MČR Flat track 2013 – Mušov

Michal Špaček se s námi podělil o svoje zážitky z úvodního závodu mistrovství České republiky ve flattracku, který se odjel v rámci Euro Bike Festu v jihomoravských Pasohlávkách.

Kapitoly článku

V pátek 24. 5. 2013 se na Mušově úspěšně odjelo historicky první mistrovství České Republiky ve flat tracku. Měl to být už druhý závod, ale protože počasí zkazilo první závod ve Svitavách, přesunula se premiéra místo něj. Tento závod přinesl několik prvenství. Poprvé oficiální Mistrovství České republiky pod AČR a to hned ve dvou kategoriích. Zmiňovaný závod byl součástí bohatého programu celoevropského srazu motorek – Euro Bike Festu. Ten začal již ve čtvrtek, kdy se také sjížděli první jezdci, seznámit se se staronovou tratí a trénovat. Trénovaní se neslo v kamarádském duchu. Jezdci si vyměňovali zkušenosti a společně doufali, že obloha zůstane zamračená a déšť nepřijde. Předpověď počasí totiž na klidu nikomu nepřidala. Jeden zrušený tréninkový víkend, za čtrnáct dní pak na to závod, to sezónu nezahájilo zrovna šťastně. Během tréninku bylo dost času podívat se pod “sukénku“ některým novým motocyklům a občíhnout vybavení závodních týmů. Tak například česká značka VM, která úspěšně účinkovala už v minulé sezóně. Letos změnila nejenom rám, ale i jezdce. S tovární podporou ji nyní reprezentuje talentovaný Pavol Pučko. Ten si už vydobyl slušné jméno a respekt, když skončil pátý v mistrovství světa a první v Czech flat track sérii 2012. V úvodu zmiňovaný nový rám má z pravé strany u krku řízení vybrání pro přední vidlici, aby byl rejd předního kola co největší. Kolo tak může být vůči ose rámu takřka kolmo. Pavol si to pochvaloval a v driftu toho dokázal plně využít. Motor je již před pár lety představený jednobuch o objemu 610ccm. Vyniká především skvěle dávkovatelným výkonem, který prý v ničem nezaostává za minulým rokem ježděným motorem značky Husaberg. Celkově má podle Pavla nová koncepce VM dokonce navrch. Abych jenom nechválil, drobné potíže s vyteklým zadním tlumičem, musela vyřešit až skvěle fungující podpora přímo z továrny, kdy Pavlovi dovezli nový. Bylo to první pořádné testování a tak nějaké nedostatky ještě bude třeba vychytat. Přejme značce úspěch, ať dál nese do světa dobré jméno našich konstruktérů a pověstných “zlatých českých ručiček“.


Ve třídě FT1 přibyl nový mladý jezdec Radek Podhadský. Se strojem KTM ukázal už v tréninku, že s ním bude třeba počítat. Jan Vondrášek trénoval celý den, ale měl neuvěřitelnou smůlu, když mu motorka při startování pochroumala kotník. Bohužel se bolest stupňovala a nakonec musel odjet domů. To bylo hodně lidem líto, protože je to výborný jezdec a kamarád. Velmi rychle jezdil i Pavel Balšínek, který si tu před rokem v závodě přivodil zranění, které ukončilo celou jeho sezónu 2012. Nyní je již v rámci možností fit a bude chtít jistě urvat co nejvíce bodů, protože umí jezdit v první linii. Nikoho nepřekvapila jízda čtyřiačtyřicítky, Romana Janošťáka. Je to vítěz z roku 2011 a v roce 2012 skončil třetí. Tento jezdec, živící se jízdou v kouli smrti nezná strach a je jedním z kandidátů, kteří se budou pravidelně objevovat na bedně.


Ve třídě Classics potěšili především nově příchozí jezdci a někteří navíc se stroji, které by mohly s klidem přihlásit do soutěže přestaveb, probíhající v rámci srazu. Harley Davidson Luďka Šimůnka s úctyhodným objemem kolem 1200ccm, je prvním postaveným strojem u nás, primárně určeným na závody Americké ploché dráhy. Také Tomáš Matička se svojí Ducati sklidil zasloužený obdiv. Je to totiž další nová motocyklová značka, která u nás bude zpestřovat závodní pole. Radek Pecina mohl být spokojený, měl konečně možnost řádně otestovat svůj přes zimu postavený motocykl s motorem Rotax 500. Vše fungovalo jak mělo a předváděl vyrovnanou jízdu, kdy stíhal s Janošťákovou o dost novější Hondou CRF 450. Další spokojení byli všichni jezdci, kteří přes zimu přešli z 18“ kol na 19“ a mohli tak obout české gumy Mitas. Ty byly vyvinuté u nás speciálně pro flat track a je jasně patrné, že motorka má s nimi mnohem čitelnější ovládání. Gumy jsou měkčí a dovolí větší náklon v zatáčce beze strachu nenadálého uklouznutí. Z rodinných důvodů chyběl Honza Kratochvíl a to nejen do počtu, ale hlavně pro svoji přátelskou povahu.

Čtvrteční trénink zakončili jezdci v depu, popíjením kvalitního pití - Jim Beam a Ruská Vodka. No, rozhodně to platí pro jezdce Classics, kteří do závodění vnášejí trošku toho “rock and rollu“. Pavol Pučko se v sedm pomodlil, lokl si teplého mléka, oblékl pyžamo a šel na kutě. Určitě si nepamatuji, že by byl večer u nás v depu a nebo, že bych ho viděl pít alkohol :-).
Závod začal v pátek ve tři hodiny. Předcházely mu samozřejmě tréninky a lehká úprava tratě, kdy se především kropilo a válcovalo. Práce s požární stříkačkou se ujal sám Jan Wilem Jansen osobně. Kropil tak vehementně, že jsme se začali bát o jeho rozum. Zaprvé to vypadalo, že sprchne a za druhé jsme měli strach z louží na trati. Ale tento ostřílený závodník ví, co dělá. Kropil hlavně venkovní neurovnané boky trati. Ty jsme poté zválcovali koly vlastních automobilů tak, že vznikla mnohem širší použitelná dráha, než byla zprvu. Skoro profesionální závodiště, řekl bych.


Mistrovství České republiky ve flat tracku 2013 je vypsané pro dvě kategorie: FT1 a Classics. Součástí pátečního závodu byl i vložený závod veteránů, ve kterém startovali Jiří Kozák, Jan Sochor a František Chvojka. Pro všechny platilo tři rozjížďky o postavení na startu a pak finále. Lišil se jen počet kol, FT1 jela osm kol rozjížďku a finále na dvanáct kol. Classici jeli rozjížďky na šest kol a finále na osm. Veteráni jeli tři a pak pět kol. Kromě už v tréninku jmenovaných jezdců se závodu účastnili ještě zajímaví hosté. Jan Wilem Jansen a Thomas Van Nes, ti oba na Harlejích. Janův XR je doladěný k dokonalosti a pohled na dva bokem vystrčené závodní karburátory zkušenému napoví, že tenhle “divočák“ umí jezdit po zadním. Z Rakouska dojel mistr v supermotu Hanson Schruff spolu s přítelkyní Yasminou Poppenreiter, která rovněž závodí. Další dva rakouští závodníci dojeli bohužel pozdě a ve třídě FT1 se nakonec postavilo na start celkem devět jezdců. Třída Classics měla jezdců deset. O boje na trati nebyla nouze. Startovní pole bylo dost slušně zaplněné, občas to také bylo v zatáčkách na lokty a byly i nějaké pády. Naštěstí se obešly bez zranění, pár modřin se nepočítá.


Budu se teď věnovat “naší“ třídě Classics a pak dalším třídám. Do bojů o první místa kupodivu příliš nezasahoval favorizovaný Michal Hloušek na dvoutaktní Hondě, zřejmě neměl svůj den a tak ho suploval v soubojích o první místa jeho kolega z teamu - David Havlíček. Ten si svoji Yamahu XT 550 dovedl téměř k dokonalosti, objem zvětšil na 600ccm, vyvážil klikovku, vyměnil vidlice a vyplatilo se mu to. Ve finále skončil na krásném druhém místě. Thomas Van Nes, který je zkušený evropský závodník stáje Dutch Brothers, poprvé startoval v naší třídě Classics. Byli jsme velmi zvědaví, jak pojede, protože jezdil FT1 a dosáhl mnoha dobrých umístění. Mimo jiné nás minulý rok učil základy jízdy ve škole americké ploché dráhy ve Svitavách. Bohužel před pár lety v závodě utrpěl vážné zranění a těžce si pochroumal nohu. To ho nejspíš vedlo k rozhodnutí jezdit ve třídě, která se nejezdí na krev, tak jako nejprestižnější FT1. I když je pravda, že tentokrát to v Classicích rozhodně tak nevypadalo. První rozjížďka sice proběhla celkem dobře, dokonce jsem ji vyhrál, a pokud si vzpomínám, byl tam jen drobný pád bez cizího zavinění. Pak to ovšem nabralo trošku drsnější obrátky. Bohužel jsem toho byl já příčinou. Ve druhé rozjížďce jsem se nevešel do mezery mezi jezdci, hned ve startovním chumlu první zatáčky. Natěšený z vítězství a než mi došlo, že tam pro mě není místo, už jsem předním kolem čechral Michalovu nohu a div, že jsem ho nevzal sebou k zemi. Naštěstí to ustál, jen jsem mu odřel motorku a roztrhl sedlo. Dopadl jsem na rameno, lehce jako do peřin. Když už někdo spadne, tak mu přeji, ať tak pěkně jako já. Jen jsem se sklouzl, ještě si vybavím, jak jsem ryl řidítkem v zemi a utěšoval se, že mám v autě náhradní. Je to zvláštní, jak někdy utíká čas – v hlavě pomalu a ve skutečnosti je to mžik.
Motorku se mi podařilo po chvíli zvednout, byla vypadlá vytrhávačka, trochu se uchcaly karburátory a motor nechtěl nastartovat. Nakonec si mašina dala říct a já mohl pokračovat v závodu. Ten totiž nemusel být zastaven, protože mě to vyneslo na venek dráhy, kde jsem nebyl nebezpečný. Rozjížďka se však nakonec přece jenom zastavila, protože jak byla trať hodně nakropená, spadl ještě Richard a pak i Tomáš, který své Ducati nadělil první šrámy. Bylo to možná kolo před koncem. Dobré pro mě bylo, že jsem získal dva body, za absolvovanou rozjížďku. V depu jsem se omluvil hlavně Michalovi, kterého jsem ohrozil svou blbostí, to mi bylo jasné. Moc rád bych se podělil o dojmy, jak si vedli například Luděk na Harleji, když ve finále sváděl souboj s Tomášovou Ducati, kterou nakonec udolal a skončil na pěkném pátém místě. Krátký ovál není ideální pro tak těžkou motorku jako je Harley – Davidson. Ostatně to svým umístěním dosvědčil i Jan Wilem Jansen v FT1, když skončil shodně pátý. Naproti tomu, Thomas Van Nes, skončil čtvrtý. Harleye jezdců z Dutch Brothers mají závodní, maximálně odlehčený rám, kola a k tomu pár dalších vychytávek. Stejně je však nelze považovat za lehké motorky. Jak mi Thomas sděloval, byl z trati dosti utahaný. To Luďkův rám i motor je sériový a tudíž mnohem těžší, přesto však dokázal dojet hned za Thomasovým Harleyem. Bravo. Souboje s Thomasovým H-D můžu popsat. Protože mazácky využíval všech svých výhod – výkonu motoru a zkušeností ze závodů po celém světě. Držel se často v čele závodu a skvěle vždy odstartoval. Mě se však také nebývale dařilo, byl jsem nadšený z nových Mitasek a soupeřil s ním. Moje lehčí motorka mi umožnila vzít zatáčku víc vnitřkem a dostat se mu tak na kobylku. Na krátké rovince nemohl naplno akcelerovat, protože by ho to v hrbolaté zatáčce vyneslo moc a ztratil by. Navíc jel rozumem a neriskoval. To já zas jo. Bohužel tentokrát to odnesl kamarád Pítrs Mrázek na KTM. Podjel jsem ho a nechtěně shodil. Pád vypadal hodně zle. Jeho vlastní motorka mu přistála na zádech. Bylo to v poslední – třetí rozjížďce. Nevím to jistě, bylo to prý první kolo, ve výjezdu z první zatáčky, už na rozhraní s rovinkou z mírného kopce. Jel hodně venkem a já měl zatáčku dobře zlomenou, volil jsem stopu vnitřkem. Byl jsem rychlejší a zdálo se mi, že ke kontaktu došlo, až když jsem byl už o přední kolo před ním. Byl jsem si tak jistý, že vedle něj čistě profrčím. Jestli mě to vyneslo do něj uvidíme až na videu, které by mělo být časem k dispozici na Original-flattrack.cz. Závod byl zastaven a opakoval se start. Naštěstí byl Pítrs zcela v pořádku. Počkali jsme u něj, motorka nechtěla nastartovat, ale on byl hned ok a vysvětloval mi, že jsem ho sundal. Samozřejmě jsem se mu omlouvala a taky víc než doufal, že mám trochu pravdu i já. Rozjížďka se pak odjela už bez kolizí. Dojel jsem první a ve finále si tak vybíral startovní pozici. Vzal jsem první řadu, co nejblíže ke vnitřku. Chtěl jsem odstartovat první a nechat kluky, ať se perou. To se mi tak úplně nepodařilo, do první zatáčky jsem vjížděl asi čtvrtý. Byli tam se mnou Thomas, David a Radek. Finále se odjelo čistě, do čtvrtého kola jsem už byl první, druhý skončil David, třetí Radek. Ten mi sděloval, že se dlouho pral s Thomasem o čtvrtou pozici a pak i litoval, že hlasoval pro finále jen na osm kol, protože pak by měl ještě čas poprat se s Davidem o druhou pozici. Finále bylo zajímavé i tím, že jsme v předposledním kole dali pár nově příchozích jezdců o kolo. To se nám ještě nikdy nestalo a jasně to dokládá, že jak škola tak i zkušenosti z minulé sezóny nám dali před nimi náskok.


Mezi závody všech tříd měli exhibiční jízdy i jezdci na plochodrážních motocyklech. Byli to kamarádi z AMK Svitavy a zároveň Flat track centra v jednom Zdeněk Peša se synem a Richard Bergr. Představili divákům základy ploché dráhy a svoje motorky. Vysvětlili rozdíly oproti našim motorkám a předvedli ukázky jízdy v trvalém driftu. A to i přes to, že dráha nebylo pro klasickou plochodrážní motorku vhodná. Podklad byl hrbatý, někde neuválcovaný prostě nevhodný. To se pak potvrdilo, když Richard vjel do kraje dráhy, kde ho to vyhodilo ze sedla, a havaroval. Naštěstí se mu nic vážného nestalo. Veteráni vzhledem k nízkému počtu jezdců jeli celkem vyrovnanou finálovou jízdu. První vyrazil Jiří Kozák a prvenství si udržel až do cíle. O druhé a třetí místo spolu bojovali Franta Chvojka s Janem Sochorem. V poslední zatáčce byl Franta moc dlouhý a na poslední chvíli mu uteklo druhé místo. Skončil třetí, Jan Sochor pak druhý. Jan jezdí na perfektně zrestaurovaném péráku v originálním stavu. Jiří jej pak má pěkně a decentně upraveného. Frantova motorka je nekonvenční a těžce zařaditelný Ratbike. Tento stavitel se nebojí ničeho, a pokud věří, že mu to motorku zrychlí, nic mu není svaté. Například svody dva do jednoho se u 2T péráku jen tak nevidí. Stejně tak přední vidlice z plochodrážky.


Nakonec to nejlepší, závod kategorie FT1. V rozjížďkách to pěkně jelo Pavlovi, většinou se rychle dostal dopředu. Vyrovnaně jezdil i Hanson Schruff. Jan Wilem, když dobře odstartoval, dokázal těžšího Harleje udržet pár kol v bojích o první místa. Pak ovšem podlehl lehčím a obratnějším jednoválcům. Kdyby jeho jednoválcový Rotax byl v pořádku, byly by závody ještě napínavější. I tak ovšem skončil na pěkném pátém místě. Start finále ulil Pavel Balšínek, připravil se tak o výhodu, kdy mohl odstartovat z první čáry. Start maršál ho poslal dozadu na trestnou lajnu. Opakovaný start proběhl v pořádku a po první zatáčce už byl Pavol Pučko ve vedení. Brzo si dokázal vydobýt pořádný náskok a dojel si s přehledem pro první místo! Druhý skončil Hanson Schruff. Ten si zase udržoval náskok od jezdců za ním. Startovní pole tedy bylo roztrhané až do konce závodu a souboje se pak odehrávaly spíš vzadu. O třetí místo přišel Roman Janošťák, když jej předjel letošní nováček Radek Podhadský. Finále se nepodařilo Vladimírovi Višváderovi, bohužel spadl a už nepokračoval. Naštěstí se nezranil. Jirkovi Němcovi ze stejného kraje se dařilo lépe, dojel do cíle. Jezdil tentokrát spíše vzadu, škoda, ale někdy to tak je. Pořád mám totiž v paměti, jak Jirka v Praze na Mistrovství světa 2012 vedl dvě kola celé startovní pole, to byla podívaná. Tak ať se daří příště.

Celkově hodnotím závody za velmi vydařené. Počasí sice zrušilo sobotní závod, ale pátek byl super. Moc si vážím, že Ondra Hrůza vyřídil vše potřebné a závod se jel jako MČR. To jistě nebylo jednoduché a stálo to peníze i mnoho času. Díky také AMK Svitavy, který si vzal závod za svůj a celý ho zaštítil pod svou organizací. Jmenovitě děkuji předsedovi Jaromíru Škývarovi a řediteli závodu Ladislavovi Olivovi. Pak ještě sponzorům za krásné ceny, podílely se firmy jako: Harley Davidson, Meatfly a Mitas. Další závody se jedou už za měsíc. 22. 6. v Březolupech a hned druhý den na to 23. 6. v Kopřivnici. Tak ať se tam všichni ve zdraví sejdeme. A tentokrát prosím, trochu toho sluníčka.

Naviděnou Michal Špaček.

Výsledky

FT1:
1. Pavol Pučko VM 610
2. Hanson Schruff, A Husaberg 570
3. Radek Podhadský KTM 525
4. Roman Janošťák Honda CRF 450
5. Jan Wilem Jansen, NL Harley Davidson 750

Classics:
1. Michal Špaček Yamaha XS 400
2. David Havlíček Yamaha XT 550
3. Radek Pecina Rotax 500
4. Thomas Van Nes Harley Davidson
5. Luděk Šimůnek Harley Davidson 1200

Veterán:
1. Jiří Kozák Jawa 350 pérák
2. Jan Sochor Jawa 350 pérák
3. František Chvojka Jawa 350 pérák

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):



TOPlist