V Kalifornii začalo superkrosové mistrovství světa

Tak nám to začalo. V Anaheimu, na předměstí Los Angeles, se jel první závod letošního mistrovství světa, potažmo USA, v superkrosu.

Pokaždé když tohle spojení čtu – AMA Supercross a FIM World Championship – tak musím nevěřícně zakroutit hlavou, co museli ti Amíci od FIM dostat, aby na ten přídomek kývli. No ale nic s tím nenadělám, už nějakých pár (docela hodně párů) let se prostě jezdí superkrosové mistrovství světa na 16 vesměs baseballových stadionech výhradně v USA.

Ani špičkoví motokrosaři to tu nemají lehké

Pár cizinců, pravda, na startu vždycky je, ale je jich jako šafránu. Má to několik důvodů. Především by se evropští účastníci tohoto šampionátu museli minimálně na půl roku odstěhovat do USA, trénovat zde a závodit, nemohli by jet polovinu motokrosového mistrovství světa a také by museli najít tým, který by je v USA angažoval. Americký tým. Kdo si chce zkusit zajet jen pár superkrosů v USA před motokrosovou sezonou, ten nemá velkou šanci uspět. O tom se v minulosti přesvědčily i takové hvězdy jako Stefan Everts nebo naposled Tim Gajser, který se nechal zlákat vidinou milionové výhry a jel v říjnu v Las Vegas superkrosový Monster Energy Cup, což jsou tři finálové jízdy za sebou. Pokud někdo vyhraje všechny tři, získá prémii milion dolarů. Loni se to nikomu nepovedlo, Gajser dojel dvakrát čtvrtý a jednou sedmý a pokaždé dostával vteřinu na kolo, což je na krátké trati, kde kolo trvá cca 55 sekund, docela dost.

Hrstka cizinců

Kdo tedy z neameričanů letos v USA závodí? Především je to australský veterán Chad Reed, superkrosový mistr světa z let 2003 a 2008, kterému je už 37 let, ale stále mu to jde. Pak je tady ambiciozní Němec Ken Roczen, ten jezdí v továrním týmu Hondy. Dean Wilson je Skot a jede tovární Husqvarnu. Suzuki si ponechala loňského náhradníka Fredrika Norena, to je zase Švéd. No a pak už tady vidím jen Martina Davalose, ten je z Ekvádoru. Měl tu být, ale není jeden z favoritů: Francouz Marvin Musquin z továrního týmu KTM si v tréninku zlomil nohu a je pro superkrosovou sezonu out. Opravňuje přítomnost těchto pěti cizinců nazývat seriál mistrovstvím světa? Nechám na vás. Nejspíš si to uvědomuje i prezident FIM Jorge Viegas a proto se přijel do Los Angeles na první závod sezony osobně podívat, aby dodal váhu zdejšímu angažmá Mezinárodní motocyklové federace.

Kdo je odkud, neví ani FIM

Ještě je třeba dodat, že k tomu, abyste zjistili, kdo ve startovní listině je z jaké země, musíte být zasvěcenými fanoušky (insidery), protože národnost, respektive státní příslušnost, se tady neuvádí. Místo toho je ve startovce u každého jezdce jeho domovské město. Ovšem není to jeho skutečné domovské město, nýbrž město v USA, kde se přihlásil k přechodnému pobytu. Takže Reed tam má Cornelius v Severní Karolíně, Roczen Clermont na Floridě, Wilson Murietu v Kalifornii, Noren sídlí v Indian Trail v Severní Karolíně a Davalos v Tallahassee na Floridě. Jako legendární Ricky Carmichael… Pouze ti, co přijedou na dva-tři závody, mají u jména napsáno třeba France, Australia nebo Italy. Těch je ale minimum, letos v Anaheimu jeden Francouz a jeden Australan. Jak se můžete přesvědčit na stránce FIM, ani FIM neví co za jezdce „její“ šmpionát jezdí a Němci Roczenovi na svém webu již několik let přiřazují americkou vlaječku…

Podle FIM je Ken Roczen Američan ...

Anaheim, na dohled od Los Angeles

V Anaheimu je velký baseballový stadion a na superkros sem chodí kolem 60 000 diváků. Až se tu pojede za dva týdny podruhé, přijdou zas. Měl jsem tu čest být na tomhle stadionu před 21 lety a to přímo na place, i když získat novinářskou akreditaci z Československa na podnik amerického šampionátu představovalo tehdy dost zajímavou anabázi, která se neobešla bez pomoci francouzkých kolegů, kteří tam jezdili houfně, protože tam měli několik hodně dobrých jezdců a naopak špičkoví Američané jezdili na superkros do pařížské haly Bercy. Byla to úžasná éra Jeremyho McGrathe a pro mne zážitek na celý život.

Jezdce čeká 17 závodů

Titul, americký i světový, letos obhajuje Cooper Webb z továrního týmu KTM. Jeho šéfem je již 75letá belgická legenda Roger De Coster. Adeptů na titul je ale i při neúčasti Musquina víc. Třeba Jason Anderson z továrního týmu Husqvarny, předloňský šampion, který si loni v lednu zlomil nohu a zbytek sezony musel vypustit. Nebo Eli Tomac, tovární Kawasaki a motokrosové tituly v posledních třech sezonách. Ambiciozní Němec Ken Roczen, samozřejmě. Ale dobře si vedl loni i Blake Baggett (KTM) a zpočátku sezony i Justin Barcia (Yamaha). Stát se může ledacos, nápověda chybí, protože v Americe se nejezdí žádné předsezonní pouťáky, kde by jezdci naznačili formu, jen se tvrdě trénuje a pak se do toho vletí naplno. A v sobotu začal rytmus, kdy se až do května závodí s jedinou výjimkou každou sobotu. A je tu ještě jedna výjimka, nebo spíš novinka, která mě osobně dost překvapila – superkrosová sezona totiž neskončí tradičně počátkem května v Las Vegas, nýbrž v Salt Lake City.

450 SX – Barcia jako loni

Do finálové jízdy prošli ze dvou rozjížděk (6 minut +1 kolo, postupuje devět) bez problémů všichni favorité, i když Chad Reed, Aaron Plessinger a Zach Osborne to zvládli až přes opravnou jízdu. Ve kvalifikaci sice zajel nejlepší čas Justin Brayton (Honda), ale do finále (20 minut +1 kolo) nejlépe odstartoval Justin Barcia, i když holeshot patřil Vince Friesemu. Největší problémy dělal Barciovi nováček této třídy, loňský vicemistr dvěstěpadesátek Adam Cianciarulo, který u Kawasaki povýšil do hlavní kategorie místo Joey Savatgyho. Ten přešel k Suzuki, ale v tréninku se zranil a v Anaheimu nejel. Cianciarulo si vedl na nováčka více než zdatně, dokonce se dostal na sedm kol do čela závodu, nakonec si však vítězství pohlídal Barcia a stal se stejně jako před rokem na stejném stadionu první letošním vítězem. Za oběma protagonisty skončil obhájce titulu Cooper Webb, další z kandidátů na titul Anderson, Roczen a Tomac skončili až na 5. – 7. místě. Není divu, že první tři jezdci jsou z Floridy, tam jsou nejlepší klimatické podmínky pro trénink.

250 West – stále Yamahy

Ve čtvrtlitrech, které již nemají statut mistrovství světa, je největším favoritem na západním pobřeží obhájce titulu Francouz Dylan Ferrandis (Yamaha). Tomu odešel největší soupeř Cianciarulo do vyšší kategorie a týmový kolega Colt Nichols pojede 250 East. Nejvetší překážkou se tak v závodě ukázal nový týmový kolega Justin Cooper, který loni jezdil východní seriál a skončil tam na druhém místě, když ani jednou nevyhrál. V Anaheimu však nyní porazil ve finále (15 minut +1 kolo) všechny včetně Ferrandise a získal své první vítězství. Ani Cooper, ani Ferrandis to ale neměli jednoduché, protože prvních 11 kol vedl suveren loňské třídy 250 East (než se ovšem zranil) Austin Forkner (Kawasaki). Ten ale spadl a dojel třetí. Vystoupil sice na podium, ale pořadatelé otáleli s předáním cen, protože se řešilo, že si Forkner po pádu zkrátil trať. Nakonec dostal penalizaci dvě místa a je tedy klasifikován na místě pátém. Třetí místo tak obsadil Christian Craig (Honda), který si právě „odseděl“ 22měsíční distanc za pozitivní dopingový nález z 10. března 2018…

Další závod se jede již tuto sobotu v St. Louis (stát Missouri).

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (5x):



TOPlist