"Čépa" testoval tovární Yamahy
Text: Motorkáři.cz | Foto: Radek Lavička | Zdroj: Jirka Čepelák | Zveřejněno: 9.10.2009 | Zobrazeno: 4 379x
V neděli se v italské Franciacortě jelo Mistrovství světa motokrosových národů. Při této příležitosti jezdci Yamahy Philipaerts a Guarnieri poprvé v Evropě ukázali novou YZ 450F 2010. To však nebylo vše. Na známé motokrosové trati v nedaleké Mantově mělo pár vybraných jezdců možnost „testnout“ tovární techniku mistra světa v MX1 A. Cairoliho a jeho kolegy z MX2 D. Guarnieriho.
Možnost svezení na letošních YZ 450F a YZ 250F měl i vítěz našeho mistráku v kategorii MX3-Open, Jirka Čepelák. Jaké jsou tedy jeho dojmy z těchto strojků?
„Obě motorky na mne udělaly dojem. Více zkušeností mám se 450 a tady mohu porovnávat jak se sériovou motorkou, tak i s Rinaldi kitem. Moto Cairolliho má opravdu špičkový motor, není nijak agresivní ale přitom má velkou sílu již od spodních otáček, motorka se nijak nedusí a výkon plynule nastupuje do vyšších otáček. I poměrně zavřené zatáčky šlo projet dokonce na třetí rychlostní stupeň a motorka si s tím hravě poradí, žádné prodlevy, ihned pozvolné "zatáhnutí". Co je další špičkovou věcí, jsou maximální otáčky. Na této motorce lze kvalty velmi výrazně přetáčet a přitom se v podstatě nedočkáte omezovače. To je samozřejmě velkou výhodou zejména při startech. Takže i špička výkonu fantastická, díky povedenému CDI boxu. Naproti tomu jsem byl vyloženě zklamán pérováním SOLVA, hlavně předními tlumiči, které byly naprosto "betonové", velmi tvrdé. Bylo to až nepříjemné na jízdu, protože tvrdé nárazy do rukou by šli přežít, ale v mém případě docházelo k velmi nestabilnímu chování předního kola, kde docházelo k jeho odskakování do stran. Zadní tlumič byl naopak měkčí, ale jeho chování na výjezdu a dojezdu do zatáček bylo velmi dobré, vadila mi jen jeho malá tvrdost při doskoku některých překážek, kde šel na doraz.“
„To 250F bylo jiné kafe, tovární KAYABA byla skutečně znát, i když na předních tlumičích byla cítit větší tuhost. Ta mi ale již vyhovovala, to samé mohu říci o zadním tlumiči, který reagoval velmi klidně i při rozbitém dojezdu či výjezdu ze zatáček. S malým čtyřtaktem nemám moc zkušeností, ale v letošním roce jsem na něm pár jízd absolvoval a vím, že jsem se musel hodně snažit, aby se mi motorka nedusila a šla hned do otáček. To v případě 250F Guarnieriho nebyl problém, motor je skutečně našlapán výkonem a jízda s takovou motorkou byla radostí! Výkon dokonce dovoloval rozjíždět motorku i na třetí rychlostní stupeň (nebylo to s takovou samozřejmostí jako s 450F, ale i tak si s tím motorka poradila) a zejména při průjezdu zatáčkami byla motorka hračkou. Perfektní ovladatelnost, dobrý výkon motoru a špičkové pérování, to jsou hlavní rysy tovární 250F. Byl to pro mne opravdový zážitek a jsem rád, že jsem u toho mohl být.“
„Malým bonbónkem na závěr ještě bylo představení modelu YZ450F 2010, na kterém se ale ještě bohužel nesmělo jezdit. V Evropě jsou dva tyto stroje, jeden jsem měl možnost velmi zblízka prozkoumat a druhý má na testování tovární jezdec Rinaldi Yamaha D. Philipaerts. Moc se těším, až budu mít možnost se prvně na tomto modelu svézt, má skutečně pár revolučních změn, tak bych je rád poznal v praxi.“
„Obě motorky na mne udělaly dojem. Více zkušeností mám se 450 a tady mohu porovnávat jak se sériovou motorkou, tak i s Rinaldi kitem. Moto Cairolliho má opravdu špičkový motor, není nijak agresivní ale přitom má velkou sílu již od spodních otáček, motorka se nijak nedusí a výkon plynule nastupuje do vyšších otáček. I poměrně zavřené zatáčky šlo projet dokonce na třetí rychlostní stupeň a motorka si s tím hravě poradí, žádné prodlevy, ihned pozvolné "zatáhnutí". Co je další špičkovou věcí, jsou maximální otáčky. Na této motorce lze kvalty velmi výrazně přetáčet a přitom se v podstatě nedočkáte omezovače. To je samozřejmě velkou výhodou zejména při startech. Takže i špička výkonu fantastická, díky povedenému CDI boxu. Naproti tomu jsem byl vyloženě zklamán pérováním SOLVA, hlavně předními tlumiči, které byly naprosto "betonové", velmi tvrdé. Bylo to až nepříjemné na jízdu, protože tvrdé nárazy do rukou by šli přežít, ale v mém případě docházelo k velmi nestabilnímu chování předního kola, kde docházelo k jeho odskakování do stran. Zadní tlumič byl naopak měkčí, ale jeho chování na výjezdu a dojezdu do zatáček bylo velmi dobré, vadila mi jen jeho malá tvrdost při doskoku některých překážek, kde šel na doraz.“
Informace o redaktorovi
Motorkáři.cz - (Odebírat články autora)
Radek Lavička - (Odebírat články autora)
Jak se Vám líbil tento článek?