Roadracingový dokumentární film Plná 6 míří do finále

Osobně mám vždycky ohromnou radost, když v naší malé zemičce vznikne něco, co obstojí i v zahraniční konkurenci s kolikrát mnohonásobným rozpočtem. A je jedno, jestli jde o nějaký výrobek, úspěch některého z našich závodníků nebo třeba dokumentární film. Dílo Adama Sejka je podle prvních ochutnávek perfektní příklad toho, že když se chce, všechno jde, a že když do toho člověk dá srdce, může mít výsledek opravdu světové parametry. Adam navíc není jenom nějaký filmový nadšenec, jako kameraman se podílel na dokumentech Víta Klusáka V síti, 13 minut nebo třeba na Netflixem distribuovaném dokumentu Provazochodkyně nad Prahou vyprávějící příběh Tatiany Mosio-Bongongyové, která na laně přešla Vltavu od Právnické fakulty na Letnou. Filmových zkušeností má tedy dost a už to naznačuje, že nepůjde jen o amatérský dokument pro nadšence jedné stopy. Tím spíš, když na filmu spolupracuje s dalšími profesionály z branže, například hudbu pro film zkomponovanou Markem Doubravou nahrál symfonický orchestr Score (Betlémské světlo, Zátopek, Poslední závod).

Film navíc nesleduje jenom závodní cestu jednoho z našich nejlepších roadracingových závodníků, ale snaží se odpovědět na otázky, které si často kladou běžní lidé motorkami nepolíbení ale také někteří motorkáři. Co člověka nutí tolik riskovat? Co na to říká jeho rodina? Co všechno musí závodník obětovat? A mnoho dalších. Odpovědi mu pomáhá najít Kamil Holán, jeden z nejlepších českých závodníků na přírodních okruzích, který pravidelně sbírá vavříny na domácích tratích, úspěšně prohání evropskou konkurenci, vyhrál třídu Newcomers na Manx Grand Prix, dojel čtvrtý v nejextrémnějším závodu do vrchu na americkou horu Pikes Peak a letos se zúčastnil prestižního amerického závodu Daytona 200. Jak se tito dva dali dohromady, jak dokument vznikal a kdy ho uvidíme nám prozradí sám Adam Sejk.

Ahoj Adame, jak vůbec vznikla myšlenka na natočení takového filmu?
Ahoj, myšlenka natočit dokument z motorkářského prostředí vznikla přirozeně tak, že jsem filmař a miluju motorky. Jednoho letního dne, když jsem vycházel z domu, jsem u dveří potkal souseda. Jel jsem se zrovna projet, na sobě měl motorkářské oblečení a v ruce helmu. Soused mě zastavil a zeptal se, jakou mám krevní skupinu. Asi to měl být fór, ale po chvíli mi došlo, že se na mě opravdu kouká, jako na dárce orgánů. Možná tohle byl ten úplně prvotní impulz. Začalo mě zajímat, v čem to je, že půlka národa se na motorkáře kouká jako na blázny, kteří hazardují se životem. Sháněl jsem různé lidi, kteří jezdí na motorkách a mají nějaký zajímavý příběh, chtěl jsem ve filmu ukázat, že motorkář není za každou cenu blázen, co se chce zabít. Chyběl mi ale někdo, kdo jde tomu nebezpečí trochu naproti. Náhodou jsem se pak dozvěděl o roadracingu a nejslavnějších závodech tohoto druhu na ostrově Man a že máme závodníka, který tam vyhrál závod newcomerů. Tím závodníkem nebyl nikdo jiný, než Kamil Holán. Zavolal jsem mu, a protože Kamil má pivo rád, zašli jsme si jedno takové dát, řekl mu o svém záměru a už to bylo. Tím se tematická výhybka o motorkářích v běžném provozu přepla do pozice roadracingových závodů a tak to už zůstalo.

Takže jsi sám aktivní motorkář?
Teď už jezdím spíš kolem komína, protože volného času moc nezbývá. Na natáčení vozím hodně techniky a ta se na motorku nevejde, tak jsem bohužel odkázán trávit čas spíš v autě. Motorky mě ale nepřestávají fascinovat.

A co na to u piva Kamil říkal?
„To je dobrej nápad.“

To už ale bude nějaký pátek zpátky, kdy se vlastně začalo natáčet a kdy jste skončili?
Dokument jsem začal točit někdy v roce 2015, ale to byly spíš takové točené obhlídky a hledání formy. S Kamilem jsem začal točit od sezóny 2016 a poslední dotáčky jsme dělali v lednu 2022.

Kde všude jsi Kamila s kamerou sledoval?
V Čechách jsme natáčeli samozřejmě na závodech IRRC a Czech Road Racing v Hořicích, Těrlicku, Dymokurech a také na Masarykově okruhu v Brně. Ze zahraničních závodů to potom bylo v Chimay v Belgii, samozřejmě Tourist Trophy na Manu a Pikes Peak v Coloradu. Pak jsme třeba točili ještě na Pannoniaringu v Maďarsku, kde byl Kamil na rekonvalescenčním tréninku po jeho velkém pádu na Manu. Tam vznikla moje nejoblíbenější pasáž filmu, kterou ale diváci bohužel neuvidí, stejně jako spoustu dalších scén, se kterými jsme se ve střižně museli rozloučit. Pro tvůrce jsou tyto chvíle z celého procesu nejtěžší, ale film si musí udržet své vyprávěcí tempo.

Tvoje nejoblíbenější pasáž ve filmu bude chybět, nemůžu se nezeptat, jestli nebude k vidění někde jinde, třeba jako bonusový materiál?
Spousta scén a událostí dává svůj smysl v kontextu filmu a samostatně by tolik nevyzněla. Některé věci, které se do filmu nedostaly, se ale objeví. Například už nyní dáváme na náš facebookový profil úryvky z rozhovorů, na které už nebylo ve filmu místo. 

Dokážeš říct, kolik hodin materiálu vzniklo?
Skvělá otázka a jsem rád, že jsi ji položil, protože jsem si byl téměř jistý, že se s ní někdy setkám a připravil jsem se na ni. Samotného materiálu bylo přes 200 hodin během minimálně devadesáti natáčecích dní, ale nejsou v tom započtené onboardy a drony, což může být dalších 50 hodin navíc. Natáčení bylo fajn, nakoukávání horší. Bylo toho sice hodně, ale přesto si myslím, že se množství natočeného materiálu vyplatilo. Tady se víc než kdy jindy ukázala výhoda digitálního média. Bylo to hlavně při točení závodů, kdy člověk stojí celý den v jedné zatáčce a jinam se nestihne přemístit. Kdykoliv jsem zrovna vypnul kameru s pocitem, že už žádný lepší moment nemůžu zachytit, tak se zrovna stal. Tak jsem od té doby raději točil všechno s tím, že to holt půjde pod stůl. „Odpadu“ bylo hodně, ale je třeba říct, že poslední čtvrtina materiálu, kdy jsme dělali už cílené dotáčky, se použila téměř beze zbytku.

Do kolika minut se to všechno sestříhalo?
Ladíme teď závěrečné titulky, abychom nezapomněli na žádného z partnerů a přispěvatelů a vypadá to, že finální stopáž bude 80 minut.

Určitě všechny napadne, že to musí stát kromě času taky hromadu peněz. Nebudu se ptát, kolik to stálo, ale kdo všechno se podílel na financování takového projektu?
První 4 roky jsem to táhl sám z lásky a nadšení, ale dostal jsem se do fáze, kdy láska nestačí. Nadšení však zůstalo a šťastnou náhodou jsem se jednou bavil s kamarádem a kolegou Vaškem Fleglem, na čem kdo pracujeme, a já mu pustil nějaké ukázky z filmu, co jsem měl sestřihané. Vaška, byť nemotorkáře, to prostředí úplně pohltilo, od té doby na tom pracujeme společně a stal se také producentem filmu. Stěžejní partner, bez kterého bychom se tady spolu o tom filmu teď nebavili, je Státní fond kinematografie, dále jsou to kraje, města, firmy, instituce a v neposlední řadě fanoušci a nadšenci, kteří nás podpořili na portálu donio.cz

Od fanoušků jste cílovou částku přesáhli o nějakých 32 000,-, co na to říkal celý tým, bylo to překvapení?
Byli jsme z toho nadšení! Zejména kvůli množství natočeného materiálu se nám poměrně protáhl střih a už moc nezbývalo na ostatní postprodukční činnosti. Důležitou složkou byla též hudba. Když se řekne motorkář, člověku se vybaví týpek v kožených hadrech, s kérkama, řetězama a kytarová hudba. Nechtěli jsme mít ve filmu prvoplánovou rockovou muziku a moje velká tužba byla tam mít orchestrální hudbu. To je samozřejmě velká facka do rozpočtu. Právě díky přispěvatelům na Doniu jsme dokázali alespoň částečně zalepit tyhle chybějící díry v rozpočtu. V posledním měsíci cítím obrovskou radost, jak se zahlazují všechny nedokonalosti, které má člověk zažité z offlinového materiálu. Myslím tím hudbu, zvukový mix a obrazové korekce, které můžeme dodělávat právě díky přispěvatelům na Doniu. Za to jim patří velký dík.

V jaké fázi je film teď? Za nedlouho je naplánovaná premiéra v Hořicích…
Film je sestřihaný, v první fázi celý nabarvený, minulý týden se nahrávala symfonická hudba a ruchy. Nyní nás čeká první kontrolní projekce v kině a paralelně probíhá zvukový mix. Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří se toho filmu „dotkli“ a přinesli mu část sebe. Je to střihač Jakub Voves, dramaturg Ivo Bystřičan, hudební skladatel Marek Doubrava, výkonný produkční Jakub Svěrák a zejména producent a zvukař filmu Vašek Flegl.

Jaké jsou plány s filmem a s jeho distribucí? Kde film diváci uvidí?
Naším distributorem je Aerofilms a seznam kin, kde se bude film promítat, uvedou na svých webových stránkách. Ten seznam se bude průběžně aktualizovat. Pro aktuální informace k dění kolem filmu je nejlepší navštívit facebook profil filmu nebo webové stránky filmu. Premiéry pak máme dvě. Světová premiéra proběhne 19.5. v české mekce roadracingu v Hořicích v Podkronoší a distribuční premiéra se bude konat 26. 5. v pražském kině Světozor.

Otázka na závěr, má Adam Sejk v hlavně nějaký další motorkářský počin?
Nechám sám sebe překvapit. Teď jsem rád, že jsme se přiblížili k cíli a náš film brzy vstoupí do kin. Hlavně jsem rád a chtěl bych poděkovat Kamilovi, že s tím natáčením tenkrát souhlasil a umožnil nám být u poměrně podstatné části jeho závodní kariéry, stejně tak jako že nás nechal natáčet v jeho soukromí. Bez toho by byl totiž celý film „plochý“. Naším cílem nebylo pouze natočit tendenční motorkářský film, ale podniknout i jistou sociální sondu do toho, co všechno za tím stojí. Inu, přijďte se podívat.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)