4sr_duben




Seriál Rival Trophy ukončil svoji první sezónu

Pitbikový seriál Rival Trophy během svojí premiéry jasně ukázal, že i v téhle nelehké době lze uspořádat nejenom jednotlivé závody, ale dokonce celý seriál. V následujícím článku se podíváme na průběh a vývoj sezóny, celkové výsledky a také nastíníme plány pro rok 2021.
 

Kapitoly článku

Seriál Rival Trophy měl být původně pětidílný, ale první dvojzávod ve Vysokém Mýtě bezpečnostní opatření bohužel znemožnila. Naštěstí se našlo řešení v podobě oficiálního předsezónního testování, které proběhlo v omezeném počtu účastníků a s akceptováním všech „protikoronavirových“ požadavků. První klání tedy ve Vysokém Mýtě proběhlo až v červnu a zde také během tréninkových jízd došlo k rozdělení do jednotlivých tříd, ve kterých se již v následujících závodech vyprofilovali jednotliví favorité. Zatímco při této úvodní akci panovaly doslova tropické teploty, v Písku už to bylo s počasím komplikovanější a účastníci si vyzkoušeli jízdu i na mokru, ale o to náročnější podmínky panovaly v Chebu, kde se počasí střídalo snad každou půlhodinu a suverénně nejfrekventovanější servisní úkon byl neustálé přezouvání mokrých/suchých pneumatik. Na západ Čech přijela i silná italská výprava a tak tuzemští „rivaláci“ měli první možnost porovnat svoje síly s mnohem zkušenějšími pitbikery a nutno dodat, že se rozhodně neztratili. Snad jen fenomenální Leonardo Barberis ukázal, že je ještě o „kousíček“ dál, ale určitě tím naše největší střelce spíš namotivoval, aby mu v následující sezóně mohli pořádně zatopit!

Závěrečný závod ve Vysokém Mýtě opět provázelo slunečné počasí, ale protože nebyly takové tropy jako při premiéře, daly se podmínky označit za optimální. Tomu odpovídaly i jezdecké výkony a dosažené časy tak byly i díky nasbíraným zkušenostem podstatně rychlejší, nežli na jaře. Pokud se v červnu pod hranici 55 sekund dostal pouze Michal Prášek, tak v září už pod ní byla sedmička pilotů kategorie Pitbike PRO a „Prašule“ byl dokonce na 53,5 sekundy! Po vítězství v obou závěrečných jízdách to byl právě Michal Prášek, který vystoupil na nejvyšší stupeň i v celkovém pořadí a ke třem titulům mistra Alpe Adria a mnoha prvenstvím v republikovém šampionátu si připsal i titul šampióna Rival Trophy. Na druhém místě v celkovém pořadí skončil nejmladší účastník Jakub Horyna, který svoji skvělou výkonnost udržoval během celé sezóny a i přes svůj nízký věk si na trati počínal jako zkušený mazák. Celkové třetí místo získal velmi rychlý David Polák, jenž se ale občas se nevyhnul pádům, které ho tak připravily o pěknou řádku bodů. Podobně na tom byl i Petr Tomiška - ten hlavně ve všech čtyřech vysokomýtských závodech patřil k absolutní špičce, ale kvůli zranění nemohl startovat v Chebu a připravil se tak o body, které by ho mohly posunout do bojů na celkových stupních vítězů. Elitní top five uzavírá Matěj Hakl, který při svojí první sezóně v sedle motocyklu velmi překvapil jak svojí rychlostí, tak vyrovnaností, protože jedinou chybu v závodě vyrobil pouze při svém prvním ostrém startu ve Vysokém Mýtě. Třída profíků byla sice nejméně početně zastoupená, ale i tak v ní dokázalo bodovat dvacet pilotů.

Třída Pitbike FAST měla před posledním závodem tři vážné kandidáty na titul, ale nakonec se nejvíce radoval Václav Kahl, jehož výkonnost během sezóny skvěle gradovala a v posledních čtyřech jízdách třikrát zvítězil a jednou dojel na druhém místě. Právě on je typickým „produktem“ tohoto seriálu a s ním spojených podpůrných aktivit, protože zatímco v úvodním vysokomýtském klání jel pouze „na zkoušku“ na motocyklu vypůjčeném od týmu PBS Motorsport, v Písku už jasně věděl, že právě tenhle seriál je cesta, kterou se chce vydat a v Chebu už na vlastním motocyklu zatápěl i italským hostům z továrního týmu PBS Factory. Svoji rychlost a spolehlivost následně prokázal i v závěrečném závodě a zcela po právu tak získal titul ve třídě rychlíků. Na druhém místě skončil Ondřej Pavlovič, který stejně jako celkově třetí Pavel „Mára“ Marek těžil především ze svojí skvělé vyrovnanosti, protože i když někteří jejich soupeři je dokázali v některých závodech porazit, tak v jiných zcela propadli, zatímco tito dva střelci propluli celou sezónou bez výraznějších zaváhání. Těsně pod stupněm vítězů skončil Josef Doležal, který bohužel nestartoval v Písku a právě díky téhle absenci tak ztratil šanci na lepší příčky. Pokud jsem před chvilkou psal o rychlých, ale občas trošku nevyrovnaných pilotech, tak to platí i pro pátého v pořadí a tím byl Pavel „Alarm“ Čepl. Ten sice dokázal jednou zvítězit a dvakrát dojet na třetím místě, ale také si připsal tři bodové výpadky, které ho odsunuly až na pátou pozici. Rozhodně musím zmínit i šestého Davida Hencla ml., který je dalším skvělým příkladem toho, jak tenhle seriál může vychovat mladé a nadějné jezdce. Zatímco v prvním závodě David získal hubené čtyři bodíky, v závěru na téže trati už dokázal jednu jízdu vyhrát a z té druhé po pádu sice odpadl, ale byl zcela nejrychlejší pilot téhle kubatury a s časem 54,8 by byl hodně vepředu i mezi profíky! Pitbike FAST byla s pětatřiceti piloty (třiceti bodujícími) nejpočetnější třídou seriálu.

Před posledním závodem byla nejvyrovnanější situace ve třídě Pitbike OPEN, kde bylo hned sedm kandidátů na titul, ale Dominika Bušová dala dvěma vítězstvími jasně najevo, že závěr sezóny ji zastihl ve skvělé formě a tak je titul šampióna téhle kubatuře rozhodně ve správných rukou. Na druhém místě skončil Tomáš Zvala, který byl na čele tabulky většinu sezóny, a i když nakonec Dominice podlehl, se stříbrem musí být určitě velmi spokojený. Bronzovou medaili si zajistil Marek Kadaník, jenž patřil mezi nejrychlejší piloty téhle třídy, ale v úvodu bohužel dvakrát spadl a po čtyřech závodních jízdách tak měl zajímavou bilanci – dvě vítězství a dva pády. Na nepopulární čtvrté pozici skončil Zdeněk Vokurka, který si ale připsal vítězství a druhé místo v náročných podmínkách v Písku. Pětici nejrychlejších dokompletovala Michaela Hromádková, která si během sezóny vybrala i dost smůly v podobě zranění a technických problémů, ale na trati byla svojí stejně rychlá jako její úspěšnější soupeři rychlost a hlavně v chebském závodě ukázala skvělou bojovnost a taktickou vyzrálost. Ve třídě OPEN se představily přesně tři desítky startujících, z nichž sedmadvacet dokázalo bodovat.

