Najman v Brně dvakrát vyhrál, odjížděl ale dost potlučený

Petr Najman se po ukončení sezóny v šampionátu IRRC rozhodl zúčastnit závodů Velké ceny Bohumila Staši v Brně. Závodní víkend pro Petra skončil sice dvěma výhrami, nicméně odjel dost potlučený po velkém pádu.

Letošní českou road racingovou sezónu ukončily závody pořádané pod hlavičkou CAMS, kdy se na začátku října na brněnském Masarykově okruhu odjela premiérová Velká cena Bohumila Staši. Do Brna se sjela velká konkurence a mezi jezdci nechyběl ani Petr Najman. Petr tradičně nastoupil do závodů tříd Supermono a do 600 ccm. Ve třídě Supermono ovládl první závod ve stylu start - cíl, ale bohužel poté přišel velký pád v závodě třídy do 600 ccm. Po něm nebylo vůbec jisté, zda se severočeský závodník zúčastní nedělního programu. Díky účinku prášků na bolest se nakonec rozhodl nastoupit do druhého závodu Supermon a i přes velké bolesti dokázal znovu vyhrát. Do druhého závodu šestek už nenastoupil. Tím pro Petra Najmana skončila letošní závodní sezóna a už nyní se začíná připravovat na příští sezónu, ve které se chce hlavně soustředit na závody v IRRC.

Petr Najman (jezdec) – „Dlouho jsem zvažoval, zda mám do Brna vůbec jet, protože jsem se letos šampionátu CAMS neúčastnil. Bodově jsem byl mimo, ale s týmem jsme se domluvili, že do Brna nakonec vyrazíme, abychom se ještě svezli. V pátek jsem si připlatil jeden trénink se Supersportem, ale ten byl hned v prvním kole přerušen červenými vlajkami. Bohužel spadl Laki Sloboda, který se zranil a kterému přeji brzké uzdravení. Na trať nás pustili až šest minut před koncem tréninku, což znamenalo zajetí tří kol. Bylo to málo, ale nakonec jsem měl poměrně slušný čas na to, že jsem v Brně od Jarní ceny Brna nejel."

„V sobotu byly na programu kvalifikace a závody. První trénink se Supermonem jsme kvůli zimě vynechali a začal jsem prvním kvalifikačním tréninkem v Supersportech. Bohužel mě hned na začátku zastavila rozbitá benzinová pumpa. Stihl jsem objet jen jedno normální kolo a pak už jsem musel zamířit do depa. Sobotní program byl hodně nabitý, takže jsme rychle začali s opravou a přípravou motorky na druhou kvalifikaci. Mezi tím mě ještě čekala druhá kvalifikace Supermona. Bohužel souhrou různých okolností se mi v prvním kole na výjezdu ze Stadionu zavřela řidítka a spadl jsem. Věděl jsem, že to není dobré, protože jsem nic nezajel. S traťovými komisaři jsme se snažili motorku roztlačit, ale u Supermona to nejde tak jednoduše kvůli velké kompresi. Bohužel se nám to nepodařilo, tak jsem motorku odtlačil na obslužku. Následně mě jeden traťový komisař nabádal, ať ji zkusím roztlačit ještě jednou na obslužce. Moc jsem nevěřil tomu, že se to podaří, ale byl jsem v místě, kde vede trať z kopce dolu do Schwantzovky, tak jsem to ještě jednou zkusil. Nakonec se mi ji podařilo nahodit, což byl zázrak. Osm minut před koncem jsem se vrátil na trať, ale nevěděl jsem, zda je vše technicky v pořádku. Nebrzdila mi zadní brzda, ale chtěl jsem objet pár pomalejších kol, abych se dostal do závodu. V posledním kole jsem věděl, že je motorka v pořádku a zatlačil na čas - bylo z toho první místo na startovním roštu. Další v pořadí byla kvalifikace v Supersportech, ale nemohl jsem se dostat do svého tempa. Neustále jsem dělal nějaké chyby a nedařilo se mi zajet rychlé kolo. Den neprobíhal zatím moc dobře, měli jsme technický problém, pád a tohle mi také moc nepřidalo. V posledním kole jsem vylepšil čas, který stačil na čtvrté místo na startovním roštu. Tím skončily kvalifikace, ale jelikož jsme nebyli spokojeni se Supersportem, tak jsme pro závod změnili nastavení."

„První závod byl se Supermonem. V závodě jsem neměl žádný problém a vyhrál ve stylu start - cíl. V závodě Supersportů jsem se držel kolem čtvrtého, pátého místa. V prvním kole jsem jel trochu pomaleji kvůli zmiňovanému jinému nastavení. Cítil jsem, že se motorka chová jinak, ale že by to šlo. Ve druhém kole jsem na to začal tlačit a dotáhl se na vedoucí skupinu, ale při nájezdu na Stadion mě motorka bez varování vykopla a já po highsideru letěl až do další zatáčky - do levé na Céčku. Byl to velký a nepříjemný pád a naštěstí se mi ostatní vyhnuli. Motorka nebyla ve stavu, aby mohla pokračovat a já také ne. Všechno začalo přicházet k sobě a hlavně mě bolela noha. Tím pro mě sobota skončila. Byl jsem na vyšetření, ale nic závažného se nezjistilo. Museli mi ošetřit spálenou ruku a nějaké další rány, ale naštěstí vyloučili zlomeninu a dostal jsem nějaké léky. Kvůli tomu jsme se rozhodli, že už do dalšího závodu nebudu nastupovat, protože jsem byl hodně potlučený."

„V neděli ráno jsem nemohl vstát z postele, ale poté mi pomohla Petra Peřinová, které tímto děkuji. Dala mi nějaké léky na bolest, kterým jsem věřil a zabraly. Pomáhají mi do teď, protože je dál beru. Zkusil jsem si sednout na Supermono, což šlo, ale nemohl jsem zvednout nohu na stupačku. I přes to jsme se rozhodli do závodu Supermona nastoupit kvůli šanci získat dobrý konečný výsledek. S pomocí týmu jsem se oblékl a vyrazil do závodu. Největší problém jsem měl hlavně po startu, abych dostal nohu na stupačku. Přes velké bolesti se to podařilo a pak už jsem udržoval první místo. Nechtěl jsem na to moc tlačit, abych se moc nevysiloval. Poté mě dohnal Dan Vysloužil, se kterým jsme si párkrát vyměnili pozice, ale nakonec jsem si na něj vytvořil náskok. V závěru závodu účinek léků ustupoval a já musel zvolnit. Při nájezdu na cílovou rovinu, v posledním kole v poslední zatáčce, byl najednou Dan zase vedle mě, ale první místo jsem o pár tisícin uhájil. Po dojezdu do depa mě museli kluci sundat z motorky. Tím pro mě skončila sezóna, byl to poslední závod, který se nám podařilo vyhrát, ale takhle jsem si závěr nepředstavoval. Bohužel to tak v životě chodí, jednou jsi dole, jednou nahoře."

„Myslím si, že letošní sezónu můžu hodnotit velice pozitivně i přes to, že na začátku nikdo nevěděl, kolik závodů vůbec pojedeme. S týmem jsme věřili, že závody budou a nakonec jsme předvedli skvělé výkony v evropských závodech. Tyto závody jsou pro nás hlavní a je to zároveň cíl do budoucna. Tímto bych rád poděkoval celému mému týmu, partnerům a sponzorům, kteří mě podporovali. Konkrétně z týmu děkuji rodině, mechanikům Honzovi Pavlíčkovi, Víťovi Válkovi a Pepovi Honzátkovi, Evě Koňákové za sepisování postřehů ze závodů a Milanovi Kubínovi, se kterým jsme letos začali spolupracovat, za fotografie. Děkuji také společnosti Festa profesionální nářadí za skvělou příležitost letos startovat v závodě IDM, protože to pro mě byl velký zážitek a zkušenost. V neposlední řadě také děkuji skvělému jezdci a kamarádovi Romanovi Bočkovi, který s námi také absolvoval několik závodů."

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist