Yamaha XJ 600 (1988)

Japonec, čtyřtakt, čtyřválec, startér, 3 kotouče. Tenkrát to pro mě znamenalo všechno. Jezdil jsem na ní když mi bylo 22-23, v letech 2000-2002

• 

• 

  "ukaž...

• 

  "ukaž...

• 

  sbohem zad...

• počátky ce...

• i na zadní...

• a trochu i...

Více fotografii

Výška jezdce: 176 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha XJ 750: byla už moc stará, ještě horší podvozek a brzdy než XJ600
Kawasaki GPZ 900: líbila se mi mnohem víc, byla silnější a sportovnější, ale nějak na ní nebylo

První dojmy - Ta je ale krásná ! Ten zvuk a jak to jede ! Po přechodu z Jawy 350 naprosto luxusní dokonalá a hlavně první silná japonská motorka. Moje nadšení se nedalo popsat, byl to splněný sen :-)

Motorku bych doporučil pro - Dnes se jedná o hezký youngtimer z doby, kdy bylo všechno tak nějak jednodušší a motorka byl mechanický stroj a ne pojízdný kompjůtr.

Doplňky na motorce - Laděný výfuk Sebring, který přidal 1 koně, zvýšil spotřebu o 1 litr, ale měl nádhernej zvuk a tomu volovi co řídil motorku nechutně zvedl sebevědomí.

Recenze

Po mnoha letech okukování silných mašin, slintání při poslechu jejich zvuku a snění "jaké by to bylo kdyby..." jsem se konečně dočkal. Dnes už není motorka žádná vzácnost a je jich mraky, tenkrát to ale tak nebylo, proto to nadšení. Vždyť byla 12 let stará a stála 65tis. v době kdy byly proti dnešku poloviční platy. Navíc jsem se kvůli ní zadlužil a pak přišel o práci. No nic, přečkali jsme to a teď k motorce.
Klasické XJčko z roku 1988. Vzduchem a olejem chlazený předchůdce modelu Diversion (který měl paradoxně nižší výkon)
Hranatá kapota, v ní 5 budíků (předchozí majitel dodělával teploměr a voltmetr), velká pohodlná sedačka, krásná barva, klín pod motorem a laděný výfuk Sebring (v originále byly dva na každé straně) Hodiny jsem jí dokázal jen pozorovat a obdivovat um japonských inženýrů. A co teprve když se nastartovala, z toho zvuku mi šel mráz po zádech. Jízdně byla pro mě tenkrát dokonalá. Výkonu dostatek a podvozek i brzdy o třídu výš než na Jawě. Strašně mě bavilo zrychlení a zvuk. Jezdil jsem po městě, túroval plyn a nenápadně pozoroval jestli se lidi dívaj, takový jsem byl pako
Po zjištění kolik stojí výměna oleje, kolik to vlastně žere a že po menší gumovačce ubyla půlka vzorku na gumě, která tenkrát stála půlku platu, se mi peněženka opupínkovala, ale nadšení mi to nezkazilo. První půlrok jsem víc koukal než jezdil
Na rozdíl od předchozích Jaw jsem tuhle motorku přestal řídit opilý, protože vzhledem k výkonu bych si koledoval o pěkný průser a ze začátku jsem se na tom bál jet i střízlivý Asi i proto se žádná nehoda nekonala.
Závady nebyly žádný, jen běžný servis. Akorát jsem zbytečně nechal měnit rozvoďák jen proto, že divný jakoby cvakající zvuk měla na svědomí netěsná příruba výfuku. A svody jsem obrousil a stříknul žáruvzdornou barvou na kamna, protože chytily lišku.
Objektivně vzato, z dnešního pohledu to byl celkem verk. Motor jel od 3 do 5ti tis., pak byla díra až do 7tis. ot., kde se opět vzpamatoval a jel až do devíti. Při 73k výkonu to žralo 7-8 litrů, maximálka 190km/h. Taky docela brala olej, cca 0,3-0,5l na 1000km. Při klidný jízdě ani moc ne, ale jak se motor pořádně točil, nestíhal jsem dolévat
Brzdy dostačující, ale rám, v tom byly zakletý hadi. Jestli jsem si u Jawy 350 stěžoval, že se vlní, tak XJčko se vlnilo zrovna tak, akorát ve vyšších rychlostech. Cca do 120ti se to dalo, ale pak se děly strašný věci, v zatáčce se houpala ze strany na stranu a jednou se mi ve 180ti na dálnici tak rozvlnila, že se dodneška divím, proč mě vlastně neshodila. Podvozek byl už v době vzniku zastaralý a motorka byla výborná hlavně na cestování.