Šestidenní – Krásný závod s hořkou příchutí

Po závěrečném motokrosu se konalo vyhlášení. Po té, co se vyhlásila ženská trofej, kde si to holky užívaly, následovala juniorská trofej, kde kluci bláznili jako malí, se vyhlašovala hlavní cena, tedy Světová trofej. První přišli na pódium a na stupně vítězů třetí Španělé, jako druzí byli přizváni Australané. Těch šest chlapů si stouplo na bednu, ale místo na druhý flek tak úplně nahoru, na ten první a dav přihlížejících diváků skandoval, tleskal, pískal. Australané zůstali na prvním místě stupňů vítězů a zavolali vítěze, Francouze. Cpali se nahoru, ale Australani nechtěli ustoupit, nakonec je vlastně vyhnal činovník FIM. Australský Trophy Team tedy opustil pódium a odešel pryč. Francouzi se na stupních vítězů radovali a dav diváků bučel. Diváci bučeli i tehdy, když jim byla předávána světová trofej a bučel i jeden z našich závodníků. Viděl jsem ho, protože jsem se v tu chvíli otočil do davu. V tu chvíli mu přiletěla facka od člena francouzského týmu, který stál za ním. Nevím, který z našich to byl, ale nasadil si helmu a odešel pryč.

Naprosto jsem souhlasil, a když jsem šel kolem Australanů, přemýšlel jsme o této Šestidenní, mé první, zároveň jubilejním 90. ročníku. Ušel jsem pár kroků a otočil se na patě. Přišel jsem k Australanům a řekl jsem: „Boys, you are winners, thank you.“ Oni mi podali ruce a odešel jsem pryč.

Proč? Vysvětlení je jednoduché. O výsledcích sportovního utkání by se prostě nemělo rozhodovat v kancelářích někde v Ženevě, ale na tratích toho závodu, maximálně na jeho Jury. Tady to bylo jinak. Opět.

Abych jen vysvětlil co se stalo. Třetí den byla trať naplánovaná opačným směrem, než první dva dny s dílčími změnami, které byly nakonec rozhodující. Jedna změna spočívala v tom, že v určitém úseku se nejelo po asfaltu, ale uhýbalo se do terénu. Tam byla umístěna průjezdní kontrola. Většina jezdců změnu akceptovala, jen asi šest nebo sedm jezdců to neudělalo a jelo po asfaltu. Byli mezi nimi jezdci Francie, Španělska, USA a Anglie. Byli vyloučeni ale odvolali se. Jury závodu odvolání zamítla. Poškozené týmy se odvolay přímoi na vedení FIM do Ženevy. Tam jim odvolání uznali a vrátili je do závodu.

Jenže když víc jak 450 jezdců jede správně a šest špatně, navíc, ti co jeli špatně, jeli třeba ve stejné minutě jako ti, co jeli správně, je tu něco v nepořádku a v pořadatelích to není. Ach jo, teď píšu možná trochu nesrozumitelně, když tak si to přečtěte ještě jednou … . Vedení FIM tímto rozhodnutím dalo facku tomuto sportu, všem poctivým závodníkům a také pořadatelům, kteří připravili velmi náročné, špičkové závody s tratěmi, které byly perfektně značené a minout správný směr a nevrátit se, mohl jen buď blbec nebo ten, který ho minout chtěl. Potvrdit to mohu sám, potvrdil mi to Bohouš Poslední, který už něco projel, a potvrdili mi to i samotní závodníci.

Je to velká škoda, že to takto dopadlo, i s tím „divadlem“ nakonec. Závody to byly parádní a to včetně závěrečného motokrosu, který se jel na skvěle připravené trati, kterou si snad každý závodník s nímž jsem mluvil pochvaloval. Bohužel i sem musel letět záchranářský vrtulník pro zraněné a bohužel zde nebylo tolik fanoušků, kolik by motoristický fanda na světových závodech očekával. Kdo přišel ale nelitoval. Však alespoň drobet té atmosféry nasajete z přiložených fotek.

Já to pro dnešek balím. S týmem, ve kterém jel Jaro Tobeš a který bohužel nedojel, Honza Vašta, který zajel skvělé 25. místo v kategorii C2 a Honza Zeman, který dokončil v této kategorii na 22. místě, teď popíjíme a slavíme. Takže až se vrátím domů, drobet se dám dohromady, vstřebám dojmy, napíšu souhrnný článek i s krátkými rozhovory oněch jezdců. Děkuji všem za sledování, čtení i vaše komentáře.

Informace o redaktorovi

Jan Dvořák - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE