Česká Tourist Trophy/IRRC – Hořice

Hořická trať o tomto víkendu hostila čtyřiadvacátou Českou Tourist Trophy a její součástí byl i závod mezinárodního šampionátu International Road Racing Championship. Stejně jako tomu bylo vloni, tak i letos se jednalo o luxusní podívanou, ze které odjížděli všichni příznivci „opravdového“ silničního závodění určitě nadmíru spokojeni.

Kapitoly článku

Zatímco v letech minulých bývala Česká Tourist Trophy ve stínu „Zatáček“, tak od loňského roku je tomu spíš naopak. Samozřejmě tomu nejvíce přispívá to, že tenhle závod byl zařazený do neoficiálního mistrovství Evropy na přírodních okruzích, zvaného International Road Racing Championship. Tenhle mistrák se jede v kubaturách supersport a superbike a hořický závod byl jeho letošním pátým pokračováním. Shodou okolností právě zde se v obou kubaturách rozhodlo o titulech letošních šampionů. Ale nepředbíhejme…

Po sobotních kvalifikacích, ve kterých se rozhodlo o postavení na startovním roštu, se na trať jako první vydali piloti kubatury supersport. Zraky všech diváků se upínaly hlavně k polemanovi, kterým byl domácí bombarďák startující s tradičním číslem 45, tedy Marek Červený. Právě Mára byl totiž před horickým závodem suverénním leaderem průběžného pořadí a svoji dominanci potvrdil i v této úvodní jízdě. Zatímco vloni mu pokaždé skvěle sekundoval Michal „Indi“ Dokoupil, tak tentokrát cílem projel na druhém místě s desetisekundovou ztrátou. Na třetím místě byl klasifikován druhý muž průběžného pořadí Nizozemec Joey den Besten a těsně za ním si dojel pro „brambory“ Kamil Holán. Do elitní desítky se z našich pilotů dostali také pátý Richard „RiČi“ Sedlák, sedmý Karel Brandtner a desátý Jiří Petrla.

Ve společném závodě kubatur 175cc a 250cc se utkali střelci na dvoutaktních pilách „staré dobré školy“. Právě závody klasiků jsou nejlepší možností pro staromilce, kteří zamáčnou slzu v oku při poslechu dvoutaktního rykotu a nad vůní „ricinu“ zavzpomínají na svá mladá léta. Ale tyhle závody nejsou jen o sentimentálním vzpomínání – jelo se pořádným fofrem a platilo to hlavně o čtvrtlitrové Yamahy 250 BS (DS) v podání vítězného Lukáše Běliče, druhého Milana Banga a třetího Martina Slance. Slabší kubaturu opanoval nestor Karel Kalina před Jaromírem Tázlerem a třetím Jiřím Obtulowiczem.

Jako třetí byla v pořadí první jízda superbike. Polemana loňský šampión Didier Grams vyrazil od startu nejrychleji, ale v polovině závodu svoji jízdu ukončil pádem a místo na čele přenechal Sebastianu Le Grellemu. Tenhle Belgičan se zkušenostmi ze „světových“ superbiků i půllitrů byl před tímto závodem v čele průběžné tabulky a i při svém debutu v Hořicích zde předváděl skvělý sport. Během první jízdy se doslova rval s Kamilem Holánem a oba dva v jejím průběhu ustanovili nové traťové rekordy. Jako první skóroval Belgičan, který stopky zastavil na 2:17,153 sekundy, aby jej vzápětí Kamil přebil čase z říše snů – 2:16,739!!! Rychlejší kola jej také posunula do čela celé smečky, kde vydržel až pod cílovou šachovnici. Za prvním Holánem a druhým Sebastieanem Le Grellem dojel jako třetí nejrychlejší český polda Aleš Nechvátal.

Na pořadu dne byla další „klasická“ kubatura a to 350cc. Stejně jako ve čtvrtlitrech, taky i tady tvrdily muziku dvouválcové Yamahy (tentokrát 350 TR3) jimž ale zdárně sekundovala čtyřtaktní Aermacchi 350 Ala d´Oro, kterou pro stříbrný věnec dovedl do cíle Marc Michot. Na jízdu tohoto Belgičana byla skvělá podívaná, ale i tak nestačil na vítězného Vítězslava Hatana, oba jmenované na stupně vítězů doprovodil třetí Martin Slanec.

Druhá jízda supersportů už mohla rozhodnout o vítězi letošního ročníku IRRC a kandidátem na tento titul byl samozřejmě náš Marek Červený. Ten sice vyrazil od startovní lajny nejrychleji, ale už ve třetím kole se před něho dostala další velká osobnost naší roadracingové scény Michal „Indi“ Dokoupil, který si své první místo pohlídal až do cíle. O druhé místo se přetahovali Joey den Besten s Kamilem Holánem, aby nakonec cílovou pásku protnuli v tomhle pořadí. Červený sice pod šachovnicovou vlajkou projel až jako čtvrtý, ale protože Dokoupil a Holán jeli v tomto závodě na divokou kartu, bral body za druhé místo a s předstihem si tak zajistil titul mistra IRRC!

Na řadě byla další střídačka s „klasiky“, tentokrát spojených kubatur 500cc a 750cc. Hned v úvodu tohoto závodu bohužel havaroval Švýcar Rolf Blatter a tím byl boj o první místo v „půllitrech“ v podstatě rozhodnutý – Marc Michot zvítězil o více než čtyřicet sekund před druým Pavlem Strapinou a třetím Pavlem Novákem. Do souboje s Michotem se ale pustil vítěz sedmsetpadesátek, kterým byl Slovinec Silvio Habat. Tady se ukázala výhoda spojení těchto kbatur, protože jinak by byl propad druhého Gerarda Nestlera a třetího Jaroslava Jančíka opravdu propastný.

Nejakčnější podívanou celého dne byla určitě druhá jízda superbiků, která na nohy zvedla určitě všechny přihlížející diváky. Cílem po deseti kolech prolétla první šestice v rozmezí necelých šesti sekund a to je věc na přírodních okruzích opravdu nevídaná! Nejrychlejším pilotem byl Belgičan Sebastian Le Grelle, ale stříbrný Kamil Holán za ním zaostal o pouhopuhých 0,606 sekundy! Na třetí místo se nakonec po slabším úvodu probojoval Alda Nechvátal, který za svoje záda odsunul čtvrtého Johana Fredrikse a pátého Jochena Van den Hoeka. Na výborném šestém místě byl další domácí střelec Petr „Kimura“ Bičiště. Le Grelle si stejně jako Červený odváží z Hořic titul šampióna IRRC.

Celý program ukončily sajdkáry a pokud se říká „to nejlepší nakonec“ tak tady to platilo určitě! Určitě se nenašel jediný fanoušek, který by při poheldu na tyhle akrobaty aspoň jednou nezakroutil hlavou nad jejich odvahou. Sice v tomhle závodě o pořadí nerozhodovalo to, v jakém pořadí projedou cílem ale pravidelnost, přesto všichni piloti a hlavně spolujezdci jeli fakt naplno. Zatímco jako první cílem projela Yamaha 750 OW31 dvojice Jiří Virág a Martin Vajdl, tak nejmenší rozdíl mezi meřenými koly zaznamnala dvojice Petr Fišar a Marta Bodnaruková s Hondou 750.

Luxusní počasí, časový harmonogram bez závažných prodlev, skvělé souboje ozdobené traťovými rekordy, oslavy „evropských“ titulů, ale také to, že se celý závod obešel bez závažných nehod – to vše přispělo k tomu, že letošní Česká Tourost Trophy patřila určitě k tomu nejlepšímu, co bylo možné letos na (nejen) přírodních okruzích k vidění.

Kompletní výsledkový servis - ZDE

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Miloš Rejman - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (4x):



TOPlist