Češi jeli motoskijöring v Lotyšsku

Měl jsem možnost hovořit s Pepou Podzimkem – jedním z našich nejlepších jezdců. On se vydal společně s dalšími kolegy s Bačateamu minulý víkend na třetí závod lotyšského mistrovství. Jelo se 1.února 2026 na trati Adaži, která byla blízko moře. Na dlouhou cestu se vydali:

• Josef Podzimek – Jaroslav Fendrych
• Antonín Siatka – Max Jasanský
• Jan Rubeš – Jan Maisner

Když naši jezdci odjížděli na závody, u nás začínala velká obleva, která znemožnila uspořádání dalších mistrovských závodů. Naopak v Lotyšsku nebylo moc sněhu, ale třeskuté mrazy zaručovaly uspořádat závody. Už cesta přes Polsko nebyla jednoduchá. Cesta jim rychle ubíhala, ale jejich jízda se nelíbila místní policii, která je odměnila mastnou pokutu za rychlost, která je v Polsku s přívěsným vozíkem omezena na 80 kilometrů za hodinu.

Když dorazili na závody zjistili, že závodit v Lotyšsku nebude vůbec jednoduché. Trať byla úplně jiná, než jsou tratě u nás. Jelo se na dva kilometry dlouhém okruhu vytyčeném na strništi. Sněhu nebylo moc, ale díky déle trvajícím mrazům byla trať dobře sjízdná, ale velice rychlá. U nás jsme zvyklí, že po celý závodní den je prvořadé jezdit mistrovský i pohárový závod v motoskijöringu. Ale v Lotyšsku to bylo jinak. V elitní kategorii LMK, do které byli zařazeni všichni naši jezdci, startovalo celkem 18 dvojic. Samozřejmě se jely i různé doplňkové kategorie, kde byla k vidění i jedna Jawa 350. V programu byly i rozjížďky v zimním motokrosu juniorů, veteránů a čtyřkolek. Jely se dokonce i kategorie motocyklů MX1 a MX2 opatřenými hřeby!!! (označené jako „hřebíkový cross“). Den byl vlastně rozdělený na dva bloky závodů – dopoledne se jezdily motoskijöringy a odpoledne zimní motokrosy. Na rozdíl od našich závodů ty lotyšské nesledovalo moc diváků, kterým se asi nechtělo mrznout. A to měli vstup zdarma.

Největším nepřítelem našich jezdců byla pro nás nepředstavitelná zima. Závodilo se za podmínek, kdy rtuť teploměru byla podle tiskové zprávy pořadatele až na -21 °C. U nás se většinou jezdí, kdy je teplota kolem nuly nebo i nad nulou. Málokdy jsme závodili ve velkých mrazech. Snad v minulosti jednou v Pěčíně, kdy nám taky pořádně mrzlo a uvažovalo se dokonce o předčasném ukončení závodu.

Naši jezdci byli na závodech vítáni. Vždyť byli jedinými nelotyšskými jezdci. Pořadatelé zařadili všechny tři jezdce do elitní kategorie LMK, na kterou si museli na místě koupit jednorázovou licenci. Hlavně pro Siatku a Rubeše to byl určitě výkonnostní handicap, protože u nás jezdí Orlický pohár.

Už od rána se naši přesvědčovali o tom, že jsou zvyklí na příznivější podmínky a že jim chybí zkušenosti i vybavení pro závodění ve velkých mrazech. Na závody přijeli s motocykly na nekrytém vleku a tak se nemohli divit, že motorkám se příliš nechtělo jet. Jezdci tak přišli o úvodní trénink a o seznámení s nezvyklou tratí. Ale vstřícní pořadatelé se jim snažili pomáhat tak, aby mohli závodit.

Jiný byl i systém závodu. Jely se dvě jízdy na 12 minut + 2 kola. Určitě zajímavé byly starty. V první jízdě byl jezdec připraven s nastartovaným motocyklem na startovní čáře a lyžař byl v určité vzdálenosti za ním. V momentu startu ho lyžař musel bruslením dostihnout, chytnout se lana a pak mohli odstartovat. Ve druhé jízdě si pozici vyměnili, protože motorku držel lyžař a jezdec ho musel doběhnout. A navíc do druhé jízdy vyrazili v protisměru. Pro nás něco neobvyklého.

V obou jízdách vyhráli suverénně Raivis Eikmanis s Feldersem, které známe velice dobře ze startů u nás. V roce 2024 Eikmanis získal český titul, v loňském roce nestačil pouze na Pavla Dvořáčka. Eikmanis zatím vede seriál s plným počtem 150 bodů, protože vyhrál všechny jízdy. Další známý Lotyš Raivis Zolmanis s Neskem (loni třetí v MČR) jel také výborně. V cíli byli dvakrát třetí, celkově byli druzí. Na stupně vítězů vystoupili i Silins – Calpa, když byli v jízdách druzí a pátí.

A jak si vedli naši jezdci? Josef Podzimek s Jaroslavem Fendrychem byli podle očekávání z našich nejlepší. V první jízdě jízdu předčasně ukončili v sedmé minutě, protože jezdec měl tak promrzlé ruce, že to prostě nešlo jet dál. Byli tak hodnoceni na šestnácté pozici. Ve druhé jízdě ukázali, že dokážou držet krok s řadou lotyšských jezdců a dojeli šestí. V celkovém hodnocení závodu obsadili dvanácté místo s 28 body.

Antonín Siatka s Maxem Jasanským dojeli v první rozjížďce na čtrnácté pozici. Ve druhé jízdě doplatili na divokou jízdu jednoho Lotyše, který do nich zezadu najel. Výsledkem byl poškozený motocykl a pochroumaný lyžař. V hodnocení závodu byli s 11 body klasifikováni na šestnáctém místě. Jan Ruboš s Janem Maisnerem byli celkově hned za svými týmovými kolegy, když za sedmnácté a patnácté místo získali celkem 10 bodů.

Naši jezdci si tak ze závodů odvezli řadu nových zkušeností z extrémních zimních závodů. Ale také drobné omrzliny, jeden rozbitý motocykl a zraněného lyžaře. Mají obdiv nás všech, že se nebáli vyrazit na pro ně neznámé závody.

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)