Triumph Street Triple (2013)

Street Triple je lehká a skvěle ovladatelná motorka se zábavným motorem a (už v sérii) návykovým zvukem.

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha MT-07: V roce 2014 prakticky nesehnatelná, o rok později pak už pro změnu vyšší cena. Nakonec jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo :)

První dojmy - Triumpha jsem koupil ještě před autoškolou na neomezené "A", svoje první zkušenosti s velkou motorkou (předtím jsem odjezdil cca. 4000 km na 125ccm skútrech) jsem tedy začal sbírat hned po jejím absolvování právě na něm. A byla to do začátku opravdu skvělá volba. Street Triple je vyloženě intuitivní a ničím neděsí. Je možné s ním jezdit klidně a na pohodu a on ničím (kromě číslic na otáčkoměru) nenaznačí, že by měl ještě druhou (mnohem veselejší) stránku povahy. Ta se ukáže až při překročení cca. 6000 otáček, a život pak najednou dostane úplně jiný smysl :) Tohle podle mně Street Tripla nakonec vystihuje nejlíp - Jekyll & Hyde. Jako by to byly dvě motorky v jedné - vstřícný, hodný kámoš a zároveň rarach se smyslem pro nekonečnou srandu. A je jen na tom, kdo ho řídí, aby si vybral, na kterém z těch dvou se má chuť svézt.

Motorku bych doporučil pro - Pro všechny, kteří ocení lehkou, hravou a univerzální motorku. Nemá problém posloužit ani jako první dospělá motorka.

Doplňky na motorce - - Zvýšené sedlo
- Top case Triumph 10-15L
- Podvozek Wilbers

Recenze

Aktualizováno: Květen 2018

Už spolu máme nakrouceno skoro 20 000 km, tak jsem si řekl, že provedu takovou malou rekapitulaci toho, jaké ty kilometry v sedle Street Tripla vlastně byly:

Tak především, Street Triple je poměrně univerzální stroj. Není problém se s ním vydat přes půl republiky, padesát kilometrů do práce, nebo na krátkou odpolední vyjížďku, čistě pro radost. Tyhle vyjížďky "pro radost" jsou ale jednoznačně jeho největší doménou.

Já měřím 180cm a mám na svou výšku docela dlouhé nohy, a se standardním sedlem je Triumph asi určený spíš pro někoho trochu menšího. Pro mně sériové sedlo znamenalo dost zalomené nohy a po cca. 70ti kilometrech i otlačený zadek. Tyhle dvě potíže pro mně taky představovaly asi největší problém s použitelností Street Tripla a obě jsem vyřešil koupí vyššího sedla (originální doplněk Triumph).

Další slabinou sériového Tripla (ne-R verze) je pak dle mého soudu poněkud rozpočtový podvozek. Ten jsem nakonec nahradil komponenty od Wilberse, a můžu říct, že to stálo za každou korunu. Triumph je teď díky tomu všemu (sedlu i podvozku) dostatečně pohodlný i na trochu delší cesty (250km na jeden zátah není vůbec problém), přitom v zatáčkách jede jako po kolejích.

Posez je na Triplovi spíš aktivnější, tzn. lehce předkloněný. To zaručuje skvělý pocit od přední vidlice, ale při delší, pomalé jízdě, začne člověk trochu cítit váhu na rukách.

Jinak je Street Triple skvěle vyvážená motorka, nic na něm není vyloženě odfláknuté, pocit z něho je příjemně fortelný a bytelný, a ani při bližším průzkumu detailů člověk neodhalí žádné zjevné "šmé" :) Brzdy jsou dobře dimenzované, převodovka je přesná, spojka poskytuje hromadu citu, obě páčky jsou stavitelné, budíky jsou přehledné a informují o všem důležitém, rozložení hmotnosti je příkladné, zkrátka, není mu prakticky co vytknout.

Jestli je ale na něm jeden aspekt, který vyloženě stojí za samostatný odstavec, tak je to motor. Je to podle mně právě tenhle rozverný tříhrnek, který dělá ze Street Tripla tu neskutečně návykovou mašinu. Těžko se to popisuje, asi je potřeba to zažít, ale jakmile naskočí, je to, jako by celá ta věc prostě obživla. Ten zvuk je nezapomenutelný, dávkování plynu je sametově hladké a není problém ho používat i jen v první polovině otáčkového spektra - pak táhne příjemně odspodu, a ničím nekazí pohodu.
Ale co předvádí v té druhé polovině, to už je zkrátka jen čirá a ničím nezkalená radost ze života :) Tomu, kdo něco takového sestrojil, by se měly pozlatit ruce, a myslím, že nic dalšího k tomu dodávat netřeba :).

A teď z praktičtějšího soudku:

Za těch dvacet tisíc kilometrů se mi vyskytly celkem tři závady:

1) Brzdové kotouče - jakoby se zvlnily, motorka začala při brždění protivně cukat. Toto je prý celkem častá bolest Street Triplů, vyřešeno nákupem nových kotoučů a destiček z motokotouce.cz.

2) Baterka - umřela, byla nahrazena novou, značky Exide.

3) Zadní tlumič - zřejmě přestal těsnit, změkl mimo jakoukoliv únosnou mez. Vyřešeno nákupem nového od Wilberse, společně s tím se svezla i repase přední vidlice s novými pružinami.

Jinak všechno funguje jak má, světla svítí, blinkry blikají a další náklady už byly jen na běžnou údržbu a nepovinné doplňky :)

Spotřeba se pohybuje v rozmezí 4.5-5.5 l/100km, v závislosti na stylu jízdy. Nádrž vystačí teoreticky na víc než 300km, já ale obvykle hledám pumpu už tak při 250ti a dotankovávám pak něco kolem 12ti litrů.

Se spolujezdcem nejezdím, takže tuhle část nedokážu zhodnotit, ale jednu ryze praktickou věc bych přeci jen zmínil: Na rozdíl od spousty jiných motorek, Street Triple svítí oběma předními světly zároveň, což způsobuje, že je jednak docela dobře vidět a taky se s ním příjemně vrací domů z pozdějších výletů za tmy :)

Kdybych to měl nějak shrnout na závěr, tak od doby, co ho mám, jsem se projel na několika jiných, i mnohem novějších (a silnějších) motorkách, a ze všech srovnání zatím Street Triple vyšel naprosto se ctí. Myslím, že v jeho případě se Triumphům povedl opravdu nevšední kousek: Přestože Street Triple není ani nejsilnější, ani nejpraktičtější motorka na světě, tak vlastně v ničem zásadně nekulhá a přitom je to neskutečná továrna na zážitky. Tahle kombinace se prostě povedla.