Mika Kallio

Ve světě Grand Prix se setkáváme nejčastěji s jezdci pocházejícími ze zemí, které jsou svým klimatem nakloněné motorkaření. Tenhle rider z chladného Finska ale mezi horkokrevné jihoevropany rozhodně patří!

Ještě než Mika Kallio začal brousil kolenní slidery na asfaltových okruzích, drtil své soupeře v iceracingových závodech, které se jezdí na klasických motokrosových mašinách s pneumatikami opatřenými hroty a jsou na skandinávských zamrzlých jezerech hodně oblíbené. V nich svoji kariéru začínal a i v současnosti je bere jako skvělou přípravu na silniční motocykly, vždyť se v této disciplíně stal v letech 2000, 2004 a 2005 národním šampiónem stopětadvacítek a k tomu přidal i dva tituly z půllitrů z let 2004 a 2006.
První metry na silnici absolvoval ve finském mistráku, který se mu podařilo v letech 1997, 1999 a 2000 vyhrát a navíc v sezóně 2000 zvítězil i v šampionátu severských zemí. Jeho další kroky směřovaly do mistrovství Evropy, kde ve své první sezóně 2001 skončil na pátém místě a dokonce si i vyzkoušel dva starty v mistrovství světa, když startoval na divokou kartu v Grand Prix Německa a Valencie. I když ani jeden závod nedokončil, všiml si ho Aki Ajo, šéf týmu Ajo Motorsport a protože ten má skvělý cit na hledání talentů, dal tomuto Finovi příležitost startu v kompletní stopětadvacítkové sezóně 2002.
Tu absolvoval se soukromou Hondou a přestože pět závodů nedokončil a v posledním závodě ve Valencii dojel jako šestnátý, v ostatních závodech bodoval a devětkrát dokonce dojel v první desítce. Celkově skončil těsně za Top ten a od svého týmového šéfa dostal nabídku ke startu i v sezóně 2003. V ní ale na Hondě tohoto finského týmu odjel pouze devět úvodních závodů.
Protože v týmu KTM nebyli spokojeni s výsledky svých dosvadních jezdců (Roberto Locatelli a Arnaud Vincent), nabídli Mikovi sedlo jejich oranžové Kačeny. Ten továrnímu angažmá neodolal a hned v prvním závodě s tímto motocyklem dojel těsně pod stupni vítězů, k čemuž se oba exmistři světa ani zdaleka nepřiblížili. V Malajsii přidal dokonce umístění na bedně (druhý) a i když nasbíral o deset bodů více než v předchozí sezóně, celkově skončil opět jedenáctý. S továrnou KTM spolupracoval během dalších pěti sezón, během kterých neustále zrychloval a jeho výsledky se stále zlepšovaly.
Bohužel v roce 2004 se zrychlením přišly i časté pády a velký počet osmi nedokončených závodů. I tak se ale poprvé probojoval do celkové Top ten a jeho kariéra začala teprve nabírat na otáčkách.
V následujících dvou sezónách (2005 a 2006) už pravidelně bojoval o stupně vítězů a v obou ročnících skončil shodně na druhém místě. Pamětníci si možná vzpomenou na katarský závod roku 2005, kde ho v cílové rovince týmový kolega Gábor Talmacsi naprosto nekolegiálně předjel a tím připravil nejen o vítězství, ale i o důležitých pět bodů, které mu hodně chyběly v záverečném účtování. O těchto pět bodíků totiž prohrál titul se Švýcarem Thomasem Luthim!
O rok později Mika nestačil na suverénního Alvara Bautistu a i když skončil opět stříbrný, rozhodl se pro přestup do vyšší kubatury. Také ve čtvrtlitrech nastupoval v oranžových barvách a během dvou sezón (2007 a 2008) nasbíral pět vítězství, jedno druhé a čtyři třetí místa. Hlavně ve druhé čtvrtlitrové sezóně byl hodně rychlý, v první třetině vedl šampionát, ale nakonec ho drtivým závěrem překonal nejen pozdější mistr světa Marco Simoncelli, ale také stříbrný Alvaro Bautista.
Mika po zisku bronzové medaile dostal nabídku, které se neodmítá a to přestup do královské kubatury MotoGP. Tahle nabídka přišla od privátního týmu Ducati Pramac a Kallio se tak v roce 2009 posadil na jejich speciál Ducati Desmosedici GP9. S ním překvapil hned v úvodních dvou závodech, kdy dojel shodně na osmém místě a i když pak některé závody nedokončil, během tří závodů dostal šanci od továrního týmu Ducati na osedlání stonerova speciálu při jeho „zdravotní“ pauze. S devíti umístěními v první desítce a celkovým patnáctým místem pak získal také titul „Rookie of the Year“ tedy nejúspěšnější nováček roku.
Rok 2010 byl pro Miku nejhorší sezónou v seriálu Grand Prix. Přestože v předchozí sezóně na sebe dokonce upoutal pozornost továrního týmu Ducati, tak v tomto roce se pokazilo skoro vše, na co sáhnul….. Bodoval pouze v deseti závodech a v elitní Top ten dojel jen dvakrát (Katar – 7, USA – 9). Před koncem sezóny se dohodl o předčasném ukončení angažmá v týmu Pramic a do dvou posledních závodů ani nezasáhl. Na vině prý byly osobní problémy a Kallio údajně uvažoval i o konci kariéry, ale nakonec se pro rok 2011 rozhodl k návratu do prostřední kubatury. Zde poprvé osedlá stroj kubatury Moto2 (tovární Suter MMX) v týmu Marc VDS Racing.
Datum narození:
8. listopadu 1982
Místo narození: Valkeakoski (Finsko)
Výška: 165 cm
Váha: 54 kg
Hobby: iceracing, fitness, rybaření, lodě

Náš tip: přečtěte si rozhovor s Mikou z roku 2009.

Kariéra v číslech:


2001 – debut v mistrovství světa silničních motocyklů 125 ccm
             - 2 závody (0 bodů) Honda
2002 – mistrovství světa silničních motocyklů 125 ccm
             - 11. místo (78 bodů) Honda
2003 – mistrovství světa silničních motocyklů 125 ccm
             - 11. místo (78 bodů) Honda, KTM
2004 – mistrovství světa silničních motocyklů 125 ccm
             - 10. místo (86 bodů) KTM
2005 – mistrovství světa silničních motocyklů 125 ccm
             - 2. místo (237 bodů) KTM
2006 – mistrovství světa silničních motocyklů 125 ccm
             - 2. místo (262 bodů) KTM
2007 – mistrovství světa silničních motocyklů 250 ccm
             - 7. místo (157 bodů) KTM
2008 – mistrovství světa silničních motocyklů 250 ccm
             - 3. místo (196 bodů) KTM
2009 – mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP
             - 15. místo (71 bodů) Ducati
2010 – mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP
            - 17. místo (43 bodů) Ducati

Fotogalerie 2011

Fotogalerie 2010

Fotogalerie 2009

Fotogalerie 2008

Fotogalerie 2007

Fotogalerie 2006

Fotogalerie 2005

Fotogalerie 2004

Fotogalerie 2003

Fotogalerie 2002




TOPlist