Stefan Bradl

Stefan se narodil v bavorském Augsburgu v roce 1989. Jeho otec Helmut ho vedl od mala k závodění. Po několika letech strávených v německém šampionátu se v roce 2005 poprvé zúčastnil tří velkých cen, přičemž u nás v Brně bral bod za 15.místo.
Dobré výsledky toho roku ještě potvrdil titulem mistra Německa ve třídě 125. Neměl to jednoduché, protože se musel o titul po celou dobu prát s Rakušanem Ransederem. Jednou ho také dokázal na Nurburgringu porazit náš zkušený jezdec Igor Kaláb.
V roce 2006 se Bradl zúčastnil již devíti GP. Opět jezdil v sedle hornorakouské KTM, která si ho vybrala pod svá křídla. Brno mu zřejmě učarovalo, neboť zde již podruhé za sebou dokázal bodovat. V Malajsii toho roku přišla děsivá havárie a zlomenina nohy v tréninku. Tato událost ho hodně přibrzdila a bylo to znát i v následující sezóně 2007.
Stefan měl osedlat značku Honda, ale z osobních důvodů se rozhodl vůbec na úvodní GP nenastoupit a dokonce oznámil ukončení kariéry. Později změnil své rozhodnutí a zkusil závod v Katalánsku. Zde přišel nenadálý obrat, když skončil devátý. Tehdy přitom jel jako jezdec na divokou kartu v týmu Blusens Aprilia. Šéfové se rozhodli dát mu šanci, poté co měl dobré výsledky ve španělském šampionátu. Dalších osm velkých cen vedlo k velkému zviditelnění. Hlavně překvapil v Portugalsku, kde bral deset bodů za 6.místo. Celkově z toho bylo umístění na chvostu první dvacítky, ale s velkým příslibem do budoucna.
A Stefan toho dokázal velice dobře využít v roce 2008. Za tuto sezónu získal dvě vítězství stejný počet druhých a třetích míst. Tým Grizzly Gas Kiefer Racing připravil skutečně skvělou Aprilii, která konkurovala nejlepším jezdcům. Zřejmě vrchol sezóny přišel opět v Brně, kde fanoušci z Německa zavzpomínali na bohaté roky s Ralfem Waldmannem. Stefan zde dokázal zvítězit podobně jako jeho otec Helmut v roce 1991. Pamatuji si, že němečtí fanoušci takovýto sukces vůbec nečekali a o to příjemnější bylo toto překvapení zvláště když Bradl zajel až 13.čas! Nejvíce ovšem mladého jezdce jistě těšilo dobré 2.místo z domácí tratě na Sachsenringu. Později ještě zvítězil v Japonsku velice těsně před Di Megliem. Závěr sezóny se ale nevyvíjel podle jezdcových představ. Ještě měl šanci na celkově druhé místo, ale v Malajsii ho zradila elektronika a v posledním závodě ve Valencii spadl. Takže nakonec skončil celkově čtvrtý.
V roce 2009 se Stefanovi nedařilo takřka vůbec. Ani jednou nedosáhl na stupně vítězů a skončil až desátý. Sedmkrát nedojel závod a v týmu Kiefer Racing rozhodně nemohla panovat spokojenost. Většina závodů byla jako přes kopírák. Bradl se snažil v závěru závodů dotáhnout čelo, ale jeho motocykl nebyl konkurenceschopný. Dokonce se musel popasovat s nadějným Folgerem a Cortesem o symbolickou pozici jedničky mezi německými jezdci.
V roce 2010 nastoupil opět za tým Kiefer Racing s podporu firmy Viessmann v nové třídě Moto2 a hned na úvod zajel třetí kvalifikační čas na katarském okruhu Losail. V závodě však po dramatické kolizi s DeAngelisem upadl. S podvozkem Suter dosáhl na jedno vítězství v Estorilu po bitvě s Baldolinim. Celkově skončil devátý jen těsně před naším Abrahamem.
Na rok 2011 se rozhodl přejít ke Kalexu a přestože patřil do širšího okruhu favoritů, takovou sezonu asi sám ani nečekal. Hodně profitoval z vynikajícího začátku sezony, kdy se mu podařilo z šesti závodů čtyři vyhrát a vytvořil si na ostatní jezdce velký náskok. Pronásledovatelé měli buď velké výkyvy formy (Iannone, Luthi) nebo neuvěřitelnou smůlu (Marquez). Po závodě na Silverstonu trochu změnil taktiku, už nejezdil tolik na hraně a zvolil jízdu na jistotu. V Assenu poprvé chyboval, zatímco Španěl Marquez zvítězil a jakob tím předznamenal, kdo bude největším Němcovým konkurentem. Po závod v Aragonu tohoto Španěla nedokázal nikdo porazit (s výjimkou Brna a Iannoneho famózní jízdy). Suverénně nejzajímavější závody vrcholily v závěru roku, kdy došlo k několika zvratům. Marquez po Japonsku vedl o bod celkovou klasifikaci, ale v Austrálii už bylo vše jinak. Marquez byl potrestán připočtením minuty ke kvalifikačnímu času za najetí do Wilairota. Utrpěl navíc lehčí otřes mozku, to mu ale nezabránilo dojet si po stíhačce pro třetí místo. Osmnáctiletý mladík pak ztratil jistotu a spadl v Malajsii znovu. Tentokrát s daleko závažnějšími následky v podobě poruchy vidění. Bradlovi tak spadl do klína titul a trochu se tím devalvoval. Také poměr vítězství 7:4 ve prospěch Marqueze hovoří jasně. Přesto si ale Stefan titul zasloužil zejména za start do sezóny. Po Dirku Raudiesovi se stal německý mistrem světa, ve „střední“ třídě musíme zalovit ještě hlouběji do historie. Podobný kousek se povedl Tonimu Mangovi v roce 1987 na Hondě. Pro rok 2012 ale Stefan zvolil variantu účasti v královské třídě MotoGP za tým LCR Honda místo Eliase.
Datum narození: 29.11. 1989
Místo narození: Augsburg, Německo
Výška: 170 cm
Váha: 58 kg

Kariéra v číslech:

2005 – mistrovství světa 125 ccm - 35.místo (1 bod) KTM
2006 – mistrovství světa 125 ccm - 26.místo (4 body) KTM
2007 – mistrovství světa 125 ccm - 18.místo (39 bodů) Aprilia
2008 – mistrovství světa 125 ccm - 4.místo (187 bodů) Aprilia
2009 – mistrovství světa 125 ccm - 10.místo (85 bodů) Aprilia
2010 – mistrovství světa Moto2 - 9. místo (97 bodů) Suter
2011 – mistrovství světa Moto2 - 1. místo (274 bodů) Kale

Fotogalerie 2011

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Fotogalerie 2010

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Fotogalerie 2009

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Fotogalerie 2008

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Fotogalerie 2007

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Fotogalerie 2006

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Fotogalerie 2005

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Fotogalerie 2004

• 
• 
• 
•