Rozhovor s Petrem Pilátem, mistrem Evropy ve freestyle motokrosu

....

Pokud se vrátíme na začátek vaši závodní kariéry, tak to jste byl motokrosovým závodníkem. V juniorských soutěžích jste slavil velké úspěchy. Jaké to pro vás bylo období, měl jste nějaký cíl nebo vzor, který jste následoval?
Petr Pilát: „Určitě ano, protože tím to všechno začalo. Já začal jezdit už ve třech letech, protože dřív jezdil můj taťka, který po mém narození řekl, že jednou budu jezdit taky a to se splnilo. Motokros mě bavil, jezdil jsem každým rokem větší a silnější motorku a celkem se mi i dařilo. Byl jsem mistrem republiky v motorkrosu a superkrosu, pak jsem jezdil kolem roku 2000 v Itálii, kde jsem také vyhrál titul, prostě mě to moc bavilo. Odmala jsem se velmi dobře znal s Petrem Kuchařem, který byl takovým mým trenérem, takže to byl můj velký vzor a vzorem mi byl také Američan Travis Pastrana. To byla taková legenda, kterou jsem měl téměř každý den před očima a říkal si, že budu jednou jako on. Fascinoval mě svým přístupem k závodění a především tím jak při skocích pouštěl řídítka, což se mi moc líbilo době, kdy tu freestyle motokros ještě ani nebyl.“

Po roce 2000 závodíte jak v motokrosu, kde jste mimo jiné úspěšným jezdcem nejen u nás doma, ale rovněž v zahraničí, tak zároveň začínáte s freestyle motokrosem, když v roce 2001 nastupujete do závodu v Pegas Aréně v Praze v pozici nejmladšího závodníka FMX v rámci republikového šampionátu. To bylo přesně to období rozhodování, kde nakonec zůstanete a čemu se do budoucna budete věnovat?
Petr Pilát: „To zatím ne, protože poprvé jsem freestyle motokros vyzkoušel v roce 2001. Bylo to vlastně díky Petru Kuchařovi s Markem Rejmanem, který dnes už řadu let úspěšně pořádá “Gladiátorky“. Oni do Česka přivezli freestyle motokros a postavili rampy. Já když jsem to viděl, tak se mi to moc líbilo, ale pořád jsem byl závodníkem motokrosu, takže jsem dělal tyto dvě věci zároveň. Myslím, že to byla chyba, protože obě věci dělat naplno nešly, což se nakonec odrazilo na zranění, protože v roce 2004 jsem měl při freestyle motokrosu úraz. Tehdy jsem si řekl OK je třeba se rozhodnout je pro jednu věc a tu dělat naplno. Takže freestyle motokros dělám více méně od roku 2005.“

Proč nakonec vyhrál freestyle motokros?
Petr Pilát: „Těžko říct. Ale jak už jsem řekl, to skákání mě neuvěřitelně bavilo a při motokrosových závodech, kde jsem už věděl, že vyhraji jsem se moc těšil až si skočím ten poslední skok, roztáhnu ruce a užiji si to. Takže to mě hodně bavilo a ty skoky to prostě nakonec vyhrály.“

Jak už jste uvedl, při exhibičním skoku došlo v roce 2004 k těžkému zranění s pobytem v nemocnici. Už o rok později máte zápis do Guinnessovy knihy rekordů jako vůbec nejmladší člověk na světě, který skočil salto na motorce. To jsou ty okamžiky, které dokážou vyvážit ty méně příjemné chvíle na nemocničním lůžku?
Petr Pilát: „Je to extrémní sport a bohužel, když k něčemu dojde, tak je to většinou se zraněním. Jezdci co to dělají, ale o tomto nebezpečí vědí, stejně jako o tom vím já. Samozřejmě, když pak uděláte poprvé salto před lidmi, tak je to pořádná pecka. Navíc to bylo přibližně třičtvrtě roku potom, co mě propustili z nemocnice a to byla obrovská satisfakce. Neuvěřitelně vás to nakopne a zahřeje u srdce.“

Od roku 2006 jste byl sportovcem Red Bullu. Dá říct, že to je ten pomyslný start k absolutní světové špičce freestyle motokrosu?
Petr Pilát: „To si nemyslím. Tam to začalo tím, že jsem vlastně jako ten nejmladší na světě skočil salto a tito partneři pak jednají o sponzorství jako o byznysu samozřejmě, tam to o kamarádství tolik není. Já se snažím sportovat, a na tyto věci tolik nemyslet, ale bohužel bez sponzorů to opravdu nejde. Je třeba hodně trénovat a my tu na to nemáme podmínky jako třeba Američané, takže abychom byli konkurenceschopní musíme se sbalit a odjet někam trénovat, což všechno stojí hromadu peněz. Nemám jediného velkého sponzora, ale mám jich hned několik. Pokud můžu jmenovat, tak je to především KTM, Česká pojišťovna, pneumatiky Mitas, hodinky G-Shock, firma Motopoint nebo DC oblečení. O motorku se mi stará Tonda Procházka, který mi už odmala dělá pérování a bez něhož bych nikdy nedokázal to, co jsem dokázal.“