Spolu s těmito hlavními třídami byly vypsány další dvě podkategorie, jejichž pořadí bylo řešeno podle nejrychlejšího kola v závodních jízdách – tedy podobně jako tomu bylo kdysi v seriálu WSBK v trofeji Pirelli Best Lap Awards. V kategorii Pitbike JUNIOR se nejvíce radoval Jakub Horyna před Matějem Skácelem a Davidem Henclem, ve třídě Pitbike LADY zvítězila Veronika Častulíková před Jaroslavou Kubištovou a Dominikou Bušovou.

Celkové výsledky sezóny 2020

Pitbike PRO

Pitbike FAST

Pitbike OPEN

Jaké jsou plány pro sezónu 2021?

Už premiérová sezóna seriálu Rival Trophy byla velmi úspěšná a podle ohlasu pořadatelů i účastníků v dalším roce dojde ke značnému progresu a rozšíření. První plány byly naznačeny už při vyhlášení výsledků, které proběhlo v kutnohorské kartaréně a během něhož byly vítězům jednotlivých kategorií od promotéra předány vouchery s potvrzeným „gratis“ startovným na celou sezónu 2021, stříbrní a bronzoví medailisté od sponzora MV69 dostali poukazy na náhradní díly či výstroj a také byl vylosován výherce kombinézy RST ušité „na míru“ od partnera tohoto seriálu, kterým je firma Vágner Sport. A jak se pojede v příštím roce? S již stávajícím seriálem, který se bude opět odehrávat na tratích v České republice, se pojede paralelní seriál na Slovensku, a další šampionát bude vypsán i ve vytrvalostních závodech týmů – podobně jako je tomu při světovém šampionátu Endurance. Protože už letos startovalo bezmála devadesát jezdců a pro příští rok se již hlásí další adepti, bude řešeno další rozdělení již stávajících kubatur a to dle váhového limitu, který bude na začátku sezóny určen na základě hmotnosti všech účastníků – například třída Pitbike PRO tedy bude rozdělena na Pitbike PRO Minus (např. do 75 kg)/Pitbike PRO Plus (nad 75 kg). Spolu se stávajícími třídami JUNIOR a LADY bude dle stejného konceptu vyhlašována podkategorie Pitbike SENIOR. Už letos se totiž účastnili mnozí závodníci starší padesáti let (Zdeňku Klimešovi dokonce je dokonce třiašedesát!) a tahle kategorie jim umožní porovnat si síly se sobě rovnými konkurenty, motivovat do dalších "závodních" let a prodloužit tak jejich aktivní kariéru.

 

Stejně jako tomu bylo v letošním roce, tak ani do budoucna se rozhodně nepočítá se zastřešením seriálu oficiální „autoritou“ a zůstává tak stále na bázi neoficiálního seriálu. Byť toto rozhodnutí může na první pohled snižovat jeho kvalitu, zasvěcení vědí, že „posvěcení“ oficiální organizací přináší spíš administrativní a legislativní náročnost a kvalitě závodů jako takových rozhodně nepřispívá. Čemu se však organizátor rozhodně nebrání, tak účasti a zapojení jiných motocyklových značek a výrobců do tohoto seriálu – občas totiž potencionálními zájemci bývá mylně předpokládaná nutnost užití motocyklů značky PBS. Tak to ovšem zdaleka není a i když promotér seriálu se shodný s dovozcem této značky, jsou zde k vidění i motocykly značek Ohvale, Stomp, Malcor či Bucci Moto. To samé samozřejmě platí i pro jezdce z dalších seriálů a šampionátů. Už nyní se Rival Trophy účastní závodníci nejenom ze světa road racingu či Alpe Adria, ale i podobných „neoficiálních“ seriálů, jako je například Minimoto Cup nebo Motoriders Cup a dokazují tak, že i akce založené na podobném principu mohou nejenom skvěle existovat vedle sebe, ale navzájem se i doplňovat a bylo by určitě skvělé a oboustranně přínosné, kdyby si přišli svoje síly s rivaláky porovnat i závodníci z oficiálního českého mistráku Miniracing.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 4 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist