Nahoru i dolů, David Cyprián k Erzberg Rodeu 2019

Po páté v řadě jsem se vydal na Erzberg rodeo, letos jsem byl připraven nejlépe a těšil jsem se na vylepšení předchozích výsledků, nicméně vše bylo trochu jinak. Ve čtvrtek jsem si prošel registrační kolečko a vyrazil se podívat na trať prologu na kole. Po cestě dolů jsme se šli podívat na novou část Carls Dinner a vypadalo to, že se letos jede jen jedním směrem. Říkám si, že by organizátoři dostali konečně rozum? No, nedostali, ale pěkně popořadě. V pátek kolem 8:30 jsem vyrazil do prologu, jelo se mi velmi dobře, bohužel od poloviny tratě mi začala blbnout motorka, tudíž jsem nemohl jet na maximum a ve výsledku dojel na 83. místě, což znamenalo druhou řadu.

Celé dopoledne jsme pracovali na motorce, ale nemohli jsme přijít na závadu, takže jsme upravili pár věcí a doufali, že to bude v pořádku. Páteční odpoledne patřilo klasicky procházce v kamenech v Carls Diner, jaké to bylo překvapení, když jsem zjistili, že se jede opět obousměrně, a dokonce je delší a těžší než kdy předtím. Ono, když procházíte trať a lidi jako Manuel Lettenbichler, Jonny Walker nebo Alfredo Gomez skládají kámen na kámen, aby se dalo vůbec projet, tak člověk trochu zapochybuje o svých rozhodnutích, které ho sem vedly. O podlaží níže jsem potkal Taddyho a ten jen pokýval hlavou a řekl, že se těší na superenduro, že tohle je fakt moc. No, to mi bylo jasné, že to nebude trojka plyn a asi ani dvojka plyn… Nebyla.

Sobota, opět 8:30, druhé kolo prologu a opět identická závada. Opět špatný čas. Naštěstí jsem se s pozicí 93 dostal do druhé řady… S VELKÝM odstupem od třetí řady… opravdu velkým. Odpoledne jsem se zajeli podívat jen na Green Hell, nastavili motorku, opět si lámali hlavu nad závadou a samozřejmě zevlovali, protože to je to, co se na Erzbergu dělá nejvíc. Den hlavní Hare Scramble, po vydatných deštích vykouklo sluníčku a udělalo se moc krásně, takže jsme se všichni dvě hodiny na prestartu pekli na slunku a závodili v čekání. 14:20 jsme se odebrali k motorkám a připravili se ke startu. O 10 minut později odstartovala první vlna a druhá řada odstartovala ještě o dvě minuty později. Letos jsem konečně odstartoval jako chlap! Tedy na třetím místě, což bylo velmi důležité.

Během prvních checkpointů jsem se prokousával skrz pole, nicméně jsem musel několikrát čekat a bojovat o pozice s ostatními jezdci. Jako obvykle první úseky mizely velmi rychle a já se brzo ocitl v Machine a v zóně bez pomoci. Jenže to jsou všechno ještě žerty a vtípky, to nejhorší začíná CP16 Burping Stones, po kterém padáme do velmi „oblíbené“ sekce Carls Dinner a tam doopravdy začal boj o život. Nebudu Vám lhát, bylo to otřesné. Občas se v noci vzbudím celý zpocený a jen hledím do zdi a vidím ty nekonečné kameny. No, chtěl bych říct, že 4 checkpointy, které lemují celé kameny Carls Diner jsem proletěl jako vítr, ale to bych lhal, jelikož jsem jel spíše jako šnek… Šnek, který spí.

Každopádně o asi hodinu dvacet, čtyři endurosnacky, tři carbosnacky, dva velké magnesium shoty a asi tři litry vody jsem úspěšně vyjel z carls diner. Jenže on to ještě není tak úplně konec. Ještě se musí projet dalších 6 checkpointu. Tou dobou jsem byl na nějakém 22. místě a měl jsem 40 minut do konce časového limitu. Ono, dojet Erzberg není tak těžké, jenže časový limit 4 hodiny je strašně krátký. Může se to zdát jako spousta času na 34 kilometrů, ale věřte mi (a myslím, že v tomhle mi můžete věřit), je to velmi málo. Ale to jsem odbočil. Vyrazil jsem tedy jako zajíc (spíše želva, která couvá) vpřed. Čekala nás nová sekce, která nebyla těžká, to mě zaskočilo asi nejvíc, protože s něčím takový se na ocelové hoře nepotkáte. Sjezdík a už nás čekalo Zelené peklo, divácky velmi oblíbený úsek, jezdecky už tak ne.

Nebudu Vám lhát, měl jsem štěstí. Letos mi to vyšlo v pekle velmi dobře, protože se mi podařilo dostat se výš, než mým soupeřům a díky toho jsem dostal lepší pozici ve hře „pomoz mi a já pomůžu tobě“ (anglický název „help me, help you“) a přeskočil o 4 místa vpřed. Jenže mi zbývalo do limitu jen 20 minut. V tu chvíli jsem věděl, že se do cíle nepodívám, ale zároveň mi bylo jasné, že udělám maximum pro to abych se dostal co nejblíže. Musím říct, že pod tlakem mi to šlo a všechny sekce jsem projel rychle a čistě, jenže čas byl neúprosný a můj letošní pokus byl ukončen odbytím 18:30 v posledním checkpointu před cílem v sekci zvané „Lazy noon“, chybělo mi 6 minut a dostal bych se do cíle, ale jak se říká: „pozdě bycha honit“ Upřímně jsem nebyl zklamaný. Věřím, že z první řady bych dokázal jet v první patnáctce.

Je to určitě cenná zkušenost, a i když jsem nedojel, tak vím, že vše obtížné bylo za mnou a stačilo se spustit jen do cíle. A když bych měl Erzberg přirovnat k předešlým letům? Bylo to těžší a delší, to je asi vše, co k tomu říct, samozřejmě se ještě sluší pogratulovat Grahamovi k jeho famóznímu 5. vítězství. Je to kanec! . Samozřejmě velké díky patří tátovi, který se mnou proběhl Carls diner jako kamzík a najížděl mě na všech sekcích! Bez něj by to nešlo. Teď už nezbývá nic jiného než se příští rok vrátit silnější, rychlejší a lepší!

Autoři článku obdrželi prémie 6 Kč od 4 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist