Rozhovor o závodění v Hořicích

Organizátorem je Automoto klub Hořice, jehož členové už po tři generace každým rokem připravují závody, které by jim nejen v Čechách, ale i ve světě mohli závidět. Jaká je historie závodění v Hořicích nebo jak velká je to dřina vůbec takový podnik zorganizovat jsme si povídali s Ladislavem Kočím, dlouholetým členem Automoto klubu Hořice, který si našel čas pro rozhovor s Motorkáři.cz.

První kapitolu v historii motocyklového sportu v Hořicích napsali vaši předchůdci již v roce 1900, když 23.srpna ustanovili Sportovní klub českých velocipedistů. V roce 1926 pak vznikla tradice motocyklových závodů v Hořicích premiérovým podnikem Hořice – Milovice – Sadová a zpět. Čím to, že právě Hořice mají tak blízko k motocyklovému sportu a ctí tyto tradice až dodnes?
Ladislav Kočí: „Asi proto, že zakladatelé motorismu byli velmi prozíraví. Navíc věděli, že bydlí v krásném městě s krásným okolím a měli vztah motorismu. Hlavně spolek Grey Grizzly. No a pak si někdo uvědomil, že město Hořice je s okolím spojeno cestou a okruh byl na světě. Pouze válka a nedostatek financí v letech 1992 a 1993 závody přerušily. Jinak se už tři generace hořických nadšenců starají o to, aby Hořice byly i městem závodních motocyklů.“
V Hořicích máte skutečně bohatou historii závodění už z období první republiky. Byly někde v Čechách nebo na Moravě další podobné závody na dvou kolech nebo byly a jsou dodnes Hořice v tomto směru jedinečné?
Ladislav Kočí: „Byla doba, kdy se motocyklové závody jezdily téměř v každém větším městě. Pravda, šlo převážně o okruhy městské. Hořice mají trať položenou také částečně městem, ale i přilehlými lesními partiemi. Hořická trať má ale své specifikum hlavně v tom, že má 90 metrů převýšení a že za jeden projetý okruh musí závodník ´proháčkovat´ 26 zatáček – 11 levých a 15 pravých. Čili v tom byly, jsou a budou Hořice výjimečné.“

Pro fanoušky, jenž zajímá historie motocyklového sportu, existuje v Hořicích nějaké místo, kde si můžou prohlédnout třeba dobové fotografie, získat informace ohledně závodění v Podkrkonoší nebo třeba vidět na vlastní oči vystavené exponáty historických motocyklů, přileb nebo kombinéz motocyklových velikánů hořických zatáček? Pokud ne, plánujete něco podobného?
Ladislav Kočí: „Není v našem městě nic takového. Některé relikvie máme uloženy v naší klubovně. Když mají Zatáčky nějaké kulaté jubileum, pořádají se vzpomínkové akce a zvou se bývalí pořadatelé a jezdci. V rámci jubilejního padesátého výročí, byla také loni vydaná publikace, která podrobně popisuje historii 300 zatáček.“
V sedmdesátých nebo osmdesátých letech, teď už minulého století, nebylo výjimkou, když do Hořic přijelo kolem dvaceti tisíc nadšených fanoušků motosportu. Zejména pak diváci z východní části Německa rádi a nahlas zpívali hymnu svých západoněmeckých krajanů, kteří závod v Čechách vyhráli. Jak na toto období v Hořicích vzpomínáte?
Ladislav Kočí: „Ano, ale musím se pousmát. Skutečně z bývalé NDR k nám jezdilo i 10.000 diváků. Okolí okruhu byl jeden stanový tábor plný Trabantů a Wartburgů. Byli ale i takoví, kteří si přijeli užít jen alkoholu. Vypili všechno pivo v okolí a pak oba dny proleželi v deliriu. Je pravdou i to, že když vyhrál jezdec z bývalé NSR, tak byli při západoněmecké hymně první na nohou a vzdávali hold. Když se ale hrála česká hymna, moc se jim vstávat nechtělo. Naši diváci je ale různými pokřiky donutili, aby ´dederoni´ stáli i při naší hymně.“

Vlajkovou lodí hořického automotoklubu je prestižní podnik 300 zatáček Gustava Havla, jehož jednapadesátý ročník proběhl letos v květnu. Jak náročné je takové závody uspořádat? Co je zapotřebí udělat proto, aby vše proběhlo bezvadně? Jak jste se k hořickému Automoto klubu vlastně dostal vy osobně a co pro vás tento podnik představuje?
Ladislav Kočí: „Popsat, co vše je nutné a potřebné, by bylo únavné číst. Výbor Automoto klubu Hořice (AMK Hořice), který je volen členskou základnou, má tu největší zodpovědnost hlavně ve fázi příprav. Po celý kalendářní rok se Výbor schází prakticky každých čtrnáct dnů a řeší úkoly, shání peníze a připravuje závody i po stránce legislativní.“
„To, že jsou v Hořicích Zatáčky není pouze a jenom nějaká zásluha lidí z Výboru, ale stojí za tím i dřina všech dalších členů AMK Hořice. Brigády, pak postavit trať, odsloužit závody v jakémkoliv počasí, nakonec trať zase celou uklidit. Práce je skutečně dost a dost. Máme stále co zlepšovat, proto se máme stále co učit. Myslím si ale, že jsme ze všech pořadatelů v této činnosti nejdál.“

„A jak jsem se dostal do AMK Hořice já sám? No kamarádi mi to nabídli, věděli, že jsem fanda motorek. Nechci, aby to vyznělo jako nějaké otřepané klišé, ale já jsem skutečně hrdý na to, že jsem nějakých třicet let mohl být jedním z těch, kteří přiložili ruku k dílu a pomohli Zatáčky v Hořicích udržet. Jsem rád, že jsem poznal řadu skvělých, schopných a pracovitých lidí.“

Když v roce 2007 vyhořela těsně před Zatáčkami stodola s uskladněnými ochrannými balíky a vůbec veškerým materiálem potřebným k zabezpečení závodů, zvedla se v okolních obcích vlna solidarity a lidé sami začali přivážet plastový odpad, další je dávali do připravených pytlů a našli se i takoví dobrovolníci, kteří posílali finanční dary. Výsledkem všeho snažení bylo, že pětačtyřicátý ročník proběhl v termínu. Je to ten nejlepší příklad, že je závodění v Hořicích pro všechny místní otázkou prestiže?
Ladislav Kočí: „Neřekl bych, že šlo o prestiž. Byla to natolik spontánní akce, že to bylo až dojemné. Jak fandové a jezdci posílali peníze, jak chodili brigádničit. To nám dávalo sílu se z toho vyhrabat. Takže ne prestiž, ale závazek k tradici a úcta k těm třem generacím, co závody v Hořicích pořádali a pořádají.“
Jaké je to s jezdeckým obsazením na startovním roštu. Je těžké přilákat ty nejlepší jezdce z Čech nebo zahraničí? Jak jste v tomto směru úspěšní?
Ladislav Kočí: „V sedmdesátých a osmdesátých letech, bylo na startu více zahraničních jezdců než našich. Postupem času a vlivem moderních motodromů, začalo jezdců pomaličku ubývalo. Jet Hořice a vyhrát Hořice, bylo ale stále velmi prestižní. Vlastně bych neměl používat minulý čas, protože ono to platí dodnes. Už nemusíme jezdit po závodech a osobně jezdce zvát, už nemusím shánět adresy a jezdcům psát. Ta prestiž jet Zatáčky je stále tak silná, že poslední roky máme přetlak jezdců. Přihlásí se jich tedy mnohem více, než je povolená takzvaná propustnost do závodu.“

„Začalo se taky stávat jakousi módou, že si někdo myslel, že si ze své motorky sundá blinkry a že si pojede do Hořic zazávodit s Dokoupilem, Pearsonem, Dražďákem a Holanem. Proto se stanovila jasná kriteria přijetí do Hořic na závody a hotovo.“

Dnes už třeba v Zatáčkách závodí jezdci, kteří v Hořicích „vyrůstali“, když je jejich tátové brávali do depa v době, kdy sami aktivně závodili. Je při závodech cítit právě ta atmosféra, kdy se role obrátily a v depech tentokrát zůstávají tátové nebo mámy a jejich potomci vyjíždějí na start?
Ladislav Kočí: „Ano, je to tak. Stačí vzpomenout například Havrdové, Krmíčkové, Hlavatkové, Kábové, Křenové, Salačové, Sedlové, Tázlerové, Plevákové, Rathouští, Kameničtí ….
V Hořicích také pořádáte Českou Tourist Trophy (ČTT), která je mladším podnikem ve srovnání se Zatáčkami, ale přesto divácky velmi oblíbená. Jak k tomu došlo, že jste se rozhodli v jedné sezoně uspořádat dva pořadatelsky tak náročné podniky? Jaká je myšlenka nebo motto TT v Hořicích?
Ladislav Kočí: „Hořická trať je ryze naturelní a historické závodní motocykly na ni prostě patří. S nápadem kdysi přišel Libor Kamenický. Výbor nebyl proti a v Hořicích se začaly jezdit i závody veteránů, tedy jízda pravidelnosti historických závodních motocyklů (JPHZM). Poslední roky, ale nebyla Česká Tourist Trophy ekonomicky soběstačná, takže se Výbor AMK Hořice rozhodl změnit závody z JPHZM na závody rychlostní. A aby byly závody pro diváka ještě atraktivnější, tak byly do programu zařazeny i závody soudobých moderních tříd SPP, 125cc, Supermono, V-Twin a také závod šestek a litrů. Podle toho, jak letošní ČTT 2013 dopadla, lze soudit, že to bylo správné rozhodnutí. Byl dobrý ohlas jak od diváků, tak od jezdců samotných.“
Dnes je již 51. ročník 300 zatáček Gustava Havla a 22.ročník České Tourist Trophy minulostí. Jak z odstupem času hodnotíte letošní motocyklovou sezonu v Hořicích. Jaká byla ve srovnání s těmi uplynulými? Je něco, co chcete do příště zlepšit? Co chcete vzkázat těm fanouškům, kteří s cestou do Podkrkonoší stále váhají?
Ladislav Kočí: „Řekl bych, že po sportovní stránce byl 51. ročník jeden z nejpovedenějších. Po celé dva dny sledovalo Zatáčky na 20.000 diváků. Všechny objemové třídy byly zajímavé a diváci se náležitě bavili. Bohužel havarie Matýska Turny, který pak po několika dnech v nemocnici zemřel, zahalil tento povedený ročník černou vlajkou. O ČTT 2013 jsem se již zmínil a i tu považuji za povedený podnik.“

„Fanouškům chci vzkázat, že jim za nás všechny Hořičáky moc děkuji, že k nám jezdí v takovém počtu. Už jsem kdysi zmiňoval takovou symbiózu … pořadatel ... jezdec ... divák. Jakmile by jeden z těchto tří atributů chyběl, byl by konec.“

„Využiji ještě možnosti a chci poděkovat serveru motorkari.cz, že nám pomáhají presentovat naše závody. Konkrétně pánům Ducháčkovi, Myslivečkovi, Haklovi, Czyžovi + jejich fotografům. Čtenářům fora m.cz ještě vzkazuji, že je už nebudu masírovat informacemi o 300 ZGH a ČTT, tak jako to bylo v minulých letech :-)"

Česká Tourist Trophy 2013 - VIDEO

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)
Miloš Rejman - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE