Roberto Rolfo
Text: Mgr. Roman Iščuk, Foto: Vladimír Rejda
Roberto Rolfo kdysi patřil mezi velké talenty v MS motocyklů. Sympatický rodák z Turína, ovládající několik světových jazyků, se vrací na vrcholné světové fórum. Robby bude soupeřit ve třídě Moto2. Už potřetí se vrací do klasického MS, zkušenosti z testování Suteru má dostatek. Předloni několikrát zaujal bojovným výkonem a snad ještě neřekl poslední slovo.
Roberto Rolfo se narodil v severoitalské metropoli v Turíně. Zcela nepochybně zdědil touhu po závodění na motocyklech po svém otci, který se stal právě v roce 1980 mistrem v italském šampionátu. Robby začal svou závodní kariéru poměrně pozdě a hned na silném motocyklu Honda 750. Poté však jeho kariéra nabrala rychlé obrátky. V italské Grand Prix debutoval ve svých šestnácti letech. Stáj Carrizzosa si všimla jeho talentu a tento pilot se brzy zařadil mezi nejlepší. Pomohl mu také bronz z evropského šampionátu.
V roce 1998 se již jako stálý jezdec MS dostával do popředí zájmu jako jeden z nejlepších soukromých jezdců. Přesedlal na Aprilii, na které vybojoval první pronikavý úspěch na argentinské GP v Buenos Aires. O rok později v sezóně 1999 již závodil za „zpěváka“ Vasca Rossiho. Pronikavého úspěchu však kvůli ne-továrnímu materiálu nedosáhl.
Totéž se opakovalo v roce 2000, kdy se celkově stále pohyboval kolem 15. místa a na jednu chvíli dokonce vypadl ze seriálu. Pomohlo mu až zranění Alexe Hoffmana. Konečně změna přišla až v roce 2001. Na domácí trati v Mugellu vybojoval druhé místo v závodě a rozhodně začal překvapovat. Na oficiálních stránkách se o Robbym mluví jako o nejlepším soukromém jezdci té doby. Já bych ještě doplnil, že zejména v deštivých závodech vynikal jeho um dokonale. Rolfovi překvapivé výsledky pomohly k pozici u Hondy v týmu Fortuna s jasnými ambicemi na titul mistra světa. Také se však o něm začalo mluvit jako o jezdci, který nemá štěstí.
V roce 2002 pětkrát skončil na druhém místě a celkově třetí za Melandrim a Fonsi Nietem. Právě Nieto dlouho patřil a vlastní patří k největším Rolfovým soupeřům. Jejich kariéry jsou si nápadně podobné, což se později projevilo odchodem obou do superbiků.
Nicméně v roce 2003 ještě Robby závodil v MS a právě toto období patřilo k jeho vrcholu kariéry. Zvítězil na Sachsenringu a Phillip Islandu. Dlouho sváděl souboj o titul mistra světa s továrními Apriliemi jezdců Poggialiho a Eliase. Právě na australském Phillip Islandu mocně dotáhl bodově Poggialiho. Vzpomínáte jak Jarda Huleš tohoto kdysi fenomenálního San Marince předjel v poslední zatáčce.. Rozhodnout měla Valencia. Rolfovi se zde však nepodařil již trénink a v závodě to skončilo až sedmým místem. Titul tak spadl do rukou Poggialimu. Později si však osud právě s těmito vynikajícím jezdci dost pohrál.
V roce 2004 nastal zlom k horšímu. Po vítězství v deštivém Jerezu následoval dost tvrdý pád na dno doprovázený technickými problémy. Celkově skončil Robby osmý a s tím šéfové od Hondy nemohli být rozhodně spokojeni. Otázkou však zůstává kolik procent podílu měla továrna na tomto neúspěchu.
V roce 2005 již jezdil v královské kubatuře v týmu D´Antin Ducati Team, kde se mu však nedařilo a skončil osmnáctý. Tím podle mého soudu předčasně skončila kariéra velice talentovaného jezdce. Další vavříny měly přijít v kategorii superbiků. Zde také na stroji Ducati nezačal příliš dobře. Svůj díl viny na tom měl i poněkud skromný tým Caracchi, kde jezdil v sezóně 2006.
Lépe se mu vedlo v roce 2007, kdy skončil celkově osmý ve službách Ten Kateho. Zejména předvedl skvělou jízdu na domácí trati v Monze, kde si dojel pro čtvrté místo v závodě se svojí Hondou. To byl však pohříchu snad jediný větší úspěch tohoto Itala.
V roce 2009 dokonce získal do celkové klasifikace jen 3 body. O rok později závodil za tým Italtrans STR po boku neznámého Roberta Pietriho. V Moto2 se mu podařilo částečně navázat na úspěchy z počátku tisíciletí. V Malajsii dosáhl na nečekaný triumf, dobře si vedl i na Sachsenringu a až do odstoupení ze závodu z důvodu poruchy i v Brně. Celkově skončil až čtrnáctý. Mnohokrát nebyl motocykl konkurenceschopný s množstvím poruch.
V roce 2011 se rozhodl překvapivě k návratu do superbiků a zde si nevedl příliš dobře. Kawasaki v týmu Pedercini platí v tomto šampionátu za slabší motocykl. Takže z toho důvodu zase nastalo stěhování do týmu Technomag a Rolfo je zpět v Moto2..
Datum a místo narození: 23.03.1980
Místo narození: Torino (Itálie)
Výška: 175 cm
Váha: 68 kg
- 12. místo (61 bodů) Aprilia
1999 – mistrovství světa 250 ccm
- 14. místo (62 bodů) Aprilia
2000 – mistrovství světa 250 ccm
- 16. místo (26 bodů) Aprilia
2001 – mistrovství světa 250 ccm
- 4. místo (177 bodů) Aprilia
2002 – mistrovství světa 250 ccm
- 3. místo (219 bodů) Honda
2003 – mistrovství světa 250 ccm
- 2. místo Honda (235 bodů) Honda
2004 – mistrovství světa 250 ccm
- 8. místo (116 bodů) Honda
2005 – mistrovství světa MotoGP
- 18. místo (25 bodů) Ducati
2006 – mistrovství světa Superbike
- 16. místo (69 bodů) Ducati
2007 – mistrovství světa Superbike
- 8. místo (192 bodů) Honda
2008 – mistrovství světa Superbike
- 17. místo (59 bodů) Honda
2009 – mistrovství světa Superbike
- 39. místo (3 body) Honda
2010 – mistrovství světa Moto2
- 14. místo (75 bodů) Suter
2011 – MS SBK
- 18. místo (42 bodů) Kawasaki
V roce 1998 se již jako stálý jezdec MS dostával do popředí zájmu jako jeden z nejlepších soukromých jezdců. Přesedlal na Aprilii, na které vybojoval první pronikavý úspěch na argentinské GP v Buenos Aires. O rok později v sezóně 1999 již závodil za „zpěváka“ Vasca Rossiho. Pronikavého úspěchu však kvůli ne-továrnímu materiálu nedosáhl.
Totéž se opakovalo v roce 2000, kdy se celkově stále pohyboval kolem 15. místa a na jednu chvíli dokonce vypadl ze seriálu. Pomohlo mu až zranění Alexe Hoffmana. Konečně změna přišla až v roce 2001. Na domácí trati v Mugellu vybojoval druhé místo v závodě a rozhodně začal překvapovat. Na oficiálních stránkách se o Robbym mluví jako o nejlepším soukromém jezdci té doby. Já bych ještě doplnil, že zejména v deštivých závodech vynikal jeho um dokonale. Rolfovi překvapivé výsledky pomohly k pozici u Hondy v týmu Fortuna s jasnými ambicemi na titul mistra světa. Také se však o něm začalo mluvit jako o jezdci, který nemá štěstí.
V roce 2002 pětkrát skončil na druhém místě a celkově třetí za Melandrim a Fonsi Nietem. Právě Nieto dlouho patřil a vlastní patří k největším Rolfovým soupeřům. Jejich kariéry jsou si nápadně podobné, což se později projevilo odchodem obou do superbiků.
Nicméně v roce 2003 ještě Robby závodil v MS a právě toto období patřilo k jeho vrcholu kariéry. Zvítězil na Sachsenringu a Phillip Islandu. Dlouho sváděl souboj o titul mistra světa s továrními Apriliemi jezdců Poggialiho a Eliase. Právě na australském Phillip Islandu mocně dotáhl bodově Poggialiho. Vzpomínáte jak Jarda Huleš tohoto kdysi fenomenálního San Marince předjel v poslední zatáčce.. Rozhodnout měla Valencia. Rolfovi se zde však nepodařil již trénink a v závodě to skončilo až sedmým místem. Titul tak spadl do rukou Poggialimu. Později si však osud právě s těmito vynikajícím jezdci dost pohrál.
V roce 2004 nastal zlom k horšímu. Po vítězství v deštivém Jerezu následoval dost tvrdý pád na dno doprovázený technickými problémy. Celkově skončil Robby osmý a s tím šéfové od Hondy nemohli být rozhodně spokojeni. Otázkou však zůstává kolik procent podílu měla továrna na tomto neúspěchu.
V roce 2005 již jezdil v královské kubatuře v týmu D´Antin Ducati Team, kde se mu však nedařilo a skončil osmnáctý. Tím podle mého soudu předčasně skončila kariéra velice talentovaného jezdce. Další vavříny měly přijít v kategorii superbiků. Zde také na stroji Ducati nezačal příliš dobře. Svůj díl viny na tom měl i poněkud skromný tým Caracchi, kde jezdil v sezóně 2006.
Lépe se mu vedlo v roce 2007, kdy skončil celkově osmý ve službách Ten Kateho. Zejména předvedl skvělou jízdu na domácí trati v Monze, kde si dojel pro čtvrté místo v závodě se svojí Hondou. To byl však pohříchu snad jediný větší úspěch tohoto Itala.
V roce 2009 dokonce získal do celkové klasifikace jen 3 body. O rok později závodil za tým Italtrans STR po boku neznámého Roberta Pietriho. V Moto2 se mu podařilo částečně navázat na úspěchy z počátku tisíciletí. V Malajsii dosáhl na nečekaný triumf, dobře si vedl i na Sachsenringu a až do odstoupení ze závodu z důvodu poruchy i v Brně. Celkově skončil až čtrnáctý. Mnohokrát nebyl motocykl konkurenceschopný s množstvím poruch.
V roce 2011 se rozhodl překvapivě k návratu do superbiků a zde si nevedl příliš dobře. Kawasaki v týmu Pedercini platí v tomto šampionátu za slabší motocykl. Takže z toho důvodu zase nastalo stěhování do týmu Technomag a Rolfo je zpět v Moto2..
Datum a místo narození: 23.03.1980
Místo narození: Torino (Itálie)
Výška: 175 cm
Váha: 68 kg
Kariéra v číslech:
1998 – mistrovství světa 250 ccm- 12. místo (61 bodů) Aprilia
1999 – mistrovství světa 250 ccm
- 14. místo (62 bodů) Aprilia
2000 – mistrovství světa 250 ccm
- 16. místo (26 bodů) Aprilia
2001 – mistrovství světa 250 ccm
- 4. místo (177 bodů) Aprilia
2002 – mistrovství světa 250 ccm
- 3. místo (219 bodů) Honda
2003 – mistrovství světa 250 ccm
- 2. místo Honda (235 bodů) Honda
2004 – mistrovství světa 250 ccm
- 8. místo (116 bodů) Honda
2005 – mistrovství světa MotoGP
- 18. místo (25 bodů) Ducati
2006 – mistrovství světa Superbike
- 16. místo (69 bodů) Ducati
2007 – mistrovství světa Superbike
- 8. místo (192 bodů) Honda
2008 – mistrovství světa Superbike
- 17. místo (59 bodů) Honda
2009 – mistrovství světa Superbike
- 39. místo (3 body) Honda
2010 – mistrovství světa Moto2
- 14. místo (75 bodů) Suter
2011 – MS SBK
- 18. místo (42 bodů) Kawasaki