Jules Cluzel

Cluzel se narodil v městečku Montlucon poblíž proslavené trati Clermont-Ferrand, která byla hostitelem prvních ročníků klasického mistrovství světa. Začínal na minibicích. Poměrně brzo přešel na stopětadvacítky s účastí na Honda CBR junior poháru. V tomto šampionátu se mu postupně podařilo získat celkově třetí místo.

V roce 2005 skončil v národním mistrovství Francie na druhém místě a poprvé také zkusil štěstí ve světě. Na trati v LeMans debutoval jako šestnáctiletý jezdec na motocyklu Honda. Příležitost ukázat své umění dostal ještě v Turecku a ve Valencii, kde pro změnu jel na Malaguti. Zde také získal solidní 17. pozici na startu. Nicméně body byly ještě hodně vzdáleny ve všech třech případech. Častá změna motocyklů také zapříčinila pomalý start do závodnické kariéry.

V roce 2006 přesedlal Cluzel do dvěstěpadesátek na stroj Aprilia a do týmu l'équipe de la FFM po bok krajana Guintoliho. Na rozdíl od Sylvaina, který měl více zkušeností a dokázal získat umístění v top ten, se Jules příliš neprosazoval. Hubený zisk patnácti bodů nemohl vedení týmu ani zdaleka uspokojit.

V roce 2007 nenastal výraznější výsledkový posun. Tentokrát jezdil ve službách italského týmu Angaia, který podobně jako předchozí nedisponoval moc kvalitní technikou. Nejlépe skončil jedenáctý.

V roce 2008 nastalo další stěhování. Cluzel se rozhodl podílet se na vývoji motocyklu Loncin ve stopětadvacítkách. Ani zde se však mladému Francouzovi vůbec nedařilo. Z 15 startů nevytěžil ani bod, paběrkoval i jeho stájový kolega Alexis Masbou. Byla to velká porce smůly, protože umístění v první patnácte nebylo v mnoha případech daleko.

V roce 2009 přišla dlouho očekávaná změna k lepšímu. Pozice v týmu Matteoni Racing na soukromé Aprilii byla podpořena překvapivě dobrými výkony. Cluzel hned v prvním závodě v Kataru naznačil, že se s ním musí počítat. Druhé místo v závodě bylo doslova šokem, zvlášť když zle proháněl pozdějšího vítěze Barberu na továrním motocyklu. V Jerezu navíc zajel pátý čas, v cíli pak byl osmý. Dobrý úvod byl vystřídán sérií pádů a technických poruch. V Brně (8.místo) jakoby zpět navázal na úvod roku, kdy se mu velice dařilo. Hned v následujícím závodě v Indianapolis jede skutečně výtečně, odráží všechny útoky daleko zkušenějších soupeřů až do 8.kola, kdy je vyřazen pádem. Nestává se často, aby jezdec, i přes výpadek, byl za svůj výkon tak chválen.

Na trati v Misanu poté pokračoval v dobrých výkonech ziskem 6.místa jako nejlepší soukromý jezdec a pátý skončil v Portugalsku na Estorilu. V Austrálii se mu dařilo držet za zády početnou skupinu pronásledovatelů, ve které jel i náš Karel Abraham. V cíli skončil čtvrtý jen těsně před DiMegliem. Podobně jako v Indianapolis Cluzel bojoval v Malajsii, ale nakonec i zde nadějný závod nedokončil. Podařilo se mu ale v náročné kvalifikaci alespoň získat druhé místo za bezkonkurenčním Aoyamou. V posledním závodě ve Valencii ještě přišel o jednu pozici v celkové klasifikaci, když se před něj na poslední chvíli dostal uzdravený veterán Locatelli. Nicméně celkově 12. místo a vynikající sezóna, kterou málokdo čekal, zůstane světlým bodem v jeho kariéře.

V roce 2010 započal tažení za dalšími úspěchy v sedle Hondy (s podvozkem Suter, tým Forward) v nově zavedené třídě Moto2. Hned na úvod v katarském Doha vyjel zaslouženě 3. místo, když se mu podařilo ubránit tuto pozici před zkušeným Španělem Eliasem. Na britském okruhu Silverstone v nesmírně vyrovnaném závodě překvapivě zvítězil. Doposud jediné vítězství se nerodilo lehce, protože se v pozici lídra tehdy vystřídalo celkem pět jezdců. V témže roce si ještě vyjel slušné čtvrté místo v Brně. Celkově skončil hodně v popředí, jenže třída Moto2 je natolik vyrovnaná, že s úspěchem téměř vždy přichází i pád.

V roce 2011 se Cluzel měl prát o přední příčky, ale vůbec se mu nedařilo vyjma oblíbeného Silverstonu. V tabulkách MS ho nacházíme až na 21.místě. Neúspěch vyústil v náhlý odchod do supersportů do nového týmu WTR Ten10 Racing. Přednost v Moto2 dostali místo něj jezdci s lepšími výsledky, jmenovitě Takahashi a DeAngelis.