Red Bull Romaniacs 2022 – rumunské šílenství po devatenácté

Předehrou závodu byl pondělní průvod jezdců na motocyklech ozdobených vlajkami zúčastněných států směřující z paddocku přes historické centrum Sibiu k trati prologu. Zde na něj ve vskutku letním počasí navázala prezentace některých jezdců.

Po dvou letech spojených s různými omezeními letos opět vyrostl na hlavním městském bulváru prolog postavený ze dřeva, kamene, pneumatik a určité dávky sadismu (viděnou optikou dvou spodních kategorií). Někdo si tu krásu v úterní kvalifikaci užíval dlouhé minuty, někomu stačilo k protnutí cílové časomíry 57 vteřin - Pol Tarres na své Yamaze Tenere předvedl tento výkon a pokořil tím všechny konkurenty ve všech kategoriích vyjma profesionálů z Gold třídy (!) Zajímavostí byl i start Matthiase Walknera na rallyovém speciálu KTM 450, která skutečně není typickým hard enduro nářadím - asi i proto byl dakarský šampion nasazen mezi Bronz závodníky s poněkud snazší tratí. Ve třídě Silver pro změnu vyčnívalo jméno novozélandského Chrise Birche, který zde před lety triumfoval v nejtěžší kategorii. Letos se přijel jen svézt a bavit a místo obvyklého nářadí pro tento sport (dvoutaktní třístovka) nafasoval v Mattighofenu v podstatě sériového čtyřdobého půllitra.

Po dopolední kvalifikaci následovalo podvečerní finále. V rozpáleném Sibiu se pozornost diváků upírala nejvíce k závodu profíků, který ovládl poněkud nečekaně ex-tovární pilot Husqvarny Alfredo Gomez jedoucí ve svém týmu na stroji GasGas. Na podiu ho doprovodila polská star Taddy Blazusiak (GasGas) a až třetím v cíli byl vítěz poslední třech ročníků Mani Lettenbichler ( KTM ). Z druhé strany, prolog je místo, kde se dá trošku získat, ale také hodně ztratit, a pravé závodění začne až zítra v horách za Sibiu.

Čeští kluci prolog přežili, David Cyprian měl myslím radost ze sedmého místa a jeho trať si pochvaloval jako tu nej, kterou zde kdy jel.

Středeční ráno se už neslo klasicky Rumunsky ve znamení budíčku do tmy a časně ranního přesunu na offroad start první etapy. Závodníci opouští své týmy na parkovišti u silnice a posledních pár kilometrech na start už musí sami. Zase se potkají až v servisním bodu v cca polovině trasy, kde mají všichni povinnou 20ti minutovou pauzu. Dnes se bude etapa odehrávat jihozápadně od Sibiu, cíl by měl být situován pod přehradou jedné z místních řek, kousek vedle kopce s výjezdem s všeříkajícím jménem „one day hill“. Ale zpět do servisního bodu: prostorná louka v horách s krásnými výhledy a nemalým množstvím vajglů a rozbitých lahví pod nohami asi před naším příjezdem něco zažila. Teď viděla třeba Alfreda Gomeze, který se ihned po dojezdu zul a ponořil si nohy do sudu s vodou (je vedro a to fakt velký) , nebo Manuela Lettenbichlera, který musel řešit trable se spojkou na trati a mechanici řeší její rychlou výměnu. Maďarský závodník, který včera vyhrál prolog Silver kagorie, zas zouvá zadní kolo a zkracuje a navrtává mousse pro lepší trakci. V servis pointu se prostě nikdo nenudí. My taky ne, většina českých kluků v klidu přijede a odjede, jen Petra zlobí elektroinstalace jeho červeném strojku a stojí kdesi pod horami. Nu což, toho vyzvedneme cestou zpět do Sibiu - i při nedojetí jednoho dne má šanci druhý den startovat zas, byť na chvostu startovního pole. Letti dostává penaltu 2 hodiny a za nedovolenou pomoc na trati a jeho šance na vítězství rapidně klesají. Naopak Graham Jarvis má reálnou možnost přidat další ke svým neskutečným šesti rumunským triumfům.

Čtvrtek se nese ve znamení přejezdu do hor, kde budeme nocovat na známé Transalpině (horská silnice DN67C vedoucí přes hřeben Karpat, moooc pěkný). Scénář podobný včerejšímu, jen únava jezdců už se hlásí o slovo. Trať není nesmyslně těžká, jen je fakt dlouhá, rozbitá a ubíjející. A ta Petrova mrcha, co stávkovala včera, zlobí zas. Doprovody jezdců to mají snazší - užíváme si výhledy na krásné hory, fotíme oslíky a po shledání se závodícími kluky řešíme Petrovu situaci, což vzhledem k rumunským specifikům (no signal etc) je vcelku zajímavé. Jsme asi v 1800 m. n m. a je tu příjemně chladno. A boží výhledy. A oslíci. A to chceš.

Den třetí, start v kýčovitě krásném horském ránu. Pátek není dobrým dnem pro Alfreda Gomeze. Otrava jídlem a následné komplikace nutí závodníka světové Top 5 odstoupit ze závodu. Oslabené tělo brutální fyzický výdej nedává, zlí jazykové by mohli říct, že se z toho pos..al A nebyli by daleko od pravdy. My jako doprovod přijíždíme do servisního bodu frajersky přes tankovací místo pro závodníky. Pořadatelé nás nechají projet přes koberce připravené pro motorky a berou to vcelku v klidu. Stydím se, neb řídím a je to moje chyba. Ti, co se nestydí, závodí. Většina českých kluků kolem nás je dobitá, unavená, ale jede a bojuje. Extra smůlu si vybral Libásek alias Pívo, jež po pádu poslal stroj kamsi do strže. Dnes zachránili pořadatelé jeho, zítra se pokusí vylovit stroj. Z toho bude ještě příběh, zdá se. Trošku jinou story prožívá Graham Jarvis, který vede kategorii Gold, následován bulharským mladíkem Teododrem Kabakchievem (KTM) , trio nejlepších pak doplňuje španělský matador Mario Roman na Shercu. Už jen zítra a je to za nimi. Za námi. Za všemi.

Den čtvrtý, poslední. Na start jedou kluci ze Sibiu sami po ose, servis point se nalézá stejně jako loni v lyžařském středisku Paltinis, finišem je pak už tradičně Gusterita a její ikonický pískový výjezd plus nějaká ta kulišárna před cílovou archou s logem rakouského limonádníka. A tam se těší všichni, neb 4 dny výživného endura se už podepsaly na tělech a myslích každého závodníka bez výjimky a jejich chuť snídat ibalgin s redbulem nalézá své limity. Ale než se tam dostanou, ještě si trošku užijí. Třeba při přejezdu řeky kousek od centra Sibiu, tvořeného dvěma nepříliš širokými houpačkami a pontonem . Není to úplně těžké místo, ale pokud jste vyčerpaní a trošku ve stresu, může se optika změnit …někteří piloti zde loví své motorky z mělkého proudu, jiní odmítají na atrakci vjet a dožadují se objízdné trasy. Marně. Chceš do cíle? Jeď tudy!

Konečně Gusterita, ještě trošku trápení v jejích písečných svazích, kladina v bahnité louži či alternativa v podobě skokánku pro odvážnější a pak vytoužený cíl. A nekonečná záplava unavených a šťastných obličejů a rukou třímajících obligátní a vytoužené studené pivko. Snad všichni měli radost ze sedmého triumfu chlapíka, kterému se přezdívá „Silent Assassin“, Goat“ nebo prostě Graham. Ačkoliv po sundání helmy vždy vypadá, že nedožije večera (vtip) , dokázal tento sedmačtyřicetiletý Brit téměř nemožné a zvítězil na své Husqvarně v nejnáročnějším závodě svého druhu, a to již posedmé (!). Společnost na podiu mu dělal Teo Kabakchiev ( Bulharsko/KTM) a Mario Roman (Španělsko/Sherco) . Manuel Lettenbichler i navzdory penalizaci z první etapy dosáhl na 6. příčku, následovaný sedmým Matthewem Greenem a osmým Davidem Cypriánem. Kategorii Silver opanoval s miniaturním náskokem minuty a půl taktéž legendární novozélanďan Chris Birch, v Bronzech se z vítězství radoval Edgars Silins z Litvy. Zajímavostí je třetí místo Matthiase Walknera v této kategorii dosažené na továrním „dakarském“ speciálu KTM. Btw jeho bratranec Michael s továrním strojem GasGas obsadil krásné 5. místo kategorie Gold. Dobrý genofond, zdá se.

Kompletní výsledky naleznete - ZDE

Video souhrny jednotlivých závodních dní - ZDE

Informace o redaktorovi

Marek Vincík - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE