Granitbeisser jaro 2019 – Žulové crosscountry u sousedů

Lokace má několik výhod - je relativně imunní vůči rozmarům počasí, a nejde v ní nic rozbít. Krom sebe a motorky, samozřejmě. Když si projdete trať, zjistíte, že tady padat opravdu nechcete, neb kámen neuhne a je zatraceně tvrdý. Závody zde jsou pravděpodobně velmi populární i mezi domorodci, neb na startu sobotních závodů ( 5 kategorií dle věku + ženy), stálo celkem cca 400 jezdců (!), a k tomu 14 holek (loni 22 :) ). V neděli už startují jen kategorie „Elite“, to jest zkušenější jezdci na mírně modifikované trati sobotního klání. Letos by jste našli na startovní listině vedle 95% místňáků i jména několika českých borců, ať už z nedalekých Čekých Budějovic, Motoclubu Milevsko, nebo třeba kluky Nedvědovy od Stříbra.

Jeden okruh zde trvá nejrychlejším cca 10 minut, tj elita zvládá během dvouhodinovky 12 koleček. Startuje se trošku chaoticky v několika vlnách, přičemž startovní místo, respektive ta Vaše vlna je dána mírou osobní asertivity a ostrých loktů, zdá se. Desítky vteřin, o které startujete vzadu, se pak během závodů velmi špatně dohání. Součástí tratě jsou technické pasáže, sjezdy, výjezdy i rychlejší rovinky ( ta jeda, co jsem viděl, byla zpomalena retardérem, který tvořil cca 20ti tunový nakladač. S tvrdou pistou pokrytou prachem a pískem pod koly je to asi přesně to, co nechcete před sebou na roztočenou pětku vidět.. :)) Dle oka diváka (ale i výsledkové listiny) by se tu mohlo dařit čtyřtaktům, výhody dvoutaktních strojů tu není úplně kde vytěžit. Přesto jich startuje nemálo.

Naše fotografie sice pochází až z nedělního závodu Elite, nicméně někteří odvážlivci si po zimě troufli na účast v obou závodních dnech (2 x 120 minut). A někteří toho měli v neděli pak plné zuby, třeba osádka nejmenované Bety z Milevska :) Radost nám udělal Vašek Nedvěd, který svou kategorii vyhrál, a Robert Meyer v té své obsadil třetí místo.

Neděle už nebyla tak veselá, místní střelci na čtyřtaktech a drobné technické problémy Vaška Nedvěda se postaraly o to, že podium bylo výhradně rakouské a čtyřtaktní (350, jak jinak). Až za nimi skončila i Václavova dvoudobá třístovka, nejlepším dalším čechem pak byl Jarda Nedvěd (9. místo, také HSQ 300), 12. Jindra Slavík (Beta) a top 20. uzavírali Ondra Mysliveček (KTM 250) s Radkem Barešem (Beta 250). Cože je startovní pole čítající 110 střelců velmi solidní výsledek.

Svůj úplně první závod v životě zde absolvoval budějovický Michal Míček (první enduro pořízeno před rokem a půl !) a jeho Husák, krom toho, že se nebojí, umí i velmi poutavě psát, zde je závod jeho očima: „Poprvé jsem sedl na motorku před rokem a půl, kdy mě pro její pořízení přemluvili kamarádi. Před tím jsem intenzivně jezdil, a to i «závodně», na čtyřkolce a protože zájemců z řad kamarádů o společné intenzivní vyjížďky ubývalo, po kratším přemlouvání jsem podlehl a poprvé v životě osedlal enduro motocykl. Od té doby pouze následovala výměna zakoupeného čtyřtaktu za současný dvoutakt a pravidelné vyjížďky do okolí.“

„Protože i na čtyřkolce jsem preferoval přírodní enduro tratě, vždy mě cesty táhly pouze do volné krajiny a tamější zdolávání přírodních překážek. Koncem minulého roku mě pozval kamarád, Ondra Mysliveček, jestli bych si s ním nezkusil závod v nedalekém Rakousku, který on loni úspěšně a s vynikajícím výsledkem absolvoval. Závod i trať vychválil natolik přesvědčivě, že jsem se do závodu nakonec zaregistroval a dostavil se na přejímku a start.“

„Už na přejímce, kdy člověk vidí obytňáky polepené startovními čísly z různých závodů, jezdce ve firemních hadrech továrních značek, vnímající člověk pochopí, že kategorie profíků, ve které bude startovat, a kterou si vybral, bude zcela adekvátní. I z toho důvodu si po rychlé přejímce naposledy v hlavě  přemítám v němčině děkovnou řeč za první místo a jdu se chystat na start :o))“

„Při krátké procházce po trati před startem zjišťuji, kolik nepřírodních nástrah se dá nachystat v granitovém lomu. I z toho důvodu již další strategii neřeším a mačkám se v předstartovním hloučku. Následuje příjezd na start, něco málo pořadatelských řečí, totálně nedávám pozor a najednou vidím že startují první lajnu. «Vždyť mělo být zaváděcí kolo» říkám si v duchu. Ale vypadá to na ostrý start, tak nad tím nepřemýšlím a ve své vlně vyrážím poměrně svižným tempem. Už v prvních zatáčkách začínám cítit, že má rychlost zdolávání zatáček není úplně největší a že větší část motorek mi poměrně dost ujíždí. Přesto to neřeším a doufám, že se všichni po přepáleným startu unaví a já je dojedu. Přeci jenom je to závod na dvě hodiny:o)  Po dojetí do místa startu zjišťuji, že to opravdu bylo pouze zaváděcí kolo a ve stejné vlně vyrážím po chvilce do ostrého závodu.“

„Když pominu, že u prvního většího kopce závodu přetáhnu nájezdovou rychlost a tudíž jeho vrchol přeskočím k údivu postávajících pořadatelů na duhou stranu kopce, všech 11 kol, které jsem najel se nese ve stejném duchu. Zjišťuji, že enduro postoj na motorce je naprosto nevhodný pro zdolávání zatáček a každou další, kterou projíždím, se snažím co nejlépe projet toboganem, abych z něho nevypadl hned po nájezdu. Nutno přiznat, že za celý závod se mi, podle mých pocitů, podařilo normálně projet cca 5% všech zatáček. Vše ostatní bylo trápení, pomalé, přebržděné a někdy i s přetočením motocyklu a pádem. Další problém, který mě stál «drahocenné» vteřiny, je průjezdová rychlost v rychlejších pasážích kolem postavených bagrů, ostrých balvanů a různé ocelové technologie lomu. To vše, na štěrkovém a sypkém podkladu, s různě hlubokými výmoly, ti nejlepší ze závodu snad zdolávali ve stokilometrové rychlosti.“

„Je paradox, že tam, kde bych mohl jet, tak nemohu a kde mohu, tak kvůli minimálnímu vyčerpání rychleji nemohu. Přes to všechno, dvouhodinový závod utekl jako voda, za celou dobu jsem v podstatě nevyužil jinou rychlost než dvojku a trojku a z nádrže ubyly snad jen 3 litry benzínu.“

„Je rozhodně důležité pro lidi, kteří pomýšlí na první pozice v tomto závodě, mít hodně najeto, mít silné ruce a odhodlání a především zvládat bezchybný průjezd zatáčkou a správně a včas brzdit.  Pro ostatní bez závodních ambicí se jedná o pěkný a pěkně zorganizovaný závod. Ačkoliv se na prvních třech místech letos objevila jen rakouská jména, kdo ví, příští rok tam bude určitě někdo z České republiky! Máš i ty už v hlavě svoji děkovnou řeč pro příští rok…..?? :o))“

… a Michal dojel na krásném 63.místě, doplňuji. Potkáme se na místě příští rok na jaře i s někým z vás?

Stránky pořadatele - ZDE

Výsledky nedělního závodu - ZDE

Informace o redaktorovi

Marek Vincík - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE