jsou doma ... tak od té doby raději lehce v třmenech.

Na zbytku rovinky držíš full gas, rafičkou olízneš jedenáctku a u cedule 200 m je nejvyšší čas trošku zpomalit. Rychle podřadit do úplného podřazení, jedničkou projet osmičku, dvě, tři a po nebezpečně široké spojovačce, podél dozajista pevných múrov dvojkou do posledního pravoúhle levého vinglu (9). Na výjezdu z něj máš pod předním kolem dekl od kanalizace a tečna od něj vede pod krásný smrček ... nevím proč, ale pokaždé když jedu okolo, řeším vánoce a to, jak se asi cítí krabice ovázaná mašlí ....
Poslední úsek krásně se vine dlouhým levým obloukem k závěrečné atrakci, jedničkovému retardéru s ftipně kombinovaným, asfaltovo-betonovým povrchem.
Zbývá finálový furlong okolo zvonice a jsme v cíli ..

Tréninky

V sobotu ráno jsem si objel trať na Čadkoskůtru (díky), protože proč ne. Přiznávám, že jsem na meandry okruhu koukal jako eskymák na velblouda. Tady litry?!
Na druhou stranu TO-JE-ROAD-RACING.
Černýho Petra jsem si vylosoval kombinací tříd.
Litry měly vypsané tréninky i závod bezprostředně před eSPéčky, uff, to vypadá na nepěkný záhul...
Chtělo by infuzně nějaký doping by Staropramen Extra Speciál Cool,
Relax & Massage, pool na pool.
První runda na litru byl očistec. Jak jsem se sem těšil, jak jsem si to interně nastavil na loňskou pohodu, tak teď to nešlo. Retardéry jsem jezdil jako to největší játro, ve kvaltech jsem měl ale veliký nejasno a znovu nasazené brzdové desky, dříve ke vší spokojenosti fungující Bremba najednou vůbec nepracovaly. Takže: nesmysluplných 12 kol odjetých víceméně unplugged a s odstupem sedm sekund  až 11. čas ... ze 13 startujících ....
Dvacky pár minut na to byly pocitově hodně podobné. Rytmus staré trati byl v háji, převod nevycházel ani málo a protože jsem se po okruhu poflakoval povětšinou sám, absolutně jsme netušil jak jsou na tom ostatní. JENŽE - ono se ukázalo, jak jsou někdy pocity zavádějící. V první rundě mě italský powerbike dovezl, se ztrátou dvou sekund na páté místo... to by šlo ... jakž / takž
Přestávka byla šroubovací. Aprilka dostala lehčí převod a nižší trysku, Sůza převod těžší a do brzd Bendixy MSR od Elitu.

Druhý trénink na litru už byl o něco malinko lepší. Výjimkou byla jen první kola. Protože se na vyjetí dost čekalo, gumky prochladly a když jsem ještě na nájezdu zkusil brzdy, skoro jsem si ustlal, jak to klouzlo ... Zbytek rundy už byl celkem v pohodě. Ne že bych si novou trať najednou zamiloval, spíš jsme se začali vzájemně trpět.

Časy šly mírně dolů a pro zítřek znamenaly start ze sedmého ... Za zmínku stojí úlet Kimury. První trénink sedmý čas za 1.38, druhý 1.32 a druhý flek na gridu. Hezky on!
No nic, bleskem do depa, opřít Ká osmu, svlíknout nahříváky z dvacky a hybaj zpátky na trať. Převod fungoval mnohem líp a to zběsilé kroužení okolo návsi mě začínalo konečně alespoň náznakem bavit....
Léčba optimismu přišla současně s výsledky. Časy o tři desítky horší než v první jízdě a propad na jedenácté místo na startu. Luxus ....

Závěrečné konstatování - jediným světlým momentem celého dne byla sprcha, tak ako vlani nie v depe, v ktorom bola kúpeľňa napojená priamo na okruh ochladzujúci Grónsko, ale v ... vlastně jsem slíbil, že to neprásknu ;) ... a večere a Starouš ... a najednou bylo ráno ...

Neděle

Neděle je možná od slova nedělat, ale ve skutečnosti to znamená nedělat nic jiného než šroubovat. Dvácu po dlouhém zvažování převodu jen tak cvičně kontrolně, GéeSiXeRo zpátky k původnímu převodu.
S těmi převody to bylo tak - na Aprilii se mi s lehčím převodem jelo fakt mnohem líp a to, že jsem s ním jel horší čas jsem chtěl řešit až v závodě ... prostě tak, že pojedu rychleji. To samé na litru, ale opačně :) ... sázka na to, že budu rychlejší měla přinést to, že ty kvalty prostě budou vycházet .... musej!

Závod 1000

Po krátké grilovačce na startu a po zahřívacím kole čekáme na světla ... do zhasnutí se trefuju docela přesně a sůza vyletí z chumlu čtvrtá. První je Alda, za ním Tomís a těsně přede mnou, po plochodrážnicku, zametá zadkem Ten-co-už-taky-má-facefůk, José Ermo Lukšík.
O půl kola později, na konci protilehlé rovinky se okolo přesype ještě Jirka Vališ na BMW po Markovi Hartlovi ... paráda, chytit tuhle motorku nebude jen tak..

Do druhého kola najíždíme stále ve stejném pořadí, ale hned v prvním retardéru před kostelem vyrábí jinak excelentní brzdař Ermo chybu a peláší rovně. Fajn, jedu čtvrtý, ale kontrolky radaru blikají ... hned jak to jde se otáčím ... no jistě, pan Kimura... Vypadá to tak, že po zbytek závodu asi nuda nebude.

Dalších asi sedm kol je to stále stejný večerníček. Protože kromě toho prvního mě retardéry stále nesedí a jezdím je jak jelito, slyším těsně za sebou Petrovu Ká osmu jak v tom druhém, tak i ve třetím.
Ohlížet se celkem bez rizika můžu za zatáčkami 4 a 6 ... na prvním check-pointu bývá těsně za mnou je, zatímco na druhém mám obvykle pár metrů fóra ....
Asi v osmém kole si do třetí zatáčky najíždím víc zeširoka ... a díš ho, hajzlíka .... poslal to na vnitřek a je přede mnou. Tak to ale vůbec ... držím se na vnějšku o zlomek času déle a jen se pod Kimurou na výjezdu otvírá místo věším se na plyn ... to víš že jó, tak jednoduchý to mít nebudeš kudrnáči. Ouu ale já taky ne. Tuším Petra vpravo za mnou, jedu tedy spíš prostředkem abych ho nevystrčil někam do problému, přece jen nejsme na dromu ... a o to víc musím na brzdy. Motorka se rozhodí , ale do 4. zatáčky padá jak má. To by zatím bylo.
V dalším kole je od #patnáctky pokoj, ale hned v tom následujícím .... Myslel jsem si že časem ty protahováky vychytám, .... hmm tak nee.
Vytvářím mimořádně naivní průlet a Kimura je na stejném místě zase přede mnou. Tentokrát má na nájezd víc času ... ani on mě nevyváží na vnějšek, OK  ....   Zatím chystám odplatu. Když ho to na výjezdu vynese, jsem předpřichystán s předpřipraveným a předpřišponovaným zápěstím ... fire! ... a situace se opakuje a zase je od něj nějakou dobu klid ...
Dobrá rada, milí závodníci - koukejte po ceduli s počtem zbývajících kol. Věřím, že kdybych věděl kde jsme, vyprdnul bych se na experimenty a jel bych trošku jinak ..... Jedeme, aniž bych to tušil, poslední kolo ... a kousek po kousku se začíná skládat mazaika závěrečného dějství.
U pošty dělám chybu a místo trojky mám do esíčka čtyřku. V ten moment je všechno špatně. Motorka míň brzdí motorem a jsem nepatrně delší na nájezdu .... následkem je netrefený vnitřek na výjezdu a zbytek dohnojí ta čtyřka ..... Sůza se musí rozmotávat z nízkých otáček a to stojí čas a Kimura se dotahuje. Má rychlost a poprvé to zkouší zleva na brzdy před koncem rovinky. Nedávám mu ani Ň a držím o mikromoment dýl... Jenže on tam pořád je, v brázdě, a číhá ...
Poslední retardér. Vědět že jsme v závěrečném kole, fakt bych ho dal jedničkou. Takhle jsem chtěl zkusit dvojku ... a bylo to v prdeli. Než se roztočila, prošmýknul se Petr do cíle o nos dřív ... game over.
Luxusní fajt při kterém jsme oba zajeli čas lepší než v cíli třetí Jirka Vališ.
Gratulace všem, vpřed i vzad!


Po dojezdovém kole nás zastavili v prostoru cíle, nicméně z ceremoniálu jsem se omluvil a přes busák pelášil do depa, protože dvacky se jely ale už teď hned.

Závod 125

Startovat z jedenáctého místa je k ničemu, pokud neodstartuješ nějak nesmyslně výborně. Ale šance je vždycky, že...
Pán s vlajkou odchází, spojka, jednička, motorka cukne, kontrolka neutrálu zhasíná, světla se rozsvěcejí, světla zhasínají .... ........ ............... a všichni jsou v prachu ... no co myslíte pane doktore, měl ho tam ... neutrál! dopsíhozadku. Start opouštím na ale moc pěkném cca 23 místě...
Tento způsob závodění zdá se mi poněkud nešťastným.
Ale to je roadracing a v něm, když to nejde jinak, je cílem i cesta samotná.

První dvě kola se mi ještě trošku resetovala litrová operační paměť ale zbytek závodu už byl poměrně parádní, takový doslova romanticky něžný, kopčiansko-texaský masakřík motorovou pilkou.
Motorka fungovala výborně a sázka na převod vyšla. Stále bylo s kým se prát, stále byl v dohledu někdo, koho bylo potřeba vyřešit. Připomínalo to vraždění neviňátek a bylo to bylo monumentálně příjemné.
Občas docházelo k legračním situacím, třeba když se na výjezdu z druhého retardéru připletl závodník, který tohle místo jel ještě hůř než já. Abych ho netrefil, musel jsme to střihnout rovně ... otřít se o balík okolo sloupu a předjet ho vnitřkem po trávníku. Tímto se omlouvám panu starostovi i občanům Kopčan za poničený drn.
Šarvátky stály spoustu času a lépe se jelo až někdy od třetího, čtvrtého kola. To už bylo předjeto asi 12 bojovníků a daleko přede mnou ... no kdo asi? Pan Čadek, ha! Byl daleko a trvalo to celá čtyři kola, ale podařilo se...
Zbývala přesně polovina závodu a vpředu dlouho zoufalé pusto. Nakonec se přeci jen na obzoru objevila dvojice jezdců. Zaujatí jeden druhým, šli po sobě jako psi. To by taky mohlo klapnout. V předposledním kole jsme byl v závěsu za tím zadním. ....
Stalo se to na konci nejdelší rovinky před zatáčkou 8. Dvě minulá kola šel na brzdy vždycky o něco dřív ... jo to dopadne. Jedu těsně za ním, vyjíždím vlevo vedle něj a koukám po ceduli .... (na dváce mě to vycházelo tak, že až k ceduli 100 bylo potřeba držet plyn, pak se rychle narovnat, uklapnout a naplno brzdit a bylo to akorát) ... kolega už brzdí a odletí dozadu .. nějak brzo, vždyť cedule je tady .... ale něco je jinak ... mamííí, to není ta správná cedule, na týhle není 100 ale 50 ... jak jsme jeli vedle sebe, ftipně mě ji odclonil, kámoš ...
To nebyly brzdy, to byly hysterický brzdy  ... páčka na heft a přední pirellka se na bačkoru vpíjí do asfaltu. Zadní kolo se zvedá a protože lehce ťapu i na zadní brzdu, povede se mi do toho všeho ještě zašlápnout motor... Byl to průser, přesto to skoro dalo. Vlastně ani nebylo potřeba jet rovně, jen takovým větším ... ok, velkým, obloukem. Motor na jedničku přes spojku hned chytil a tadááá, jede se dál.
Jenže oba soupeři mi cukli a přestože jsem tahal celkem zodpovědně, ani můj nejrychlejší čas nestačil. Docvakl jsem se na ně pár metrů před cílem ... a  byl konec ...
Desátý flek ...

Sumasumárum

Víkend na houpačce. Těšení se vystřídalo mírné rozčarování z trati a to je vždycky zlý. Tréninky nestály za nic , recept na retardéry jsem během nich nenašel, no alespoň se povedlo nějak nastavit obě motorky.
Závod litrů byl hlavně díky Kimurovi docela mazec a protože ani zajeté časy nebyly špatné, vychází ve výsledku spokojenost.
Dvacky .... co říct? První trénink jakžtakž, druhý ani takž. Přesto jsem se na závod těšil nehorázně, snad díky lehce podchycenému rytmu z předchozího závodu.
To s tou nedořazenou jedničkou se ještě nestalo a troufám si říct, že by všechno vypadalo jinak. Starty obvykle nekazím a jet v balíku s těmi nejrychlejšími ....
Ale na kdyby se nehraje, takže tak.
... o čo budeme robiť teraz?  ... to je jasné, hybaj do Radvanic ...

PS ... Pierre, grazie mille ..

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE