MotoRiders Cup a MČR Jawa 50 RS/GP: Silničářem na stará kolena

Definitivně jsem se rozhodl, že se stanu silničářem. Dost bylo bláta, kamení a prachu, teď budu brousit kolenní slidery! A protože jsem na asfaltových okruzích začátečník, začnu od píky – malých dvoutaktních motorek. Každý šampión MotoGP totiž začínal nejdřív na malých kubaturách a protože jsem obdivovatelem „starých dobrých dvoutaktních časů“, i já svoje první závodní zkušenosti budu sbírat v sedlech dvoutaktní padesátky a stopětadvacítky.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Doufám, že jste moje představy popsané v anotaci vzali trošku s nadsázkou – je mi samozřejmě jasné, že díru do silničářského světa nikdy neudělám. Sny se ale mají plnit a nic na tom nemění skutečnost, že patřím ke generaci tzv. Husákových dětí, protože jak říkával psycholog Ben Furman: „…nikdy není pozdě na šťastné dětství…“. On sice tenhle výrok myslel v jiných souvislostech, ale já jsem si ho zkrátka vyložil tak, že plány a představy, které jsem si nestačil splnit v mládí, si můžu splnit později – takříkajíc na stará kolena. Po dětských snech (klasika: stát se popelářem, indiánem...), přišly ty spojené s řídítky a dvěma koly v jedné stopě. Moc jsem chtěl jezdit na motorkách jako novinář anebo ještě raději na nich závodit. První z nich se mi začal plnit už před deseti lety a já vám na tomhle webu předávám svoje poznatky z motorkářských akcí, motoškol a také testů těch nejparádnějších motocyklových novinek. Při sportovních akcích jsem měl navíc tu čest se potkávat s takovými osobnostmi jednostopého světa, jako jsou trialista Míra Lisý, vítěz závodů Grand Prix Lukáš Pešek, stuntrider Míra "Sporťák" Frey či dakarský matador David Pabiška a já si tak postupně začal plnit i sen o závodění, nejprve v terénu, později hlavně na flattrackových oválech. Vždycky jsem ale nejvíc obdivoval silnici a tak jsem se rozhodl, že si splním i tenhle sen: závodit v Hořicích! Je mi sice jasné, že se nikdy nebudu přetahovat s Markem Červeným o rekord okruhu, ale aspoň jednou (třeba ve třídě historických motorek) vyzkoušet atmosféru tohohle kultovního závodu na vlastní kůži. A to že mi je už šestačtyřicet? No a co? Vždyť právě tohle číslo k silnici neodmyslitelně patří a tak se zkrátka držím svého výkladu rčení Bena Fumana…

První nesmělé krůčky jsem udělal už v loňském roce, když jsem vyzkoušel závody malých motocyklů Jawa 50 RS/GP a také seriál MotoRiders Cup. Obě akce mě chytily jednak pro svoji atraktivitu, finanční nenáročnost, a také proto, že se kolem nich pohybuje parta lidí, se kterými je radost se potkávat nejenom na trati či v depu. Definitivně jsem se tak rozhodl zavěsit kovovou flattrackovou botičku na hřebík a stát se ortodoxním silničářem. Když jsem pak o tomhle plánu vykládal svému známému, nestačil se divit: „…proč se budeš trápit na padesátce, když během roku při testování furt sedíš na těch nejnovějších litrech?!“ Už v téhle otázce je ale i sama odpověď: právě proto, že hodně často testuju téměř dokonalé motorky, které svého pilota doslova hýčkají a které jsou až k prasknutí nabité nejpropracovanější elektronikou, je pro mě osedlání jednoduchých a zcela rozhodně ne dokonalých strojů doslova osvěžením a na každé svezení s nimi se o to víc těším. Ty totiž nedají nic zadarmo a vy tak máte skvělou zpětnou vazbu toho, jak jezdíte. Pokud děláte vše tak jak máte, tak fichtl maká jak ďas! Děláte něco blbě? Máte smůlu, fichtl nepojede, ten totiž chyby netoleruje tak jako 99% současných motorek! Pokud občas máte pocit, že současná motocyklová produkce je přehnaně dokonalá a tak trochu uniformní, zkuste někdy sáhnout po podobné změně – jsem si jistý, že budete spokojeni. Je to podobné, jako kdybyste si dali každý den k večeři půlkilový biftek, o to víc vám jednou za čas budou chutnat buřty s cibulí. Právě kvůli tomuhle zpestření se letos vydám do soubojů s malými Pionýry. A že budou moji soupeři mnohdy o třicet let mladší a třicet kilo lehčí? To jsou zkrátka objektivní problémy a přes ty se musím přenést, tak jako se přes ně přenášeli komsomolci!