Od roku 2005 už uteklo spoustu čas a vy sám jste stále součástí světové elity. Prošel jste řadou různých soutěží a šampionátů po celém světě. Jak na posledních deset let vzpomínáte, je tam něco, co se vám trvale vrylo do paměti?
Petr Pilát: „Určitě je to již zmiňované salto, které jsem skočil ve čtrnácti. To byl naprosto parádní zážitek. Další takový moment byl myslím v roce 2009, když jsem s tehdejším primátorem Prahy Pavlem Bémem skočil salto ve dvou. Posadil jsem si ho před sebe na motorku a skočil. Moc vzpomínám na rok 2011, když jsem v Mexiku skákal přes letící letadlo. To byla skutečně velká paráda. Také na letošní rok budu vzpomínat, protože po návratu po zranění jsem vyhrál titul mistra Evropy. Na to budu vzpomínat rozhodně rád.“

Jak důležitá je pro vás fyzická a jak důležitá mentální kondice, laicky řečeno, nebát se a věřit si, že přesně to skočím?
Petr Pilát: „Určitě musíte pořád trénovat, na tom to všechno visí. Také musíte hodně cvičit fyzicky, což je posilovna a pořádně na sobě makat. Také tu jsou velké závody, mistrovství světa a nevím, zda to potřebuje každý, já myslím že ano, ale psychická příprava je důležitá. V tomto směru mi hodně pomáhá Daniel Landa s nímž spolupracuji. Bez této přípravy si to už ani nedokážu představit.“

Skoky jsou na soutěžích předem určeny nebo je to věc každého jezdce, co předvede?
Petr Pilát: „Máte nějaké body, kterých je třeba se držet. Není to nutné, ale porota vám pak řekne, neudělal si to a to, takže nemůžeš myslet na vítězství nebo podobně. Já mám třeba pět, šest věcí, kterých se držím a pak záleží na vás, co si připravíte navíc, protože čím je ten skok těžší nebo náročnější, tím víc dostanete bodů. Máme tam pětičlennou porotu složenou z lidí z celého světa, kteří se o tento sport intenzivně zajímají, takže se všichni známe už delší dobu.“

Od roku 2008 jste továrním jezdcem KTM. Jak moc se od té doby změnila technika?
Petr Pilát: „Motorky jdou každým rokem nahoru. Každým rokem to pociťuji, když si říkám u nové motorky, zda to s ní bude dobré, ale už za pár závodů si nedokážu představit návrat na tu předchozí. Vývoj jde skutečně velkými kroky dopředu. Trendem dnešní doby je čtyřtakt. Já zatím jezdím s dvoutaktním motorem. Závodní pole je padesát na padesát, polovina dvoutakty a polovina čtyřtakty. Já mám nějak blíž k tomu dvoutaktu, i když nedokážu říct proč je tomu tak. Je třeba možné, že v příštím roce pojedu čtyřtakt, ale je také docela možné, že s dvoutaktem zůstanu dalších deset let. Je těžké to teď nějak odhadnout. Každopádně toto je ten nejvýraznější rozdíl mezi motorkami, jinak ty rozdíly nejsou nijak zvlášť drastické.“

U silničních motorek slyšíme skloňovat ve všech pádech pneumatiky, jak důležité je kvalitní obutí ve vašem sportu?
Petr Pilát: „U nás je důležité, kde jedeme. Pokud je to někde v aréně, kde je velmi krátký rozjezd a dojezd a potřebujete rychle akcelerovat, tak tam je třeba mít fungl nové pneumatiky, aby tam ten záběr byl a to samé při dopadu, kde je třeba motorku rychle ubrzdit. Na exhibici někde na letišti, kde máte obrazně řečeno kilometr na rozjezd a kilometr na dojezd, tak v takových případech mi zase tolik nezáleží, zda mám tu gumu jetou dvakrát nebo desetkrát. Už několik let spolupracuji s firmou Mitas a oni mi vlastně vyrobí přesně to co chci. Je tu řada různých pneumatik, protože i v arénách jsou různé povrchy. Jedete třeba do Švýcarska, tak už předem víte, že tam bude písek. Další týden jedete do Británie a tam zase mají ten písek nebo hlínu udusanou jako beton, takže to je o zkušenostech a samozřejmě s ohledem na pneumatiky je třeba každé místo posuzovat zvlášť.“

Po více jak deseti letech došlo k druhému vážnému úrazu. Letos na jaře jste se zranil při cvičném skoku a strávil nějaký čas v nemocnici. To asi pro vás nebyl nejlepší začátek roku?
Petr Pilát: „Bohužel tento úraz tu byl, ale naštěstí to dopadlo dobře. Plány mi to určitě hodně narušilo, protože jsem měl sezonu dobře rozjetou a tím, že jsem byl v rekonvalescenci jsem přišel o zhruba šest závodů mistrovství světa, kde jsem v pořadí někde vzadu. Povedla se určitě Evropa, ale přišel jsem o řadu samostatných závodů.“

Snad po dvou měsících od úrazu jste odjel do Hamburku k poslednímu podniku mistrovství Evropy a získal evropský titul. To je přímo neuvěřitelné. Asi nikdo nevěřil, že na sever Německa ještě letos pojedete soutěžit?
Petr Pilát: „Myslím, že s tím nepočítal asi nikdo. Nepočítal jsem s tím ani já. Já se ale do rekonvalescence neuvěřitelně opřel a sami lékaři pak nechápali, jak je možné, že jsem se z toho v tak krátké době dostal. Každopádně jsem byl moc rád, že jsem se dal rychle dohromady a mohl nakonec do toho Hamburku odjet. Jel jsme na mistrovství Evropy s tím, že jsem neměl v plánu nic hrotit, protože jsem si ještě nebyl stoprocentně jistý. Nakonec to ale vyšlo, stal jsem se mistrem Evropy a to bylo pro mě velké plus.“

Co znamená mistrovský titul pro vás osobně. Splněný cíl nebo jen jednu dosaženou metu z mnoha dalších v cestě za vyššími cíli vaši závodní kariéry?
Petr Pilát: „Určitě je takový výsledek splněným snem, ale musím stále na sobě makat, aby třeba jednou přišel i ten světový. Každopádně, když se tu doma na ten pohár podívám, tak mám skoro slzy v očích, protože po tom úrazu to opravdu nevypadalo vůbec dobře a já byl téměř smířený s tím, že je celý rok ztratil. Musím říct, že jsem se do toho ale opřel, doma cvičil jak o život a teď, když ten pohár vidím tak si říkám - Jo, stálo to za to!“

Určitě jsou kluci, kteří by jednou rádi jezdili závody jako vy. Co proto musí udělat?
Petr Pilát: „Je toho opravdu hodně. Je to spousta práce, protože to není jen o tom si sednout na motorku a jde se skákat. Je tam spousta tréninku. Dnes je tento sport na hodně vysoké úrovni, triky jsou velmi náročné, takže tady nejde nic uspěchat. Pokud je to někoho snem, tak má před sebou spoustu práce, hodně trénování a pokud to všechno vydrží, může jednou slavit úspěchy.“

Začátkem července jste pořádal akci pod názvem “Pilníkovo pozdní odpoledne“. Co je to vlastně za akci, proč vznikla a jaký byl jubilejní desátý ročník?
Petr Pilát: „Trénuji kousek od Prahy v Čerčanech, ne někde na kraji ale téměř uprostřed, a když trénujete, tak je ta motorka opravdu slyšet. Nikdy jsem ale kvůli tomu neměl sebemenší problém. Naopak přiběhnou děti, koukají jak trénuji do molitanu, pak sami do něho skáčou. Před deseti lety jsem si řekl, že bychom právě pro tyto děti mohli připravit společně s mými sponzory nějakou takovou akci. Dětem se to moc líbilo, protože vlastně všechny dostanou nějakou cenu a mě to hrozně baví, takže jdu do toho každým rokem naprosto po hlavě. …. (doplnit)

Byl jste nedávno v Británii na Festivalu rychlosti v Goodwoodu. Jaké to tam bylo?
Petr Pilát: „Byl jsem tam pozvaný už čtvrtým rokem a samozřejmě o bylo o skákání. Je to čistě exhibiční záležitost, ale velice prestižní. Asi se jim to líbilo, protože mi říkali, že by mě pozvali i v příštím roce, za což jsem rád.“

Jaké jsou teď další závodní plány Petra Piláta?
Petr Pilát: „V letošním roce je před námi spousta závodů, ale v mistrovství světa jsem samozřejmě kvůli zranění hodně ztratil, takže jsem někde kolem třináctého místa. Budu se každopádně snažit vyhrát nějaký závod, ale myslet na celkové pořadí už asi tolik nepůjde. Hlavní je si tento sport užívat, jezdit jak nejlépe to jen půjde, dostat se na prestižní závody a hlavně zůstat zdráv, což je to nejdůležitější.“

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)