Roberto Rolfo

Roberto Rolfo kdysi patřil mezi velké talenty v MS motocyklů. Sympatický rodák z Turína, ovládající několik světových jazyků, se vrací na vrcholné světové fórum. Robby bude soupeřit ve třídě Moto2. Už potřetí se vrací do klasického MS, zkušenosti z testování Suteru má dostatek. Předloni několikrát zaujal bojovným výkonem a snad ještě neřekl poslední slovo.

Roberto Rolfo se narodil v severoitalské metropoli v Turíně. Zcela nepochybně zdědil touhu po závodění na motocyklech po svém otci, který se stal právě v roce 1980 mistrem v italském šampionátu. Robby začal svou závodní kariéru poměrně pozdě a hned na silném motocyklu Honda 750. Poté však jeho kariéra nabrala rychlé obrátky. V italské Grand Prix debutoval ve svých šestnácti letech. Stáj Carrizzosa si všimla jeho talentu a tento pilot se brzy zařadil mezi nejlepší. Pomohl mu také bronz z evropského šampionátu.
V roce 1998 se již jako stálý jezdec MS dostával do popředí zájmu jako jeden z nejlepších soukromých jezdců. Přesedlal na Aprilii, na které vybojoval první pronikavý úspěch na argentinské GP v Buenos Aires. O rok později v sezóně 1999 již závodil za „zpěváka“ Vasca Rossiho. Pronikavého úspěchu však kvůli ne-továrnímu materiálu nedosáhl.
Totéž se opakovalo v roce 2000, kdy se celkově stále pohyboval kolem 15. místa a na jednu chvíli dokonce vypadl ze seriálu. Pomohlo mu až zranění Alexe Hoffmana. Konečně změna přišla až v roce 2001. Na domácí trati v Mugellu vybojoval druhé místo v závodě a rozhodně začal překvapovat. Na oficiálních stránkách se o Robbym mluví jako o nejlepším soukromém jezdci té doby. Já bych ještě doplnil, že zejména v deštivých závodech vynikal jeho um dokonale. Rolfovi překvapivé výsledky pomohly k pozici u Hondy v týmu Fortuna s jasnými ambicemi na titul mistra světa. Také se však o něm začalo mluvit jako o jezdci, který nemá štěstí.
V roce 2002 pětkrát skončil na druhém místě a celkově třetí za Melandrim a Fonsi Nietem. Právě Nieto dlouho patřil a vlastní patří k největším Rolfovým soupeřům. Jejich kariéry jsou si nápadně podobné, což se později projevilo odchodem obou do superbiků.
Nicméně v roce 2003 ještě Robby závodil v MS a právě toto období patřilo k jeho vrcholu kariéry. Zvítězil na Sachsenringu a Phillip Islandu. Dlouho sváděl souboj o titul mistra světa s továrními Apriliemi jezdců Poggialiho a Eliase. Právě na australském Phillip Islandu mocně dotáhl bodově Poggialiho. Vzpomínáte jak Jarda Huleš tohoto kdysi fenomenálního San Marince předjel v poslední zatáčce.. Rozhodnout měla Valencia. Rolfovi se zde však nepodařil již trénink a v závodě to skončilo až sedmým místem. Titul tak spadl do rukou Poggialimu. Později si však osud právě s těmito vynikajícím jezdci dost pohrál.
V roce 2004 nastal zlom k horšímu. Po vítězství v deštivém Jerezu následoval dost tvrdý pád na dno doprovázený technickými problémy. Celkově skončil Robby osmý a s tím šéfové od Hondy nemohli být rozhodně spokojeni. Otázkou však zůstává kolik procent podílu měla továrna na tomto neúspěchu.
V roce 2005 již jezdil v královské kubatuře v týmu D´Antin Ducati Team, kde se mu však nedařilo a skončil osmnáctý. Tím podle mého soudu předčasně skončila kariéra velice talentovaného jezdce. Další vavříny měly přijít v kategorii superbiků. Zde také na stroji Ducati nezačal příliš dobře. Svůj díl viny na tom měl i poněkud skromný tým Caracchi, kde jezdil v sezóně 2006.
Lépe se mu vedlo v roce 2007, kdy skončil celkově osmý ve službách Ten Kateho. Zejména předvedl skvělou jízdu na domácí trati v Monze, kde si dojel pro čtvrté místo v závodě se svojí Hondou. To byl však pohříchu snad jediný větší úspěch tohoto Itala.
V roce 2009 dokonce získal do celkové klasifikace jen 3 body. O rok později závodil za tým Italtrans STR po boku neznámého Roberta Pietriho. V Moto2 se mu podařilo částečně navázat na úspěchy z počátku tisíciletí. V Malajsii dosáhl na nečekaný triumf, dobře si vedl i na Sachsenringu a až do odstoupení ze závodu z důvodu poruchy i v Brně. Celkově skončil až čtrnáctý. Mnohokrát nebyl motocykl konkurenceschopný s množstvím poruch.
V roce 2011 se rozhodl překvapivě k návratu do superbiků a zde si nevedl příliš dobře. Kawasaki v týmu Pedercini platí v tomto šampionátu za slabší motocykl. Takže z toho důvodu zase nastalo stěhování do týmu Technomag a Rolfo je zpět v Moto2..

Datum a místo narození: 23.03.1980
Místo narození: Torino (Itálie)
Výška: 175 cm
Váha: 68 kg

Kariéra v číslech:

1998 – mistrovství světa 250 ccm
              - 12. místo (61 bodů) Aprilia
1999 – mistrovství světa 250 ccm
              - 14. místo (62 bodů) Aprilia
2000 – mistrovství světa 250 ccm
              - 16. místo (26 bodů) Aprilia
2001 – mistrovství světa 250 ccm
              - 4. místo (177 bodů) Aprilia
2002 – mistrovství světa 250 ccm
              - 3. místo (219 bodů) Honda
2003 – mistrovství světa 250 ccm
              - 2. místo Honda (235 bodů) Honda
2004 – mistrovství světa 250 ccm
              - 8. místo (116 bodů) Honda
2005 – mistrovství světa MotoGP 
              - 18. místo (25 bodů) Ducati
2006 – mistrovství světa Superbike
              - 16. místo (69 bodů) Ducati
2007 – mistrovství světa Superbike
              - 8. místo (192 bodů) Honda
2008 – mistrovství světa Superbike
              - 17. místo (59 bodů) Honda
2009 – mistrovství světa Superbike
              - 39. místo (3 body) Honda
2010 – mistrovství světa Moto2
              - 14. místo (75 bodů) Suter
2011 – MS SBK
             - 18. místo (42 bodů) Kawasaki   

 

Fotogalerie 2011

Fotogalerie 2010

Fotogalerie 2009

Fotogalerie 2008

Fotogalerie 2007

Fotogalerie 2006

Fotogalerie 2005

Fotogalerie 2004

Fotogalerie 2003

Fotogalerie 2002

Fotogalerie 2001

Fotogalerie 1999

Fotogalerie 1998




TOPlist