Prvními dvěma závody letošní sezóny jsem následoval kroky všech tuzemských silničářských es. Všichni totiž jezdí před sezónou trénovat na jih – do Cartageny či Almérie. I já jsem vyrazil stejným směrem, jen jsem svoji cestu skončil o něco dřív – v jihočeském Písku. Tam se totiž v rozpětí dvou dnů odjely úvodní závody obou „mých“ seriálů, v sobotu mistrovství republiky Jawa 50 RS/GP a v pondělí pak MotoRiders Cup.

Mistrovství ČR Jawa 50 RS/GP

O pár řádků výše jsem napsal, že mé první krůčky byly nesmělé, ale musím se poopravit – moje premiéra v sedle Jawy 50 byla tragikomická! Žádný první krok nebývá jednoduchý, ale neznámá trať, naprosto nezvyklý styl jízdy se svéhlavou padesátkou, rozhozená psychika i sebevědomí po nepříjemném pádu z flattrackového závodu, následkem čehož byla čtyři nedoléčená zlomená žebra – to byly důvody, proč vše, co jsem na tomhle malém stroji udělal, bylo špatně. Písecký reparát už byl jezdecky lepší, jenže po projetí cílovou páskou jsem stejně uzavíral startovní pole – tedy nic, co bych si dával za rámeček… Ale bavilo mě to a neúspěch mě spíš motivoval, nežli odradil, takže jsem se i pro letošní rok dohodnul na zapůjčení malého speciálu Jawa 50 RS od týmu Full Gas otce Otakara a syna Lukáše Plíškových. Tenhle stroj, který spadá do třídy „sériových“ RS, od mojí loňské premiéry urazil dost dlouhou evoluční cestu: motor je vyladěný na deset koní, hodně se vylepšil posed na motorce díky nižším řídítkům, vzadu a výše umístěnými stupačkám s přepákováním řazení a brzdy a také nižšímu sedlu posazenému na stylové krovce. Díky těmhle vylepšením se ergonomický trojúhelník zcela změnil, posed je mnohem bližší závodní motorce, a spolu s tím se hodně zvýšila jistota v zatáčkách. Díky tomu jsem se už při prvních tréninkových jízdách mohl zapojit do zcela vyrovnaných soubojů s desítkou mých soupeřů, kteří se v kategorii RS v Písku sešli. V prvním tréninku druhé místo v "eReSech" a celková čtvrtá pozice, což znamenalo, že jsem za sebou nechal i soupeře ze třídy speciálů GP. I přes lehký pád to ještě lépe dopadlo ve druhé jízdě, která se jela na mokru, a i když ve kvaldě jsem si lehce pohoršil, tak čtvrtý čas ve třídě a (sedmý celkově) jsem bral všemi deseti.

Fichtl fungoval na jedničku, poslouchal na slovo a já jsem tak měl během pauzy možnost se porozhlédnout po tamním depu. Konkurence ve třídě RS se oproti loňsku lehce rozrostla - sešlo se nás jedenáct a k již ostříleným kozákům přibyli čtyři nováčci, mezi které se samozřejmě také počítám. Na motorkách všichni přes zimu dost mákli a využili volnější pravidla, která i ve třídě sériových strojů umožňují libovolné přední vidlice či lité zadní kolo. Zbrojilo se i ve třídě speciálů GP a i když jich se sešlo pouze pět, tak na další závody jsou avizovaní další piloti. Protože tenhle seriál je součástí Mistrovství České republiky Miniracing pod patronací Autoklubu ČR, tak spolu s námi byli v depu i piloti tříd Mini GP Stock, Mini GP Open, Minimotard a přijel také Lukáš Pešek, který s sebou přivezl ekipu jezdců na strojích Ohvale 160, soupeřících v rámci kubatury Mini GP Open.

Hromadný start do ostrého závodu, to byl pro mne velký oříšek, protože malý dvoutakt se rád uchcává a pozice, které ztratíte po startu, se pak na úzké trati plné vyrovnaných strojů i soupeřů těžko dohání. Nakonec to ale nebylo tak špatné, někdo sice předjel mě, jiný se propadl, ale v průběhu závodu jsem se nejčastěji na trati utkával s Pavlem Myslíkem a Davidem Frydrychem, se kterými jsme se prali o čtvrté místo naší v třídě RS a také Vláďou Adolfem z kubatury GP. Písecká trať díky svému převýšení a parádnímu tobogánu ve stylu „vývrtky" v Laguna Seca patří k těm nejlepším motokárovým tratím u nás, vytuněný pionýr jel jak z praku, souboje na trati byly sice ostré jak břitva, ale naprosto férové a já se celý závod doslova královsky bavil. Letošní plán o pořádném ztenčení kolenních sliderů se začal plnit hned v dubnu – nikdy bych si netipnul, že se mi povede dát kolínko na fichtlu! Se svými soupeři jsme se rvali během celé jízdy a adrenalinu jsem ze sebe dostal i během jedné jízdy víc nežli za celý rok strávený v běžném provozu. Nejurputnějšího soupeře Davida jsem v posledním kole odsunul za sebe a užuž jsem si myslel, že si dojedu pro páté místo, ale v poslední dvojzatáčce měl tenhle školou povinný floutek pevnější nervy nežli já, vyškolil mě jak malého kluka a v cíli byl o jednu desetinu přede mnou! O to motivovanější jsem byl pro druhý závod, do kterého jsem celkem dobře odstartoval, ale pak fíkus začal ztrácet výkon a v půlce závodu vydechl naposledy… Motory těchhle malých motocyklů jsou totiž konstruované na mnohem menší výkon i zatížení a občas si zkrátka postaví hlavu. Ale nevadí, oproti loňským závodům jsem se už zapojil do bojů uprostřed pole a už teď vím, že ani v dalších závodech klukům nedám nic zadarmo!

Pokud máte zájem se na závody přijet podívat, tak kalendář a veškeré aktuální informace najdete na webu jawa50okruhy.cz o celém seriálu pak na www.motojunior.cz.

MotoRiders Cup

Po jednodenní pauze jsem vyrazil do Písku znovu, tentokrát na úvodní závod série MotoRiders Cup. S partičkou semknutou kolem Patrika Homoly jsem strávil už loňský srpnový závod, který mě chytil tak, že jsem se okamžitě dohodnul na účasti v celém letošním seriálu. Loni jsem si do Písku přivezl dva portugalské stroje AJP, a to motárda 250 PR5 Supermoto a enduro PR7 630, ale pro letošek jsem chtěl jet se silniční mašinou. Vždyť můj letošní cíl je stát se silničářem, ne motárdistou! Volba stroje pro letošní sezónu byla nakonec velmi jednoduchá. Můj syn totiž kdysi rozštípnul svoji Derbi GPR 125 R, a to tak pečlivě, že její uvedení do původního stavu by nás přivedlo doslova na buben. Takže z mašiny, která roky smutně postávala v rohu garáže, přes zimu zmizely veškeré zbytečnosti (světla, blinkry, zrcátka, stupačky pro spolujezdce…) a pomalu se z ní stával stroj laděný v duchu třídy Sportproduction 125. Taliáni kdysi tuhle Derbinu sice dost lepili, ale naštěstí z poměrně kvalitních ingrediencí: dvoutaktní motor z Yamahy TZR 125 umístili do hliníkového rámu z dílen firmy Benelli, opatřili jej masivními vidlemi a radiálními brzdami. Kola jsem obul pneumatikami Dunlop SportSmart TT a dvoutaktní „dakšna“ byla na světě!

Svoji účast v tomhle seriálu však pojmu trošku jinak, nežli tu v mistrovství republiky Jawa 50 RS/GP. S jejím duchovním otcem Patrikem Homolou jsme se dohodli na tom, že vám během celého roku budu přinášet nejenom reporty ze závodů, ale i všech doprovodných akcí, které jsou součástí tohoto projektu. A věřte tomu, že bude o čem psát! MotoRiders totiž není jenom o volných jízdách, které sice budou hlavní náplní všech jednodenních akcí, ale každý z těchto dnů bude zakončen kvalifikacemi a ostrým závodem, jehož výsledky budou počítány do seriálu MotoRiders Cup. Letošní novinkou budou také dva vytrvalostní závody pro týmy (dvojice či trojice) a já určitě využiju také další skvělou nabídku „motorajdrů“ a to cenné rady a vedení instruktorů, kterými letos budou nejenom Patrik Homola a Míra Lisý, ale nově také Michal Parma a Pierre Coppa, tedy pilot pořádně ostřílený jak tuzemskými přírodními tratěmi, tak i evropskými autodromy. Tenhle střelec s italsko-českými kořeny na všechny letošní závody přiveze svoje motárdové pitbiky PBS, v jejichž sedle jsem pod jeho vedením strávil jedno velmi příjemné dopoledne v kutnohorské kartaréně, a které bude poskytovat k vyzkoušení všem jízdychtivým zájemcům. Z každé téhle akce vám následně přinesu report, abyste měli možnost udělat si představu o tom, jestli máte přijet některý z dalších termínů přesvědčit se o mých slovech na vlastní kůži.

Po příjezdu na písecké závodiště už byla v depu pořádná grupa soupeřů s hodně pestrou škálou motorek – od motárdů, přes naháče až po silniční zmrzliny. První, do koho jsem v depu vrazil, byl právě Pierre Coppa, a vzhledem k počasí, které slibovalo mokrou trať jsem od něj loudil rady stran jízdy na mokrém asfaltu. „Přímý brzdy nevadí, hlavně dej bacha při nájezdech do zatáček, jak jen trochu přibrzdíš v náklonu, jdeš na držku!“ Díkes maestro, budu si to určitě pamatovat! První jízdy proběhly sice ještě na suché trati, jenže na ní jsem zvládnul jen pár kol, abych si zvyknul na to, jak se na téhle malé dvacce vůbec sedí. Musím přiznat, že jsem se na ní skládal ještě o něco hůře, nežli na Pionýru, se kterým jsem na té samé trati jezdil v sobotu. Ergonomie téhle malé dvacky je opravdu hodně sportovní a mně, coby původnímu offrouďákovi, připadly motorky s řídítky nižšími nežli sedlo, vždycky trošku podezřelé…

Až při druhé rundě už jsem mohl začít aspoň trošku tahat za plyn, ale to už se na trať bohužel začaly snášet první kapky. Po druhém výjezdu na trať jsem z devětadvaceti střelců zaznamenal třináctý čas – s tím jsem byl celkem spokojený. Přesto jsem pořád řešil hlavně to, jak se na hubenou mašinu poskládat, jaké kvalty mám při průjezdech zatáčkami volit, a hlavně jak na mokrém asfaltu rozumně brzdit, na volbu správné stopy či dokonce tlačení času pak tedy nemohlo být ani pomyšlení. Během třetí jízdy se už na trati dělaly kaluže, asfalt měl pouhou desítku celsiových stupínků a pár střelců svoje mašiny položilo. Došlo i na mě, když během pár kol jsem zkoušel posunout brzdný bod do jednoho z retardérů až do chvíle, kdy jsem ještě páčku držel i při nájezdu. Následovalo to, co mi před nějakou chvílí popisoval Pierre - jakoby mi někdo ukradnul přední kolo… No, mám před sebou zkrátka hodně dlouhou cestu, já se na ní moc těším a budu vám všechny svoje kroky, kterými se budu snažit dojít cíle, popsaného v úvodu článku, líčit na našich stránkách v duchu populárních reality show.

První report ze závodů bude ale až příště, protože tahle úvodní akce byla kvůli brutálním přívalům vody předčasně odpískána. Našlo se sice pár odvážlivců, kteří i na "suchých" gumách jezdili jak o život v podstatě celý den, ale většina účastníků využila bohatě zásobeného cateringu, v teple vytopeného stanu sušili promočené oblečení, a body se tak budou rozdělovat až na další akci. Nejdřív se tedy můžete těšit na report z vytrvalostního závodu dvojic, na který 27. května (opět do Písku) vyrazíme spolu s redakčním kolegou Honzou Zajíčkem jako členové týmu Motorkari.cz.

Pokud máte zájem o bližší informace o tomhle projektu, včetně všech aktualit a termínového kalendáře je najdete na webu volnejizdy.cz.
 

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 21 Kč od 7 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
tomasNJ přispěl 3 Kč
munda přispěl 3 Kč
Arutoro přispěl 3 Kč
MiroSz63 přispěl 3 Kč
Kaabo přispěl 3 Kč
krizik1 přispěl 3 Kč
Targus přispěl 3 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):
Motokatalog.cz



TOPlist